1. Obecné vymezení diagnostiky

1.2. Teoretická východiska diagnostiky

Teorií, kterými bychom mohli zaštítit diagnostické postupy a interpretace, je celá řada a nejčastěji se vážou na některou ze škol psychologie nebo pedagogiky. Pro diagnostiku ve školním prostředí a pro její použití učitelem byl u nás vytvořen velmi užitečný a osvědčený přístup pedagogicko-psychologické diagnostiky V. Hrabala. Základem je poradenská psychologie, tj. aplikovaný psychologický obor, ve kterém se prolínají přístupy psychologie osobnosti, pedagogické, vývojové a sociální a na druhou stranu je sycena pedagogickými poznatky a teoriemi. Pro nás zde jde o užší vymezení poradenské psychologie, které je zaměřeno na pedagogicko psychologické poradenství. Z toho také vyplývá propojení psychologických a pedagogických postupů a také účel takto pojaté diagnostiky.

Pro diagnostiku výchovných problémů je mimořádně vhodný diagnostický model osobnosti žáka ve výchovné situaci V. Hrabala. Shrnuje tři základní složky, které se podílejí na výchově, a proto je nutné je v diagnostice výchovných problémů brát v úvahu.

Podrobný popis modelu najdete v Diagnostice V. Hrabala (2002), zde uvádím pouze základní trojici faktorů:

1. Formující činitelé

  • Společnost, škola – formulují výchovné cíle
  • Mimovýchovné podněty, výchovné podněty, požadavky, hodnocení.

2. Interakce

  • Reakce, činnost, jednání, požadované odpovědi od obou pólů (formující činitelé, žák)

3. Žák

  • Sociopsychické, psychické a biopsychické dispozice a procesy
  • Sféra Já