Ukázka studijního textu: HadjMoussová, Z. Diagnostika výchovných problémů a poruch chování
1. Obecné vymezení diagnostiky
1.1. Definice diagnostiky
Termínem "diagnostika" označujeme proces rozpoznávání nějakého jevu. Používá se tedy, když zkoumáme stav určitého předmětu nebo situaci nebo nějaké dění apod. Vždy tedy musíme kromě obecného termínu diagnostika připojit také, do jaké oblasti diagnostický proces směřuje a jaké jevy v něm zkoumáme. Pro naše účely vymezíme použití termínu diagnostika na oblast zkoumání psychických a pedagogických jevů, jejich příčin a souvislostí. Budeme se zabývat diagnostikou používanou v pedagogickém kontextu a pro účely pedagogického použití. Pokud vymezíme diagnostikované jevy ještě přesněji, půjde nám o diagnostiku projevů chování a jejich příčin u žáků tak, jak je může zachytit a zkoumat pedagog - učitel.
V oblasti školství se na diagnostických šetřeních zpravidla podílejí pedagog (učitel, vychovatel), psycholog, speciální pedagog a podle potřeby další odborník (pediatr, neurolog, psychiatr a pod.). Ponecháme-li stranou specifické případy, setkáváme se v oblasti školství především s diagnostikou pedagogickou a psychologickou. Pokud jde o odborníka - diagnostika, je jím primárně pedagog. Jeho nejčastějším spolupracovníkem je poradenský nebo školní psycholog. Používané metody nejsou naprosto přesně odděleny, některé z nich jsou typičtější pro učitele, jiné jsou vyhrazeny psychologům, ale převážně jsou tatáž data využívána jak pro pedagogickou tak i psychologickou diagnostiku. Proto je důležité si uvědomit, že výsledky diagnostických postupů z různých zdrojů se prolínají a spojují k vytvoření uceleného obrazu situace žáka (případně jeho rodiny), aby tak mohl učitel pracovat se žákem se znalostí daného stavu, v našem případě projevů a příčin problémového chování.