Makroekonomický jev, který je poruchou ekonomiky a projevuje se vzestupem cenové hladiny, tedy průměrné cenové úrovně. Inflace významně přispívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin a snižuje kupní sílu peněz. Vývoj inflace (změnu cenové hladiny) vyjadřujeme různými druhy cenových indexů (například index spotřebních cen - CPI, implicitní cenový deflátor – IPD aj.). Běžně publikovaným údajem o vývoji inflace je tzv. míra inflace (r). Tento ekonomický indikátor lze vypočítat na základě tempa růstu cenové hladiny: r = ((Pt – Pt-1) / Pt-1) x 100 (v %), kde Pt označuje cenovou hladinu v čase t a Pt-1 cenovou hladinu v předcházejícím období. Podle projevů rozlišujeme inflaci otevřenou (skutečně dochází k vzestupu cenové hladiny), potlačenou (vzestup cenové hladiny je potlačen například administrativním opatřením) a skrytou (inflace existuje, ale není zachycena zvoleným nástrojem měření). Inflace se dále rozlišuje podle kvantitativního rozměru, a to na mírnou inflaci (vzestup cenové hladiny doprovázen růstem výkonu ekonomiky, jednotky procent), pádivou inflaci (desítky i několik set procent, projevují se závažné deformace) a hyperinflaci (stovky až tisíce procent, peníze přestávají plnit svou funkci). Cenová stabilita bývá prioritním cílem hospodářské politiky státu.