Browse the glossary using this index

Special | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | ALL

N

Nadprahový podnět

Jedná se o podnět, který má vyšší intenzitu, než jakou je jedinec schopen si uvědomovat. Takový podnět nevyvolá počitek (nebo vyvolá počitek zcela jiné kvality, např. ostré světlo bolest očí), přesto však na psychiku a organismus jedince působí. Maximální intenzita podnětu, která je ještě schopna vyvolat počitek, se nazývá horní počitkový práh.

Návyk

Opakování získaných sklonů k vykonávání určité činnosti. Jde o zautomatizovanou činnost osvojenou v průběhu sociálního učení. Existují návyky žádoucí (např. hygienické) a nežádoucí (např. kouření). Některé návyky jsou kulturně a historicky podmíněny a mají formu např. obyčejů, tradic, konvencí.

Negativismus

odmítání všeho a prosazování opaku

Neobehaviorismus

Psychologický směr navazující na původní teoreticko- metodologickou základnu behaviorismu. Snažil se překonat mechanistické chápání psychiky. Neobehaviorismus se oproti behaviorismu snažil postihnout složitější souvislosti a vztahy mezi závislými a nezávislými proměnnými. Definoval tzv. intervenující (vmezeřené) proměnné, které se nacházejí mezi podnětem a reakcí. Patří k nim např. pudy. Představiteli byli např. E. Ch. Tolman, C. L. Hull, B. F. Skinner, K. W. Spencer a další.

Neofreudismus

Psychoanalytický směr navazující na původní Freudovu teorii. Neofreudiáni na rozdíl od neopsychoanalytiků Freudovu teorii obměnili a doplnili jen nepatrně. Ortodoxních přívrženců Freudova směru je poměrně málo.

Neogestaltismus

psychologický směr navazující na gestaltpsychologii a ovlivněný americkým behaviorismem. Zkoumal především vnímání a myšlení, zdůraznil však též význam osobnosti jedince, jeho aktivity a zkušenosti při řešení problémové situace. K hlavním představitelům patří F. Heider, H. Helson, K. Goldstein, L. Festinger, J. Gibson, E. Asch a další.

Neopsychoanalýza

Směr navazující na psychoanalytickou teorii S. Freuda, který se ji pokouší překonat a zasáhl do ní výrazněji než neofreudismus. Neoanalytici odmítají jednostrannou biologizaci psychiky, zdůrazňují vliv sociálních faktorů na utváření osobnosti i jejích poruch. K nejznámějším stoupencům patří K. Horneyová, E. Fromm, H. S. Sullivan, z této teorie vychází též psychoterapie dynamická.

Neurologie

lékařský obor zabývající se studiem nervových nemocí. (Hartl, P.: Psychologický slovník; Budka; Praha 1993)

Neuromuskulární

nervosvalový (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Neuron

nervová buňka. Existují tři typy neuronů: Senzitivní neurony (viz též slovník Receptory), motorické neurony a interneurony.

Neuróza

Funkční nervové onemocnění. Příčinou není organické poškození CNS ani změny metabolismu (pokud se tyto změny objeví, nejsou příčinou neurózy, ale jejím výsledkem). Příčinou jsou psychogenní vlivy, podle psychoanalytické teorie jde o pudové tendence jedince, které byly vlivem problematických mezilidských vztahů v dětství vytlačené z vědomí.

Nevědomí

Duševní jevy a obsahy, které mají vliv na chování jedince, aniž si jich je vědom. Obsahem je vše, co je neslučitelné s etickými normami společnosti i individua, především pudové tendence. Projevem nevědomí jsou přeřeknutí, zapomínání, chybné úkony. Objevuje se též v obsazích snů. Pojem nevědomí byl zmíněn ve filosofii např. u Leibnitze, Hartmanna, Nietzscheho. Z psychologického hlediska jej rozpracoval S. Freud v psychoanalytické teorii a také C.G. Jung.

Neverbální

projev beze slov, zprostředkující významy gestem, tělesným postojem, vzezřením, tónem hlasu a pod. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Nitrolební

uvnitř lebky

NON-REM fáze

(z angl. non rapid eye movements) je jednou z fází spánku, která se střídá s REM fází (viz slovník) u dospělých lidí asi po 90 minutách. Nedochází v ní k očním pohybům, jako při REM fázi, snižuje se srdeční a dechová frekvence, je zpomalena mozková aktivita a prohlubuje se svalová relaxace. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Atkinsonová, R.L. a kol.: Psychologie. Victoria publishing Praha 1995)

Nonverbální

viz neverbální