1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE
Pojem gender (též rod) vyjadřuje rozdíly mezi muži a ženami, jejichž podstata spočívá v kulturních a sociálních vzorcích chování. Genderové rozdíly mezi ženami a muži jsou v historickém a společensko-kulturním kontextu velmi rozmanité a proměnlivé . Každé lidské společenství některé činnosti, postoje a zájmy tradičně „přisuzuje” ženám, nebo naopak mužům. V souvislosti s genderem hovoříme o ženském (o femininitě) a o mužském (o maskulinitě). Genderová role je souhrnem představ o ženách a mužích, jací jsou, i popisem obecně sdílených přesvědčení o tom, jací by měli být . Genderová identita je vnitřní a ryze soukromou složkou osobnosti žen a mužů. Tvoří ji genderové atributy, které jedinec prožívá jako jemu vlastní.

Pojem pohlaví (anglicky sex) je užíván tam, kde se hovoří o biologických rozdílech mezi mužem a ženou. Pohlaví zahrnuje několik komponent, například pohlaví chromozomální, gonadální, fenotypické a další. Pod pojem pohlaví zahrnujeme také tzv. jádrovou pohlavní identitu, která znamená bazální emoční souhlas s příslušností k ženám či k mužům. Podoba této nejniternější složky pohlavní identity je celoživotně neměnná, podobně jako sexuální orientace (např. homosexualita). Tento fakt je zřejmý u transsexuálních jedinců.

2. GENDEROVÉ STEREOTYPY – VZNIK, FUNKCE A DŮSLEDKY
Stereotypy jsou předem stanovené představy o povahových rysech, způsobech chování a zvycích příslušníků určité skupiny, aniž by byla brána v potaz individualita jejích členů. Nejsou vytvářeny na základě osobních bezprostředních zkušeností, ale tradováním a sdělováním druhými lidmi. Jsou zřejmě prvním orientačním nástrojem, který užíváme při setkání s něčím neznámým. Genderové stereotypy do jisté míry napomáhají orientaci v sociálním světě žen a mužů a jeho srozumitelnosti, děje se to však za cenu značného zkreslení informací o ženách a mužích. Ke genderově stereotypním představám patří například přesvědčení o tom, že se muži a ženy mezi sebou diametrálně liší. Statistické rozdíly však jsou mezi nimi většinou zanedbatelné. Z genderově stereotypních představ se odvíjí určitý společenský tlak na „adekvátní“ chování každého muže a ženy. Určitá rizika s sebou přináší také stereotypní komplementarita ženské a mužské role v partnerství a v rodinném soužití.

3. RANÝ VÝVOJ DÍVEK A CHLAPCŮ
Výchova děvčátek a chlapců se v každé společnosti už od jejich narození značně liší. Jedná se například o volbu hraček nebo o podporu dětských zájmů. Odlišná výchova vede k tomu, že od počátku batolecího věku většina dívek a chlapců jednoznačně preferuje hračky a další atributy obecně spojované s příslušníky jejich pohlaví. Důležitou roli hrají také pohádky a knižní či filmové a seriálové příběhy, které zpravidla ztělesňují velmi vyhraněně stereotypní postavy žen a mužů. Klasické pohádky a filmy většinou také předkládají komplementární podobu vztahu mezi ženami a muži. Rozdělování lidí na ženy a muže se zároveň stává jedním z prvních vodítek pro orientaci dětí v sociálním světě.

Identifikace dívek a chlapců prochází určitými rozdíly, které se odrážejí i v jejich budoucích vztazích v dospělosti. Chlapci na konci batolecího věku zjišťují, že se musí vzdát matky, která je pro děti většinou citově nejbližší osobou, jako svého identifikačního vzoru. Tendence chlapce odpoutat se od matky může být provázena deidentifikací, jež se projevuje snahou vytěsnit vzorce chování a postoje, které od matky a jiných žen převzali, včetně všeho, co považují za „příliš ženské“. Vyústěním identifikačního procesu je postupný příklon chlapce k mužskému světu a identifikace s mužskými vzory . Identifikace dcery s matkou je během dětství kontinuální. Dcery se vlivem nekonfliktního průběhu genderové identifikace stávají méně separované. Blízké pouto s matkou sice přináší dceři větší podporu, vede však také k její větší závislosti na druhých. Zatímco chlapci jsou podrobeni silnějšímu výchovnému tlaku a očekávání spojených s chlapeckou rolí v batolecím a předškolním věku , dívky zvýšený tlak tohoto druhu budou prožívat až v dospívání.

Pro budoucí život v naší společnosti se jeví jako výhodnější varianta co nejvšestranněji orientované výchovy. Synové i dcery by měli být zároveň podobnou mírou angažováni do stejných činností spojených s chodem domácnosti.

4. GENDEROVÁ KONFORMITA DÍVEK A CHLAPCŮ A JEJÍ VÝVOJ V DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ
U starších batolat se začíná objevovat tendence chovat se podle toho, jak si děti představují „adekvátní“ jednání příslušníků vlastního pohlaví. Dětská skupina se záhy stává jedním z nejsilnějších genderově socializačních činitelů. Předškoláci nelibě nesou, pokud jejich vrstevníci překračují „meze chování“ odpovídajícího tzv. dívčímu nebo naopak chlapeckému profilu. Tendence kategorizovat zřejmě odpovídá základní potřebě batolete a předškoláka poznat okolní svět a dát mu řád. V předškolním období dostává argumentace dětí týkající se genderově typického či netypického chování etický ráz. Teprve děti středního školního věku začínají připisovat jejich odlišným projevům i příčiny sociální. S nástupem dospívání se opět sníží tolerance vůči „genderovým přestupkům“. Jedinci, kteří se projevují genderově netypicky, jsou vystaveni riziku sociálního vylučování ze strany spolužáků především na 2. stupni základní školy. Teprve u starších adolescentů dostává tolerance k genderově alternativním lidem a k příslušníkům sexuálních menšin příznivější obraz.

5. VRSTEVNICKÁ SKUPINA STŘEDNÍHO A STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU – SPECIFIKA DÍVČÍCH A CHLAPECKÝCH SKUPIN A JEJICH INTERAKCE
Od batolecího věku začínají děti preferovat společnost vrstevníků téhož pohlaví. Pocit nadřazenosti a výhodnosti vlastní role se u chlapců objevuje dřív a déle přetrvává. Je to dáno především tím, že se si mnohé dívky začínají být vědomy určitých nevýhod spojených s ženskou rolí, ale i odlišnou socializací dívek a chlapců.

Některé potíže v komunikaci dospělých mužů a žen v partnerství či v pracovní oblasti jsou také výsledkem rozdílných interakcí dívek a chlapců ve stejnopohlavních vrstevnických skupinách v dětství. Přátelská seskupení chlapců nejlépe vystihuje výraz „parta“ a její struktura má hierarchické uspořádání. Přátelství chlapců se sice nevyznačují takovou mírou intimity a důvěrnosti, svou stabilitou se však neliší od kamarádství dívčích. Přátelství dívek je charakteristické větší otevřeností a sdílením osobních tajemství a zážitků. Dívky většinou tvoří dyády nejlepších kamarádek. Dospívající, kterým chybí blízký přátelský vztah, častěji trpí depresivními náladami. Smíšená přátelství dívek a chlapců se rodí ve větší míře až v dospívání.

6. GENERAČNÍ PROMĚNY U SOUČASNÉ POPULACE DÍVEK A CHLAPCŮ STŘEDNÍHO A STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU
Počínaje středním školním věkem existuje u současné mladé populace tlak ze strany vrstevníků na konformitu s mediálně prezentovanými stereotypy mužské a ženské role . Masmédia podporují u současné mladé generace předčasný erotický zájem o druhé pohlaví, který se u dětí projevuje v podobě škádlení a posměšků, později v podobě osahávání apod. Ukazuje se tedy, že se u dětí mladšího a středního školního věku vytrácí období tzv. sexuální latence, popisované S. Freudem. Úspěch u opačného pohlaví je u dětí jedním z ukazatelů sociální úspěšnosti již na 1. stupni ZŠ. Vzniká zde riziko osobnostní stagnace, způsobené časným únikem do pseudodospělé „ženské“ či „mužské“ identity. U chlapců se objevuje tendence soupeřit o moc nad dívčí skupinou i nad ostatními chlapci. K genderovým stereotypům, které ovládají vztahy ve školních třídách, patří také preskripce heterosexuality. Uvedené tendence mohou mít podobu genderově motivované šikany. Určitá rizika neautentického osobnostního vývoje představují i potíže v prožívání, sebepoškozování a poruchy chování.

7. ŠKOLNÍ PROSTŘEDÍ Z GENDEROVÉHO HLEDISKA
Školní prostředí je značně genderově diferencované. Výhodnější, resp. nevýhodnější pozice zde získávají v různých kontextech jak dívky, tak i chlapci. Roli zde hraje způsob komunikace mezi vyučujícími a žáky či žákyněmi, obsah učiva i způsob, jakým je prezentováno.

Tendence chlapců dominovat ve skupině vrstevníků vede k tomu, že dívky jsou ve smíšených skupinách s nimi pasivnější než ve skupinách ryze dívčích. Obdobně tomu je také při skupinovém, ale i frontálním vyučování.

Škola také určitým způsobem zasahuje do představ žáků a žákyň o mužích a ženách. Jedná se o to, jak je znázorňuje v učebnicích a jak o nich hovoří pedagogové během výuky, resp. jaké příklady o nich uvádějí při výkladu látky. Taktéž učitelé určitým způsobem diferencují svou komunikaci vůči dívkám a chlapcům a jinak hodnotí jejich výkony. K tomu, aby při práci s dětmi neznevýhodňovali jednu skupinu nad druhou, je zapotřebí, aby se naučili reflektovat vlastní genderově stereotypní uvažování. Vyučující by měli svými projevy a názory reprezentovat genderově otevřené a tolerantní příslušníky svého pohlaví.

8. ŽÁK S GENDEROVĚ NESTANDARDNÍMI PROJEVY
Téměř v každé školní třídě se vyučující setkávají s žáky či žákyněmi, jejichž běžný způsob chování odpovídá spíše chování příslušníků opačného pohlaví. Tyto projevy nejsou ničím patologickým, lze je považovat spíše za ukazatel všestranného dětského rozvoje. Nejvýraznější projevy tohoto druhu většinou v průběhu dětství či dospívání spontánně odeznívají. U těchto dětí však existuje vyšší pravděpodobnost homosexuality, případně transsexuality. Děti s genderově nestandardními projevy jsou ve školním prostředí vystaveny riziku poklesu motivace ke školní práci a riziku odmítání ze strany spolužáků. Intervence ze strany pedagoga by měla být zvažována v případě, že se u daného jedince vyskytují také výraznější problémy v oblasti prožívání nebo pokud dítě tzv. volá o pomoc problematickým chováním. Důležitá je ovšem volba vhodného poradce nebo terapeuta. Cílem terapie nemá být „standardizace“ genderových projevů jedince, ale pomoc při akceptaci všech pocitů týkajících se jeho psychosexuálního prožívání. Zmiňovaný výchovný princip by měl zastávat také pedagog. Měl by však u tohoto žáka či žákyně dbát zvýšenou měrou na prevenci šikany. Tato prevence spočívá v kultivaci sociálních postojů jeho spolužáků. Výchova tohoto druhu by měla směřovat k toleranci žáků k příslušníkům různých menšin a k rozmanitým variantám lidských projevů, nejsou-li v rozporu s právy ostatních. Pro pedagogy vyššího stupně ZŠ je důležité vědět, že v každé třídě existuje statisticky pravděpodobně také nejméně jeden žák či žákyně s homosexuální orientací.

Posledná zmena: pondelok, 27 januára 2014, 11:57