Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  (Další)
  VŠE

M

Majoritní

většinová

Maladaptace

neschopnost nebo špatná adaptace organizmu. Narušení přirozené interakce mezi člověkem a prostředím. Vzniká zpravidla na podkladě deprivace v raném vývoji nebo vlivem narušeného soc. okolí dítěte a většinou se projevuje poruchami chování různého stupně. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Doplňující informace 

Meditace

provádění určitých rituálů a cvičení, které pomáhají navodit změněný stav vědomí. Jedná se např. o řízení a regulaci dechu, ohraničení rozsahu pozornosti, vyloučení vnějších podnětů, zaujetí určité tělesné polohy, apod. Posléze dochází k extrémní relaxaci a vzniká meditační stav, který se může projevovat pocity oddělení od okolního světa, prožívání sebe sama jako součásti nějakého širšího vědomí, ztráty vědomí sebe sama, apod. Meditativních technik a rituálů využívají všechna světová náboženství. (Atkinsonová, R.L. a kol.: Psychologie. Victoria publishing Praha 1995)

Mentální

  1. myšlenkový, rozumový
  2. duševní, psychický
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Metakognice

poznávání „na druhou“; poznávání procesu poznávání. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Metodologie

obecně věda o metodách. Jejím úkolem je vypracovat určité konkrétní vědní disciplíně přiměřený způsob sbírání a vysvětlování faktů a na jejich základě následné vytváření poznatků. (Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993; Nakonečný, M.: Encyklopedie obecné psychologie. Academia, Praha 1997)

Minorita

menšina

Mnestický

paměťový – viz paměťové procesy. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Modalita

  1. každý způsob posouzení obsahu daného soudu, např. jako něčeho možného, nutného, povinného, pochybného apod.
  2. stavba výpovědi vyjadřující postoj mluvčího k obsahu výpovědi.
    (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Modifikace

obměna, úprava, přizpůsobení vzniklé pod nějakým vlivem nebo vytvořené k nějakému účelu; útvar, podoba tím vzniklá. Nedědičná změna fenotypu jedince vyvolaná vlivem prostředí. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Motivace

proces usměrňování a udržování chování. V psychologii zatím není tento pojem chápán zcela jednotně. Nejčastěji je motivace chápána jako proces zvýšení nebo poklesu aktivity, mobilizaci sil. Projevuje se napětím, neklidem, mnohdy i porušením rovnováhy. V zaměření motivace se uplatňuje osobnost jedince, jeho hierarchie hodnot i dosavadní zkušenosti, schopnosti a naučené dovednosti. Za nežádoucí motivaci jsou považovány strach, úzkost, bolest aj. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Motorický

pohybový, hybný, sloužící k pohybu, vyvolávající pohyb. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Motorika

pohybová schopnost organismu. Motorika se skládá z pohybů spontánních, reflexních, volních a expresívních (vyjadřujících psychický stav). (Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993)

Multifaktoriální

závislé na mnoha různých vlivech

Mutismus

nemluvnost

Mutizmus

nemluvnost, němota, oněmění. Buď jako příznak duševní choroby (např. katatonie), nebo choroby infekční apod., nebo ztráta řeči jako následek duševního traumatu, nebo plynoucí z negativizmu (hysterie), případně jako projev krajního autizmu. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Muzikoterapie

léčení hudbou; psychoterapeutická technika, která navozuje pomocí hudby zážitky, jenž pacienta nebo klienta přelaďují do lepšího stavu. Je též využívána k odkrývání pacientova či klientova nevědomí a je používána především u léčby neuróz, řidčeji u psychóz po odeznění. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Myšlení

je možné definovat jako proces řešení problémů. To předpokládá pochopení vztahů mezi objekty na různé úrovni (reálné i symbolické), schopnost operací s informacemi a s jejich vztahy. Myšlení je poznávací proces probíhající mezi člověkem a okolím – proces analýzy, syntézy a odvozených myšlenkových operací. Je sociálně podmíněn a nerozlučně svázán s řečí. Základním krokem při řešení jakéhokoliv problému je volba principu jeho řešení. Myšlení je stěžejní součástí inteligence.

  1. Existuje dělení myšlení na
    vědomé, kontrolované člověkem a probíhající v představách, obrazech, symbolech a znacích, tj. slovech;
  2. neuvědomované, nekontrolované vědomím, probíhající sice též na neurofyziologické úrovni, avšak jinými mozkovými mechanizmy.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

Myšlení abstraktní

kognitivní funkce založená na umění přesouvat podle potřeby myšlenkovou pozornost od konkrétních jevů k abstraktním, od celku k jeho částem; dle J. Piageta 3. vývojové stádium myšlení začínající před nástupem adolescence. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Myšlení divergentní (rozbíhavé)

uplatňuje se při řešení úloh, které mohou mít více řešení. Hledají se všechna možná řešení, resp. postupy řešení a vybírají se z nich ta nejvhodnější. Toto myšlení má tvořivý charakter. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Stránka:  1  2  (Další)
  VŠE