Způsobilost k právním úkonům, svéprávnost – způsobilost vlastními úkony, vlastním chováním právem postiženým působit právní účinky, zejména nabývat oprávnění a povinnosti, zavazovat se a stávat se subjektem právních vztahů vlastními úkony. Fyzická osoba nabývá způsobilosti k právním úkonům postupně. Nezletilí (osoby, které nenabyly ZLETILOSTI) mají způsobilost jen k těm úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu vzniká zletilostí. Způsobilost k právním úkonům může být zcela odňata nebo omezena. Není-li osoba v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodná, schopna činit vůbec žádné právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. Je-li osoba v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodná, nebo v důsledku nadměrného požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a v rozhodnutí zároveň určí rozsah tohoto omezení. Právnická osoba způsobilosti k právním úkonům nabývá a pozbývá zásadně vždy zároveň se svou způsobilostí k právům a povinnostem.