Kurz pro výchovné poradce veřejnost

Učitelé zastávající ve školním prostředí zároveň profesní roli výchovného poradce často mohou pocítit rozporuplnost obou zastávaných rolí. Očekávání jejich klientů mohou být často velmi kontroverzní, předpokládaná řešení si mohou navzájem odporovat z hlediska pozice zastávané konkrétní osobou vyhledávající poradenskou podporu ve školním prostředí.

Jiné očekávání v dané situace má žák, jiné kolega-učitel, rodič či ředitel školy.

Učitel – výchovný poradce se tak dostává do nezáviděníhodné situace, když má realizovat rozhodnutí v dilematických situacích své profesní činnosti. Podle Janigové (2008, s. 48) etické problémy mohou vznikat v situacích, když pracovník má přijmout rozhodnutí, se kterým není osobně identifikovaný. Nemůže klientovi poskytnout pomoc z důvodu nesplnění stanovených kritérií státem anebo organizací poskytující pomoc. Janigová sice hovoří o práci sociálních pracovníků, ovšem ve stejné situaci se ocitají i výchovní poradci. Pokud ani jeden způsob možného řešení nebude pozitivní, výběr označujeme za rozporuplný a konečné rozhodnutí je pouhou alternativou a uhlazováním problému.

Riziko se zvyšuje i vnímáním rozhodnutí ze strany klienta za nepřijatelné, kontraproduktivní. V takovém případě rozhodnutí může přinést kromě nežádoucích důsledků i pocity viny, lítost a výčitky svědomí, se kterými se ten, kdo dělá rozhodnutí, musí vyrovnávat.

Jaké role tedy výchovný poradce zastává?

Z titulu svého pracovního zařazení je výchovný poradce učitelem, zodpovídá za edukaci žactva a v tomto smyslu je členem učitelského sboru.

Zároveň může být třídním učitelem, od něhož se očekává hlubší znalost osobností jednotlivých žáků ve svěřené třídě a spoluutváření třídního klimatu.

V roli výchovného poradce je vnímán jako někdo, kdo dokáže rozklíčovat určitý vyskytnuvší se problém, ale přitom si zvládá udržet odborný odstup od řešeného problému. Dokáže podpořit jak žáka v problémové situaci, tak jeho rodiče, ale i ostatní učitele.

V roli kolegy ostatních učitelů se vyrovnává s rolí důvěrníka, který se orientuje v náročných situacích, dokáže být nad věcí a zároveň je bližší osobou než ředitel školy či poradenský pracovník školského poradenského zařízení, tj. pedagogicko-psychologické poradny či speciálně-pedagogického centra. Jako problémové pak vystupují takové typy situací, kdy se role výchovného poradce dostává do kontroverzní situace.

Z uváděných popisů rolí vyplývá, že výchovný poradce se často ocitá v konfliktu mezi školou jako institucí a porozuměním žákovi. Mnohdy jsou na něj kladeny zcela nerealistické požadavky bez ohledu na jeho pouze omezené možnosti zásahu do určité situace.

Těžiště práce výchovného poradce by mělo spočívat především ve facilitaci, tj. ve zprostředkovávání kontaktů na další specialisty, a to především v situacích, které již nepřísluší i v důsledku jejich kontroverze do pravomoci vyplývající z jeho funkce.