2. Osobnost pedagoga včetně výchovného poradce

2.2. Subjektivní faktory determinující pracovní činnosti učitele

Jedná se o vnitřní podmínky vycházející z osobnosti jednotlivého učitele. Zahrnují jeho charakterové vlastnosti, vnitřní motivaci, fyzickou a psychickou způsobilost k výkonu profese apod. V jejich rámci by měl být učitel vybaven odpovídajícími způsobilostmi, a to:
  • odbornou - zahrnuje zvládnutí oboru, kterému učitel vyučuje, dále pak odbornou způsobilost pedagogickou, čili dovednosti a schopnosti, které mají pedagogicko-psychologický základ. Nelze opomenout schopnosti didaktické, tj. umění vyučovat a naučit a dovednosti diagnostické, předpokládající schopnost všestranně žáka osobnostně poznat a regulovat jeho jednání a chování;
  • výkonovou - způsobilost je podmíněna fyzickou, neuropsychologickou, emocionální a volní odolností vůči zátěži učitelského povolání. Fontana [1] upozorňuje na soustavné vypětí učitele způsobené kladením požadavku udržet u žactva kázeň. Vzhledem k narůstající administrativě si zpravidla svoji práci nosí i domů. Očekává se od nich, že budou udržovat krok s novými trendy ve vzdělání.
  • osobnostní – zde by mělo docházet k souladu mezi osobnostní stránkou pracovníka s požadavky na výkon profese. Fontana [2] odkazuje na výzkum v USA realizovaný Ryansem, týkající se vztahu vlastností učitele k jeho úspěšné práci. Z analýzy získaných dat vyplynulo, že děti si váží pedagoga, který dokáže být:
  • vřelý,
  • chápavý,
  • přátelský,
  • odpovědný,
  • systematický,
  • vynalézavý
  • nadšený

Přitom míra vlivu těchto pedagogických vlastností klesá se stoupajícím mentálním věkem žáků. Snadněji obstojí učitel, který sice tyto vlastnosti postrádá, ale vzdělává žáky vyšších vzdělávacích stupňů.

Jiné členění osobnostní způsobilosti shledáme u Jůvy (1976). Dle něj by dobrému učiteli neměl chybět:

  • pedagogický optimismus - hluboké přesvědčení o účinnosti pedagogického působení,
  • pedagogický takt - ukázněnost v jednání s jednotlivými žáky,
  • pedagogický klid - schopnost pracovat soustředěně,
  • pedagogické zaujetí - citově kladný a aktivní přístup k látce,
  • organizátorské dovednosti - umět řídit pedagogickou práci, využívat různé metody a střídat je dle potřeby žáků,
  • hluboký (empatický) přístup ke všem žákům,
  • spravedlnost - nepreferovat pouze některé žáky, ale být spravedlivý ke všem stejně.
  • společenskou - u učitele má významnou úlohu potřeba mezilidských vztahů, pedagogického působení a sebevzdělávání a zároveň potřeba odpovědnosti za žáky.
  • motivační – dobrý učitel považuje motivaci za předpoklad úspěšného učení. Mnozí z nich považují za svůj největší úkol přimět své žáky, aby se učit chtěli. Pokud se žáci učit nechtějí, může být jejich učení zcela neefektivní a přes jejich pravidelnou docházku do školy se nenaučí nic. Pokud učitel ví, jak žáky motivovat a přivést k učení, může podstatně zvýšit jejich tempo učení. Faktory vedoucí k zvyšování motivace: [3]
  • žák se učí, protože se mu to hodí v současné chvíli nebo se mu to bude hodit při výkonu budoucího povolání,
  • získaná odměna za dobře splněný úkol, tedy metoda cukru,
  • nepříznivé výsledky, tedy metoda biče, mohou mít pouze u některých žáků pozitivní efekt, nezájem učitele či nepřízeň ostatních spolužáků může u žáka vyvolat snahu po lepších výsledcích.
  • zvídavost,
  • zájem o učivo.

Kromě výše uváděných způsobilostí by učiteli neměla chybět přiměřená dávka kreativity.

Vzhledem k požadavkům současného obsahu vzdělávání daného Rámcovým vzdělávacím programem se od pedagoga více než jindy požaduje všeobecný přehled, takže žák by se neměl u svého učitele setkat pouze s jednostranným, úzce zaměřeným odborným vzděláním. Především na prvním stupni základní školy by měl učitel poskytovat dětem celkový komplexní pohled na danou skutečnost.

[1] FONTANA,D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 1997. 383 s. ISBN80-7178-063-4.
[2] FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha:Portál, 1997. 383 s. ISBN 80-7178-063-4.
[3]
PETTY, G. Moderní vyučování. 5. vyd. Praha:Portál, 2008. 380 s. ISBN 978- 80- 7367-427-4