KFÚ - Vybrané problémy finančního řízení podniku

jsou veškeré očekávané peněžní výdaje, u nichž se předpokládá přeměna na budoucí peněžní příjmy během delšího období. Za výdaje se považují výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, výdaje na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu, upravené (snížené) o příjem z prodeje nahrazovaného majetku a upravené o daňové efekty.

majetkový cenný papír, s pohyblivým výnosem, který dává jeho majiteli hlasovací právo na valné hromadě, právo podílet se na likvidačním zůstatku a předkupní právo na nákup nových kmenových akcií.

z finančního hlediska představuje alternativní formu financování potřeb cizím kapitálem, při níž věřitel (pronajímatel) je vlastníkem zboží, které nájemce využívá ve své činnosti.

představuje splátku leasingové ceny pronajímateli. Splátka může mít různý charakter z hlediska rovnoměrnosti.

schopnost podniku nebo dlužníka okamžitě hradit závazky z pohotových peněžních prostředků nebo jiných aktiv. Stupeň likvidity jednotlivých aktiv je dán jejich schopností přeměny v disponibilní peněžní prostředky.

je charakteristika aktiva; spočívá ve schopnosti transformace aktiva na hotovost nebo její ekvivalenty.

Peněžní soustava, která je používána a zákonně upravena na území určitého státu, je označována jako měna. Předmětem jejího konkrétního uspořádání v určité době je především:

· - stanovení základní peněžní jednotky, používané v dané zemi jako měřítko hodnoty (měřítko cenové, zúčtovací), její název a značení, členění a násobky, tzv. nominální struktura;

· - formy obíhajících peněžních prostředků (mince, bankovky, státovky, bankovní záznamy aj.);

· - vztah základní peněžní jednotky (domácí měnové jednotky) k měnovým jednotkám jiných zemí; v minulosti to byl i vztah vůči peněžnímu kovu;

· - způsoby vydávání (emise) a stahování peněz z oběhu; zodpovědné orgány za tuto činnost;

- ekonomické zásady a pravomoci uplatňované při regulaci peněžního oběhu a další pravidla týkající se ochrany platidel, manipulace s nimi, způsobu plateb a provádění platebního styku uvnitř daného státu a mezi státy atd.

Mince jsou kousky kovu opatřené vzorem, z něhož je okamžitě patrné, že jde o peníze. Nejstarší mince byly zhotoveny v 7. stol. př. n. l. v Turecku, dříve označováno jako Lýdské království. Tyto první mince se vyráběly ze směsi zlata a stříbra, byly na nich vyraženy obrazce potvrzující jejich hmotnost a tím jejich hodnotu při placení. Tento proces se označuje jako „ražení mincí“, což se velmi rychle rozšířilo do Evropy. Tato myšlenka se ujala a ve světe se začaly používat i jiné formy kovových peněz, např. v Rusku a Itálii to byly měděné peníze, v Číně bronzové nástroje, v Thajsku stříbrné kruhy a v Japonsku zlaté a stříbrné tyče. Mince se používají jako platidlo dodnes.

(market value added, tržní přidaná hodnota) představuje rozdíl mezi tržní hodnotou vlastního kapitálu a vloženou (účetní) hodnotou vlastního kapitálu.

vyjadřují výdaj, který musí podnik zaplatit za získání různých forem kapitálu.