Aktugram - veřejnost

Zdaňovací období je časový interval, za který se stanovuje základ a výše daně a daň se platí. U daní, které se vybírají v pravidelných časových intervalech, se vymezuje zdaňovací období. Základním zdaňovacím obdobím je 12 měsíců, u nás zpravidla kalendářní rok. Ten se používá u všech přímých daní, pokud se nejedná o daně bez zdaňovacího období. U daně ze spotřeby by byl kalendářní rok příliš dlouhou periodou, proto je nejčastějším zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc, v omezené míře se však používá i kalendářní čtvrtletí.

Ve vztahu ke zdaňovacímu období a jeho kvalitě můžeme daně členit na daně bez zdaňovacího období a daně s pravidelnou periodicitou výběru. Daně bez zdaňovacího období jsou ty, které se vybírají vždy, když nastane určitá událost. Jedná se například o daň dědickou a daň darovací. Daně s pravidelnou periodicitou výběru se člení na daně kapitálové a daně běžné. Kapitálové daně jsou takové, jejichž základem je stavová veličina, počet jednotek k určitému datu. Pokud je základem daně stavová veličina, jako například u majetkových daní, lze základ daně zjišťovat i k jednomu datu v průběhu zdaňovacího období, a to zpravidla k jeho prvnímu dni. Tyto daně se někdy označují také jako daně na zdaňovací období. Jejich výhodou je, že mohou být stanoveny už v průběhu zdaňovacího období, a tedy i v jeho rámci vyrovnány. Běžné daně jsou takové, jejichž základ daně se načítá za zdaňovací období. Základ daně má charakter tokové veličiny. Výše základu daně proto může být stanovena až po ukončení zdaňovacího období. Tyto daně se také proto označují jako daně
za zdaňovací období. Běžnými daněmi jsou například daně důchodové a daně ze spotřeby.