Cena, výměnný poměr mezi penězi a daným zbožím; obvykle podstatná náležitost smluvního ujednání. Příčiny určující tuto absolutní cenu zkoumá zejm. teorie peněz. Vzájemný poměr absolutních cen zboží se označuje jako relativní cena. Determinanty relativních cen jsou předmětem teorie cen. Moderní teorie cen odvozuje ceny ze souhry objektivních (klasická teorie) a subjektivních (neoklasická teorie) faktorů. Tvorba cen spotřebních statků a výrobních faktorů se vysvětluje s ohledem na různé formy trhu, které pak podmiňují různé typy tvorby cen. Při dokonalé konkurenci dochází k vytvoření rovnovážné ceny pro určité zboží na základě souhry nabídky a poptávky, tj. množství zboží nabízené za určitou cenu a množství zboží, po němž je při této ceně efektivní poptávka, jsou stejná. Zcela jiné procesy působí na tvorbu cen za podmínek monopolistické konkurence, nabídkového oligopolu nebo nabídkového monopolu. Zvláštní problémy se vyskytují při tvorbě cen v podmínkách dílčího monopolu, monopolistické diferenciace cen, poptávkového monopolu či bilaterálního monopolu (kontraktní křivka). Problémy tvorby cen na trzích výrobních faktorů řeší teorie na základě obdobných vztahů nabídky a poptávky jako u spotřebních statků. Rozlišuje rovněž mezi reprodukovatelnými statky, jejichž cena je podmíněna náklady, a nereprodukovatelnými statky, u nichž je cena v podstatě závislá na poptávce. Prostřednictvím cenového mechanismu se určuje, co a v jakém množství se vyrábí. Cenová konkurence nutí nabídkovou stránku ke zvolení nákladově nejvýhodnějšího výrobního postupu, tj. určuje, jak se vyrábí (signální a alokační funkce ceny).