Topic outline

  • General


    Uvedený výukový materiál je určen jako pomůcka všem, kteří si chtějí prohloubit své znalosti a lépe se orientovat v problematice nákladů podniku. Především by měly pomoci studentům kombinované formy studia předmětu „Manažerské účetnictví“, kteří nemají možnost procvičit si své – hlavně samostudiem získané znalosti – na seminářích. Předpokladem řešení všech následujících úloh je důkladné prostudování literatury doporučené k předmětu „Manažerské účetnictví“.


    Kapitola I.

    Informace o výši, struktuře a místě vzniku spotřebovaných nákladů představují nepostradatelný informační podklad pro vnitropodnikové řízení. Úroveň nákladů v podniku vypovídá zároveň o kvalitě jeho činnosti. Úkolem podnikového managementu je proto usměrňovat a řídit jejich vývoj Účinná kontrola a řízení nákladů vyžaduje, aby byly náklady sledovány nejen v celkovém úhrnu, ale i v podrobnějším členění. Náklady nepředstavují zdaleka stejnorodý celek. Skládají se z řady nehomogenních složek, které se od sebe navzájem liší druhem a svými vlastnostmi, každá nákladová položka má jinou funkci ve výrobním procesu a jinak se v tomto procesu projevuje. Konkrétní členění nákladů je dáno určitou účelovou potřebou a vždy slouží řešení specifického úkolu. Některé existující způsoby klasifikace nákladů mají význam pro řízení takových procesů a aktivit, jejichž průběh a charakteristika byly již předem rozhodnuty a předpokládá se, že ve sledovaném období nedojde k jejich změně. Tato členění nákladů proto mají význam v nákladovém účetnictví. Jiné formy členění nákladů používané v manažerském účetnictví se uplatňují v situacích, kdy je potřeba v rámci řízení podnikatelského procesu rozhodovat o budoucích variantách vývoje a v souladu s tím přijímat racionální rozhodnutí o opatřeních a změnách, které povedou ke zkvalitnění činnosti podniku, ke snazšímu dosažení celopodnikových cílů a k celkovému zvyšování efektivnosti podniku.

    Klíčová slova
    Zprvotní náklady, druhotné náklady, variabilní náklady, fixní náklady


    Kapitola II.

    Kalkulace jako vyjádření nákladů na výkon má podobu kalkulačního vzorce. Kalkulační vzorec se skládá z jednotlivých kalkulačních položek nákladů na výkon setříděných v určitém sledu za sebou. Jsou zde obsaženy položky přímých (jednicových) a nepřímých (režijních) nákladů. Při přiřazování přímých nákladů jednotce výkonu (předmětu kalkulace) obvykle žádné problémy nevznikají, neboť tyto náklady s výkonem bezprostředně souvisejí. Přímé náklady jsou v předběžné kalkulaci vyjádřením naturálních norem spotřeby ekonomických zdrojů, ve výsledné kalkulaci jde o skutečnou spotřebu těchto zdrojů. Při vyčíslování nepřímých nákladů je třeba zvolit jiný postup. Režijní náklady vznikají při výrobě celého sortimentu výkonů podniku a tudíž nelze vysledovat jejich příčinnou souvislost s určitým druhem nebo s určitou jednotkou podnikových výkonů. Režijní náklady vznikají v souvislosti s činností vnitropodnikových útvarů, v nichž probíhají výrobní, řídící, správní a další procesy. Ty ve svém úhrnu zajišťují plnění funkcí jak jednotlivých vnitropodnikových útvarů, tak i podniku jako celku. Režijní náklady jsou proto přičítány kalkulačním jednicím nepřímo a vztah příčinné souvislosti je zde nahrazován rozvrhovými základnami.

    Klíčová slova
    přímé náklady, nepřímé náklady, kalkulační vzorec, poměrové číslo, rozvrhová základna