Historie obchodu v České republice
Completion requirements
HISTORIE OBCHODU V ČECHÁCH
V době vrcholu obchodování v Babylonii a Řecku existoval na našem území jen výměnný obchod rodových náčelníků (šperky, zbraně, látky).
Významné období představuje říše Sámova (7. - 8. stol). Sámo - kupec, který byl zvolen
do čela kmenového svazu okolo roku 623. (obchod představoval - keramika, zbraně, šperky, postroje).
Mezinárodní výměnu představoval tzv. tranzitní obchod - tj. spojení Byzance s Franckou říší. Cizí kupci z východu (Rusové a Židi) se
při svých cestách se zbožím na německé trhy zastavovali a obchodovali
i na našem území.
Trhy místní se konaly při církevních příležitostech ve významných střediscích. Tyto cesty napomohly vzniku a rozvoji prvních měst. Města dostávala od panovníků výsady, práva trhu, celní svobody. To vedlo ke vzniku peněžní renty, místo renty naturální a robotní. Činnost kupců byla upravena. Ve 13. a 15. století lze jasněji oddělil velkoobchod a maloobchod,
tj. kupců se sklady s napojením na tranzitní obchod a s větší specializací a kramářů,
tj. obchodníků v drobném.
Střediskem obchodu v Praze byl tzv. Týn. Všichni cizí obchodníci zde byli ubytováni, uložili zde své zboží, zboží bylo zváženo, sepsáno a bylo určeno clo a ungelt (tj. příjem krále později příjem radnice).
Obchod měl řadu omezení - např. suché a mokré mýto (zrušil je Josef II. až na mostní mýto), dále byly špatné a nebezpečné a určované cesty atd. V této době vznikaly cechy, jejichž funkce byla nahrazena až průmyslovým zákonem v roce 1872 - tzv. živnostenskými spolky. Cechy obchodníků pečovaly o odbornost a poctivost prodeje, udržení přiměřeného počtu provozoven, měly zájem o rozvoj průmyslové výroby, rozšiřování sortimentu a obchodu.
Na přelomu 18. a 19. století se obchod začíná výrazně specializovat. Obchodní živnosti se rozdělovaly na velkoobchod - obchodování ve velkém a maloobchod podomní a stálý (ten na koloniál (formální) a kramářský).
Od 60. let minulého století se zintenzivnil přechod průmyslu do českých rukou, rozvíjel se úvěr, pojištění, sdružování do společností, rozvoj obchodního školství. Rozvoj výroby znamenal zvýšení mezinárodního obchodu.
Konec 19. století je spojen s hospodářskou krizí. Odbytové těžkosti vedly ke vzniku kartelů - dohod vylučujících volnou soutěž a udržující ceny na potřebné výši.
Do první republiky vstupuje obchod v poměrně rozvinuté podobě. Po krátké krizi v roce 1921 došlo k prudkému nárůstu obchodního podnikání. Nízká technická úroveň a vysoké náklady vedly malé obchodníky k různým formám spolupráce a sdružování - rozšiřují se spotřební
a nákupní družstva.
Ve 20. a 30. létech minulého století se prudce rozvinula výroba do té doby neznámých výrobků - elektro, nábytek, foto, kosmetiky a sportovních potřeb. To vedlo k rozšíření počtu druhů zboží - např. barvy a laky, kosmetika a k následnému rozvoji specializace maloobchodní sítě. Vzrostla spotřeba obyvatel, což vedlo ke vzniku nebo rozšíření počtu dalších druhů obchodních podniků, jako byla např. spotřební družstva nebo velké obchodní firmy - obchodní domy, velkoobchodní a filiálkové firmy, které byly často spojené s výrobou. (např. Baťa, Nehera, Rolný, Meinl, Kulík, Bílá labuť, Perla, Teta).
Po druhé světové válce se obchod rychle vzpamatoval, rostl zahraniční obchod, modernizovaly se prodejny, rozšiřoval se prodejní sortiment i obchodní kapacity. Po roce l948 byly obchodní organizace postupně znárodněny. Bylo zrušeno soukromé vlastnictví a obchod nadále existoval pouze jako státní obchod a družstevní obchod.
V důsledku centrálního plánování byl narušen racionální pohyb zboží. V oblasti obchodu byly velké zásoby na jedné straně, ale také nedostatek žádaného zboží. 60 % maloobchodního prodeje potravinářského zboží se realizoval ve formě samoobslužné formy.
Maloobchodní trh v ČR prodělal v poslední době dynamický vývoj. Od roku 1989 došlo k markantním změnám, počínaje změnou vlastnických a institucionálních struktur, přes kvantitativní a kvalitativní kapacitní přeměny, prostorové a technologické řešení provozoven až po širokou rozvinutou nabídku zboží a služeb a nově formované vazby na dodavatelský sektor.
Tuzemský maloobchod ovládají zahraniční společnosti, které začaly vstupovat se svými řetězci hlavně ve druhé polovině 90. let minulého století a postupně z trhu téměř vytlačily české nezávislé maloobchodníky. Vlastnická struktura je v odvětví již relativně stabilizována. U cca 76 % společností pochází většinový vlastník z ČR. Největší počet zahraničních vlastníků maloobchodních firem je z Německa (4 % firem) a Ruska (3 %). Největší společnosti však patří k největším účastníkům trhu. V žebříčku TOP 10 maloobchodních řetězců ČR za rok 2008 figurují jenom firmy s většinovým vlastníkem ze zahraničí.
Historie družstev
Vznik družstev spadá do 19. století. První družstvo vzniklo v anglickém Rochdalu v roce 1847. V roce 1895 byl založen Mezinárodní družstevní svaz, jež si kladl za cíl sjednotit principy družstev na celém světě.
Vývoj družstev v Čechách je velmi podobný světovému vývoji. První družstvo v českých zemích, Pražský potravní a spořitelní spolek, vzniklo též v roce 1847. Družstva se v Čechách těšila velké oblibě a tak v roce 1873 stát přijetím zákona deklaroval legislativní rámec družstev a jejich existenci ve výrobě, obchodě a službách. Největšího rozmachu dosáhla družstva v období 1. republiky, kdy v téměř každém podnikání byla zakotvena aspoň jedna družstevní myšlenka. Koncem roku 1945 tvořila družstva 10 % maloobchodního obratu.
Rozvoj družstevnictví byl násilně přerušen po roce 1948, kdy došlo ke znárodnění družstev
a družstevnictví bylo včleněno do státem kontrolovaného systému plánovaného hospodářství. Většina družstev byla v období socialismu přesunuta na venkov, kde hrála poměrně důležitou roli.
Po roce 1989 během procesu demokratizace a transformace došlo k podstatným změnám i v družstevnictví. Bylo třeba znovu se vrátit k mezinárodním družstevním standardům, k plnému uplatňování tradičních družstevních principů a respektování družstevních hodnot. Všechny tyto zásady byly v roce 1992 zakotveny v Obchodním zákoníku.
Typy družstev
Družstva lze charakterizovat dle různých kriterií. Hlediskem, které se používá u nás je činnost družstva, podle které se družstva člení na spotřební, výrobní a zemědělská. Obchodní zákoník vymezuje zvlášť bytové družstvo, které charakterizuje jako „družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů“.
Spotřební družstva
Spotřební družstva se orientují na maloobchodní činnost s koncepčním zaměřením na prodej potravinářského a nepotravinářského zboží každodenní potřeby. Jsou sdružena do Svazu českých a moravských spotřebních družstev, který hájí zájmy členských družstev ve vztahu ke státním orgánům, reprezentuje je doma i v zahraničí.
Před rokem 1948 zaujímala spotřební družstva důležité postavení. V roce 1937 bylo v ČSR 151 spotřebních družstev, která vlastnila 2 360 prodejen. Před listopadem 1989 jich na území Československa působilo 300 a měla 25% podíl na trhu. Dnes je jich asi 70 s 5% podílem na trhu. Po roce 1989 zaznamenal vývoj maloobchodního obratu spotřebních družstev výrazný pokles (v roce 1990 činil 58 mld. Kč, v roce 1995 pouze 23,5 mld. Kč). Od roku 1996 však můžeme pozorovat opětovný růst. V roce 2005 bylo dosaženo téměř 25,8 mld.
Kč maloobchodního obratu. Stejně tak se rapidně snížil počet prodejen, která patří družstvům, a to z původních 16 tisíc na současných 3 090 jednotek, tj. o více než 80 %. Z celkového množství 9 tisíc hostinců, restaurací a hotelů mají družstva v současné době již jen 257 provozoven, z toho 222 v pronájmu. Mezi nejvýznamnější maloobchodní řetězce tvořené družstvy patří COOP DISKONT, COOP TUTY, COOP TIP, COOP TEMP, COOP TERNO
a COOP STAVEBNINY.
Maloobchod v současné době
Podle reprezentativního výzkumu Shopping Monitor Central & Eastern Europe 2008 pořádaného společnostmi GfK a INCOMA v 11 zemích střední a východní Evropy (Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Rusko zastoupené Moskvou a Petrohradem, Srbsko a Černá Hora, Slovensko, Slovinsko a Ukrajina zastoupená Kyjevem), jsou v tomto regionu vedoucím nákupním formátem hypermarkety. Celkově 25 % spotřebitelů v této části Evropy uvádí hypermarket jako své hlavní nákupní místo rychloobrátkového zboží; to představuje 32,7 milionu zákazníků (toto číslo zahrnuje jak přímé zákazníky, tak členy jejich domácností). Diskonty představují hlavní nákupní místo potravin již pro 18 % domácností. Diskontní řetězce přitom vykazují dlouhodobý stabilní růst a postupně vytlačují z pozic supermarkety, kdysi vedoucí formát na trhu, jehož současný 21% podíl stačí již jen na celkovou druhou příčku. Mezi jednotlivými zeměmi střední a východní Evropy samozřejmě existují značné rozdíly způsobené jak stupněm vývoje maloobchodní sítě, tak nákupními zvyklostmi místního obyvatelstva. Hypermarkety jsou nejvýznamnějším maloobchodním formátem v České republice, v Moskvě a Petrohradu, v Maďarsku
a v Rumunsku. Supermarkety zase vedou v Chorvatsku, v Kyjevě, ve Slovinsku, Srbsku a na Slovensku. Diskontní prodejny mají silné pozice v Moskvě a Petrohradu, v Maďarsku, Polsku a v Čechách. Tradiční malé samoobsluhy jsou velmi populární v Polsku, na Slovensku
a v Maďarsku, pultové prodejny zase převažují v Bulharsku.
Výsledky studie SHOPPING MONITOR CEE 2008 ukazují na Rumunsko jako na trh s nejvyšší dynamikou transformace maloobchodní sítě. Zatímco se podíl pultových prodejen potravin na hlavním nákupním místě za poslední čtyři roky snížil o více než 50 % (z 51 % v roce 2003 na pouhých 22 % v roce 2007), popularita hypermarketových formátů naopak dramaticky vzrostla (ze 4 % v roce 2003 na 29 % v roce 2007). Obdobnou cestou jdou i diskonty, které v roce 2005 začínaly téměř od nuly a v roce 2007 už dosahují 13%úrovně preferencí.
V době vrcholu obchodování v Babylonii a Řecku existoval na našem území jen výměnný obchod rodových náčelníků (šperky, zbraně, látky).
Významné období představuje říše Sámova (7. - 8. stol). Sámo - kupec, který byl zvolen
do čela kmenového svazu okolo roku 623. (obchod představoval - keramika, zbraně, šperky, postroje).
Mezinárodní výměnu představoval tzv. tranzitní obchod - tj. spojení Byzance s Franckou říší. Cizí kupci z východu (Rusové a Židi) se
při svých cestách se zbožím na německé trhy zastavovali a obchodovali
i na našem území.
Trhy místní se konaly při církevních příležitostech ve významných střediscích. Tyto cesty napomohly vzniku a rozvoji prvních měst. Města dostávala od panovníků výsady, práva trhu, celní svobody. To vedlo ke vzniku peněžní renty, místo renty naturální a robotní. Činnost kupců byla upravena. Ve 13. a 15. století lze jasněji oddělil velkoobchod a maloobchod,
tj. kupců se sklady s napojením na tranzitní obchod a s větší specializací a kramářů,
tj. obchodníků v drobném.
Střediskem obchodu v Praze byl tzv. Týn. Všichni cizí obchodníci zde byli ubytováni, uložili zde své zboží, zboží bylo zváženo, sepsáno a bylo určeno clo a ungelt (tj. příjem krále později příjem radnice).
Obchod měl řadu omezení - např. suché a mokré mýto (zrušil je Josef II. až na mostní mýto), dále byly špatné a nebezpečné a určované cesty atd. V této době vznikaly cechy, jejichž funkce byla nahrazena až průmyslovým zákonem v roce 1872 - tzv. živnostenskými spolky. Cechy obchodníků pečovaly o odbornost a poctivost prodeje, udržení přiměřeného počtu provozoven, měly zájem o rozvoj průmyslové výroby, rozšiřování sortimentu a obchodu.
Na přelomu 18. a 19. století se obchod začíná výrazně specializovat. Obchodní živnosti se rozdělovaly na velkoobchod - obchodování ve velkém a maloobchod podomní a stálý (ten na koloniál (formální) a kramářský).
Od 60. let minulého století se zintenzivnil přechod průmyslu do českých rukou, rozvíjel se úvěr, pojištění, sdružování do společností, rozvoj obchodního školství. Rozvoj výroby znamenal zvýšení mezinárodního obchodu.
Konec 19. století je spojen s hospodářskou krizí. Odbytové těžkosti vedly ke vzniku kartelů - dohod vylučujících volnou soutěž a udržující ceny na potřebné výši.
Do první republiky vstupuje obchod v poměrně rozvinuté podobě. Po krátké krizi v roce 1921 došlo k prudkému nárůstu obchodního podnikání. Nízká technická úroveň a vysoké náklady vedly malé obchodníky k různým formám spolupráce a sdružování - rozšiřují se spotřební
a nákupní družstva.
Ve 20. a 30. létech minulého století se prudce rozvinula výroba do té doby neznámých výrobků - elektro, nábytek, foto, kosmetiky a sportovních potřeb. To vedlo k rozšíření počtu druhů zboží - např. barvy a laky, kosmetika a k následnému rozvoji specializace maloobchodní sítě. Vzrostla spotřeba obyvatel, což vedlo ke vzniku nebo rozšíření počtu dalších druhů obchodních podniků, jako byla např. spotřební družstva nebo velké obchodní firmy - obchodní domy, velkoobchodní a filiálkové firmy, které byly často spojené s výrobou. (např. Baťa, Nehera, Rolný, Meinl, Kulík, Bílá labuť, Perla, Teta).
Po druhé světové válce se obchod rychle vzpamatoval, rostl zahraniční obchod, modernizovaly se prodejny, rozšiřoval se prodejní sortiment i obchodní kapacity. Po roce l948 byly obchodní organizace postupně znárodněny. Bylo zrušeno soukromé vlastnictví a obchod nadále existoval pouze jako státní obchod a družstevní obchod.
V důsledku centrálního plánování byl narušen racionální pohyb zboží. V oblasti obchodu byly velké zásoby na jedné straně, ale také nedostatek žádaného zboží. 60 % maloobchodního prodeje potravinářského zboží se realizoval ve formě samoobslužné formy.
Maloobchodní trh v ČR prodělal v poslední době dynamický vývoj. Od roku 1989 došlo k markantním změnám, počínaje změnou vlastnických a institucionálních struktur, přes kvantitativní a kvalitativní kapacitní přeměny, prostorové a technologické řešení provozoven až po širokou rozvinutou nabídku zboží a služeb a nově formované vazby na dodavatelský sektor.
Tuzemský maloobchod ovládají zahraniční společnosti, které začaly vstupovat se svými řetězci hlavně ve druhé polovině 90. let minulého století a postupně z trhu téměř vytlačily české nezávislé maloobchodníky. Vlastnická struktura je v odvětví již relativně stabilizována. U cca 76 % společností pochází většinový vlastník z ČR. Největší počet zahraničních vlastníků maloobchodních firem je z Německa (4 % firem) a Ruska (3 %). Největší společnosti však patří k největším účastníkům trhu. V žebříčku TOP 10 maloobchodních řetězců ČR za rok 2008 figurují jenom firmy s většinovým vlastníkem ze zahraničí.
Historie družstev
Vznik družstev spadá do 19. století. První družstvo vzniklo v anglickém Rochdalu v roce 1847. V roce 1895 byl založen Mezinárodní družstevní svaz, jež si kladl za cíl sjednotit principy družstev na celém světě.
Vývoj družstev v Čechách je velmi podobný světovému vývoji. První družstvo v českých zemích, Pražský potravní a spořitelní spolek, vzniklo též v roce 1847. Družstva se v Čechách těšila velké oblibě a tak v roce 1873 stát přijetím zákona deklaroval legislativní rámec družstev a jejich existenci ve výrobě, obchodě a službách. Největšího rozmachu dosáhla družstva v období 1. republiky, kdy v téměř každém podnikání byla zakotvena aspoň jedna družstevní myšlenka. Koncem roku 1945 tvořila družstva 10 % maloobchodního obratu.
Rozvoj družstevnictví byl násilně přerušen po roce 1948, kdy došlo ke znárodnění družstev
a družstevnictví bylo včleněno do státem kontrolovaného systému plánovaného hospodářství. Většina družstev byla v období socialismu přesunuta na venkov, kde hrála poměrně důležitou roli.
Po roce 1989 během procesu demokratizace a transformace došlo k podstatným změnám i v družstevnictví. Bylo třeba znovu se vrátit k mezinárodním družstevním standardům, k plnému uplatňování tradičních družstevních principů a respektování družstevních hodnot. Všechny tyto zásady byly v roce 1992 zakotveny v Obchodním zákoníku.
Typy družstev
Družstva lze charakterizovat dle různých kriterií. Hlediskem, které se používá u nás je činnost družstva, podle které se družstva člení na spotřební, výrobní a zemědělská. Obchodní zákoník vymezuje zvlášť bytové družstvo, které charakterizuje jako „družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů“.
Spotřební družstva
Spotřební družstva se orientují na maloobchodní činnost s koncepčním zaměřením na prodej potravinářského a nepotravinářského zboží každodenní potřeby. Jsou sdružena do Svazu českých a moravských spotřebních družstev, který hájí zájmy členských družstev ve vztahu ke státním orgánům, reprezentuje je doma i v zahraničí.
Před rokem 1948 zaujímala spotřební družstva důležité postavení. V roce 1937 bylo v ČSR 151 spotřebních družstev, která vlastnila 2 360 prodejen. Před listopadem 1989 jich na území Československa působilo 300 a měla 25% podíl na trhu. Dnes je jich asi 70 s 5% podílem na trhu. Po roce 1989 zaznamenal vývoj maloobchodního obratu spotřebních družstev výrazný pokles (v roce 1990 činil 58 mld. Kč, v roce 1995 pouze 23,5 mld. Kč). Od roku 1996 však můžeme pozorovat opětovný růst. V roce 2005 bylo dosaženo téměř 25,8 mld.
Kč maloobchodního obratu. Stejně tak se rapidně snížil počet prodejen, která patří družstvům, a to z původních 16 tisíc na současných 3 090 jednotek, tj. o více než 80 %. Z celkového množství 9 tisíc hostinců, restaurací a hotelů mají družstva v současné době již jen 257 provozoven, z toho 222 v pronájmu. Mezi nejvýznamnější maloobchodní řetězce tvořené družstvy patří COOP DISKONT, COOP TUTY, COOP TIP, COOP TEMP, COOP TERNO
a COOP STAVEBNINY.
Maloobchod v současné době
Podle reprezentativního výzkumu Shopping Monitor Central & Eastern Europe 2008 pořádaného společnostmi GfK a INCOMA v 11 zemích střední a východní Evropy (Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Rusko zastoupené Moskvou a Petrohradem, Srbsko a Černá Hora, Slovensko, Slovinsko a Ukrajina zastoupená Kyjevem), jsou v tomto regionu vedoucím nákupním formátem hypermarkety. Celkově 25 % spotřebitelů v této části Evropy uvádí hypermarket jako své hlavní nákupní místo rychloobrátkového zboží; to představuje 32,7 milionu zákazníků (toto číslo zahrnuje jak přímé zákazníky, tak členy jejich domácností). Diskonty představují hlavní nákupní místo potravin již pro 18 % domácností. Diskontní řetězce přitom vykazují dlouhodobý stabilní růst a postupně vytlačují z pozic supermarkety, kdysi vedoucí formát na trhu, jehož současný 21% podíl stačí již jen na celkovou druhou příčku. Mezi jednotlivými zeměmi střední a východní Evropy samozřejmě existují značné rozdíly způsobené jak stupněm vývoje maloobchodní sítě, tak nákupními zvyklostmi místního obyvatelstva. Hypermarkety jsou nejvýznamnějším maloobchodním formátem v České republice, v Moskvě a Petrohradu, v Maďarsku
a v Rumunsku. Supermarkety zase vedou v Chorvatsku, v Kyjevě, ve Slovinsku, Srbsku a na Slovensku. Diskontní prodejny mají silné pozice v Moskvě a Petrohradu, v Maďarsku, Polsku a v Čechách. Tradiční malé samoobsluhy jsou velmi populární v Polsku, na Slovensku
a v Maďarsku, pultové prodejny zase převažují v Bulharsku.
Výsledky studie SHOPPING MONITOR CEE 2008 ukazují na Rumunsko jako na trh s nejvyšší dynamikou transformace maloobchodní sítě. Zatímco se podíl pultových prodejen potravin na hlavním nákupním místě za poslední čtyři roky snížil o více než 50 % (z 51 % v roce 2003 na pouhých 22 % v roce 2007), popularita hypermarketových formátů naopak dramaticky vzrostla (ze 4 % v roce 2003 na 29 % v roce 2007). Obdobnou cestou jdou i diskonty, které v roce 2005 začínaly téměř od nuly a v roce 2007 už dosahují 13%úrovně preferencí.
Last modified: Monday, January 27, 2014, 11:57 AM