Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Requisitos de finalización
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY
1. Úvod
Vzdělávání je důležité pro každého občana České republiky, aby bylo vzdělávání kvalitní, je potřeba mu dát jistý řád a orgán, který by se staral o správné vzdělávání. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je tímto řídícím orgánem. Podílí se na tvorbě osnov pro vzdělání, strategie vzdělávání v České republice. Jedná se o jedno z nejstarších ministerstev, které má svůj původ již v habsburské monarchii a vyvíjelo se za všech vlád a režimů, které v České republice nastaly.
Tato práce je věnována průzkumu ministerstva, jak z pohledu historického, tak z pohledu jeho uzákonění. První část práce se věnuje historii ministerstva a je na ni plynule navázáno základními informacemi a zákonnou úpravou ministerstva.
2. Historie ministerstva
Ministerstvo bylo zřízeno nejvyšším rozhodnutím č. LXXI/34 Sb. ze dne 23. března 1848. Ministerstvo tehdy sídlilo ve Vídni a jeho působnost zahrnovala celé území tehdejší habsburské monarchie.
Za „předchůdkyni“ ministerstva školství se považuje Studijní dvorská komise (Studienhofkommission) ve Vídni, která byla zřízena za vlády císařovny Marie Terezie v roce 1759. Jejím prvním předsedou byl vídeňský arcibiskup Migazzi. Předtím bylo školství do roku 1752 řízeno studijními direktory. Nejstarší formu ústřední správy školství v rakouské monarchii představovalo řízení školství superintendenty (do roku 1655).
Původní název ministerstva školství zněl Ministerstvo veřejného vyučování (Ministerium des öffentlichen Unterrichtes). O čtyři měsíce později, v červenci 1848, poté, co ministerstvo převzalo též záležitosti náboženské a církevní, byl jeho název změněn na Ministerstvo kultu a vyučování (Ministerium für Cultus und Unterricht). Tento název zůstal zachován až do roku 1918 (s výjimkou 7-letého období viz níže).
Po dvanácti letech své existence bylo v roce 1860 Ministerstvo kultu a vyučování zrušeno. Jeho kompetence a agendu převzalo nově zřízené Státní ministerstvo, v jehož čele stál nejdříve hrabě Goluchowský, poté Anton Schmerling a Richard Belcredi.
O sedm let později, bylo nejvyšším rozhodnutím z 2. března 1867 Státní ministerstvo zrušeno a současně bylo znovuzřízeno Ministerstvo kultu a vyučování, tentokrát s působností pouze pro předlitavské země, tedy tu část Rakousko-Uherska, jejíž součástí byly české země. Tímto úředním aktem tak došlo k definitivnímu konstituování nejvyšší instance školské správy v našich zemích.
Ministerstvu náležela nejvyšší správa veškerého školství a dozor nad ním. Od roku 1868 byla vykonávána trojstupňovitým systémem školních rad (zemských, okresních a místních školních rad). Výjimku tvořily ty školy, které byly řízeny jiným ministerstvem – například živnostenské školství řídilo ministerstvo obchodu. V kompetenci ministerstva byly dále zahrnuty záležitosti náboženské a záležitosti související s podporou věd a umění.
Takto vymezená působnost ministerstva platila bez podstatných změn až do rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ V OBDOBÍ SAMOSTATNÉ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
Nově vzniklá Československá republika převzala tzv. recepčním zákonem, první právní normou, kterou přijal Národní výbor československý 28. října 1918, celý právní řád a právní systém rakousko-uherské monarchie pro české země, a to včetně působnosti jednotlivých ministerstev.
Zákonem Národního výboru československého č. 2/1918 Sb. ze dne 2. listopadu 1918 byl zřízen Úřad pro správu vyučování a národní osvětu. Brzy se však pro nejvyšší správní úřady začaly používat termíny ministerstva a pro ministerstvo školství byl ustálen název Ministerstvo školství a národní osvěty.
Definitivně byla správa školství v předmnichovském Československu upravena zákonem č. 292/1920 Sb. ze dne 9. dubna 1920. „Státu přísluší nejvyšší správa veškerého vychování a vyučování a dozor k němu. Správu tu vykonává stát ministerstvem školství a národní osvěty“, praví se v § 1 tohoto zákona.
Ministerstvo školství na základě tohoto zákona přebíralo i některé kompetence, které dosud náležely zemské školní radě a politické správě. Do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty příslušely nyní všechny školské záležitosti s výjimkou zemědělského školství, které patřilo do kompetence Ministerstva zemědělství, a učňovských škol, jejichž správa náležela do gesce zemské politické správy. Zákonem č. 25/1925 Sb. se kompetence ministerstva školství rozšířily i na učňovské školství. Jedinými školami, které nebyly zahrnuty do působnosti ministerstva školství, tak zůstaly zemědělské školy.
Kompetence ministerstva školství byly značně rozsáhlé, jmenujme alespoň nejpodstatnější - v legislativní oblasti připravovalo vládní osnovy zákonů a vládních nařízení, v rámci platných zákonů vydávalo všeobecné směrnice vztahující se ke školství, schvalovalo normy vydávané podřízenými institucemi a ústavy (např. jednací řády akademických senátů a profesorských sborů vysokých škol), rozhodovalo o rozpočtu v resortu školství, o systemizaci míst ve školách. Ministerstvo vydávalo zkušební řády, rozhodovalo o čestných názvech škol, ustanovovalo ministerské inspektory.
Základem organizace ministerstva v období Československé republiky bylo osm odborů. Zvláštní postavení zaujímala presidiální kancelář (presidium), do jejíž kompetence patřily záležitosti společné celému ministerstvu.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVĚTY SE ČLENILO NA TYTO ODBORY:
I. odbor - národní školství,
II. odbor - střední školství,
III. odbor - odborné školství,
IV. odbor - vysoké školy,
V. odbor - národní osvěta (věda a umění, lidová výchova),
VI. odbor - církevní záležitosti,
VII. odbor - legislativní záležitosti, sociální péče o studentstvo,
VIII. odbor - kulturní styky s cizinou.
I v období předmnichovské republiky byly kompetence ministerstva nad národním školstvím (obecné školy, měšťanské školy, střední školy a odborné školy) realizovány prostřednictvím trojstupňovitého systému školních rad. Vysoké školy byly řízeny přímo ministerstvem.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ V LETECH NACISTICKÉ OKUPACE 1939-1945
Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 byly záležitosti školství v kompetenci české vlády, bezvýhradně podřízené Velkoněmecké říši. Protektorátní Ministerstvo školství a národní osvěty se stalo nástrojem prosazování nacistické germanizační a odnárodňovací politiky v českém školství, která směřovala k jeho postupné likvidaci. V čele ministerstva stál od roku 1942 až do konce války nechvalně proslulý představitel kolaborace s nacistickým režimem Emanuel Moravec. Když byly v lednu 1942 z kompetence Ministerstva školství a národní osvěty vyňaty záležitosti týkající se kultury a umění, které přešly nejprve do správy nově vytvořeného Úřadu pro lidovou osvětu, později přeměněného v Ministerstvo lidové osvěty, E. Moravec stanul v čele i tohoto ministerstva.
Podstatným zásahem do struktury řízení školství v období Protektorátu Čechy a Morava bylo zrušení zemských školních rad v roce 1942. Dozor nad školami tak převzalo přímo ministerstvo. O rok později, v roce 1943, došlo ke zrušení i okresních školních výborů, místních školních rad a místních výborů, jejichž pravomoci přešly na starosty obcí.
Paralelně se vznikem Protektorátu Čechy a Morava se zformoval československý zahraniční exil vedený prezidentem Edvardem Benešem, který usiloval o obnovu Československa v jeho předmnichovských hranicích. Prozatímní československá exilová vláda v Londýně v čele s Msgr. Janem Šrámkem představovala kontinuitu československého státu; v ní byl správou záležitostí spadajících do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty od listopadu 1942 pověřen ministr vnitra Juraj Slávik
.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ V LETECH 1945 – 1989
Na území osvobozeného Československa byla Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 1/1945 Sb., o nové organizaci vlády a ministerstev v době přechodné, obnovena činnost nejvyšší instance školské správy – Ministerstva školství a osvěty.
K významnějším změnám v působnosti Ministerstva školství a osvěty došlo po roce 1948, kdy však školská politika, a tedy i její řízení, byla v podstatě určována usneseními a direktivami Komunistické strany Československa.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ PO ROCE 1989
Po listopadu 1989 dochází v důsledku pádu komunistického režimu k transformaci českého školství. Jeho pilíři jsou nový školský zákon 561/2004 Sb. a Národní program rozvoje vzdělávání ve školství (Bílá kniha).
Podstatné změny, které ovlivnily kompetence ministerstva, se uskutečnily po roce 1989 i v oblasti řízení školství. Dne 13. prosince 1990 přijala Česká národní rada zákon 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Přijatým zákonem bylo zavedeno odvětvové řízení školství. Podle § 2 tohoto zákona samosprávu ve školství vykonává obec a nově zřízené školské úřady. Přijetím tohoto zákona tak učitelé přestali být zaměstnanci ministerstva vnitra (resp. školských odborů úřadů státní správy). Přijetí tohoto zákona mělo dopad i na organizační strukturu ministerstva školství – bylo vytvořeno pracoviště pro řízení škol na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Olomouci. O dvanáct let později, v souvislosti s reformou státní správy však bylo odvětvové řízení školství zákonem č. 284/2002 Sb. zrušeno a správa škol přešla na obecní a krajské úřady.
Významným zákonem pro fungování českého školství byl zákon České národní rady 474/1992 Sb., na jehož základě přecházela působnost v profesní přípravě učňů z ministerstva školství na nově zřízené ministerstvo hospodářství.
V současné době je působnost ministerstva upravena zákonem České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR ve znění pozdějších předpisů.
3. Základní informace o ministerstvu
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY
Užívaná zkratka: MŠMT
Adresa: Karmelitská 7, 118 12 Praha 1
IČO: 00022985
Současná ministryně: PhDr. Miroslava Kopicová
(Předchozí ministry a ministryně jsou uvedeny v příloze A, s datací až do roku 1848)
Organizační struktura ministerstva je součástí této práce, ale bohužel je poměrně členitá, tak byla umístěna do příloh jako Příloha B. Nicméně z organizační struktury je velice dobře vidět jakými obory se zabývá:
• oblast finanční, právní a správy úřadu,
• oblast všeobecného, odborného a dalšího vzdělávání,
• oblast výzkumu a vysokého školství,
• sekce řízení operačních programů EU,
• oblast sportu a mládeže,
• sekce pro sociální programy ve školství,
• sekce tvorby strategie reformy vzdělávací soustavy.
4. Uzákonění ministerstva
MŠMT patří mezi ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen(ka) vlády ČR. Působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vymezuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR v aktuálním znění.
V § 7, který je Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy věnován, zákon č. 2/1969 Sb. uvádí:
"(1) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu.
(2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy koordinuje činnost ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a profesních komor v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona 1) a v oblasti získávání kvalifikací v systému dalšího vzdělávání podle zvláštního právního předpisu 1a) .
(3) Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy je podřízena Česká školní inspekce."
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle zákona 2/1969 Sb.:
• (§ 20) plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené v zákonech a v jiných obecně závazných právních předpisech;
• (§ 21) ve své činnosti se řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády;
• (§ 22) zkoumá společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzuje dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek;
• zpracovává koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládá vládě České republiky
• (§ 23) předkládá za svěřená odvětví podklady potřebné pro sestavení návrhů státních rozpočtů republiky a pro přípravu jiných opatření širšího dosahu;
• zaujímá stanovisko k návrhům, které předkládají vládě České republiky jiná ministerstva, pokud se týkají okruhu jeho působnosti;
• (§ 24) pečuje o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky:
- připravuje návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se působnosti MŠMT
- připravuje návrhy, jejichž přípravu mu uložila vláda;
- dbá o zachování zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě;
• (§ 25) zabezpečuje ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce;
• zabezpečuje ve své působnosti úkoly, které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství v mezinárodních organizacích;
• (§ 27) zpracovává a v rozsahu nezbytném pro plnění vlastních úkolů také využívá informace z ostatních ministerstev a nižších orgánů státní správy.
POUŽITÁ LITERATURA (ZDROJE)
Historie Ministerstva [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [cit. 2010-04-05]. Dostupné z < http://www.msmt.cz/ministerstvo/historie>
Ministerstvo [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [cit. 2009-04-28]. Dostupné z < http://www.msmt.cz/ministerstvo>
Organizační struktura [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy[cit. 2009-04-13]. Dostupné z < http://www.msmt.cz/ministerstvo/organizacni-struktura >
Příloha A - Ministři školství od roku 1848
Seznam ministrů a ministryň školství od habsburské monarchie po dnešek
1993 - 2009 Česká republika
Miroslav Kopicová (ve funkci od 8. 5. 2009)
Ondřej Liška (4. 12 2007 - 8. 5. 2009)
Martin Bursík (2.11. 2007 – 4.12. 2007)
Dana Kuchtová (9.1. 2007 – 3.10. 2007)
Miroslava Kopicová (4.9. 2006 – 8.1. 2007)
Petra Buzková (15.7. 2002 – 4.9. 2006)
Eduard Zeman (22.7. 1998 – 12.7. 2002)
Jan Sokol (3.1. 1998 – 17.7. 1998)
Jiří Gruša ( 3.6. 1997 – 2.1. 1998)
Ivan Pilip (2.5. 1994 – 2.6. 1997)
Petr Piťha ( 3.7. 1992 – 27.4. 1994)
1990 - 1992 Česká republika (součást ČSFR)
Petr Vopěnka (29.6. 1990 – 2.7. 1992)
Milan Adam (5.12. 1989 – 27.6. 1990)
1969 - 1989 Česká socialistická republika (součást ČSSR)
Synková, Jana (12.10. 1988 – 4.12. 1989)
Karel Juliš (8.5. 1987 – 11.10. 1988)
Milan Vondruška (8.10. 1975 – 7.5. 1987)
Josef Havlín (8.7. 1971 – 8.10. 1975)
Jaromír Hrbek (27.8. 1969 – 7.7. 1971)
Vilibald Bezdíček (9.1. 1969 – 27.8. 1969)
1960 - 1968 Československá socialistická republika (ČSSR)
Vladimír Kadlec (8.4. 1968 – 8.1. 1969)
Jiří Hájek (10.11. 1965 – 7.4. 1968)
Čestmír Císař (20.9. 1963 – 10.11. 1965)
František Kahuda (11.7. 1960 – 19.9. 1963)
1945 - 1960 Československá republika (ČSR)
František Kahuda (12.12. 1954 – 11.7. 1960)
Ladislav Štoll (1.10. 1953 – 12.12. 1954)
Ernest Sýkora (1.2. 1953 – 1.10. 1953)
Zdeněk Nejedlý (25.2. 1948 – 28.2. 1953)
Jaroslav Stránský (2.7. 1946 – 2.3. 1948)
Zdeněk Nejedlý ( 5.4. 1945 – 2.7. 1946)
1940 - 1945 Československá vláda v exilu
Juraj Slávik (pověřen řízením od 12. 11. 1942 - 5. 4. 1945)
1939 - 1945 Protektorát Čechy a Morava
Emanuel Moravec (19.1. 1942 – 5.5. 1945)
Jan Kapras (16.3. 1939 – 19.1. 1942)
1938 - 1939 Česko-Slovenská republika
Jan Kapras (1.12. 1938 – 15.3. 1939)
Stanislav Bukovský (správcem ministerstva od 4.10. 1938 – 1.12. 1938)
1918 - 1938 Československá republika
Engelbert Šubert (22.9. 1938 – 4.10. 1938)
Emil Franke (24.1. 1936 – 22.9. 1938)
Jan Krčmář ( 4.2. 1934 – 24.1. 1936)
Ivan Dérer (7.12. 1929 – 14.2. 1934)
Antonín Štefánek (20.2. 1929 – 7.12. 1929)
Milan Hodža (12.10. 1926 – 20.2. 1929)
Jan Krčmář (19.3. 1926 – 12.10. 1926)
Otakar Srdinko (9.12. 1925 – 18.3. 1926)
Ivan Markovič (správcem ministerstva od 3. 10. 1924 – 9.12. 1925)
Rudolf Bechyně (7.10. 1922 – 3.10. 1924)
Vavro Šrobár (20.9. 1921 – 7.10. 1922)
Josef Šusta (15.9.1920 – 16.9. 1921)
Gustav Habrman (14.11. 1918 – 15.9. 1920)
1867-1918 Rakousko-Uhersko
Richard v. Hampe (25.10. 1918 – 30.10. 1918)
Georg v. Poray-Madeyski (25.7. 1918 – 25.10. 1918)
Ludwig Cwiklinski ( 23.6. 1917 – 25.7. 1918)
Max v. Hussarek (3.11. 1911 –22.6. 1917)
hr. Karl Stürgkh (10.2. 1909 –3. 11. 1911)
Josef Kaněra ( správcem ministerstva od 15.11. 1908 – 9. 2. 1909)
Gustav Marchet (2.6. 1906 – 15.11. 1908)
hr. Richard Bienerth (2.5. 1906 – 28.5. 1906)
hr. Richard Bienerth (správcem ministerstva od 11.9. 1905 – 1.5. 1906)
Wilhelm v. Hartel (19.1. 1900 –10.9. 1905)
Alfred v. Bernd (1.12. 1899 – 18.1. 1900)
Wilhelm v. Hartel (správcem ministerstva od 2.10. 1899- 20.12. 1899)
hr. Artur Bylandt (7.3. 1898 – 2.10. 1899)
hr. Vinzenz Latour (30.11. 1897 – 5.3. 1898)
Paul v. Gautsch (2.10. 1895 – 28.11. 1897)
Eduard Rittner (provizorním správcem ministerstva od 20.6. 1895 – 30.9. 1895)
Stanislaus v. Madeyski (12.11. 1893 – 19.6. 1895)
Paul v. Gautsch (5.11. 1885 – 11.11. 1893)
Sigmund v. Conrad-Eybisfeld (16.2. 1880 – 4.11. 1885)
Karl v. Stremayr (26.11. 1871 – 15.2. 1880)
Karl Fidler (pověřen provizorním vedením ministerstva od 27.10. 1871 – 22.11. 1871)
Josef Jireček (5.2. 1871 – 26.10. 1871)
Karl v. Stremayr (28.6. 1870 – 4.2. 1871)
dvor. rada Adolf v. Tschabuschnigg (správcem ministerstva od 13.4. 1870 – 27.6. 1870)
Karl v. Stremayr (1.2. 1870 – 12.4. 1870)
Leopold v. Hasner (30.12. 1867 – 1.2. 1870)
Anton v. Hye (správcem ministerstva od 27.6. 1867-30.12. 1867)
hr. Eduard Taaffe (2.3. 1867 – 27.6. 1867)
Rakouské císařství
hr. Leo Thun- Hohenstein (28.7. 1849 – 20.10. 1860, kdy agenda přešla do kompetence státního ministra)
Ferdinand v. Thinnfeld (od 17. 5. 1849, provizorně)
hr. Franz Stadion (22.11. 1848 – květen 1849)
Anton v. Doblhoff-Dier (8.7. 1848 – 11.10. 1848)
Franz v. Sommaruga (26.3. 1848 – 18.7. 1848)
1. Úvod
Vzdělávání je důležité pro každého občana České republiky, aby bylo vzdělávání kvalitní, je potřeba mu dát jistý řád a orgán, který by se staral o správné vzdělávání. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je tímto řídícím orgánem. Podílí se na tvorbě osnov pro vzdělání, strategie vzdělávání v České republice. Jedná se o jedno z nejstarších ministerstev, které má svůj původ již v habsburské monarchii a vyvíjelo se za všech vlád a režimů, které v České republice nastaly.
Tato práce je věnována průzkumu ministerstva, jak z pohledu historického, tak z pohledu jeho uzákonění. První část práce se věnuje historii ministerstva a je na ni plynule navázáno základními informacemi a zákonnou úpravou ministerstva.
2. Historie ministerstva
Ministerstvo bylo zřízeno nejvyšším rozhodnutím č. LXXI/34 Sb. ze dne 23. března 1848. Ministerstvo tehdy sídlilo ve Vídni a jeho působnost zahrnovala celé území tehdejší habsburské monarchie.
Za „předchůdkyni“ ministerstva školství se považuje Studijní dvorská komise (Studienhofkommission) ve Vídni, která byla zřízena za vlády císařovny Marie Terezie v roce 1759. Jejím prvním předsedou byl vídeňský arcibiskup Migazzi. Předtím bylo školství do roku 1752 řízeno studijními direktory. Nejstarší formu ústřední správy školství v rakouské monarchii představovalo řízení školství superintendenty (do roku 1655).
Původní název ministerstva školství zněl Ministerstvo veřejného vyučování (Ministerium des öffentlichen Unterrichtes). O čtyři měsíce později, v červenci 1848, poté, co ministerstvo převzalo též záležitosti náboženské a církevní, byl jeho název změněn na Ministerstvo kultu a vyučování (Ministerium für Cultus und Unterricht). Tento název zůstal zachován až do roku 1918 (s výjimkou 7-letého období viz níže).
Po dvanácti letech své existence bylo v roce 1860 Ministerstvo kultu a vyučování zrušeno. Jeho kompetence a agendu převzalo nově zřízené Státní ministerstvo, v jehož čele stál nejdříve hrabě Goluchowský, poté Anton Schmerling a Richard Belcredi.
O sedm let později, bylo nejvyšším rozhodnutím z 2. března 1867 Státní ministerstvo zrušeno a současně bylo znovuzřízeno Ministerstvo kultu a vyučování, tentokrát s působností pouze pro předlitavské země, tedy tu část Rakousko-Uherska, jejíž součástí byly české země. Tímto úředním aktem tak došlo k definitivnímu konstituování nejvyšší instance školské správy v našich zemích.
Ministerstvu náležela nejvyšší správa veškerého školství a dozor nad ním. Od roku 1868 byla vykonávána trojstupňovitým systémem školních rad (zemských, okresních a místních školních rad). Výjimku tvořily ty školy, které byly řízeny jiným ministerstvem – například živnostenské školství řídilo ministerstvo obchodu. V kompetenci ministerstva byly dále zahrnuty záležitosti náboženské a záležitosti související s podporou věd a umění.
Takto vymezená působnost ministerstva platila bez podstatných změn až do rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ V OBDOBÍ SAMOSTATNÉ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
Nově vzniklá Československá republika převzala tzv. recepčním zákonem, první právní normou, kterou přijal Národní výbor československý 28. října 1918, celý právní řád a právní systém rakousko-uherské monarchie pro české země, a to včetně působnosti jednotlivých ministerstev.
Zákonem Národního výboru československého č. 2/1918 Sb. ze dne 2. listopadu 1918 byl zřízen Úřad pro správu vyučování a národní osvětu. Brzy se však pro nejvyšší správní úřady začaly používat termíny ministerstva a pro ministerstvo školství byl ustálen název Ministerstvo školství a národní osvěty.
Definitivně byla správa školství v předmnichovském Československu upravena zákonem č. 292/1920 Sb. ze dne 9. dubna 1920. „Státu přísluší nejvyšší správa veškerého vychování a vyučování a dozor k němu. Správu tu vykonává stát ministerstvem školství a národní osvěty“, praví se v § 1 tohoto zákona.
Ministerstvo školství na základě tohoto zákona přebíralo i některé kompetence, které dosud náležely zemské školní radě a politické správě. Do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty příslušely nyní všechny školské záležitosti s výjimkou zemědělského školství, které patřilo do kompetence Ministerstva zemědělství, a učňovských škol, jejichž správa náležela do gesce zemské politické správy. Zákonem č. 25/1925 Sb. se kompetence ministerstva školství rozšířily i na učňovské školství. Jedinými školami, které nebyly zahrnuty do působnosti ministerstva školství, tak zůstaly zemědělské školy.
Kompetence ministerstva školství byly značně rozsáhlé, jmenujme alespoň nejpodstatnější - v legislativní oblasti připravovalo vládní osnovy zákonů a vládních nařízení, v rámci platných zákonů vydávalo všeobecné směrnice vztahující se ke školství, schvalovalo normy vydávané podřízenými institucemi a ústavy (např. jednací řády akademických senátů a profesorských sborů vysokých škol), rozhodovalo o rozpočtu v resortu školství, o systemizaci míst ve školách. Ministerstvo vydávalo zkušební řády, rozhodovalo o čestných názvech škol, ustanovovalo ministerské inspektory.
Základem organizace ministerstva v období Československé republiky bylo osm odborů. Zvláštní postavení zaujímala presidiální kancelář (presidium), do jejíž kompetence patřily záležitosti společné celému ministerstvu.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVĚTY SE ČLENILO NA TYTO ODBORY:
I. odbor - národní školství,
II. odbor - střední školství,
III. odbor - odborné školství,
IV. odbor - vysoké školy,
V. odbor - národní osvěta (věda a umění, lidová výchova),
VI. odbor - církevní záležitosti,
VII. odbor - legislativní záležitosti, sociální péče o studentstvo,
VIII. odbor - kulturní styky s cizinou.
I v období předmnichovské republiky byly kompetence ministerstva nad národním školstvím (obecné školy, měšťanské školy, střední školy a odborné školy) realizovány prostřednictvím trojstupňovitého systému školních rad. Vysoké školy byly řízeny přímo ministerstvem.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ V LETECH NACISTICKÉ OKUPACE 1939-1945
Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 byly záležitosti školství v kompetenci české vlády, bezvýhradně podřízené Velkoněmecké říši. Protektorátní Ministerstvo školství a národní osvěty se stalo nástrojem prosazování nacistické germanizační a odnárodňovací politiky v českém školství, která směřovala k jeho postupné likvidaci. V čele ministerstva stál od roku 1942 až do konce války nechvalně proslulý představitel kolaborace s nacistickým režimem Emanuel Moravec. Když byly v lednu 1942 z kompetence Ministerstva školství a národní osvěty vyňaty záležitosti týkající se kultury a umění, které přešly nejprve do správy nově vytvořeného Úřadu pro lidovou osvětu, později přeměněného v Ministerstvo lidové osvěty, E. Moravec stanul v čele i tohoto ministerstva.
Podstatným zásahem do struktury řízení školství v období Protektorátu Čechy a Morava bylo zrušení zemských školních rad v roce 1942. Dozor nad školami tak převzalo přímo ministerstvo. O rok později, v roce 1943, došlo ke zrušení i okresních školních výborů, místních školních rad a místních výborů, jejichž pravomoci přešly na starosty obcí.
Paralelně se vznikem Protektorátu Čechy a Morava se zformoval československý zahraniční exil vedený prezidentem Edvardem Benešem, který usiloval o obnovu Československa v jeho předmnichovských hranicích. Prozatímní československá exilová vláda v Londýně v čele s Msgr. Janem Šrámkem představovala kontinuitu československého státu; v ní byl správou záležitostí spadajících do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty od listopadu 1942 pověřen ministr vnitra Juraj Slávik
.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ V LETECH 1945 – 1989
Na území osvobozeného Československa byla Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 1/1945 Sb., o nové organizaci vlády a ministerstev v době přechodné, obnovena činnost nejvyšší instance školské správy – Ministerstva školství a osvěty.
K významnějším změnám v působnosti Ministerstva školství a osvěty došlo po roce 1948, kdy však školská politika, a tedy i její řízení, byla v podstatě určována usneseními a direktivami Komunistické strany Československa.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ PO ROCE 1989
Po listopadu 1989 dochází v důsledku pádu komunistického režimu k transformaci českého školství. Jeho pilíři jsou nový školský zákon 561/2004 Sb. a Národní program rozvoje vzdělávání ve školství (Bílá kniha).
Podstatné změny, které ovlivnily kompetence ministerstva, se uskutečnily po roce 1989 i v oblasti řízení školství. Dne 13. prosince 1990 přijala Česká národní rada zákon 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Přijatým zákonem bylo zavedeno odvětvové řízení školství. Podle § 2 tohoto zákona samosprávu ve školství vykonává obec a nově zřízené školské úřady. Přijetím tohoto zákona tak učitelé přestali být zaměstnanci ministerstva vnitra (resp. školských odborů úřadů státní správy). Přijetí tohoto zákona mělo dopad i na organizační strukturu ministerstva školství – bylo vytvořeno pracoviště pro řízení škol na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Olomouci. O dvanáct let později, v souvislosti s reformou státní správy však bylo odvětvové řízení školství zákonem č. 284/2002 Sb. zrušeno a správa škol přešla na obecní a krajské úřady.
Významným zákonem pro fungování českého školství byl zákon České národní rady 474/1992 Sb., na jehož základě přecházela působnost v profesní přípravě učňů z ministerstva školství na nově zřízené ministerstvo hospodářství.
V současné době je působnost ministerstva upravena zákonem České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR ve znění pozdějších předpisů.
3. Základní informace o ministerstvu
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY
Užívaná zkratka: MŠMT
Adresa: Karmelitská 7, 118 12 Praha 1
IČO: 00022985
Současná ministryně: PhDr. Miroslava Kopicová
(Předchozí ministry a ministryně jsou uvedeny v příloze A, s datací až do roku 1848)
Organizační struktura ministerstva je součástí této práce, ale bohužel je poměrně členitá, tak byla umístěna do příloh jako Příloha B. Nicméně z organizační struktury je velice dobře vidět jakými obory se zabývá:
• oblast finanční, právní a správy úřadu,
• oblast všeobecného, odborného a dalšího vzdělávání,
• oblast výzkumu a vysokého školství,
• sekce řízení operačních programů EU,
• oblast sportu a mládeže,
• sekce pro sociální programy ve školství,
• sekce tvorby strategie reformy vzdělávací soustavy.
4. Uzákonění ministerstva
MŠMT patří mezi ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen(ka) vlády ČR. Působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vymezuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR v aktuálním znění.
V § 7, který je Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy věnován, zákon č. 2/1969 Sb. uvádí:
"(1) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu.
(2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy koordinuje činnost ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a profesních komor v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona 1) a v oblasti získávání kvalifikací v systému dalšího vzdělávání podle zvláštního právního předpisu 1a) .
(3) Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy je podřízena Česká školní inspekce."
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle zákona 2/1969 Sb.:
• (§ 20) plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené v zákonech a v jiných obecně závazných právních předpisech;
• (§ 21) ve své činnosti se řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády;
• (§ 22) zkoumá společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzuje dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek;
• zpracovává koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládá vládě České republiky
• (§ 23) předkládá za svěřená odvětví podklady potřebné pro sestavení návrhů státních rozpočtů republiky a pro přípravu jiných opatření širšího dosahu;
• zaujímá stanovisko k návrhům, které předkládají vládě České republiky jiná ministerstva, pokud se týkají okruhu jeho působnosti;
• (§ 24) pečuje o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky:
- připravuje návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se působnosti MŠMT
- připravuje návrhy, jejichž přípravu mu uložila vláda;
- dbá o zachování zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě;
• (§ 25) zabezpečuje ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce;
• zabezpečuje ve své působnosti úkoly, které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství v mezinárodních organizacích;
• (§ 27) zpracovává a v rozsahu nezbytném pro plnění vlastních úkolů také využívá informace z ostatních ministerstev a nižších orgánů státní správy.
POUŽITÁ LITERATURA (ZDROJE)
Historie Ministerstva [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [cit. 2010-04-05]. Dostupné z < http://www.msmt.cz/ministerstvo/historie>
Ministerstvo [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [cit. 2009-04-28]. Dostupné z < http://www.msmt.cz/ministerstvo>
Organizační struktura [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy[cit. 2009-04-13]. Dostupné z < http://www.msmt.cz/ministerstvo/organizacni-struktura >
Příloha A - Ministři školství od roku 1848
Seznam ministrů a ministryň školství od habsburské monarchie po dnešek
1993 - 2009 Česká republika
Miroslav Kopicová (ve funkci od 8. 5. 2009)
Ondřej Liška (4. 12 2007 - 8. 5. 2009)
Martin Bursík (2.11. 2007 – 4.12. 2007)
Dana Kuchtová (9.1. 2007 – 3.10. 2007)
Miroslava Kopicová (4.9. 2006 – 8.1. 2007)
Petra Buzková (15.7. 2002 – 4.9. 2006)
Eduard Zeman (22.7. 1998 – 12.7. 2002)
Jan Sokol (3.1. 1998 – 17.7. 1998)
Jiří Gruša ( 3.6. 1997 – 2.1. 1998)
Ivan Pilip (2.5. 1994 – 2.6. 1997)
Petr Piťha ( 3.7. 1992 – 27.4. 1994)
1990 - 1992 Česká republika (součást ČSFR)
Petr Vopěnka (29.6. 1990 – 2.7. 1992)
Milan Adam (5.12. 1989 – 27.6. 1990)
1969 - 1989 Česká socialistická republika (součást ČSSR)
Synková, Jana (12.10. 1988 – 4.12. 1989)
Karel Juliš (8.5. 1987 – 11.10. 1988)
Milan Vondruška (8.10. 1975 – 7.5. 1987)
Josef Havlín (8.7. 1971 – 8.10. 1975)
Jaromír Hrbek (27.8. 1969 – 7.7. 1971)
Vilibald Bezdíček (9.1. 1969 – 27.8. 1969)
1960 - 1968 Československá socialistická republika (ČSSR)
Vladimír Kadlec (8.4. 1968 – 8.1. 1969)
Jiří Hájek (10.11. 1965 – 7.4. 1968)
Čestmír Císař (20.9. 1963 – 10.11. 1965)
František Kahuda (11.7. 1960 – 19.9. 1963)
1945 - 1960 Československá republika (ČSR)
František Kahuda (12.12. 1954 – 11.7. 1960)
Ladislav Štoll (1.10. 1953 – 12.12. 1954)
Ernest Sýkora (1.2. 1953 – 1.10. 1953)
Zdeněk Nejedlý (25.2. 1948 – 28.2. 1953)
Jaroslav Stránský (2.7. 1946 – 2.3. 1948)
Zdeněk Nejedlý ( 5.4. 1945 – 2.7. 1946)
1940 - 1945 Československá vláda v exilu
Juraj Slávik (pověřen řízením od 12. 11. 1942 - 5. 4. 1945)
1939 - 1945 Protektorát Čechy a Morava
Emanuel Moravec (19.1. 1942 – 5.5. 1945)
Jan Kapras (16.3. 1939 – 19.1. 1942)
1938 - 1939 Česko-Slovenská republika
Jan Kapras (1.12. 1938 – 15.3. 1939)
Stanislav Bukovský (správcem ministerstva od 4.10. 1938 – 1.12. 1938)
1918 - 1938 Československá republika
Engelbert Šubert (22.9. 1938 – 4.10. 1938)
Emil Franke (24.1. 1936 – 22.9. 1938)
Jan Krčmář ( 4.2. 1934 – 24.1. 1936)
Ivan Dérer (7.12. 1929 – 14.2. 1934)
Antonín Štefánek (20.2. 1929 – 7.12. 1929)
Milan Hodža (12.10. 1926 – 20.2. 1929)
Jan Krčmář (19.3. 1926 – 12.10. 1926)
Otakar Srdinko (9.12. 1925 – 18.3. 1926)
Ivan Markovič (správcem ministerstva od 3. 10. 1924 – 9.12. 1925)
Rudolf Bechyně (7.10. 1922 – 3.10. 1924)
Vavro Šrobár (20.9. 1921 – 7.10. 1922)
Josef Šusta (15.9.1920 – 16.9. 1921)
Gustav Habrman (14.11. 1918 – 15.9. 1920)
1867-1918 Rakousko-Uhersko
Richard v. Hampe (25.10. 1918 – 30.10. 1918)
Georg v. Poray-Madeyski (25.7. 1918 – 25.10. 1918)
Ludwig Cwiklinski ( 23.6. 1917 – 25.7. 1918)
Max v. Hussarek (3.11. 1911 –22.6. 1917)
hr. Karl Stürgkh (10.2. 1909 –3. 11. 1911)
Josef Kaněra ( správcem ministerstva od 15.11. 1908 – 9. 2. 1909)
Gustav Marchet (2.6. 1906 – 15.11. 1908)
hr. Richard Bienerth (2.5. 1906 – 28.5. 1906)
hr. Richard Bienerth (správcem ministerstva od 11.9. 1905 – 1.5. 1906)
Wilhelm v. Hartel (19.1. 1900 –10.9. 1905)
Alfred v. Bernd (1.12. 1899 – 18.1. 1900)
Wilhelm v. Hartel (správcem ministerstva od 2.10. 1899- 20.12. 1899)
hr. Artur Bylandt (7.3. 1898 – 2.10. 1899)
hr. Vinzenz Latour (30.11. 1897 – 5.3. 1898)
Paul v. Gautsch (2.10. 1895 – 28.11. 1897)
Eduard Rittner (provizorním správcem ministerstva od 20.6. 1895 – 30.9. 1895)
Stanislaus v. Madeyski (12.11. 1893 – 19.6. 1895)
Paul v. Gautsch (5.11. 1885 – 11.11. 1893)
Sigmund v. Conrad-Eybisfeld (16.2. 1880 – 4.11. 1885)
Karl v. Stremayr (26.11. 1871 – 15.2. 1880)
Karl Fidler (pověřen provizorním vedením ministerstva od 27.10. 1871 – 22.11. 1871)
Josef Jireček (5.2. 1871 – 26.10. 1871)
Karl v. Stremayr (28.6. 1870 – 4.2. 1871)
dvor. rada Adolf v. Tschabuschnigg (správcem ministerstva od 13.4. 1870 – 27.6. 1870)
Karl v. Stremayr (1.2. 1870 – 12.4. 1870)
Leopold v. Hasner (30.12. 1867 – 1.2. 1870)
Anton v. Hye (správcem ministerstva od 27.6. 1867-30.12. 1867)
hr. Eduard Taaffe (2.3. 1867 – 27.6. 1867)
Rakouské císařství
hr. Leo Thun- Hohenstein (28.7. 1849 – 20.10. 1860, kdy agenda přešla do kompetence státního ministra)
Ferdinand v. Thinnfeld (od 17. 5. 1849, provizorně)
hr. Franz Stadion (22.11. 1848 – květen 1849)
Anton v. Doblhoff-Dier (8.7. 1848 – 11.10. 1848)
Franz v. Sommaruga (26.3. 1848 – 18.7. 1848)
Última modificación: lunes, 27 de enero de 2014, 11:57