1. Obecné vymezení diagnostiky

1.5. Diagnostická data

Použitím diagnostické metody získá diagnostik vzorek chování, který může být zaregistrován. Tento vzorek je zpravidla porovnatelný s normami získanými u srovnatelného vzorku populace. Nejsou to však všechny údaje, které můžeme v procesu diagnostiky získat.

Prvním typem diagnostických dat jsou tedy reakce diagnostikovaného, výkony, odpovědi na kladenou otázku, přičemž charakter těchto odpovědí je strukturován typem podnětů - tj. použitou metodou. Zde tedy záleží na znalosti metody, dobré volbě metody, zpracování a interpretace výsledků.

Druhým typem dat jsou projevy diagnostikovaného žáka v průběhu vyšetření, které jsou pro něj charakteristické (spěchá, snaží se, loudá se, nudí se, stydí se, má trému apod.) a které svědčí o celé řadě osobnostních charakteristik, pracovním stylu, aspirační úrovni, motivaci atd. Závisí často na citlivosti a zkušenosti diagnostikujícího, zda si povšimne náznaků, které jsou v tomto smyslu významné. Učitel má zpravidla v tomto směru bohaté zkušenosti z výuky.

Třetím typem dat, která bychom měli během diagnostiky a zvláště ve fázi interpretace a shrnutí brát v úvahu, jsou další faktory, které mohou výsledky ovlivňovat:

  • situace vyšetření a její neobvyklost pro dítě
  • motivace vyšetřovaného
  • jeho momentální stav
  • volní faktory
  • zázemí dítěte a kulturní souvislosti

Jiný způsob rozlišování dat je podle jejich zdroje. Znamená to tedy data, která získáváme vlastní diagnostickou činností nebo prostřednictvím dalších odborníků, kolegů učitelů nebo od rodičů. V každém případě však na konci procesu syntézy těchto dat je znovu učitel, protože jeho úkolem je převést získaná data - výsledky diagnostiky - do opatření, která jsou pedagogicky účinná, proveditelná a která jsou učitel nebo učitelé schopni realizovat.

Nejčastějším zdrojem diagnostických dat jsou pedagogové nebo školní či poradenští psychologové. Pedagogickými a psychologickými daty se budeme zabývat podrobněji v dalším textu, proto se zde zaměříme na další odbornosti a typ dat, která od nich můžeme získat. Nejdříve se však budeme zabývat daty, která můžeme získat od rodičů žáka.

Rodiče jsou pro nás neocenitelným zdrojem dat, týkajících se vývoje žáka (anamnéza), prostředí, ve kterém vyrůstá a žije, i sociálních kontextů, které jsou pro rodinu typické. Na druhou stranu však musíme vždy mít na paměti, že rodiče nejsou objektivními informátory o svém dítěti. Jsou citově zaangažováni a v řadě případů informace buď vědomě či nevědomě zkreslují, nebo vybírají takové, které by podle nich dítěti spíše prospěly než uškodily. Proto musíme data z tohoto zdroje velmi pečlivě zvažovat a analyzovat (podrobnosti viz Případová studie - Kazuistika).

Speciálně pedagogická data jsou nezbytná v případech postižení žáka (např. SPU, Hadj Moussová 2002), v souvislosti s tématem tohoto kurzu je však především třeba provést etopedické vyšetření. Speciální pedagog má k dispozici metody, jimiž může u žáka odhalit skrytou patologii a také může přinést podněty k nápravným nebo pedagogickým opatřením.

V některých případech poskytují cenné informace lékaři. Může se jednat o diagnostiku některých onemocnění, která souvisejí se změnami chování, svým vyšetřením mohou také odhalit např. stopy fyzického týrání nebo zneužívání dítěte. Častá je spolupráce s dětskými psychiatry nebo neurology.

Posledními zdroji, které si zde uvedeme, jsou informace z odboru sociální péče o dítě (OSPOD), které mohou doplnit obraz rodiny a v některých závažných případech i informace od policie.