Vybrané problémy veřejné správy
11. Evropská charta místní samosprávy
Nejvýznamnějším smluvním počinem Rady Evropy v oblasti místní demokracie je Evropská charta místní samosprávy. Tato mnohostranná smlouva byla předložena k podpisu 15. října 1985 ve Štrasburku, vstoupila v platnost 1. září 1988 a pro Českou republiku dne 1. září 1999. Jde o mezinárodní úmluvu, která vytváří společný evropský standard pro zajištění a ochranu práv místní samosprávy a zavazuje smluvní strany, aby aplikovaly její základní pravidla zaručující politickou, správní a finanční nezávislost územní samosprávy.
Přijetím této úmluvy vyvrcholilo dlouholeté úsilí formulovat a právně zakotvit základní principy, na nichž spočívá místní samospráva v moderních demokratických státech. Již v preambuli jsou vyzdviženy její základní teze, totiž že místní společenství jsou jedním ze základů jakéhokoli demokratického systému a že právo občanů podílet se na řízení veřejných záležitostí je jedním z demokratických principů uznávaných všemi členskými státy Rady Evropy. Dále se uvádí, že právě na místní úrovni může být toto právo nejsnáze vykonáváno, přičemž místní orgány, vybavené skutečnými pravomocemi, mohou zajistit výkon správy, který by byl efektivní a blízký občanům.
Vzhledem k právním a ústavním odlišnostem v různých členských státech Rady Evropy je stranám dovoleno vyhradit si některá ustanovení Charty, kterými se necítí být vázány. Naopak umožňuje kdykoliv závazky stran rozšířit, jakmile dojde k odstranění stávajících překážek. Je ovšem možné i vypovědět další ustanovení, avšak jestliže počet závazných ustanovení klesne pod stanovenou hranici, je to považováno za vypovězení Charty jako celku.
Každý členský stát, který má v úmyslu k Chartě přistoupit, musí plnit následující povinnosti:
- zavázat se k dodržování nejméně dvaceti ustanovení, přičemž alespoň deset z nich musí být vybráno ze čtrnácti nejdůležitějších odstavců,
- informovat generálního tajemníka Rady Evropy o legislativních a jiných opatřeních ke splnění podmínek Charty.
Charta nespadá pod takový mezinárodní režim, který by umožňoval přezkoumávat nebo sankcionovat její neplnění. Dodržování závazků, plynoucích z její ratifikace, je dosahováno tak, že signatáři povinně notifikují legislativní změny a příslušná opatření, zatímco orgány Rady Evropy zajišťují expertní analýzy a monitorují stav a vývoj v příslušných státech. Chartu dosud z různých důvodů nepodepsalo jen 3 ze 46 členských států RE (Andora, San Marino a Monako).
Vláda ČR na své schůzi 11. května 1998 (tedy s relativně dlouhou prodlevou po otevření Charty k podpisu) vyslovila svým usnesením souhlas s podpisem a ratifikací Charty s tím, že se necítí být vázána ustanoveními 6 odstavců. Učiněné výhrady vlády k některým ustanovením se týkaly závazků mezinárodní úmluvy, které nebylo možné plnit z důvodů neodpovídající vnitrostátní právní úpravy a nereálnosti provedení potřebných legislativních změn do vstoupení mezinárodní úmluvy v platnost. Zavázala se k 24 odstavcům I. části Charty (požadavek alespoň 20 odstavců) a k 13 odstavcům z jmenovitě obligatorně vymezených 14 odstavců uvedených v článku 12 (požadavek alespoň 10 odstavců). Ustanovení Charty ještě před její platností pro Českou republiku byly promítnuty do zákonů upravujících postavení a působnost obcí a po přijetí Charty do zákonů připravovaných v rámci I.a II. fáze reformy územní veřejné správy. Česká republika se přijetím Charty zařadila mezi demokratické státy Evropy, které se zavázaly vytvořit podmínky pro fungování územní samosprávy a pro její rozvoj.
Charta, obsahuje pravidla, na nichž má býti postavena místní samospráva. Jedná se o rámcovou mezinárodní smlouvu, ke které, za podmínek v ní stanovených, mohou přistupovat jednotlivé státy Rady Evropy.
