EDUPROB veřejnost

silný cit, stav vzrušení projevující se zvláštním chováním doprovázeným až fyziologickými změnami organizmu, motorickými projevy. Stavy menší či větší pohotovosti a zaměřenosti, lze u nich zjišťovat směr přibližování či vzdalování, intenzitu a čas trvání. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

týkající se emocí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

vcítění

věda, která se opírá o empirická fakta, tj. o jednotlivé výpovědi a fakta zjištěná empirickým výzkumem. Jejich zobecňováním dospívá k vědeckým teoriím. Dedukcí těchto teorií dochází k následnému uplatňování vědy v praxi. Empirická věda je např. psychologie. (Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie. Academia, Praha 1997)

vycházející ze zkušenosti. Viz též Empirická věda. (Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie. Academia, Praha 1997)

podle psychoanalytické teorie jde o erotický, sexuální pud, pud k životu, jeden ze dvou základních pudů (viz též Thanatos). Řídí vývoj lidské osobnosti, nachází se v nevědomí (též Libido).

vědní obor zabývající se otázkami krásy, podstaty umění a metodami umělecké tvorby, teorie umění. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

nauka o původu a příčinách nemocí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

jeden z oborů speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou a vzděláváním obtížně vychovatelné mládeže. (Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993)

pokus, zejména jako způsob vědeckého bádání. Spočívá v záměrném, plánovitém vyvolání, navození určitého jevu. Nemusíme čekat, až se tento jev spontánně objeví. Druhy experimentu: laboratorní (možnost zajištění přísně kontrolovatelných podmínek prostředí, jeho opakovatelnost za stejných podmínek), přirozený (probíhá v přirozeném prostředí), terénní (zvláštní varianta přirozeného). (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

zkoušet

Receptory podávající informace o vnějším světě. Dělí se na dálkové (počitky zrakové, sluchové, čichové) a dotykové (počitky chuťové, tlakové, tepelné a bolestivé).

termín C.G.Junga označující povahové rysy člověka, které vedou k zaměření osobnosti navenek, jako je otevřenost, společenskost (sociabilita), snadná soc. adaptace a kontakt s lidmi, záliba ve změnách a vzrušujících situacích, činorodost, výřečnost, sebeprosazování. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

metoda pozorování jiných lidí, často za pomoci přístrojů, audiovizuálních prostředků umožňujících reprodukci pozorovaného, s cílem odhalit psychologickou podstatu pozorovaného chování. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

pojem užívaný původně v typologii C.G. Junga, jedna část ektopsýché (= vnější části osobnosti), opakem je introverze. Polarita introverze - extroverze je také jednou z dimenzí temperamentu teorie Eysencka (druhou je stabilita - labilita či neuroticismus)

Podle psychoanalytické teorie se jedná o třetí z fází vývoje libida, probíhající po období orálním a análním. Kolem 3. roku věku dítě objevuje slast v oblasti pohlavních orgánů. Provází ji Oidipovský či Elektřin konflikt

speciální psychologický obor sledující účinky chemických látek (léků, drog, apod.) na lidskou psychiku. (Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993)

věda mající kořeny ve filozofii. Jejím filozofickým základem je existencialismus a filozofie E. Husserla. Zabývá se podstatami. Zaměřuje se na subjektivní zkušenosti a prožitky, na osobní pohled jedince na svět, jak vnímá a interpretuje události ve svém současném prostředí. Do fenomenologického směru bývá v psychologii řazena především humanistická psychologie (viz slovník). (Atkinsonová, R.L. a kol.: Psychologie. Victoria publishing Praha 1995; Drapela, V.J.: Přehled teorií osobnosti. Portál, Praha 1997)