EDUPROB veřejnost

Diagnostická metoda představuje určitý soubor podnětů, kterými vyvoláváme pozorovatelné chování vyšetřovaného. Pro použití je nutné metodu důkladně znát a mít k dispozici normy, pomocí kterých můžeme posoudit, do jaké míry se konkrétní registrované reakce liší nebo naopak shodují s tím, co je obvyklé.

Metody, které jsou takto zpracovány prošly procesem standardizace, což je první znak spolehlivé diagnostické metody. Takové metody jsou zpravidla produktem instituce, která se na ně specializuje, např. Psychodiagnostika, IPPP ČR nebo další podniky. Některé ze standardizovaných metod jsou dostupné pouze psychologům, učitelé používají takto zpracované didaktické testy.

V zázemí standardizovaného testu vždy stojí určitá teorie. Pro nás je však důležitější, jak se vytvářejí normy, které slouží k posouzení výsledků námi diagnostikovaného jedince. Abychom získali normy výkonu, musíme nejdříve vybrat tzv. reprezentativní vzorek, ve kterém shromáždíme výsledky vyšetření danou metodou. Reprezentativnost je určena populací, pro kterou je metoda vytvářena. Např. didaktický test z matematiky pro pátou třídu musí odpovídat znalostem, kterých žáci do tohoto ročníku nabyli. Ze získaných výsledků se pak statisticky vypočítají průměry a jejich rozložení, se kterými můžeme porovnat výsledky našeho žáka a určit, jestli je průměrný, nadprůměrný nebo podprůměrný (např. IQ). Je zřejmé, že normy se nejsnadněji tvoří pro metody s kvantitativními výsledky, u jiných metod (např. dotazníky) pak normy sdělují, jaký typ odpovědi je nejčastější.

K užívaným normám je třeba ještě uvést, že nemusí vždy odpovídat určitým specifickým populacím, které nejsou dostatečně velké, aby se pro ně vytvářely specializované metody, ale přesto potřebujeme znát jejich úroveň v určité oblasti (např. u výše uvedeného didaktického testu z matematiky použitého u dyskalkulického žáka). Pak je při vyhodnocení nutné k tomuto faktu přihlížet.

Standardizovaná metoda musí mít další znaky, z nichž si zde uvedeme ty nejdůležitější:

Validita (platnost) - nakolik metoda skutečně měří to, co má měřit. Jedná se o nejdůležitější znak metody. Závisí na tom, do jaké míry jsou získané výsledky obrazem zkoumaného znaku. Validita vyjadřuje pravděpodobnost shody mezi výsledky testu a tím, co chceme testem zjišťovat. Není to tak snadné, jak by se na první pohled zdálo, protože konstrukce metody závisí na úrovni znalostí, které jsou v základu výchozí teorie. Může se proto stát, že hypotézy, které jsou východiskem pro zkoumání daného jevu nejsou přesné a neodpovídají objektivní skutečnosti. Proto se na každé metodě i osvědčené průběžně pracuje a často dochází k tzv. restandardizaci, aby metoda a hlavně její výsledky odpovídaly tomu, co o daném jevu víme.

Spolehlivost (reliabilita) je míra jistoty, s níž metoda měří to, co měří. Tento znak vyjadřuje, do jaké míry je metoda odolná vůči vlivům, které se zadáním nesouvisí. V předchozí kapitolce jsme si uvedli přehled vnějších i vnitřních faktorů, které mohou výsledek do značné míry zkreslit.

Citlivost - do jaké míry je test schopen rozlišovat, jak vysoko, jak jemně, jaká je dolní a horní hranice výkonu (znaku), který je test schopen zachytit.

Přestože se jedná o znaky standardizovaných metod, kde je věnována péče tomu, aby byly v metodě přítomny, měli bychom i u nestardardizovaných metod věnovat pozornost tomu, jestli jsou platné, spolehlivé a citlivé, protože jinak námi získané výsledky nemusí odpovídat realitě, kterou se snažíme zjistit a jejich použití bude problematické.