EDUPROB veřejnost

momentální vnější činnost (aktivita) jedince, kterou může pozorovat jiná osoba (popř. ho mohou zaznamenat některé přístroje) a jíž jedinec působí na své okolí. Jedná se o reakce, verbální i neverbální projevy, nepatří sem však všechny druhy reakcí (např. pohyby střev, žaludku, apod.). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

u živočichů takové chování, které vede k útoku na členy druhu vlastního nebo jiného. Nejčastěji při získávání potravy, obraně teritoria, či vlastní obraně. U člověka může být vyvoláno i nedostatkem asertivity. Proto jedinec vyjadřuje své pocity a názory nepřátelským, výhružným způsobem. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

chování, při němž jedinec přímo vyjadřuje své vlastní pocity, preference, potřeby a názory, a to takovým způsobem, který není vzhledem k ostatním ústupný, výhružný ani trestající. Asertivní chování umožňuje prosadit se bez zjevné agresivity, či kontroly nebo manipulaci s druhými lidmi. Agresivní chování může velmi často znamenat nedostatek asertivity. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Pozornost mu ve svých výzkumech psychologie učení věnoval především behaviorismus. Principem instrumentálního chování je takové jednání, které je řízeno snahou dosáhnout prospěchu či odměny a tendencí vyhnout se trestu.