EDUPROB veřejnost

Jedná se o podnět, který má vyšší intenzitu, než jakou je jedinec schopen si uvědomovat. Takový podnět nevyvolá počitek (nebo vyvolá počitek zcela jiné kvality, např. ostré světlo bolest očí), přesto však na psychiku a organismus jedince působí. Maximální intenzita podnětu, která je ještě schopna vyvolat počitek, se nazývá horní počitkový práh.

Opakování získaných sklonů k vykonávání určité činnosti. Jde o zautomatizovanou činnost osvojenou v průběhu sociálního učení. Existují návyky žádoucí (např. hygienické) a nežádoucí (např. kouření). Některé návyky jsou kulturně a historicky podmíněny a mají formu např. obyčejů, tradic, konvencí.

odmítání všeho a prosazování opaku

Psychologický směr navazující na původní teoreticko- metodologickou základnu behaviorismu. Snažil se překonat mechanistické chápání psychiky. Neobehaviorismus se oproti behaviorismu snažil postihnout složitější souvislosti a vztahy mezi závislými a nezávislými proměnnými. Definoval tzv. intervenující (vmezeřené) proměnné, které se nacházejí mezi podnětem a reakcí. Patří k nim např. pudy. Představiteli byli např. E. Ch. Tolman, C. L. Hull, B. F. Skinner, K. W. Spencer a další.

Psychoanalytický směr navazující na původní Freudovu teorii. Neofreudiáni na rozdíl od neopsychoanalytiků Freudovu teorii obměnili a doplnili jen nepatrně. Ortodoxních přívrženců Freudova směru je poměrně málo.

psychologický směr navazující na gestaltpsychologii a ovlivněný americkým behaviorismem. Zkoumal především vnímání a myšlení, zdůraznil však též význam osobnosti jedince, jeho aktivity a zkušenosti při řešení problémové situace. K hlavním představitelům patří F. Heider, H. Helson, K. Goldstein, L. Festinger, J. Gibson, E. Asch a další.

Směr navazující na psychoanalytickou teorii S. Freuda, který se ji pokouší překonat a zasáhl do ní výrazněji než neofreudismus. Neoanalytici odmítají jednostrannou biologizaci psychiky, zdůrazňují vliv sociálních faktorů na utváření osobnosti i jejích poruch. K nejznámějším stoupencům patří K. Horneyová, E. Fromm, H. S. Sullivan, z této teorie vychází též psychoterapie dynamická.

lékařský obor zabývající se studiem nervových nemocí. (Hartl, P.: Psychologický slovník; Budka; Praha 1993)

nervosvalový (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

nervová buňka. Existují tři typy neuronů: Senzitivní neurony (viz též slovník Receptory), motorické neurony a interneurony.

Funkční nervové onemocnění. Příčinou není organické poškození CNS ani změny metabolismu (pokud se tyto změny objeví, nejsou příčinou neurózy, ale jejím výsledkem). Příčinou jsou psychogenní vlivy, podle psychoanalytické teorie jde o pudové tendence jedince, které byly vlivem problematických mezilidských vztahů v dětství vytlačené z vědomí.

Duševní jevy a obsahy, které mají vliv na chování jedince, aniž si jich je vědom. Obsahem je vše, co je neslučitelné s etickými normami společnosti i individua, především pudové tendence. Projevem nevědomí jsou přeřeknutí, zapomínání, chybné úkony. Objevuje se též v obsazích snů. Pojem nevědomí byl zmíněn ve filosofii např. u Leibnitze, Hartmanna, Nietzscheho. Z psychologického hlediska jej rozpracoval S. Freud v psychoanalytické teorii a také C.G. Jung.

projev beze slov, zprostředkující významy gestem, tělesným postojem, vzezřením, tónem hlasu a pod. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

uvnitř lebky

(z angl. non rapid eye movements) je jednou z fází spánku, která se střídá s REM fází (viz slovník) u dospělých lidí asi po 90 minutách. Nedochází v ní k očním pohybům, jako při REM fázi, snižuje se srdeční a dechová frekvence, je zpomalena mozková aktivita a prohlubuje se svalová relaxace. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Atkinsonová, R.L. a kol.: Psychologie. Victoria publishing Praha 1995)

viz neverbální