Slovník pro speciální pedagogy
Požadavky na absolvování
Terminologický slovník pro speciální pedagogiku
Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku
Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE
E |
---|
Edémotok | |
EEGelektroencefalogram. Přístroj ke sledování činnosti mozku. (Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993) | |
EferentníOdstředivý. Nervová dráha vedoucí od nervového centra k periférii. Opakem je aferentní (viz slovník). | |
Egoviz Já | |
Egocentrismussoustředění na sebe | |
Eidetismuspsychická schopnost vybavovat si tzv. subjektivní názorové obrazy, prožívat určité představy, objekty či situace tak živě, jako by byly reálné (zejména v předškolním věku). (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001) | |
Elektřin komplexpojem z psychoanalytické teorie. Jedná se o vnitřní nevědomý konflikt, který provází vývoj libida dívek ve falické fázi. Podstatou je nevědomý erotický vztah a incestní přání dívek k otci, spojené s rivalitou vůči matce, provázenou pocity viny a kastrační úzkostí. U chlapců se jedná o Oidipovský komplex. Úspěšné vyřešení tohoto konfliktu spočívá v identifikaci se stejnopohlavním rodičem a je podmínkou pro vytváření zralých partnerských vztahů v dospělosti | |
Elementárnízákladní, nejjednodušší. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001) | |
Emancipace
| |
Emocesilný cit, stav vzrušení projevující se zvláštním chováním doprovázeným až fyziologickými změnami organizmu, motorickými projevy. Stavy menší či větší pohotovosti a zaměřenosti, lze u nich zjišťovat směr přibližování či vzdalování, intenzitu a čas trvání. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004) | |
Emočnítýkající se emocí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004) | |
Empatievcítění | |
Empirická vědavěda, která se opírá o empirická fakta, tj. o jednotlivé výpovědi a fakta zjištěná empirickým výzkumem. Jejich zobecňováním dospívá k vědeckým teoriím. Dedukcí těchto teorií dochází k následnému uplatňování vědy v praxi. Empirická věda je např. psychologie. (Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie. Academia, Praha 1997) | |
Empirickývycházející ze zkušenosti. Viz též Empirická věda. (Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie. Academia, Praha 1997) | |
Erospodle psychoanalytické teorie jde o erotický, sexuální pud, pud k životu, jeden ze dvou základních pudů (viz též Thanatos). Řídí vývoj lidské osobnosti, nachází se v nevědomí (též Libido). | |
Estetikavědní obor zabývající se otázkami krásy, podstaty umění a metodami umělecké tvorby, teorie umění. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001) | |
Etiologienauka o původu a příčinách nemocí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004) | |
Etopediejeden z oborů speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou a vzděláváním obtížně vychovatelné mládeže. (Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993) | |
Exogennívyvolaný vnějším zásahem vnějšími podmínkami. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004) | |
Experimentpokus, zejména jako způsob vědeckého bádání. Spočívá v záměrném, plánovitém vyvolání, navození určitého jevu. Nemusíme čekat, až se tento jev spontánně objeví. Druhy experimentu: laboratorní (možnost zajištění přísně kontrolovatelných podmínek prostředí, jeho opakovatelnost za stejných podmínek), přirozený (probíhá v přirozeném prostředí), terénní (zvláštní varianta přirozeného). (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001) | |
Experimentovatzkoušet | |
ExteroreceptoryReceptory podávající informace o vnějším světě. Dělí se na dálkové (počitky zrakové, sluchové, čichové) a dotykové (počitky chuťové, tlakové, tepelné a bolestivé). | |
Extraverzetermín C.G.Junga označující povahové rysy člověka, které vedou k zaměření osobnosti navenek, jako je otevřenost, společenskost (sociabilita), snadná soc. adaptace a kontakt s lidmi, záliba ve změnách a vzrušujících situacích, činorodost, výřečnost, sebeprosazování. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004) | |
Extrospekcemetoda pozorování jiných lidí, často za pomoci přístrojů, audiovizuálních prostředků umožňujících reprodukci pozorovaného, s cílem odhalit psychologickou podstatu pozorovaného chování. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004) | |
Extroverzepojem užívaný původně v typologii C.G. Junga, jedna část ektopsýché (= vnější části osobnosti), opakem je introverze. Polarita introverze - extroverze je také jednou z dimenzí temperamentu teorie Eysencka (druhou je stabilita - labilita či neuroticismus) | |