Ústavní soud 2
Conditions d’achèvement
ÚSTAVNÍ SOUD
1 ÚVOD
„Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, jehož postavení a kompetence jsou zakotveny přímo v Ústavě České republiky.“
Ústavní soud České republiky není součástí systému obecných soudů, ale jeho základním posláním je garantovat ústavnost právního řádu a poskytovat ochranu základním (ústavním) právům fyzických a právnických osob na základě ústavního pořádku České republiky, a to i proti rozhodnutím obecných soudů, která by nebyla s ústavním pořádkem České republiky v souladu.
2 HISTORIE ÚSTAVNÍHO SOUDNICTVÍ
Historie ústavního soudnictví na našem území začíná již krátce po vzniku Československé republiky, kdy byl v roce 1921, na základě ústavní listiny z roku 1920, zřízen zvláštní Ústavní soud. Jeho sedmičlenný sbor byl vytvářen tak, že tři soudce, včetně předsedy, jmenoval prezident republiky, další čtyři byli do svých funkcí delegováni, a to dva Nejvyšším soudem a dva Nejvyšším soudem správním. Jejich funkční období bylo desetileté. Poprvé byl Ústavní soud Československé republiky ustaven 7. listopadu 1921.
Ústavy z roku 1948 a 1960 již s ústavním soudem nepočítaly. Reálně fungující Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky byl zřízen až po pádu komunistického režimu na základě federálního ústavního zákona z února 1991.
3 SÍDLO ÚSTAVNÍHO SOUDU
Sídlem Ústavního soudu je Brno (v budově Zemské sněmovny, kde od roku 1991 sídlil Ústavní soud ČSFR). Je zakázáno shromáždění v okruhu 100 m od budovy Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná. Na obrázku č.1 budova Zemské sněmovny.
Adresa a spojení:
Ústavní soud
Joštova 8, 660 83 Brno 2
tel. (+420) 542162111 Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
Úřední hodiny podatelny:
pondělí-pátek: 7.00-15.30
4 POSTAVENÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je zejména chránit ústavnost, základní práva a svobody vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky a garantovat ústavní charakter výkonu státní moci. Přísluší mu i další kompetence, jako je rozhodování v některých věcech týkajících se volebního práva a posuzování souladu mezinárodních smluv s Ústavou před jejich ratifikací. Ústavní soud je tvořen patnácti soudci, kteří rozhodují ve čtyřech tříčlenných senátech nebo v plénu. Soudce Ústavního soudu jmenuje se souhlasem Senátu Parlamentu prezident republiky na dobu deseti let, přičemž opakování mandátu Ústava nezakazuje. Předsedu a dva místopředsedy Ústavního soudu jmenuje prezident republiky samostatně z řad soudců Ústavního soudu. Soudcem Ústavního soudu se může stát bezúhonný občan České republiky, který je volitelný do Senátu Parlamentu (tzn. má nejméně 40 let), získal vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v některém právnickém povolání; nemusí jít tedy o kariérního soudce obecného soudu
Soudci Ústavního soudu jsou k zajištění své nezávislosti na moci výkonné vybaveni imunitou: soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu a zadržet jej lze jen v případě, že byl dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté.
5 PRAVOMOCI ÚSTAVNÍHO SOUDU
Úkolem Ústavního soudu České republiky je dbát na ochranu ústavnosti. Ústavnímu soudu České republiky náleží tyto pravomoci podle čl. 87 Ústavy:
• o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
• o zrušení jiných právních předpisů (např. nařízení vlády, ministerských vyhlášek, obecně závazných vyhlášek a nařízení obcí a krajů) nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo se zákonem,
• o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
• o ústavní stížnosti právnických nebo fyzických osob proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do jim ústavně zaručených základních práv a svobod,
• o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
• v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy České republiky,
• o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy České republiky,
• o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy České republiky,
• o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
• o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
• spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
• o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a 49 Ústavy České republiky s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací.
Na základě čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud též o návrhu obecného soudu na vyslovení protiústavnosti již neplatného zákona, který by jinak obecný soud musel použít na jím řešenou věc. Ústavní zákon o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii (č. 515/2002 Sb.) svěřil Ústavnímu soudu další dvě pravomoci, které však jsou vzhledem k výsledku provedeného referenda již nepoužitelné, a to:
• rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení k Evropské unii nevyhlásí,
• rozhodování o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
O nejdůležitějších věcech, které jsou Ústavnímu soudu svěřeny, rozhoduje podle zákona Ústavní soud v plném složení, tzn. v plénu. Z výše uvedených věcí jsou to např. návrhy na zrušení zákonů či jiných právních předpisů, kompetenční spory, ústavní žaloba Senátu proti prezidentu republiky, návrhy na přijetí stanoviska pléna k překonání právního názoru, který Ústavní soud zaujal ve svém dřívějším nálezu, a jiné věci, které si plénum k rozhodování vyhradilo. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná a nelze se proti nim odvolat!
6 ÚSTAVNÍ SOUDNICTVÍ VE SVĚTĚ
Mezi státy se samostatným ústavním soudem patří:
Albánie
Arménie
Ázerbájdžán
Belgie
Bělorusko
Bosna a Hercegovina
Bulharsko
Česká republika
Egypt
Ekvádor
Francie
Gruzie
Guatemala
Chile
Chorvatsko
Indonésie
Itálie
Jihoafrická republika
Kazachstán
Kolumbie
Kongo
Jižní Korea
Kosovo
Kyrgyzstán
Litva
Lotyšsko
Madagaskar
Maďarsko
Makedonie
Mali
Moldavsko
Mongolsko
Myanmar
Německo
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Rusko
Řecko
Slovensko
Slovinsko
Srbsko
Středoafrická republika
Španělsko
Tádžikistán
Thajsko
Turecko
Uganda
Ukrajina
Uzbekistán
7 POUŽITÁ LITERATURA
ústavní soud v české republice [online]. 2008 [cit. 2010-04-02]. Ústavní soud. Dostupné z WWW: <http://www.concourt.cz/clanek/internetcs>.
Ústavní soud [online]. 2004 [cit. 2010-04-02]. Ústavní soud. Dostupné z WWW: <http://swww.usoud.cz/pages/historie.html>.
Cs.wikipedie [online]. 2003 [cit. 2010-04-02]. Ústavní soud České Republiky. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wikiśtavní_soud_české_republiky>.
Cs.wikipedie [online]. 2004 [cit. 2010-04-02]. Ústavní soud. Dostupné z WWW: <http:// http://cs.wikipedia.org/wiki/ústavní_soud>.
1 ÚVOD
„Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, jehož postavení a kompetence jsou zakotveny přímo v Ústavě České republiky.“
Ústavní soud České republiky není součástí systému obecných soudů, ale jeho základním posláním je garantovat ústavnost právního řádu a poskytovat ochranu základním (ústavním) právům fyzických a právnických osob na základě ústavního pořádku České republiky, a to i proti rozhodnutím obecných soudů, která by nebyla s ústavním pořádkem České republiky v souladu.
2 HISTORIE ÚSTAVNÍHO SOUDNICTVÍ
Historie ústavního soudnictví na našem území začíná již krátce po vzniku Československé republiky, kdy byl v roce 1921, na základě ústavní listiny z roku 1920, zřízen zvláštní Ústavní soud. Jeho sedmičlenný sbor byl vytvářen tak, že tři soudce, včetně předsedy, jmenoval prezident republiky, další čtyři byli do svých funkcí delegováni, a to dva Nejvyšším soudem a dva Nejvyšším soudem správním. Jejich funkční období bylo desetileté. Poprvé byl Ústavní soud Československé republiky ustaven 7. listopadu 1921.
Ústavy z roku 1948 a 1960 již s ústavním soudem nepočítaly. Reálně fungující Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky byl zřízen až po pádu komunistického režimu na základě federálního ústavního zákona z února 1991.
3 SÍDLO ÚSTAVNÍHO SOUDU
Sídlem Ústavního soudu je Brno (v budově Zemské sněmovny, kde od roku 1991 sídlil Ústavní soud ČSFR). Je zakázáno shromáždění v okruhu 100 m od budovy Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná. Na obrázku č.1 budova Zemské sněmovny.
Adresa a spojení:
Ústavní soud
Joštova 8, 660 83 Brno 2
tel. (+420) 542162111 Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
Úřední hodiny podatelny:
pondělí-pátek: 7.00-15.30
4 POSTAVENÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je zejména chránit ústavnost, základní práva a svobody vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky a garantovat ústavní charakter výkonu státní moci. Přísluší mu i další kompetence, jako je rozhodování v některých věcech týkajících se volebního práva a posuzování souladu mezinárodních smluv s Ústavou před jejich ratifikací. Ústavní soud je tvořen patnácti soudci, kteří rozhodují ve čtyřech tříčlenných senátech nebo v plénu. Soudce Ústavního soudu jmenuje se souhlasem Senátu Parlamentu prezident republiky na dobu deseti let, přičemž opakování mandátu Ústava nezakazuje. Předsedu a dva místopředsedy Ústavního soudu jmenuje prezident republiky samostatně z řad soudců Ústavního soudu. Soudcem Ústavního soudu se může stát bezúhonný občan České republiky, který je volitelný do Senátu Parlamentu (tzn. má nejméně 40 let), získal vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v některém právnickém povolání; nemusí jít tedy o kariérního soudce obecného soudu
Soudci Ústavního soudu jsou k zajištění své nezávislosti na moci výkonné vybaveni imunitou: soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu a zadržet jej lze jen v případě, že byl dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté.
5 PRAVOMOCI ÚSTAVNÍHO SOUDU
Úkolem Ústavního soudu České republiky je dbát na ochranu ústavnosti. Ústavnímu soudu České republiky náleží tyto pravomoci podle čl. 87 Ústavy:
• o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
• o zrušení jiných právních předpisů (např. nařízení vlády, ministerských vyhlášek, obecně závazných vyhlášek a nařízení obcí a krajů) nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo se zákonem,
• o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
• o ústavní stížnosti právnických nebo fyzických osob proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do jim ústavně zaručených základních práv a svobod,
• o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
• v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy České republiky,
• o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy České republiky,
• o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy České republiky,
• o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
• o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
• spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
• o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a 49 Ústavy České republiky s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací.
Na základě čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud též o návrhu obecného soudu na vyslovení protiústavnosti již neplatného zákona, který by jinak obecný soud musel použít na jím řešenou věc. Ústavní zákon o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii (č. 515/2002 Sb.) svěřil Ústavnímu soudu další dvě pravomoci, které však jsou vzhledem k výsledku provedeného referenda již nepoužitelné, a to:
• rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení k Evropské unii nevyhlásí,
• rozhodování o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
O nejdůležitějších věcech, které jsou Ústavnímu soudu svěřeny, rozhoduje podle zákona Ústavní soud v plném složení, tzn. v plénu. Z výše uvedených věcí jsou to např. návrhy na zrušení zákonů či jiných právních předpisů, kompetenční spory, ústavní žaloba Senátu proti prezidentu republiky, návrhy na přijetí stanoviska pléna k překonání právního názoru, který Ústavní soud zaujal ve svém dřívějším nálezu, a jiné věci, které si plénum k rozhodování vyhradilo. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná a nelze se proti nim odvolat!
6 ÚSTAVNÍ SOUDNICTVÍ VE SVĚTĚ
Mezi státy se samostatným ústavním soudem patří:
Albánie
Arménie
Ázerbájdžán
Belgie
Bělorusko
Bosna a Hercegovina
Bulharsko
Česká republika
Egypt
Ekvádor
Francie
Gruzie
Guatemala
Chile
Chorvatsko
Indonésie
Itálie
Jihoafrická republika
Kazachstán
Kolumbie
Kongo
Jižní Korea
Kosovo
Kyrgyzstán
Litva
Lotyšsko
Madagaskar
Maďarsko
Makedonie
Mali
Moldavsko
Mongolsko
Myanmar
Německo
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Rusko
Řecko
Slovensko
Slovinsko
Srbsko
Středoafrická republika
Španělsko
Tádžikistán
Thajsko
Turecko
Uganda
Ukrajina
Uzbekistán
7 POUŽITÁ LITERATURA
ústavní soud v české republice [online]. 2008 [cit. 2010-04-02]. Ústavní soud. Dostupné z WWW: <http://www.concourt.cz/clanek/internetcs>.
Ústavní soud [online]. 2004 [cit. 2010-04-02]. Ústavní soud. Dostupné z WWW: <http://swww.usoud.cz/pages/historie.html>.
Cs.wikipedie [online]. 2003 [cit. 2010-04-02]. Ústavní soud České Republiky. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wikiśtavní_soud_české_republiky>.
Cs.wikipedie [online]. 2004 [cit. 2010-04-02]. Ústavní soud. Dostupné z WWW: <http:// http://cs.wikipedia.org/wiki/ústavní_soud>.
Modifié le: lundi 27 janvier 2014, 11:57