Souhrn učiva
Souhrn učiva:
Školní třída:
Třída je složitý a mnohovrstevnatý sociální svět, který spoluvytvářejí jak žáci, tak i učitelé. Je charakteristická autonomní sociální strukturou, kde učitel může jen obtížně zasahovat do interpersonálních vazeb mezi žáky. Třída je považována za základní sociální a organizační jednotku školního vzdělávání, kterou tvoří skupina žáků přibližně stejného věku.
Vytváření kolektivu třídy je složitý proces související s generováním norem skupiny. V třídním kolektivu se objevují buď vztahy osobně výběrové nebo funkční. V rámci diferenciace dělíme třídy např. na vyrovnané, rapsodické, lhostejné a poziční.
O tom, jak se ve třídě žije, vypovídá klima třídy, což je vlastně sociálně psychologická proměnná vyjadřující kvalitu interpersonálních vztahů a sociálních procesů ve třídě. Klima není jen kulisa, mělo by pomáhat každému jednotlivci zažít pocit vlastní hodnoty. Některé třídy nazýváme rizikové, jedná se především o třídy s narušenými vztahy, posunutými hodnotami, se ztrátou koheze nebo s projevy rebelství.
Dobrý pedagog dokáže pracovat se skrytým světem třídy a prostřednictvím vztahů, otevřené komunikace nebo třídnických hodin preventivně odkrývá „druhý život třídy“. S dynamikou a fungováním třídy souvisí i role žáků. Příslušná role určitého dítěte není nahodilá, vždy za ní stojí určité sociální determinanty. Každá třída je charakteristická svou skupinovou hierarchií.
Skupinová dynamika:
Skupinové procesy představují mocné síly při snaze o změnu a vedení lidského chování. Také působí přes emoce a osobní zkušenosti. Prostřednictvím skupinové dynamiky poznáváme povahy skupin, zákonitosti vývoje a interakční procesy. Skupinová dynamika probíhá v každé sociální skupině a označuje vše, co se ve skupině mezi jednotlivci děje, procesy, vztahy, změny. Skupinové normy jsou systémem požadavků kladených na člena skupiny a zajišťují plynulý průběh společného fungování ve skupině. Kromě norem a cílů, odměn a trestů je pro vývoj skupiny důležité dosáhnutí rovnováhy mezi kohezí (soudržností) a tenzí (napětí). Tato rovnováha se přímo odráží v atmosféře skupiny. Dobrý pedagog jako organizátor rodícího se kolektivu by měl rozumět vývojovým stádiím při vytváření třídy. Stěžejní je práce s nově vznikajícím jádrem třídy a jeho následné provázení a kultivování. Ve vývojových fázích třídy si můžeme uvědomit proč právě 7. třída je charakteristická svou obtížností.
Práce se třídou:
Na školu a pedagogy je stále více kladena odpovědnost za výchovu dětí, která ale primárně a dle zákona patří rodičům. V prostředí školy hledáme účinné způsoby, jak tento úkol realizovat. Formy práce by měly vycházet z potřeby dětí, třídy, školy. Jednou osvědčenou formou práce je třídnická hodina, pravidelný čas v životě třídy, kdy se třída společně s pedagogem setkává s cílem být spolu a řešit záležitosti týkající se třídy a žáků. Stěžejním prostředím pro realizaci třídnické hodiny je komunitní kruh, definovaný pravidly a skládající se z konkrétních prvků jako je rituál, monitorovací techniky, reflexe, hra, tématika, nácvik, prožitek, organizační vstup, zpětnovazebá technika a reflexní kolečko. Základním předpokladem pro náplň a směřování třídnické hodiny je jasný cíl, který chceme s dětmi zvládnout a dosáhnout. Třídnická hodina má i pro pedagoga své zisky a rizika. Pedagog v rámci své role na třídnické hodině vede třídu, podporuje sociální i morální rozvoj žáků, dekoduje skupinovou dynamiku a podílí se na utváření pozitivního klimatu třídy. Dalšími možnými formami práce se třídou můžou být vztahové a preventivní programy, programy intervenčního charakteru nebo cílené intervence etopedického rázu. Často se při práci se třídou snažíme dosáhnout potřebné změny. Reálnost změny podmiňují 3 základní parametry: 1. zda žák chápe, že je změna žádoucí. 2. zda žák má potřebu změnu realizovat. 3. zda žák dokáže změnu realizovat. Tyto parametry sledujeme i v další subsystémech jako jsou: rodina, třída, učitelé (škola). K problému přistupujeme tak, že problém nepatří dítěti, ale celému systému, ve kterém se odehrává.
Diagnostika třídy:
Dříve něž se pustíme do řešení hlubšího vztahového problému v systému třídy je prospěšné realizovat jeden z prvních kroků a tím je diagnostika. Přináší nám porozumění vztahům, mechanismům a potřebám třídy. Diagnostikování třídy probíhá buď prostřednictvím dynamické nebo testové diagnostiky. Přes rozhovor a pozorování směřuje cesta diagnostiky k standardizovaným technikám, které nám umožní proniknout do vztahů mezi žáky a do sociálního klimatu školní třídy. Sociometrie mapuje situace v malé skupině, a to prostřednictvím měření sociálních vztahů uvnitř skupiny. Sociometrie je pro mnohé pedagogy dobrým pomocníkem, práce s ní ale přináší i některá rizika. Sociometrie vyžaduje školení a zácvik. Neměli bychom opomíjet i přesnou indikaci jednotlivých diagnostických technik.