Printer-friendly version

Browse the glossary using this index

Special | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | ALL

Č

Černá schránka

(black box) pojem užívaný v behaviorismu (viz slovník). Tímto pojmem je připodobňováno vědomí jedince, především jeho prožívání. Černá schránka obsahuje vše, co se děje ve vědomí, ale co se nemusí projevit v chování. Behaviorismus se obsahy vědomí a introspekcí nezabýval, považoval je za málo přístupné objektivnímu vědeckému zkoumání. Na místo černé schránky posléze neobehaviorismus zavedl tzv. intervenující (vmezeřené) proměnné (viz slovník).

Čití

reflexní proces, odraz prostředí ve vědomí člověka formou počitků (barva, vůně, chuť) a vjemů, tj. souboru počitků, obvykle z více smyslových orgánů. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Čivost organismu

Schopnost organismu vnímat jemná podráždění. Čím větší je čivost organismu, tím je nižší jeho podnětový práh.

Ř

Řeč

  1. schopnost člověka vyjádřit členěnými zvuky obsah vědomí
  2. schopnost používat výrazové prostředky
    1. verbální – mluva, písmo,
    2. neverbální – posunky, mimika, gesta. Ve vnější řeči se rozlišuje tzv. složka expresivní (psaní) a impresivní (čtení).
      (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Ú

Účelové tendence

úsilí jedince chovat se jinak než tak, jak myslí a cítí. Jeho chování a prožívání je v protikladu. Může své prožitky v chování úmyslně předstírat (simulovat), zastírat (disimilovat), popř. zveličovat (agravovat). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Úmyslné chování

jedná se o záměrné, cílevědomé chování, vedené vědomým úmyslem (jednání). Opakem je bezděčné chování. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Úsudek

zákl. myšlenkový proces, rozumová operace, při které se z daných soudů vyvozuje soud nový. Závěr se vyvozuje z předcházejících výroků, tzv. premis. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Útlum

inhibice, tlumení

  1. útlum činnosti celého organizmu nebo jeho části, únavou, farmakologicky aj.
  2. psychický stav, který snižuje nebo zcela blokuje pohnutky, motivaci k činnosti nebo činnost samotnou, např. zákazem, zábranou, při strachu, úzkosti, pocitech viny, méněcennosti. Útlum umožňuje obnovu energie, obnovuje funkční pohotovost, zdokonaluje komunikační činnost, zlepšuje udržování rovnováhy.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Útlum nadhraniční

ochranný; vyvolaný nadměrně silnou stimulací. Vzniká, když působení určitého podnětu je příliš silné nebo působí příliš dlouho. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Útlum proaktivní

porucha vybavování později naučeného ze dvou po sobě následujících obsahů. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Útlum retroaktivní

porucha vybavování dříve naučeného ze dvou po sobě následujících obsahů.  (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)