Případová studie - Týmová práce

Site: Testovací server CDV
Course: Aktugram - veřejnost
Book: Případová studie - Týmová práce
Printed by: Guest user
Date: Wednesday, February 21, 2024, 4:58 PM

Description

Případová studie - Autorka: PhDr. Stanislava Exnerová

Klíčová slova

motivace, frustrace, delegování, týmová práce, týmové role, předpoklady práce týmu, tok informací

Nesprávná spolupráce na projektu

Vedoucí pracoviště Halík potřeboval, aby někdo vypracoval určitý projekt, zpracoval veškerou související agendu a související akce (obhajobu apod.), v případě úspěchu získání dotace také realizaci celé věci po stránce organizační. Usmyslel si, že na svém pracovišti vytvoří tým, který všechno dostane za úkol. Týmová práce je přece je tak moderní a všude se říká, že je také efektivní. Vlastně jen chtěl, aby se té práce pár lidí ujalo.

Halík zašel za podřízeným Bílkem. Rozumí si s ním, Bílek ho podporuje a nejsou s ním žádné problémy. Nestěžuje si pořád na něco jako ostatní, nevrtá do všech rozhodnutí, nechová se jako opozice. Rád by, aby se Bílek té věci ujal. Ale koho mu dát k ruce? Snad by to šlo s Mikešem a Polákovou. Proti další práci většinou neprotestují.

Vedoucí se domluvil s Bílkem a rozhodl se pověřit prací na projektu také Mikeše a Polákovou. Všichni tři dostali také stejné písemné pověření. Bílek si domluvil s Mikešem a Polákovou první pracovní setkání. Sešli se, formulovali zadání, rozdělili úkoly a domluvili termíny.

Bílek byl nadmíru spokojený a tak nelenil a poinformoval vedoucího. Popovídali si o všem a přitom je ledacos napadlo. Bílek to bral trochu jako pokyn – představa vedoucího je rozhodující.

Na další schůzce týmu se Bílek vytasil s novou vizí. Mikeš a Prokešová byli překvapeni. Začínali zase od začátku a jejich týdenní práce byla zbytečná. „To použijeme, uklidňoval je Bílek. Teď ale musíme vyjít z toho, co se žádá v centru. To víte, tyhle zprávy nejsou oficiální.“

Všechno se opakovalo. Každý měl své úkoly, ale Bílek vždycky udělal další rozhodnutí mimo společnou schůzku, často při neformálních rozhovorech s vedoucím. Svoje kolegy občas informoval, často jim neřekl všechno. Něco zapomněl, něčím si nebyl jist, některé informace od vedoucího si chtěl nechat pro sebe. Dávalo mu to pocit důležitosti.
Mikeš a Poláková začali být nervózní. Na čem vlastně pracujeme? Ptali se sami sebe nebo jeden druhého. Občas měli dilema: věnovat čas standardním pracovním úkolům nebo projektu, o jehož směřování neměli jasno. Dělat zbytečnou práci se jim nechtělo. Ztráceli také pocit spoluúčasti. Jejich názor se jim nedařilo uplatnit.

Mikeš byl se vším hotov rychleji. Přestal si se vším dělat hlavu, dílčí úkoly nechával plavat a vlastně se nic nedělo.Občas něco přinesl nebo řekl, měl nějaké návrhy, ale tím to končilo. Zodpovědnost měl podle něj výhradně Bílek, takže si nehodlal dělat starosti.

Poláková byla také zneklidněná, ale stále cítila kus zodpovědnosti za výsledek a opakovaně se snažila práce posunout dopředu. Byla stále frustrovanější, nespokojená, podrážděná. Spolupráce byla pro ni už spíš utrpením. Musela trochu ubrat ve svých vlastních úkolech, už nebyla tak pečlivá.

Kolegové na pracovišti začali trojici považovat tak trochu za spiklence bez výsledků práce. Často rokovali, dohadovali si o formálních postupech, kopírovali, stahovali, konzultovali... Výsledky však žádné a některé jejich úkoly museli převzít jiní. Atmosféra houstla. Kdo za co bere peníze? Kdo je za co odpovědný?

Mikeš s Polákovou se začali domlouvat také s vedoucím. Chtěli se ujistit o jeho záměrech, o jeho rozhodnutích a o některých informacích. Obvykle však dostali jen neurčitá ujištění, obecná tvrzení, ale žádné konkrétní direktivy, parametry... Brzy zjistili, že vedoucí vše hned také probírá s Bílkem. Kterým směrem mají putovat informace nebylo vůbec jasné. Samozřejmě docházelo k nedorozumění vinou zkreslení nebo zatajování.

Mikeš i Poláková nakonec docela rezignovali. Vedoucímu to ani nevadilo, Bílek s ním dál neformálně konzultoval a obvykle našli společnou řeč. Bylo to nejsnazší. Vedoucí nakonec dospěl k názoru, že nejlepší je všechno si udělat sám, protože na druhé se nedá spoléhat a jsou s nimi jen potíže.

klukChyby

Lepší spolupráce

Vedoucí pracoviště Halík potřeboval, aby někdo vypracoval určitý projekt, zpracoval veškerou související agendu a související akce (obhajobu apod.), v případě úspěchu získání dotace také realizaci celé věci po stránce organizační. Rozhodl se pověřit tím úkolem několik lidí a přemýšlel, kdo by se té věci nejlépe zhostil.

Halík zašel za podřízeným Bílkem. Rozumí si s ním, Bílek ho podporuje a nejsou s ním žádné problémy. Nestěžuje si pořád na něco jako ostatní, nevrtá do všech rozhodnutí, nechová se jako opozice. Rád by, aby se Bílek té věci ujal. Má také příslušné odborné kvality. Ale koho mu dát k ruce? Snad by to šlo s Mikešem a Polákovou. Jsou celkem schopní a pro tenhle úkol by se hodili. Dovedou také spolupracovat.

Vedoucí se domluvil s Bílkem a rozhodl se pověřit prací na projektu také Mikeše a Polákovou. Všichni tři dostali také stejné písemné pověření. Halík si s Bílkem, Mikešem a Polákovou domluvil první pracovní setkání. Sešli se, domluvili se na způsobu práce, Halík rozhodl, že malý tým povede Bílek, formulovali zadání, rozdělili úkoly a domluvili termíny. Halík také upřesnil, jaké budou mít podmínky pro svoji práci.

Tým se začal scházet a pracovat podle dohody. Bílek byl nadmíru spokojený a tak nelenil a také podle dohody informoval vedoucího. Popovídali si o všem a přitom je ledacos napadlo. Bílek to bral trochu jako pokyn – představa vedoucího je důležitá.

Na další schůzce týmu se Bílek vytasil s novou vizí. Mikeš a Prokešová byli překvapeni. Museli si tedy znovu ujasnit, kdo je pověřen prací, kdo je odpovědný za výsledek, jak byl zformulován cíl. Začínat opakovaně od začátku nechtěli a hodlali trvat na dohodnutém způsobu práce. Mikeš dokonce prohlásil, že v takovém případě nemusí tým vůbec existovat.

Bílek byl na rozpacích. Svěřil se s nimi vedoucímu. Ten ho však ujistil, že úkol delegoval na tým a nehodlá do jeho práce zasahovat, pokud nepůjde o mimořádnou situaci.

Bílek, Mikeš a Poláková měli od té chvíle jasno. Pustili se do práce a měli z ní radost. Poláková vynikala v dotahování práce do detailů a dokázala odhadnout možné komplikace, Mikeš měl neotřelé nápady a odmítal se smířit se stereotypními variantami, Bílek uměl hledat zdroje informací a uplatnil také svoji schopnost navazovat kontakty s lidmi. Informace o práci týmu přenášel dál Bílek. Vedoucí se snažil do dění nezasahovat. Ostatně měl své vlastní práce dost. Informováni byli také ostatní spolupracovníci. Na poradách se dozvěděli, na čem se pracuje a jaké jsou výsledky. Nemuseli mít pocit, že se vedle nich „peče“ něco tajně, občas dokonce utrousili nějakou poznámku k věci. Jejich nápady se hodily! Výsledek byl dobrý

klukCo se zlepšilo?