Clo, veřejná dávka, kterou vybírá státní orgán za zboží při překročení státní hranice. Clo vstupuje do ceny zboží, vede k jeho zdražení, a tím ztěžuje jeho uplatnění na trhu. Podle účelu se dělí na: a) clo fiskální, jehož účelem je získat prostředky pro státní pokladnu (v současnosti nevýznamné); b) clo ochranné, má chránit některé sektory domácí ekonomiky před zahraniční konkurencí, tj. clo prohibitivní, jež svou výší fakticky znemožňuje uplatnění daného zboží na trhu, clo protidumpingové (viz též DUMPING), clo preferenční, poskytující určité zvýhodněné sazby některým zemím, clo diferenční, s různými sazbami pro jedno zboží, jež má ovlivnit směr jeho cesty nebo způsob dopravy podle zájmu státu, clo kompenzační, jež má odstranit nebo zmírnit určité nevýhody, dané podmínkami ekonomiky; c) clo odvetné, jímž se postihuje zboží určitého státu jako odveta za obchodně politická opatření jiného státu; d) clo negociační, jež nadsazením sazeb má vytvořit určitou pozici pro vyjednávání o celních dohodách mezi státy. Podle směru pohybu zboží se rozeznávají cla dovozní a cla vývozní. Clo se stanovuje procentní sazbou k hodnotě zboží nebo sazbou na jeho jednotku (s možností různých variant). S rostoucí internacionalizací ekonomik a uskutečňováním liberalizace ekonomik se prosazuje snižování až úplné zrušení cel (viz též EVROPSKÁ UNIE, GATT).
věci nájemné, uplynutím smluvené doby nájemní nebo, jestliže doba nájemní určena není, výpovědí. Když se dává výpověď, třeba však zachovati lhůtu výpovědnou, jež jest smluvena nebo určena řády o stěhování, které jsou stanoveny místními předpisy nebo místním obyčejem, a není-li ani těch, všeobecným předpisem zákonným (§ 1116 obč. z.). V některých případech může pronájemník i před uplynutím smluvené doby nájemní jednostraně od smlouvy odstoupiti, jako když nájemník prodlévá po jistou dobu s placením nájemného. Naopak může zase nájemník od smlouvy pustiti, jestliže věc najatá má takové vady, že se k řádnému užívání nehodí, a z jiných podobných důvodů (§ 1117, 1118 obč. z.). Zcizí-li pronájemník věc pronajatou, nezrušuje se tím poměr nájemní, ale nový nabyvatel, zvláště kupitel, není vázán nájemní smlouvou předchůdcovou. To bývá vyjadřováno regulí »Kauf bricht Miethe«. Zásadu tuto uznává též rak. občan. zák. v § 1112., pozměňuje ji však ve dvojím směru. Nájemník jest povinen novému vlastníkovi ustoupiti jen po náležité výpovědi, a bylo-li právo nájemné vloženo do knih veřejných, působí i proti novému nabyvateli, leč by tento byl věc koupil v dražbě exekuční.