Souhrn učiva
Shrnutí učiva
1. Komunikace – úvod. Komunikace představuje jednu z klíčových činností v průběhu učebního procesu, je přirozenou součástí školního prostředí a pochopitelně patří také k poradenské práci. Mezi profesní kompetence poradenského pracovníka patří dovednost komunikovat s klienty i kolegy takovým způsobem, aby to vedlo k účinné spolupráci a napomáhalo řešení zakázek, s nimiž klienti do poradenské praxe přicházejí.
2. Základní východiska komunikace. Východiskem této kapitoly se staly principy komunikace, které vymezil psycholog P. Watzlawick s kolegy. Mezi nejvýznamnější patří tvrzení, že nelze nekomunikovat, každá komunikace má svůj vztahový i obsahový rámec, výměny informací v komunikaci jsou ovlivněny a dále ovlivňují vztah mezi komunikujícími, každá komunikace má svojí verbální i neverbální složku, v komunikaci je zpravidla vymezena hierarchie mezi komunikujícími.
3. Průběh komunikace. Teorie komunikace zpravidla vymezují několik základních fází komunikace – 1. komunikační záměr, 2. enkódování informace, 3. předávání informace, 4. dekódování informace, 5. reakce příjemce informace na sdělené. Průběh komunikace může být narušen výskytem tzv. komunikačních šumů a bariér.
4. Další faktory, které ovlivňují úspěšnou komunikaci. Mezi významné faktory ovlivňující komunikaci patří sociální percepce, charakteristiky prostředí, v němž komunikace probíhá, a osobností i vývojové charakteristiky komunikujících. Sociální percepce znamená způsob vnímání a poznávání druhých osob a vytváření dojmu a názoru na druhé. Mezi významné proměnné, které při takovém poznávání využíváme, patří sociální stereotypy, haló efekt, efekt primárních informací, vzhled, atribuce chování, projekce, aktuální emocionální a fyzický stav, naše vlastní teorie osobnosti. Z hlediska vlivů prostředí je pro poradenské pracovníky důležité uvědomit si, v jaké místnosti a za jakých okolností komunikace probíhá, zda je zajištěno soukromí a důvěrnost informací. Charakteristiky, schopnosti i dovednosti komunikujících, stejně jako jejich věk, mohou také sehrát roli při průběhu komunikace.
5. Principy úspěšné komunikace. Východiskem této kapitoly se stal přístup, který je využíván v poradenské praxi metody videotrénink interakcí (viz www.spin-vti.cz). Mezi nejdůležitější patří dovednost adekvátně vyvíjet iniciativu při komunikaci a přijímat iniciativy druhých, vést rozhovor ve skupině a podílet se na skupinové spolupráci, diskutovat i řešit konflikty.
6. Základní postupy komunikace v poradenství. Významnou charakteristikou poradenské komunikace je její zaměření na klienta. K tomu patří také schopnost aktivního naslouchání, kdy poradenský pracovník věnuje pozornost sdělení klientů a reaguje vždy v závislosti na informacích od nich. Významnou dovednost poradenských pracovníků představuje kladení otázek, které nejen mapují stávající situaci, ale také svým zněním podněcují k přemýšlení o problémech, případně hledání nových pohledů na problém i hledání řešení. Třetí významnou charakteristikou poradenské komunikace je dovednost poskytovat zpětnou vazbu.
7. Vedení rozhovorů s rodiči, resp. rodinami. Práce s rodinami má určitá specifika, neboť hovoříme s větší skupinou osob různého věku, které zpravidla nahlížejí na problém z různých úhlů pohledu. Práce s rodinami rovněž znamená mít k dispozici přehled kontaktů, které můžeme rodinám nabídnout pro další řešení problémů. Specifikem práce s rodinami je organizace tzv. výchovných komisí, jichž se ve škole výchovní poradci často účastní. Ukazuje se, že účinné výchovné komise mají jasně stanovenou strukturu a jsou vedeny na bázi partnerského rozhovoru.
8. Vedení rozhovorů se žáky. Práce se žáky ve škole může znamenat průběžné řešení výchovných a výukových problémů. Patří k ní dlouhodobé vedení žáků, někdy také řešení závažných situací, na něž se vztahuje ohlašovací povinnost. Specifikem poradenské práce může být poskytnutí krizové intervence v náhlé náročné situaci. V takových momentech, na rozdíl od kontinuální poradenské práce, především dbáme na zajištění základních potřeb a stabilizaci žáků.
9. Vedení rozhovorů s kolegy. Poradenská komunikace s kolegy může vést k paradoxním situacím, kdy výchovný poradce současně zastává roli poradce i kolegy. Důležitým kritériem této práce je dobrovolnost. Nelze s kolegy poradensky pracovat na základě podnětu třetí osoby, např. vedení školy. Mezi jeden z principů komunikace, který se může osvědčovat při rozhovorech o žácích, patří tzv. přerámování.
10. Etické aspekty poradenské komunikace. Asociace výchovných poradců v roce 2008 vydala tzv. Etický kodex výchovných poradců, který shrnuje základní etické principy práce. V poradenské komunikaci přitom klademe důraz především na důvěrnost sdělení, partnerství mezi klienty a poradci, práci v souladu se zakázkou a v neposlední řadě poskytování pouze takových služeb, které jsou v kompetenci výchovného poradce.