termín tvarové psychol., soustředění jednoho nebo více analyzátorů na jednu část zorného pole, která vytváří figuru (tvar). To co je vnímáno nejasně, tvoří pozadí.
hodnocení situace beroucí v úvahu jen jeden faktor, sledující jediné hledisko, vázané na nejzjevnější charakteristiku. Např. když dítě po přelití vody z konvice do úzké sklenice usuzuje, že vody přibylo, protože je hladina výše než byla v konvici.
tendence dítěte hodnotit situaci ze subjektivního hlediska, vztahovat jevy okolního světa k sobě. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)