Aktugram - veřejnost

 Veřejná správa představuje soubor konkrétně definovaných činností organizovaných a realizovaných v předem stanoveném právním a institucionálním rámci. Je vykonávána výhradně ve veřejném zájmu, úkony veřejné správy jsou stanoveny zákonem. Rozsáhlá a různorodá věcná působnost veřejné správy prakticky vylučuje charakterizovat její funkční vymezení taxativním výčtem. Proto se definuje negativně, tedy čím se nezabývá. Veřejná správa představuje činnosti, které nejsou vykonávány orgány moci zákonodárné, soudní a vládní.

Správa je záměrná činnost nebo soubor takových činností, která sleduje dosažení určitého cíle. Je vykonávána v určitém organizačním systému a zaměřena na regulaci fungování tohoto systému. Správa bývá někdy označována jako určitý druh řízení.

Řízení, jakožto sociální proces, je specifickou lidskou činností směřující k tomu, aby lidé postupovali ve shodě s cílem, který určuje ten, kdo řídí. Nezbytným předpokladem řízení je existence komunikačních vazeb mezi řídícím subjektem a řízeným objektem. Řízení je pojmem širším než správa a správa ve zmíněném pojetí z něj musí vycházet.

Základní rozdělení správy představuje rozdělení na správu soukromou a správu veřejnou.

• Soukromá správa zavazuje pouze osoby, které jsou ve specifickém vztahu k dané správě. Soukromá správa se řídí principem „co není zakázáno, je dovoleno“. Na rozdíl od veřejné správy, pro niž platí „co není dovoleno, je zakázáno“. Příkladem soukromé správy je například správa podniková, nebo správa určitého sdružení či jiného subjektu, která nesplňuje znaky veřejné správy.
• Veřejná správa je správa veřejných záležitostí ve veřejném zájmu. Vztah veřejné správy k právu má dvojí povahu. Existuje vázanost veřejné správy právem a druhý typ vztahu je možnost veřejné správy vydávat právní akty. Právní akty mohou být jak individuální, tak normativní. Normativní právní akty jsou akty regulující záležitosti obecné povahy neurčitého počtu. Individuální právní akty rozhodují o konkrétních právech a povinnostech fyzických a právnických osob v jednotlivých případech. Všechny akty se nazývají správní akty. Pouze některé správní akty jsou současně právními akty.

Orgán veřejné správy potřebuje mít zákonem danou pravomoc a působnost, aby mohl vydávat akty závazné navenek. Zákonem daná pravomoc znamená, že při výkonu své činnosti může používat pouze takových prostředků a forem regulace, které určuje zákon. Působnost určuje, v jakých záležitostech mohou orgány veřejné správy svou pravomoc vykonávat.

Věcná působnost může být dána jen pro určitou konkrétní záležitost. Např. působnost ve věcech školství, financí a pod. Působnost lze určit i jako působnost místní (územní), kterou se stanoví, na jakém území může příslušný orgán vykonávat svou pravomoc. Působnost lze vymezit i časově. Působnost může být výjimečně dána také osobě, např. povahou funkce.

Příslušnost orgánu veřejné správy představuje určení pravomoci a působnosti v konkrétní záležitosti. Orgán veřejné správy je takový subjekt, který má určitou organizační samostatnost, není pouze součástí jiného orgánu a má zákonem určenou vlastní pravomoc a působnost.

Povaha činnosti veřejné správy

Veřejná samospráva vykonává různé druhy činností, některé jsou charakteristické pro veřejnou správu, jiné vykonávají také a především jiné orgány veřejné moci. Orgány veřejné moci zavazují v souladu s právem svými akty fyzické i právnické osoby obecně. Existují i orgány veřejné moci jiné povahy, zejména zákonodárné a soudní. Pro veřejnou správu je charakteristická činnost iniciativní, organizační a kontrolní. Kromě toho působí také při aplikaci práva. Orgány veřejné správy mohou vydávat i tzv. interní normativní akty.

 Pod pojem veřejné správy patří pouze takové orgány a instituce, pro které tvoří výkon veřejné správy hlavní nebo alespoň podstatnou součást jejich činnosti.

Veřejná správa se skládá ze dvou základních činností – státní správy a samosprávy.