Veřejná správa

STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV



Základní informace

Státní zdravotní ústav (SZÚ) je příspěvkovou organizací ministerstva zdravotnictví, se sídlem na Praze 10, ve Šrobárově ulici. Jeho postavení a úkoly jsou stanoveny podle zákona, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a opatřeních ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 12. 2002. Statutárním orgánem ústavu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává na návrh hlavního hygienika České republiky ministr zdravotnictví. Od roku 2009 je ředitelkou Ing. Jitka Sosnovcová.

Ústav se zřizuje k přípravě podkladů pro národní zdravotní politiku, pro ochranu a podporu zdraví, k zajištění metodické a referenční činnosti na ochranu veřejného zdraví, k monitorování a výzkumu vztahů životních podmínek a zdraví, k mezinárodní spolupráci, ke kontrole kvality poskytovaných služeb k ochraně veřejného zdraví, k postgraduální výchově v lékařských oborech ochrany a podpory zdraví pro zdravotní výchovu obyvatelstva.


Statut ústavu

Státní zdravotnický ústav je zdravotnické zařízení, které je oprávněno zpracovávat a připravovat podklady pro tvorbu národní zdravotní politiky a pro ochrnu a podporu zdraví, zajištění metodické a referenční činnosti na úseku ochrany veřejného zdraví, monitorování a výsun vztahů životních podmínek a zdraví, mezinárodní spolupráce, kontrola kvality poskytovaných služeb v ochraně veřejného zdraví, postgraduální výchova v lékařských oborech ochrany a podpory zdraví a zdravotní výchova obyvatelstva, zpracovávání údajů o zdraví fyzických osob v souvislosti s předcházením vzniku a šíření infekčních onemocnění, ohrožení nemoci z povolání a jiných poškození na zdraví z práce, o vystavování fyzických osob škodlivinám v pracovním a životním prostředí a o epidemiologii drogových závislostí, a to zejména za účelem přípravy podkladů pro tvorbu státní politiky a sledování dlouhodobých trendů výskytu infekčních a jiných hromadně se vyskytujících onemocnění.

Dalšími úkoly ústavu jsou rozvíjení oborů preventivního lékařství, provádění vědeckého výzkumu v této oblasti a tvorba podmínek pro tuto činnost, chov laboratorních zvířat a experimenty na zvířatech, poskytování zdravotní péče a poradenství včetně diagnostické činnosti v oborech  - pracovního lékařství, toxikologie, psychologie, fyziologie, lékařské mikrobiologie, parazitologie, imunologie a alergologie, účast na legislativní činnosti a harmonizaci předpisů s EU, normotvorná činnost a tvorba databází ČSN významných z hlediska ochrany zdraví, příprava standardních metod a metodických postupů v oblasti ochrany veřejného zdraví, poskytování služeb za úplatu, a to poskytování zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění a zdravotní péče za úplatu poskytováním konzultační, poradenské a expertizní činnosti, výkonů pro zdravotní pojišťovny, externího hodnocení kvality laboratorní činnosti včetně poskytování diagnostik, provádění zdravotnických výkonů v rámci pracovně lékařské péče, poskytování odborné a metodické pomoci v ochraně a podpoře veřejného zdraví a v oblasti diagnostiky, léčby a prevence infekčních onemocnění, hodnocení zdravotních rizik faktorů pracovního i životního prostředí, včetně potřebných návrhů na kategorizaci prací, limitních hodnot nestanovených právním předpisem, hodnocení rizik v oblasti zdravotní nezávadnosti potravin, komunikace s veřejností na základě pověření Ministerstva zdravotnictví, vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek, výrobků (včetně zkoušení účinků látek a přípravků na pokusných zvířatech a osobách), biologického materiálu a biologických expozičních testů pro účely sledování ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů pracovního i životního prostředí a pracovních i životních podmínek, přípravy podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik pro činnost orgánů ochrany veřejného zdraví jako složky integrovaného záchranného systému a podíl na provádění programů ochrany a podpory zdraví, účast na systému akreditace a kontrole kvality, metodické a organizační zabezpečení autorizace laboratoří, provádění autorizace na základě prověření Ministerstva zdravotnictví, účast na řízení certifikačního a akreditačního programu zdravotnických zařízení včetně zvláštních zdravotnických zařízení, zabezpečování a řešení problémů kvality poskytování zdravotní péče včetně realizace projektů podpory jakosti ve zdravotnictví vypracovaných a schválených Ministerstvem zdravotnictví ČR v souladu s Národní politikou podpory jakosti v ČR, týkající se standardizace zdravotní péče, metodik měření výkonnosti poskytované zdravotní péče a vyhodnocování, technologické zajišťování správy dokumentů programů kvality a komunikace mezi subjekty zajišťujícími a využívajícími programy kvality, monitorování vybraných složek pracovního a životního prostředí, měření a vyšetřování fyzických osob zejména pro plnění svých úkolů, zpracovávání odborných pokladů pro výkon státní správy v oblasti geneticky modifikovaných organismů, chemických látek a přípravků včetně biocidů, ochrany ovzduší a odpadů, posuzování přípravků na ochranu rostlin z hlediska ochrany zdraví lidí, zajišťování úkolů vyplývajících z plnění Verifikačního protokolu Úmluvy o zákazu vývoje, výroby a uchovávání bakteriologických a toxinových zbraní v oblasti veřejného zdravotnictví, poskytování veřejné knihovnické a informační služby ve zdravotnictví a provádění vydavatelské činnosti, pregraduální a postgraduální výchova a výuka jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví v oborech preventivního lékařství a v mikrobiologii, zejména v otázkách hodnocení zdravotních rizik působen škodlivých faktorů pracovního a životního prostředí, podpory zdrví, primární a sekundární prevence infekčních onemocnění chronických neinfekčních onemocnění a pracovně lékařské péče, pořádání konferencí a dalších odborných akcí, spolupráce na činnostech spojených s provozem, údržbou a vyhodnocováním údajů z informačních systémů veřejného zdraví, vyhodnocování zdravotnických technologií z hlediska ochrany veřejného zdraví.

Ústav je za branné pohotovosti státu a krizových situací specializovaným zdravotnickým pracovištěm, přímo řízeným Ministerstvem zdravotnického, epidemiologického, toxikologického a mikrobiologického charakteru ve prospěch zdravotnického zabezpečení obyvatelstva na zemí ČR.


Řízení a organizace ústavu

Včele ústavu je ředitel, který je jmenován a odvoláván ministrem zdravotnictví ČR na návrh hlavního hygienika ČR. Je statutárním zástupcem ústavu s obecnou působností. Ředitele zastupuje v době jeho nepřítomnosti, v plném rozsahu jeho práv a povinností, jím písemně pověřený zástupce. Ředitel ústavu může pro posuzování otázek řízen ústavu zřídit kolegium ředitele nebo jiný poradní sbor.
Podrobné organizační uspořádání ústavu a řídící vztahy a vazby stanoví ředitel ústavu v Organizačním řádu Státního zdravotního ústavu. V organizačním řádu ředitel ústavu rovněž stanoví vznik, změnu či zrušení poboček nebo detašování pracovišť Státního zdravotnického ústavu

Centra ústavu

Státní zdravotnický ústav se skládá ze tří základních center, kterými jsou Centrum odborných činností v ochraně a podpoře veřejného zdraví, Centrum laboratorních činností v ochraně a podpoře veřejného zdraví a Centrum ekonomicko-technické.

Centrum odborných činností v ochraně a podpoře veřejného zdraví

Posláním Centra odborných činností je realizace odborných zdravotních činností v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, zejména příprava odborných podkladů, stanovisek a expertiz v oborech hygieny, epidemiologie, veřejného zdravotnictví, ochrany zdraví při práci a pracovního lékařství, podpory zdraví a výchovy ke zdraví vyžádaných Ministerstvem zdravotnictví pro tvorbu národní zdravotní politiky, pro legislativní činnost, zajištění mezinárodních úkolů a aktivit a pro správní činnost orgánů ochrany veřejného zdraví či jiných orgánů státní správy (MŽP, MZe, MPSV, MPO, ÚNMZ ,ČOI, SZPI, SVS, ÚBP, ČIŽP, Krajské úřady, Policie ČR, soudy apod.), činnosti v oblasti kontroly kvality služeb poskytovaných v ochraně veřejného zdraví a výkonu orgánů ochrany veřejného zdraví, v normotvorné činnosti, v standardizaci postupů a metod, v hodnocení zdravotních rizik a vedení národních registrů v ochraně a podpoře veřejného zdraví, podíl na úkolech vyplývajících ze zapojení do struktur WHO a EU, zejména přímý výkon úkolů delegovaných Ministerstvem zdravotnictví, za které odpovídá členský stát, účast na přípravě legislativy EU, na její harmonizaci s národní legislativou, na implementaci strategií EU v podpoře veřejného zdraví; na vědecko-výzkumné činnosti v rámci projektů EU a mezinárodních grantových agentur, případně v rámci smluv mezi státy, se zaměřením na hodnocení zdravotních rizik a možnosti prevence, koordinace výkonu podpory zdraví na národní a regionální úrovni, řízení systému jakosti a autorizace poskytovatelů služeb v ochraně veřejného zdraví, práce v mezirezortních pracovních skupinách a komisích, pregraduální a postgraduální výchova ve vzdělávacích programech v oblasti ochrany veřejného zdraví, spolupráce na celoživotním vzdělávání v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví odborných pracovníků ve zdravotnictví i v jiných resortech, konzultační služby a znalecká činnost pro další právnické a fyzické osoby, příprava odborných materiálů a informací z oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví pro zveřejnění na internetových stránkách SZÚ i v médiích, poskytování pracovně-lékařské péče včetně specializovaných doplňkových vyšetření, konzultační a poradenská činnost v pracovním lékařství a fyziologii práce, vědecko-výzkumná činnosti zaměřené na monitorování a výzkum vztahů životního a pracovního prostředí a zdraví, identifikaci a hodnocení zdravotních rizik a prevenci nemocí. Toto centrum je pod vedením doc. MUDr. Pavla Urbana, CSc.


Centrum laboratorních činností v ochraně a podpoře veřejného zdraví

Posláním centra je realizace následujících činností v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví. Jedná se o laboratorní vyšetřování složek životního a pracovního prostředí jako expertní činnost vyžádaná Ministerstvem zdravotnictví, Centrem odborných činností SZÚ, OOVZ či jinými orgány státní správy (MŽP, MZe, MPSV, ČOI, SZPI, SVS, ÚBP, ČIŽP, Krajské úřady, Policie ČR, soudy, apod.), realizace laboratorních vyšetření v rámci monitorování  složek pracovního, životního prostředí, potravin a zdravotního stavu obyvatelstva ( pitná voda, ovzduší, odpady a půda, biologický monitoring, potraviny), vyšetřování a hodnocení bezpečnosti výrobků, zejména potravin a pokrmů, předmětů běžného užívání, stavebních materiálů a ostatních výrobků určených pro spotřebitele dle požadavků Ministerstva zdravotnictví, Centra odborných činností SZÚ, OOVZ či jiných orgánů státní správy (například  MPO, MZe, ČOI, SZPI, Celní správou apod.) či orgánů Evropských Společenství, poskytování konzultací, laboratorních vyšetření či písemných expertních vyjádření pro podnikatelské subjekty, nevládní organizace nebo  jiné právnické a fyzické osoby, včetně spotřebitelů, příprava podkladů pro sledování expozice  a zátěže dětské i dospělé populace cizorodým, toxikologicky významným látkám z prostředí, potravin, z výrobků určených pro spotřebitele,  fyzikálním faktorům a mikroorganismům, zejména  prováděním příslušných laboratorních vyšetření či analýz, příprava podkladů  pro hodnocení zdravotních rizik z prostředí či  výrobků, včetně potravin a pokrmů,  pro spotřebitele pro příslušná pracoviště Centra odborných činností, ve spolupráci s Centrem odborných činností SZÚ příprava podkladů pro sledování trendů výskytu infekčních onemocnění a možnosti jejich prevence, zajištění surveillance infekčních  onemocnění včetně molekulární mikrobiologie a molekulární epidemiologie na národní a mezinárodní úrovni., poskytování zdravotní a posudkové péče v oblasti pracovního lékařství, fyziologie  práce a klinické mikrobiologie, vývoj, zavádění a optimalizace fyzikálních, chemických a biologických vyšetřovacích metod v oblasti toxikologie, mikrobiologie a ochrany veřejného zdraví, laboratorní ověřování biologické účinnosti biocidů v součinnosti s oddělení registru chemických látek MZ v rámci zákona č.120/2002 Sb.,o podmínkách uvádění biocidů a účinných látek na trh, normotvorná činnost, validace laboratorních metod, účast v mezilaboratorních porovnávacích zkouškách, v mezinárodních validačních studiích, ve společných metodických a referenčních programech orgánů EK (Joint Research Center, EFSA), v rámci tvorby standardních metod na úrovni ISO, CEN, OECD apod., tvorba metodických návodů a doporučení na národní a mezinárodní úrovni, referenční činnost  Centra laboratorních činností je zajišťována v úzké spolupráci s odborníky z Centra odborných činností SZÚ na úseku ochrany a podpory veřejného zdraví, k monitorování a výzkumu vztahů životních podmínek  a zdraví a zajištění unikátních metodických laboratorních postupů, vědecko-výzkumná činnost  v rámci výzkumných projektů Evropské unie, národních a mezinárodních  grantových agentur, případně v rámci bilaterálních smluv mezi státy či organizacemi  se zaměřením na identifikaci zdravotních rizik, možnosti prevence, ochrany a podpora veřejného zdraví, včetně vývoje specifických laboratorních metod.  mezinárodní spolupráce v oblasti veřejného zdraví a vývoje metodik v oblastech fyzikálních a chemických analýz, toxikologie a mikrobiologie, účast na přípravě legislativy ES ve spolupráci s Evropskou komisí a Radou Evropy,  na přípravě legislativy ČR ve spolupráci s Centrem odborných činnosti a Ministerstvem zdravotnictví, popřípadě jinými ministerstvy. pregraduální a postgraduální výchova v  kurzech, seminářích nebo vzdělávacích programech ve zdravotnictví, zejména personálu úředních laboratoří a orgánů ochrany veřejného zdraví. Spolupráce na celoživotním vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví, zejména v oblastech hodnocení zdravotních rizik, působení škodlivých faktorů pracovního a životního prostředí a faktorů genetických, preventivního lékařství a pracovně-lékařské péče, zajištění účasti expertů a expertních stanovisek v rámci kontroly systémů jakosti -  autorizace a akreditace laboratoří, zejména  ve spolupráci  s Centrem odborných činností SZÚ a ČIA, organizování mezilaboratorních porovnávacích zkoušek v laboratorních činnostech  ochrany veřejného zdraví, příprava odborných materiálů a informací pro zveřejnění  včetně internetových stránek SZÚ.



Centrum ekonomicko-technické

Úsek zabezpečuje po ekonomické, technické, finanční a personální stránce plnění úkolů ústavu.
1. Ekonomický odbor (EO) - zajišťuje ekonomické činnosti v rámci ústav, v rámci oddělení informační soustavy a oddělení zakázek a cen.
2. Zaměstnanecký odbor (ZO) - připravuje návrhy mzdové politiky, péče zaměstnance a dalšího vzdělávání zaměstnanců. Zajišťuje veškeré činnosti, týkající se pracovně-právních vztahů a mzdových záležitostí ústavu a podle pokynů center zajišťuje nábor nových zaměstnanců.
3. Technický odbor (TO) - zabezpečuje investiční výstavbu, technické činnosti ústavu, provádění údržby a oprav a energetické hospodářství v odděleních výstavby, dodavatelských oprav a údržby.
4. Provozní odbor (PO) - je odborem pro zabezpečování činností potřebných pro řádný a komplexní provoz ústavu, zejména na úseku nákupu investic, materiálně-technického zásobování, dopravy, správy a služeb, zajišťuje úklid, ostrahu a správu objektů.

Historie

Vybudování SZÚ

Plánem na zřízení Státního zdravotního ústavu se již zabýval ministr zdravotnictví Vavro Šrobár. Za jeho působení byl sjednán dar Rockefellerovy nadace na vybudování ústavu. Smlouvu mezi Ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a Rockefellerovou nadací z 25.8.1921, která obsahovala závazek nadace přispět na výstavbu SZÚ částkou 26 966 600 Kč za podmínky, že ministerstvo zdravotnictví zajistí k témuž účelu nejméně 23 471 700 Kč a že vybudování ústavu nebude trvat déle než šest let, podepsal tehdejší ministr Ladislav Procházka. Pro ústav byl vybrán pozemek v bezprostředním sousedství vinohradské nemocnice, plány navrhl architekt Kvěch.

12. října 1925 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění přijala zákon o zřízení, působnosti a organizaci Státního zdravotního ústavu Republiky československé (Sbírka zákonů a nařízení č. 218), kde se v jeho § 2 uvádí, že "úkolem ústavu jest vykonávati pro státní zdravotní správu odborně-vědecké práce a zkoumání, kterých jest třeba k účinným zdravotním opatřením, podporovati výchovu v preventivní medicíně, jakož i pečovati o praktickou odbornou výchovu zdravotnického personálu". Dne 23. října 1925 podepsal uvedený zákon prezident republiky T. G. Masaryk. SZÚ byl slavnostně otevřen 5. listopadu 1925. Prvním ředitelem SZÚ byl jmenován prof. MUDr. Pavel Kučera.

V období první republiky se SZÚ stal významnou vědeckou a odbornou institucí. Vyráběl séra a očkovací látky, rozvinul rozsáhlou vědeckou činnost, podílel se na zajištění bakteriologicko-diagnostické služby a na biologické kontrole léčiv. Důležitou součástí ústavu bylo sociálně hygienické oddělení, které se zabývalo zdravotnickou statistikou, epidemiologií infekčních i neinfekčních nemocí, hygienou výživy, hygienou práce apod.

Po smrti prof. Kučery se stal ředitelem SZÚ (1928-1937) doc. MUDr. Bohumil Vacek. Z podnětu dr. B. Feierabenda začal ústav vydávat v roce 1932 Zprávy SZÚ, které vycházely 1-2x za měsíc jako bezplatná příloha Časopisu lékařů českých, Praktického lékaře a Beiträge zur ärztlichen Fortbildung (v německém překladu). Obsahovaly hlavně laboratorní postupy a metodické návody podle potřeb aktuální epidemiologické situace. Od roku 1930 ústav vydával francouzsky psaný časopis Les Travaux, ve kterém publikovali vědecké práce odborníci SZÚ. Začátkem roku 1938 byl jmenován ředitelem ústavu prof. MUDr. Hynek Pelc.

Ústav byl rozdělen na jednotlivá oddělení, která spolu navzájem spolupracovala. K přípravě léčivých sér a vakcín sloužilo:

I. oddělení - séroterapeutické. Mělo zvláštní budovu a stáj malých i velkých zvířat, kde se chovalo až 3000 kusů - hlavně králíci, morčata a myši -k výrobním a zkušebním účelům pro celý ústav. Oddělení vyrábělo 56 druhů léčivých sér a vakcín - proti záškrtu, proti strnutí šíje, spále, spalničkám, dětské obrně aj.

II. oddělení - pro výrobu očkovací látky proti neštovicím - se zabývalo přípravou lymfy z kravských neštovic, která se používala k očkování proti neštovicím.

III. oddělení - pro biologickou kontrolu léčiv - zkoumalo všechny léčivé přípravky v ústavu vyrobené, zda jsou účinné a neškodné pro lidský organizmus. Teprve potom bylo možné výrobky prodávat.

IV. oddělení - bakteriologicko-diagnostické - obsahovalo laboratoře, které se měly stát ústředím všech vedlejších laboratoří, zřízených na území státu k mikrobiálnímu a sérologickému poznávání nemocí. Lékaři sem byl zasílán infekční materiál, který byl zkoumán metodou mikroskopickou, kultivační a sérologickou, a výsledky byly sdělovány zpět lékařům. Oddělení mělo i zvláštní laboratoř parazitologickou a vyrábělo a uvádělo do prodeje všechny potřebné diagnostické přípravky, např. Sanguitest k určování krevních skupin.

V. oddělení - sociální hygieny - dělilo svou činnost na vědecké studium a bádání, kontrolu hygienických zařízení a na výchovnou práci mezi obyvatelstvem. Oddělení pro sociální hygienu se zabývalo ve svých laboratořích epidemiologií (sledovalo vznik a příčiny epidemií nakažlivých nemocí v republice hlavně statistickými metodami), školní a dětskou hygienou, průmyslovou hygienou, hygienou bydlení, hygienou oblékání, hygienou výživy.

VI. oddělení - zdravotní výchovy - pronikalo do lidových vrstev snahami po zavedení a aplikaci vědeckých poznatků na praktický život. Spolupracovalo se všemi odděleními Státního zdravotního ústavu. Používalo moderních metod, přednášek, článků, letáčků, výstavek, promítání apod., stávalo se prostředníkem mezi vědou a lidem. Podléhalo mu také stálé zdravotnické muzeum, veřejnosti volně přístupné.

VII. oddělení - ústav pro zkoumání potravin - zkoumalo správnou jakost a neškodnost úředně zaslaných vzorků potravin.
VIII. oddělení - ústav pro zkoumání léčiv - provádělo totéž co předchozí oddělení pro léčiva určená k prodeji v České republice.
Dvůr Bohumile u Kostelce nad Černými lesy - náležel k ústavu. Byl adaptován pro chov zkušebních zvířat, hlavně koní, k výrobním účelům I. a II. oddělení ústavu.
Vzorová práce - v XIII. okrese Velké Prahy se prováděla vzorová zdravotně-sociální práce, kde se přímo uplatňovaly vědecké poznatky, zejména oddělení pro sociální hygienu. Okres se tak stal velkou sociální laboratoří, odkud se vyzkoušené metody a zkušenosti přijímaly jako normy.
Škola pro sestry sociálně-zdravotní péče - v přípravném stadiu se nacházela škola sester zdravotní a sociální péče, přičleněná k ústavu.
 

Zdravotní ústav za války

Činnost Státního zdravotního ústavu v období let 1939-1945 výstižně charakterizoval doc. F. Vaníček v prvním poválečném čísle Zpráv, které vyšlo 26.5.1945:
Dnem 14.3.1939 přestal být Státní zdravotní ústav v Praze ústavem Československé republiky. Slovensko vytvořilo ústav vlastní, ale nevyrábělo séra a očkovací látky.

Zdravotní ústav v Praze se dostal po obsazení českých zemí v roce 1939 pod kontrolu německé zdravotní správy. Koncem roku 1940 byl zbaven ředitelského místa prof. Pelc. Začátkem roku 1941 převzal vedení ústavu profesor německého hygienického ústavu dr. Pesch. Zemřel v květnu 1941. Na jeho místo nastoupil opět Němec doc. Schubert, do té doby přednosta oddělení pro biologickou kontrolu léčiv SZÚ.
V roce 1942 bylo v ústavu zřízeno veterinární oddělení s laboratořemi pro vyšetřování masa a mléka. Německé běsnění po atentátu na Heydricha v roce 1942 se nevyhnulo ani SZÚ. Za heydrichiády byli popraveni čtyři lékaři - prof. Pelc, doc. Strimpl, dr. Bouček a dr. Klíma. Několik zaměstnanců bylo odvlečeno do koncentračních táborů.

Rok 1943 byl rokem velkého rozšiřování sérové výroby, aby mohlo být německé armádě dodáváno ve velkém množství difterické sérum a Behringovým závodům sérum proti plynaté sněti. Z velkého rozmachu výroby sér měla však německá říše nepatrný užitek. Zásoby protitetanových a protigangrenózních sér byly využity během květnového povstání v roce 1945.
Prvním poválečným ředitelem SZÚ se stal prof. MUDr. Vilém Hons.


Reorganizace ústavu

V roce 1949 byl Státní zdravotní ústav zákonem č. 70/1949 Sb. reorganizován a jeho název změněn na Státní zdravotnický ústav. SZÚ měl hlavní ústav v Praze, oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě a pobočky ve větších městech.
Dnem 31.12.1949 zanikla funkce odborného ředitele ústavu i funkce jeho náměstka. Ústav jako celek po stránce administrativní a hospodářské spravoval ředitel, odpovídající za tuto činnost přímo ministerstvu zdravotnictví. Ústav se členil na pět odborů. Každý odbor měl v čele přednostu, který řídil svůj odbor po odborné stránce samostatně a v tomto ohledu byl přímo podřízen ministerstvu zdravotnictví. Pokud šlo o administrativní a hospodářskou správu, byl přednosta odboru podřízen řediteli hlavního ústavu. Odbory se členily na oddělení, ta se skládala z laboratoří jako základních pracovních jednotek.

Ředitelem Státního zdravotnického ústavu v Praze a zároveň přednostou odboru II. pro zkoumání výživy, poživatin a předmětů potřeby byl prof. MUDr. Vilém Hons, přednostou odboru I. pro výzkum a kontrolu životního prostředí prof. MUDr. Miloš Kredba, přednostou odboru III. pro mikrobiologii a epidemiologii byl doc. MUDr. Karel Raška, přednostou odboru IV. pro zkoumání léčiv prof. PhDr. Eduard Skarnitzl a přednostkou odboru V. pro zdravotnickou výchovu a výcvik byla MUDr. M. K. Fűgnerová.
V roce 1949 se uskutečnily již léta trvající snahy vedoucích pracovníků oddělení pro výrobu léčivých sér a očkovacích látek po osamostatnění. Výrobní oddělení bylo vyjmuto ze SZÚ a od 1.4.1949 začalo pracovat samostatně jako Státní výrobna sér, pozdější Biogena či Sevac.
Od roku 1949 se počaly zakládat ve větších, podle tehdejší územní organizace krajských městech pobočky SZÚ. Bylo to nejprve v Přerově a Ostravě, následovaly Olomouc, Plzeň, Hradec Králové, České Budějovice, Jihlava, Opava, Ústí n. L., Uherské Hradiště, Liberec a další, až do celkového počtu 25.
V roce 1952 byly oběžníkem ministerstva zdravotnictví č. 30/Sb. ob. ze dne 17.1.1952 pobočky převedeny (s účinností od 1.1.1952) do pravomoci národních výborů jako hygienicko-epidemiologické stanice a výměrem ministerstva zdravotnictví ze dne 4.6. pak Státní zdravotnický ústav sám s účinností od 1.5.1952 zrušen. Tímtéž výměrem byly na půdě SZÚ zřízeny Ústav epidemiologie a mikrobiologie a Ústav hygieny a vyhláškou ministerstva zdravotnictví ze dne 24.4.1952 Státní ústav pro kontrolu léčiv. V roce 1962 přibyl k dosavadním třem ústavům ještě čtvrtý, a to Ústav hygieny práce a chorob z povolání, působící v nové budově postavené v areálu bývalého SZÚ.

1.1.1953 bylo převedeno veterinárně-hygienické oddělení do pravomoci ministerstva zemědělství. Výměrem ministerstva zdravotnictví z 8.9.1952, čj. ÚZV 243/1393/52 byly zřízeny samostatné ústavy pro zdravotnickou osvětu a organizaci zdravotnictví, které byly umístěny mimo areál SZÚ.
Existence samostatných ústavů trvala až do roku 1971, kdy byly ústavy spojeny v jeden společný Institut hygieny a epidemiologie (IHE). Jeho ředitelem se stal prof. MUDr. František Janda. V roce 1980 ho v této funkci vystřídal akademik Bohumír Rosický.

Institut měl tato pracoviště: centrum hygieny obecné a komunální, centrum hygieny dětí a dorostu, centrum hygieny výživy, centrum hygieny záření, centrum hygieny práce a nemocí z povolání, centrum epidemiologie a mikrobiologie, centrum potravinových řetězců, pracoviště mikrobiologie tuberkulózy, oddělení nehodovosti, oddělení matematické statistiky a programování, oddělení elektronové mikroskopie, oddělení vědecko-technických informací, přípravna půd a umývárny, laboratoř pokusných zvířat aj. V institutu bylo ministerstvem zdravotnictví zřízeno 35 národních referenčních laboratoří, dále v něm pracovalo pět mezinárodních spolupracujících center Světové zdravotnické organizace.


Znovuzřízení SZÚ

Po roce 1989 ústav prošel řadou změn, které reflektovaly nové trendy ve společnosti a v preventivní medicíně. V lednu 1990 byl pověřen vedením a poté konkurzem potvrzen ve funkci ředitele, tehdy ještě IHE, prof. MUDr. Bohumil Ticháček, DrSc. Má zásluhu na tom, že se ústav v nových podmínkách vrátil k tradici, původnímu názvu a demokratickým způsobům řízení.
K 1.1.1992 byl znovu zřízen Státní zdravotní ústav jako centrální instituce s celostátní působností a s posláním chránit a podporovat veřejné zdraví, zabývat se prevencí nemocí a sledovat vliv životního prostředí na zdravotní stav obyvatelstva.

Kromě základních odborných pracovišť (CZŽP, CHPNP, CEM, CHPŘ a CHZ - centrum hygieny záření) a oddělení (MSP, VTI, experimentálních zvířat) působilo v letech 1992-1994 v SZÚ sedm spolupracujících center WHO a 51 národních referenčních center a laboratoří. Ústav se stal sídlem Ústředí systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. SZÚ byl úzce zapojen do výukových aktivit 3. lékařské fakulty UK a do postgraduální výchovy v základních oborech preventivní medicíny. Od 1.5.1994 byl jmenován novým ředitelem SZÚ doc. MUDr. Jaroslav Kříž.

V 90. letech SZÚ úspěšně navázal na tradice vědecké práce v ústavu, byla úspěšně dokončena více než stovka výzkumných úkolů, dotovaná domácími i zahraničními grantovými agenturami, vzrostla publikační aktivita odborníků, byla zahájena práce na výzkumném záměru Analýza infekčních, environmentálních a behaviorálních zdravotních rizik a jejich prevence. Novou činností se pro SZÚ stala výchova ke zdraví, kterou ústav zajišťuje od roku 1996 po zrušení Národního centra podpory zdraví. SZÚ odborně garantoval realizaci celého projektu Národní program podpory zdraví, připravil národní variantu programu WHO "Zdraví pro všechny v 21. století". Odborníci ústavu se významně podíleli na přípravě návrhů prováděcích vyhlášek k návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví, které jsou již slučitelné s legislativou Evropské unie. Centrum epidemiologie a mikrobiologie zahájilo přípravu na zajišťování činností vyplývajících pro ČR z "Verifikačního protokolu k Úmluvě o zákazu vývoje, výroby a hromadění bakteriologických a toxinových zbraní a o jejich zničení".

Ústav sehrál důležitou roli v dalších celostátních preventivních programech, např. v Akčním plánu zdraví a životního prostředí ČR, v Národním programu boje proti AIDS a v koordinaci prevence jódového deficitu. SZÚ se aktivně podílel na pregraduální a postgraduální výchově a poskytoval rozsáhlou konzultační pomoc pracovníkům v terénu. Vytvářel předpoklady k rozvoji nových směrů práce, jako jsou programy externího hodnocení kvality a mezilaboratorního porovnávání zkoušek. Odborníci SZÚ se výrazně zapojili do přípravy vstupu ČR do Evropské unie v oblasti sjednocování předpisů. Dokázali na mezinárodních setkáních expertů prosadit české normy a předpisy (např. v oblasti zdravotní nezávadnosti hraček). V roce 1999 byla úspěšně dokončena výstavba nového objektu veterinárních služeb v areálu SZÚ, plný provoz s experimentálními zvířaty byl zahájen v roce 2000.

Začátkem roku 2001 požádal doc. J. Kříž o uvolnění z funkce ředitele SZÚ. Řízením ústavu od 1.7.2001 byl pověřen hlavní hygienik ČR MUDr. Michael Vít, Ph.D.
Koncem roku 2001 vzniklo v SZÚ na základě rozhodnutí ministra zdravotnictví prof. B. Fišera Centrum pro řízení kvality ve zdravotnictví, které se začalo zabývat hodnocením kvality zdravotní péče v rámci zdravotního systému v oblasti klinické a preventivní medicíny.

Koncem roku 2002 vyhlásila ministryně zdravotnictví dr. M. Součková výběrové řízení na obsazení funkce ředitele SZÚ. Na základě výsledků výběrového řízení byl od 1.1.2003 ředitelem SZÚ jmenován MUDr. Jaroslav Volf, Ph.D.
Od 1.1.2003, v souvislosti s účinností ustanovení § 86 zákona č. 258/2000 Sb. ve znění zákona č. 320/2002 Sb., se Státní zdravotní ústav stal příspěvkovou organizací.


Ředitelé SZÚ
Státní zdravotní ústav
prof. MUDr. Pavel Kučera (1925-1928)
doc. MUDr. Bohumil Vacek (1928-1937)
prof. MUDr. Hynek Pelc (1938-1939)

Zdravotní ústav Protektorátu Čechy a Morava (ústav pod kontrolou německé zdravotní správy)
prof. MUDr. Hynek Pelc (1940)
Prof. MUDr. Pesch (1941)
doc. MUDr. Otto Schubert (1941-1945)

Státní zdravotní ústav, Státní zdravotnický ústav
prof. MUDr. Vilém Hons (1945-1952)

1952-1970 ústav rozdělen na samostatné ústavy
Ústav hygieny, Ústav hygieny práce a chorob z povolání, Ústav epidemiologie a mikrobiologie

1971 - ústavy sloučeny v Institut hygieny a epidemiologie
prof. MUDr. František Janda, CSc. (1971-1980)
prof. RNDr. Bohumír Rosický, DrSc. (1980-1989)
prof. MUDr. Bohumil Ticháček, DrSc. (1990-1992)

Státní zdravotní ústav
prof. MUDr. Bohumil Ticháček, DrSc. (1992-1994)
doc. MUDr. Jaroslav Kříž (1994-2001)
MUDr. Michael Vít, Ph.D. (2001-2002)
MUDr. Jaroslav Volf, Ph.D. (2003-2008)
MUDr. Milan Bořek (2008 - 2009)
Ing. Jitka Sosnovcová (2009 - dosud)




Zdroje
Státní zdravotní ústav [online], c2010, cit [2010-5-18]. Dostupné z: <http://www.szu.cz/>.
Ministerstvo zdravotnictví [online], c2010, cit [2010-5-18]. Dostupné z: <http://www.mzcr.cz/>.