Shrnutí učiva
Souhrn učiva:
Výchovný poradce zastává ve škole specifickou roli obnášející poradenské, metodické a informační aktivity. Do funkce je ustaven ředitelem školy. Spolupracuje jak s vedením školy, tak s ostatním učitelským sborem. Ze své pozice není s ostatními učiteli v rovnocenném vztahu.
Výchovný poradce ve školním prostředí je primárně ve své funkci orientován na práci se žáky, jejich zákonnými zástupci, popřípadě s jednotlivými kolektivy školních tříd. Je však i osobou, která ve škole sehrává důležitou úlohu při vytváření pozitivního školního klimatu v souvislosti s formováním mezilidských vztahů. Ovlivňuje totiž ostatní členy pedagogického sboru, učitele – kolegy. Společně s nimi se věnuje veškerým žákům školy, především však žákům se speciálními vzdělávacími potřebami včetně žáků s problémovým a poruchovým chováním. Akceptace a přizpůsobení se společenským podmínkám a obecně přijatým normám chování působí těmto žákům výrazné potíže, které pak obvykle mají za následek problémy způsobující většinové společnosti neschopnost akceptace odlišností v projevech chování, postojích a hodnotové orientaci některých jednotlivců. Narušen bývá jejich prostřednictvím ve školním prostředí celý edukační proces, ve kterém je v průběhu života zvnitřňován systém forem chování, postojů a ve kterém jsou přejímány hodnoty rodičů a vychovatelů.
Nároky kladené na každého člověka při vykonávání jeho profese se u výchovných poradců překrývají mj. s profesní zátěží učitele. Na výchovného poradce dopadá kromě obvyklých nároků spojených s jeho prací mnoho stresových momentů vyplývajících z jeho specifického postavení ve školním prostředí.
Eticky se rozhodnout však nebývá pro výchovného poradce ukončením složitého řešení dilematu, s kterým se ve své praxi velice často setkává. Musí nést zodpovědnost za důsledky svého rozhodnutí. Musí být připraven své rozhodnutí zdůvodnit klientce/klientovi (tj. žákovi, rodičům), vedení školy, kolegům a dle konkrétnosti případu i příslušným úřadům. Znamená to tedy, že by každý výchovný poradce měl být schopen dokázat odlišit rozdíl mezi problémem a dilematem, tedy výběrem mezi dvěma či více nepopulárními možnostmi. K tomu mu pomáhá mj. existence Etického kodexu výchovných poradců.
V textu prezentovaný postup řešení etických dilemat není striktním návodem na každou situaci, jeho poznání a praktická aplikace může být vhodným pomocníkem ve školní poradenské práci při řešení častých dilematických situací. Strukturovaný pohled na dilematické situace může minimalizovat zdroje psychické zátěže českých učitelů, zdůrazňuje subjektivní hodnocení jejich významu. Struktura primárních zdrojů zátěže učitelů do značné míry koresponduje se členěním vztahových záležitostí, které musí řešit učitel v souvislosti se svou profesí a které jsou pro výchovného poradce klíčové, tvořící základní etická dilemata jeho výchovného působení.
Jako významnou prevenci proti vyhoření a vymezení limitů profesní kompetence výchovného poradce si tedy můžeme vymezit:
- Naučit se ošetřit vlastní profesionální bezpečí a zvážit, do jaké míry potřebuji jako výchovný poradce posílit či změnit vlastní podporu, např. Prostřednictvím supervize.
- Nebát se odmítnout činnosti, pro které se necítím být kompetentní a dodržet své osobní meze - máme tím na mysli různé druhy intervencí, pro které nemusí být poradce vzdělán a připraven, ale i aktivity, které ho mohou osobně zranit nebo již přetížit nad rámec vymezené pracovní únosnosti.
- Uvědomit si meze své profese – výchovný poradce nemůže zdárně vyřešit všechny problémy.
- Dodržet hranice mezi osobním a profesním životem, mezi odpočinkem a prací.
- Reálně stanovit úkoly a kompetence jednotlivých poradenských pracovníků tak, aby každý zodpovídal za konkrétní činnosti, které nebudou neúčelně dublovány.
Výchovný poradce tedy nemusí umět vyřešit všechny problémy , které se ve školním prostředí v oblasti poradenské vyskytnou. Očekává se však od něj, že bude schopen zprostředkovat kontakty na další odborníky, kteří mohou přispět k řešení vyskytnutého problému. To od výchovného poradce vyžaduje, aby se neustále sebevzdělával a orientoval se v celém spektru problémových situací, které se mohou reálně ve školním prostředí objevit.
Aby výchovný poradce měl vůbec šanci veškeré úkoly z jeho funkce vyplývající realizovat a zvládnout, je optimální, když na poradenskou práci není sám, ale když má k dispozici minimálně metodika prevence rizikového chování, v optimálním případě i školního speciálními pedagoga a školního psychologa, s nimiž vytváří školní poradenské pracoviště. Pouze výchovný poradce a metodik prevence rizikového chování jsou ve škole zřizovány povinně. Je nezbytné, aby věděli, v jakém rozsahu budou spolupracovat, aby jejich společná poradenská činnost byla efektivní a smysluplná.