1. Obecné vymezení diagnostiky

1.4. Diagnostický proces

Diagnostický proces probíhá v určitém logickém sledu, který je třeba zachovat, protože jednotlivé kroky procesu na sebe navazují a vyplývají jeden z druhého. Zde popsané etapy diagnostického procesu jsou obecně platné ať je diagnostikem učitel či školní psycholog, lišit se budou zřejmě metody (HadjMoussová 2002). Mohli bychom ještě dodat, že impulsem pro započetí diagnostického procesu, zvláště ve školním prostředí, je zpravidla pozorování určitého jevu, který připoutá pozornost učitele (např. problémové chování žáka) a který vyvolá potřebu dalšího zkoumání. Tento impuls může vyústit ve vlastní diagnostický postup ze strany učitele, ale může také vést k tomu, že se učitel obrátí na další odborníky. V následujícím výkladu se soustředíme na popis diagnostického procesu z hlediska učitele.

Etapy diagnostického postupu :

  1. Formulace a upřesnění otázky a vstupní hypotézy.
  2. Záměrné získávání diagnostických údajů pomocí adekvátních metod.
  3. Analýza a zpracování získaných údajů.
  4. Interpretace a hodnocení.
  5. Syntéza dat o prostředí a osobnosti.
  6. Stanovení diagnostického závěru a pedagogické opatření.

ad 1) Formulace a upřesnění otázky a vstupní hypotézy. Co se vlastně stalo či děje a jaké to má pravděpodobné příčiny? Potřeba zahájit diagnostický proces vyplynula z pozorování jevu, který je zapotřebí prozkoumat, diagnostické šetření má najít vysvětlení jevu, který se projevuje jako problém a zjistit jeho příčiny. Prvním krokem je položit si otázku, co máme vlastně zjišťovat. K tomu využíváme všech dostupných informací z pozorování i zkušeností s žákem a podobnými jevy. S touto otázkou souvisí první hypotéza, kterou formulujeme, tj. jak pravděpodobně lze vysvětlit pozorovanný jev.

ad 2) Záměrné získávání diagnostických údajů pomocí adekvátních metod. Jak se to můžeme dozvědět? Vybíráme metody, které podle otázky a vstupní hypotézy mohou vést k objasnění děje a příčin. Metody volíme jednak podle dostupných informací, vlastních zkušeností a také podle toho, zda jsou použitelné pedagogem. V případě nutnosti doplnění jinými metodami se obracíme na příslušné odborníky.

ad 3) Analýza a zpracování získaných údajů. Co jsme se vlastně dozvěděli? Použité metody obsahují způsob vyhodnocení a shrnutí výsledků. Kromě vyhodnocení každé jednotlivé metody v této etapě také porovnáváme jednotlivé výsledky mezi metodami.

ad 4) Interpretace a hodnocení. Získané výsledky mají většinou podobu kvantifikovaných dat (frekvence, úroveň intenzity projevu apod.) Musíme proto posoudit, co se za těmito daty skrývá, jak jim rozumět, jak popisují realitu, kterou se snažíme odhalit. U kvalitativních dat (rozhovor) je interpretace ještě důležitější (viz dále).

ad 5) Syntéza dat o prostředí a osobnosti. Všechna data, která jsme získali, ať kvantitativní nebo kvalitativní, musíme uvést do vzájemně propojené syntézy, abychom dosáhli celostního vidění dítěte, jeho problémů a kontextu, ve kterém se nachází.

ad 6) Stanovení diagnostického závěru a pedagogické opatření. Ze získaných výsledků, jejich interpretace a syntézy vyvozujeme na závěr doporučení dalším postupů: buď prohloubení diagnostiky ve směrech, které dosavadní výsledky naznačují, nebo rozhodnutí jak s dítětem nadále pracovat. Toto je vždy na učiteli, protože další odborníci, kteří mohou přispět k hlubšímu poznání problémů dítěte zpravidla nejsou pedagogy a nemají odpovídající kompetence.