KFÚ - Vybrané problémy finančního řízení podniku

Peněžní soustava, která je používána a zákonně upravena na území určitého státu, je označována jako měna. Předmětem jejího konkrétního uspořádání v určité době je především:

· - stanovení základní peněžní jednotky, používané v dané zemi jako měřítko hodnoty (měřítko cenové, zúčtovací), její název a značení, členění a násobky, tzv. nominální struktura;

· - formy obíhajících peněžních prostředků (mince, bankovky, státovky, bankovní záznamy aj.);

· - vztah základní peněžní jednotky (domácí měnové jednotky) k měnovým jednotkám jiných zemí; v minulosti to byl i vztah vůči peněžnímu kovu;

· - způsoby vydávání (emise) a stahování peněz z oběhu; zodpovědné orgány za tuto činnost;

- ekonomické zásady a pravomoci uplatňované při regulaci peněžního oběhu a další pravidla týkající se ochrany platidel, manipulace s nimi, způsobu plateb a provádění platebního styku uvnitř daného státu a mezi státy atd.

Mince jsou kousky kovu opatřené vzorem, z něhož je okamžitě patrné, že jde o peníze. Nejstarší mince byly zhotoveny v 7. stol. př. n. l. v Turecku, dříve označováno jako Lýdské království. Tyto první mince se vyráběly ze směsi zlata a stříbra, byly na nich vyraženy obrazce potvrzující jejich hmotnost a tím jejich hodnotu při placení. Tento proces se označuje jako „ražení mincí“, což se velmi rychle rozšířilo do Evropy. Tato myšlenka se ujala a ve světe se začaly používat i jiné formy kovových peněz, např. v Rusku a Itálii to byly měděné peníze, v Číně bronzové nástroje, v Thajsku stříbrné kruhy a v Japonsku zlaté a stříbrné tyče. Mince se používají jako platidlo dodnes.

(market value added, tržní přidaná hodnota) představuje rozdíl mezi tržní hodnotou vlastního kapitálu a vloženou (účetní) hodnotou vlastního kapitálu.