SOUDNÍ EXEKUTOŘI

1 Úvod.

Pro svojí semestrální práci jsem si vybrala téma „Soudní exekutoři“. Toto téma je pro mě velice zajímavé a je mi i velmi blízké, protože jsem brigádně vypomáhala v exekuční kanceláři.

V první části se bude semestrální práce zabývat vymezením pojmu soudní exekutor, v části druhé budou vymezeny exekutorské služby a na závěr se bude stručně zabývat exekutorskou komorou.


SOUDNÍ EXEKUTOŘI A VŠE CO SE JICH TÝKÁ.


1.1 Soudní exekutor

Soudním exekutorem nazýváme fyzickou osobu, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. V rámci exekutorského úřadu provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnost podle exekučního řádu. Soudní exekutor má postavení veřejného činitele při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

Podmínkami pro jmenování občana České republiky soudním exekutorem jsou:
• úplné vysokoškolské právnické vzdělání,
• bezúhonnost,
• alespoň tříletá exekutorská praxe,
• a složení exekutorské zkoušky.

Mezi exekutorovy nejvýznamnější povinnosti patří:
• povinnost nezávislosti,
• vázanost Ústavou, zákony a jinými právními předpisy,
• vázanost rozhodnutími soudu danými v řízení o výkonu rozhodnutí
a exekučním řízení,
• zákaz jiných výdělečných činností,
• povinnost mlčenlivosti,
• a povinnost provádění exekucí v pořadí, v jakém byly zahájeny.


Povinnost mlčenlivosti soudního exekutora

Povinnost mlčenlivosti je velmi striktně stanovena. Zjištěné informace je exekutor oprávněn využít pouze za účelem provedení exekuce. Dále je vázán povinností mlčenlivosti o všech skutečnostech, které se dozvěděl při provádění exekuční nebo další činnosti. Této povinnosti může exekutora zprostit pouze Exekutorská komora České republiky, a to pouze v nezbytné míře a pro jednotlivý případ. Povinnost mlčenlivosti nezaniká ani po zániku výkonu úřadu exekutora.  Porušení mlčenlivosti exekutora je stíháno možnou sankcí kárného opatření a zakládá povinnost k náhradě škody, která porušením povinnosti mlčenlivosti vznikla. Tato skutečnost vyplývá přímo ze zákona.


Odpovědnost soudního exekutora za škodu

Podle exekučního řádu (Zákon č. 120/2001 Sb. – exekuční řád) má exekutor zvláštní zákonnou odpovědnost za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem exekučních i dalších činností. Tato odpovědnost se nazývá odpovědnost za škodu objektivní povahy s možností liberace exekutora. Poškozený díky této odpovědnosti může uplatnit svůj nárok na náhradu škody, kterou mu způsobil exekutor pří výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů nebo při činnostech vykonávaných z pověření soudu jak přímo vůči exekutorovi (podle exekučního řádu) tak i vůči státu (podle zákona č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem).

1.2 Náplň práce soudního exekutora.

Soudní exekutor vykonává nucený výkon exekučních titulů (dále jen „exekuční činnost“) dle exekučního řádu a další činnost. V rámci činnosti může zaprvé poskytovat právní pomoc po vydání exekučního titulu, jakož i v souvislosti s exekuční činností a další činností, a za druhé sepisovat listiny a vykonávat jinou činnost.

Mezi další činnosti soudního exekutora můžeme zařadit:
• právní pomoc oprávněnému či povinnému po vydání exekučního titulu jakož i v souvislosti s exekuční činností a další činností,
• sepisování listin – exekutorských zápisů (o dohodě účastníků se svolením k vykonatelnosti nebo o osvědčení skutkového stavu děje nebo věci),
• jiná činnost, pod kterou lze podřadit dle dikce exekučního řádu:
o úschovy (peněz, listin nebo movitých věcí),
o provádění dobrovolných dražeb,
o jakékoliv činnosti na základě pověření soudu (doručování písemností soudu, činnost soudního vykonavatele atd.).



1.3 Exekuční řízení.
1.3.1 Základní pojmy.

Oprávněný
Subjekt s právem na plnění určitého závazku ze strany povinného. Oprávněný podává návrh na exekuci s tím, že má exekuční titul.


Povinný
Subjekt s povinností uhradit závazek oprávněnému na základě exekučního titulu.


Exekuční titul
Exekuční titul je pravomocné vykonatelné rozhodnutí, jedná se zejména o vykonatelné rozhodnutí soudu (rozsudek, platební rozkaz, schválený smír), vykonatelný rozhodčí nález, exekutorský zápis, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy, výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění
a sociálního zabezpečení. Jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil.

Exekuční příkaz
Je příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů vymezených v zákoně. Exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze například provést srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku. Proti exekučnímu příkazu není přípustné odvolání. Majetek postižený exekučním příkazem nesmí povinný převést na nikoho jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.

1.3.2 Průběh exekučního řízení.

Jednotlivé fáze exekučního řízení dle exekučního řádu jsou následující: 
1. Návrh na provedení exekuce
2. Výzva k doplnění, opravě či upřesnění návrhu
3. Usnesení o nařízení exekuce
4. Vydání exekučního příkazu
5. Některá z forem obrany povinného proti exekuci
a) odvolání (proti usnesení o nařízení exekuce)
b) návrh na zastavení exekuce (buď částečně či v plném rozsahu)
c) návrh na odklad exekuce
d) dobrovolné splnění vymáhané povinnosti
e) uplatnění námitky podjatosti exekutora
6. Samotné provádění exekuce poté, co bylo zamítnuto odvolání, návrh na zastavení
    či odklad, popř. námitka podjatosti byla soudem zamítnuta
7. Vylučovací žaloba
8. Rozvrh
9. Vymožení nákladů exekuce


Návrh na provedení exekuce
Exekuční řízení je zahájeno na návrh oprávněného. Věřitel neboli osoba oprávněná z exekučního titulu, který má pravomocně přiznanou pohledávku, si může zvolit k provedení exekuce soudního exekutora podle svého uvážení, přičemž každý exekutor má celostátní působnost. Soudní exekutor musí mít k výkonu exekuční činnosti pověření exekučního soudu. To mu udělí soud společně s rozhodnutím o nařízení exekuce na základě návrhu na nařízení exekuce oprávněného. Oprávněný může tento návrh podat dvěma způsoby. Prvním je podat návrh a pověření soudního exekutora přímo k příslušnému exekučnímu soudu. Druhým způsobem je podat návrh přímo k soudnímu exekutorovi, kterého si vybral. V tomto případě soudní exekutor, který obdržel návrh oprávněného na nařízení exekuce, předloží tento návrh spolu s exekučním titulem nejpozději do 15 dnů soudu a požádá ho o udělení pověření k provedení exekuce.

Návrh na nařízení exekuce musí kromě obecných náležitostí (jméno, příjmení a bydliště účastníků, kdo ho činí, které věci se týká, co navrhovatel sleduje, data a podpisy) obsahovat také označení exekutora, který má být soudem pověřen k provedení exekuce, popř. soudu, jemuž je určen, pokud je návrh podáván přímo soudu a nikoliv exekutorovi, dále pak označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena, uvedení rozsahu, v jakém byla povinnost splněna a také důkazy, kterých se oprávněný dovolává. S výjimkou podání návrhu na nařízení exekuce k soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně, musí být k návrhu na nařízení exekuce připojen originál nebo úředně ověřená kopie exekučního titulu s doložkou vykonatelnosti, popř. stejnopis notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti.


Nařízení exekuce a pověření exekutora
Druhou fází po podání návrhu na nařízení exekuce je rozhodování o nařízení exekuce samotné. Jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, vydá soud do 15 dnů usnesení, kterým nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora. Usnesení se musí doručit exekutorovi, oprávněnému a povinnému do vlastních rukou. Odmítne-li povinný usnesení o nařízení exekuce přijmout, je usnesení doručeno dnem, kdy jeho přijetí bylo odmítnuto. Nejvýznamnějším důsledkem nařízení exekuce je  tzv. generální inhibitorium, tedy zákaz nakládání s majetkem. Právní úkon, kterým povinný poruší tento zákaz, je neplatný. Inhibitorium je generální v tom smyslu, že postihuje všechen majetek povinného, tedy i ten majetek, o němž soudní exekutor nebo soud v době nařízení exekuce neví včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů. Tuto šíři inhibitoria však vyvažuje povolení jistých výjimek. Jedná se o nakládání s majetkem
v mezích běžné obchodní činnosti, dále při uspokojování základních životních potřeb
a správa a údržba majetku.

Soudní exekutor po doručení usnesení o nařízení exekuce posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen.


Vydání exekučního příkazu

Ihned po vydání usnesení o nařízení exekuce, tedy i bez toho aby bylo doručeno povinnému, je exekutor oprávněn vydat exekuční příkaz. Jeho vydání má tyto zásadní důsledky:
• upřesňuje se jím, který majetek bude postižen a vyplývá z něj i způsob provedení exekuce,
• bezvýjimečné inhibitorium, tedy bezvýjimečný zákaz povinnému nakládat
s majetkem, který je postižen exekučním příkazem,
• okamžik doručení exekučního příkazu určuje pořadí prováděné exekuce při konkurenci více druhů exekuce (správní, výkonu rozhodnutí, provádění exekuce).

Exekuční příkaz ovšem může být vydán pouze na majetek, který je přesně určen a exekutor jej tedy zná. Aby exekutor zjistil, jaký majetek povinný vlastní zažádá o součinnost třetích osob. Soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři a právnické
a fyzické osoby, jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o majetku povinného, které jim jsou známy z jejich úřední činnosti. Policie České republiky je povinna poskytnout exekutorovi na jeho žádost ochranu a součinnost při výkonu exekuční činnosti. Banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva, pojišťovny, fondy, obchodníci s cennými papíry jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o číslech účtů povinného, jakož i o jejich stavu a změnách a údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného. Pošta je povinna oznámit exekutorovi, zejména totožnost osob, které si pronajímají poštovní přihrádky nebo jiná doručovací místa, údaje o počtu tam došlých zásilek a jejich odesilatelích, úhrn peněžních prostředků docházejících povinnému poštou nebo do jeho poštovní přihrádky a rovněž je povinna umožnit exekutorovi tyto údaje získat na poště a správnost údajů oznámených poštou na místě prověřit.  Provozovatelé telekomunikačních služeb jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost telefonní, dálnopisné a telefaxové stanice užívané povinným a údaje o nich. Pojišťovny jsou povinny oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost výplaty pojistných plnění ve prospěch povinného. Dopravci a zasilatelé jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost odesílatele a adresáta přepravovaného nákladu, stejně jako údaje
o přepravovaném zboží, je-li to třeba k provedení exekuce.

Jak je již zmíněno v předešlém textu, na majetek, který exekutor nepostihl exekučním příkazem, se dále vztahuje generální inhibitorium jako důsledek nařízení exekuce soudem a povinný může tohoto majetku použít k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti nebo k uspokojování základních životních potřeb.

Povinný se poprvé seznamuje se skutečností, že jeho majetek bude použit na úhradu pohledávky věřitele v okamžiku doručení usnesení o nařízení exekuce a případně také exekučního příkazu. V tomto okamžiku může povinný (dlužník) poprvé zvolit právního zástupce a jeho prostřednictvím se bránit proti dopadům nařízené exekuce. O všech procesních prostředcích obrany povinného, s výjimkou dobrovolného splnění, rozhoduje soud.


Způsoby provedení exekuce
Exekuční řád udává, že exekuci může soudní exekutor provést v jednom exekučním řízení více způsoby. Popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby (např. prodejem nemovitosti, přikázáním pohledávky apod.), a to i současně. Způsob provedení exekuce přitom určuje soudní exekutor.

Soudní exekutor tedy může použít tyto způsoby exekuce: 
• exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů,
• exekuce přikázáním pohledávky (jde zejména o bankovní účty, obchodní podíly, patenty a licence),
• exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí (včetně prodeje zástav),
• exekuce prodejem podniku,
• exekuce vyklizením,
• exekuce odebráním věci,
• exekuce rozdělením společné věci,
• exekuce provedením prací a výkonů.

Z výše uvedených způsobů exekuce se první čtyři používají pro vymáhání peněžitých pohledávek a další čtyři pro vymáhání práv na nepeněžitá plnění.


1.3.3 Náklady exekuce.
Náklady, které vzniknou v průběhu exekuce, hradí povinný.
Mezi tyto náklady patří:
• odměna exekutora,
• náhrada hotových výdajů
• a náhrada za doručení písemností.

Výši a způsob stanovení odměny exekutora, hotových výdajů atd. upravuje vyhláška č. 330/2001 Sb. Například exekuce na zaplacení peněžité částky činí odměna exekutora 15 % z vymožené částky (minimálně 3.000 Kč), a to do částky 3.000.000 Kč, při vyšší částce procentuálně klesá, viz Příloha č. 1.
Dle zákona je exekutor oprávněn požadovat zálohu na náklady exekuce, Tato záloha nesmí přesáhnout 50% odměny, s tím, že za základ se považuje výše pohledávky, která má být vymožena, a v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50% odměny stanovené pro takovou exekuci. Záloha není vyžadována
u oprávněného, u kterého jsou splněny podmínky pro osvobození podle zvláštního předpisu nebo jde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte.

Exekutor a oprávněný mají možnost uzavřít písemnou smlouvu, kterou se sjednává smluvní odměna za provedení exekuce nad rámec tarifní odměny stanovené vyhláškou. Tato smluvní odměna ale není nákladem exekuce. Exekutor může po oprávněném požadovat, aby složil zálohu na náklady exekuce (max. do 30 % tarifní odměny u exekuce na zaplacení peněžité částky).


1.4 Dražby soudních exekutorů.
Mezi další činnosti exekutora patří dražby soudních exekutorů. Dražbou se rozumí prodej, kdy se v daný den nabízí určitá věc ke koupi neurčitému počtu zájemců. Prodá se pak tomu, kdo nabídne nejvyšší částku. Z výtěžku dražby je uspokojena pohledávka věřitele, případně více věřitelů.

PŘEDMĚT DRAŽEBNÍHO JEDNÁNÍ
Předmětem dražebního jednání (dražby) mohou být nemovitosti, věci movité, ale např.
i podnik. Novým majitelem dražené věci se stává vydražitel, tedy zájemce, který při dražebním jednání učinil nejvyšší nabídku.

MOVITÉ VĚCI
Draženy mohou být sepsané a zajištěné movité věci, kromě těch, které jsou zákonem nebo soudním rozhodnutím z exekuce vyloučeny. Vyloučeny jsou například běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, zdravotnické potřeby a jiné věci, které jejich vlastník potřebuje vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a cennosti osobní povahy, mezi které lze řadit např. snubní prsten. Pokud povinný podniká, nepodléhají exekuci například věci, které nezbytně nutně potřebuje k vykonávání své podnikatelské činnosti. To ale neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo pro pohledávku, která je zároveň vymáhána.

NEMOVITÉ VĚCI
Předmětem dražby nemovitých věcí mohou být pozemky, stavby spojené se zemí pevným základem (domy, budovy, garáže atd.), byty a nebytové prostory. Exekucí, tedy prodejem v dražbě, je možné postihnout jak stavby evidované v katastru nemovitostí, tak stavby v katastru nemovitostí nezapsané.

DRAŽITELÉ
Dražby se může jako dražitel, neboli zájemce o koupi, zúčastnit pouze ta osoba, která do zahájení dražebního jednání zaplatí tzv. dražební jistotu. Dražební jistotou je nazývána určitá finanční částka, jejíž výši stanovuje soudní exekutor. U prodeje movitých věcí je povinné složit jistotu pouze u věci, jejíž hodnota převyšuje ekvivalent částky 45.000,- EUR. Pokud se případný zájemce dražby nemůže nebo nechce dražby zúčastnit osobně, je možné se zúčastnit prostřednictvím zástupce, fyzické osoby, která k tomuto musí být vybavena úředně ověřenou plnou mocí. Za právnickou osobu, obec, kraj nebo stát mohou dražit fyzické osoby, které jsou za ně oprávněny jednat, případně zástupci s plnou mocí, kteří mohou prokázat své oprávnění dražit úředně ověřenou listinou či plnou mocí. Jednání je jinak veřejné.

Dražitelem nemůže být:
• povinný, tedy osoba, jejíž věc má být dražena
• manžel povinného
• dražiteli rovněž nemohou být soudní exekutoři, jejich zaměstnanci, soudci, zaměstnanci soudů a dále osoby, které jsou vyloučeny z nabývání majetku podle zvláštního předpisu (devizový cizozemec podle § 17 zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon).
• tzv. „obmeškaný vydražitel“ tj. vydražitel, který v dražbě nemovitostí nedoplatil přes výzvu nejvyšší podání a zmařil tak dražbu


PRŮBĚH DRAŽBY
Dražba se koná v čase a místě, které je uvedeno v dražební vyhlášce. Dražební vyhlášku soudní exekutor vydává za účelem nařízení dražebního jednání. Poté co se ověří totožnost účastníků a složí se dražební jistota osobami, které se chtějí zúčastnit jako dražitelé, soudní exekutor na úvod seznámí účastníky s předmětem dražby, uvede popis věci a seznámí přítomné s obsahem dražební vyhlášky. Dále seznámí účastníky s výší nejnižšího podání. Nejnižším podáním je minimální částka, za kterou je možno předmět dražby vydražit. Před zahájením samotné dražby se ještě zjišťuje případné předkupní právo, přihlášky ostatních věřitelů, případně zda nebrání dražbě nějaká procesní překážka. Následně jsou dražitelé vyzváni, aby činili svá podání. Podání se činí dražitel slovně a musí současně zvednout číslo, které bylo dražiteli přiděleno. Uskutečněné podání soudní exekutor, který dražbu řídí, slovně potvrdí. Dražba pokračuje, do té doby dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé“, „podruhé“ činí vyšší a vyšší podání. Pokud není učiněno žádné další podání, soudní exekutor dražitele upozorní, že nebude-li učiněna vyšší nabídka, bude po slově „potřetí“ udělen příklep. Udělením příklepu pak dražební jednání končí. Soudní exekutor rovněž poučí vydražitele o lhůtě pro zaplacení nejvyššího uskutečněného podání a seznámí ho s případnými důsledky nesplnění této povinnosti.
Pokud vydražitel nezaplatí nejvyšší podání, je povinen nahradit náklady, které vzniknou v souvislosti s dalším dražebním jednáním, dále škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání a bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, tak i rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto závazky se započítá jistota složená vydražitelem.


1.5 Exekutorská komora.
Exekutorská komora byla zřízena zákonem č. 120/2001 Sb.  Je to stavovská organizace profesní samosprávy sdružující soudní exekutory. Sídlí v Brně a členství v ní  je pro všechny exekutory ze zákona povinné. Soudní exekutor se stává jejím členem okamžikem jmenování exekutorem. Exekutorská komora je právnickou osobou. Jménem Exekutorské komory jedná prezident, jako její statutární orgán.

Orgány Exekutorské komory
Prezidium:
JUDr. Jana Tvrdková                          prezidentka
Mgr. Ing. Jiří Prošek                              viceprezident
JUDr. Arnošt Hofman                          člen
JUDr. Ingrid Švecová                          člen
Mgr. David Koncz                              člen


ZKUŠEBNÍ KOMISE:
JUDr. Karel Urban
JUDr. Vladimír Plášil
Mgr. Ing. Josef Cingroš
JUDr. Vendula Flajšhansová
JUDr. Martina Douchová
JUDr. Jan Grégr
JUDr. Eva Dlouhá
Mgr. Jan Ducháček
JUDr. Ivana Kudrnová
JUDr. et PhDr. Karel Šimka, LL.M.
Mgr. Martin Tunkl
Mgr. Jiří Král
Mgr. Tomáš Pospíchal
JUDr. Dagmar Kuželová
2 Závěr
Stát se a být soudním exekutorem není věc jednoduchá. Musí se řídit všemožnými předpisy neustále sledovat vývoj nových zákonů, předpisů a vyhlášek. Setkávají se s různými typy lidí.  Služby soudních exekutorů jsou v současné době vyhledávány stále častěji, je to v důsledku zadlužení a zhoršené platební schopnosti obyvatelstva, což bylo spojeno s růstem nezaměstnanosti.
3 Seznam literatury
(1) Slovník pojmů [online]. [cit. 2010-04-02] Dostupné z WWW:<http://www.bpx.cz/>
(2) Stránky exekutorské komory [online]. [cit. 2010-04-02] Dostupné z WWW:<http://www.ekcr.cz/nejcastejsi-dotazy/235-drazby-soudnich-exekutoru?w=%3E>

4 Přílohy
Příloha č. 1 – Vyhláška ministerstva spravedlnosti



Last modified: Monday, January 27, 2014, 11:57 AM