STÁTNÍ PLAVEBNÍ SPRÁVA



1 Státní plavební správa

Od října 1995 působí Státní plavební správa jako plavební úřad a plní úkoly státní správy a státního dozoru ve vnitrozemské plavbě s cílem zabezpečit její rozvoj a její bezpečný a plynulý provoz.

Budova ředitelství se nachází ve východní části přístavu Praha – Holešovice. Jednotlivé pobočky, které najdeme v Praze, Děčíně a Přerově svou územní působností pokryjí celou Českou republiku.

Státní plavební správa (dále jen "plavební správa") je správním úřadem, který vykonává státní správu a státní dozor při provozování plavby na vnitrozemských vodních cestách ve věcech stanovených zákonem č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě ve znění pozdějších předpisů, jakož i zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), a jejich prováděcími předpisy. Plavební správa byla zřízena zákonem č. 114/1995 Sb. ke dni 1. října 1995. Plavební správa je podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, organizační složkou státu podřízenou Ministerstvu dopravy dle zákona č. 114/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

1.1 Historie státní plavební správy

Historie plavby na území Čech a Moravy zaznamenala v minulosti řadu pokusů o stanovení předpisů pro její bezpečné provozování. Dá se říci, že tyto pokusy jsou tak staré jako plavba sama.

Již roku 920 kníže Václav vyhlásil Vltavu za "svobodnou silnici na vodě", čímž se plavbě dostalo prvních regulí. Snaha o regulaci plavby na splavných českých řekách pak vyústila v roce 1130 ve vydání prvních plavebních předpisů knížetem Soběslavem I. Velkého rozmachu dosáhla nejen plavba, ale i její organizace a řízení za vlády Karla IV. Tak například roku 1352 byly vydány první předpisy o cejchování plavidel a o rok později první zákonná norma pro stavbu vorů. Roku 1340 byl ustanoven také první správní orgán v dnešním slova smyslu. Byl to Orgán přísežných mlynářů zemských, jmenovaných Pražským magistrátem. Hlavními úkoly tohoto orgánu bylo obstarávání záležitostí týkajících se vodní dopravy na celém území země české a vydávání znaleckých soudů ve sporných záležitostech. Orgán přísežných mlynářů zemských měl též rozhodný vliv na plánování a realizaci veškerých vodních staveb v Čechách. Tato organizace vykonávala dozor na plavbu až do roku 1764, kdy byla zřízena Navigační komise v Praze.

Po vzniku samostatného Československa převzalo záležitosti plavby od bývalých úřadů rakouské politické správy oddělení pro vodní dopravu na Ministerstvu veřejných prací.

Dne 15. dubna 1920 byl přijat Národním shromážděním republiky československé zákon o zřízení československého úřadu plavebního, prvního zákonného předchůdce dnešní Státní plavební správy.

Období druhé světové války, padesátých a šedesátých let se vyznačovalo častými reorganizacemi a změnami názvu plavebního úřadu. S názvem Státní plavební správa se poprvé setkáváme v roce 1955, kdy zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění č. 1/1955 Sb. došlo k nové úpravě státní správy ve vnitrozemské plavbě.

K další významné změně dochází v roce 1992, kdy byly ze Státní plavební správy vyčleněny veřejné přístavy a privatizovány do a. s. České přístavy.

Od října 1995 působí Státní plavební správa jako plavební úřad a plní úkoly státní správy a státního dozoru ve vnitrozemské plavbě.

1.2 Publikace a legislativa

Od roku 1995 je každý rok vydávána Plavební ročenka a dále publikace určené pro přípravu ke zkoušce způsobilosti. Co se týče legislativy, existuje celá řada zákonů a vyhlášek Ministerstva dopravy, kterými se musí jak Státní plavební správa tak i lidé řídit.



2 Doklady plavidel

2.1 Evidence plavidel

Podle zákona o vnitrozemské plavbě podléhají evidenci plavidla, jejichž provozovatelem je osoba s trvalým bydlištěm nebo sídlem na území České republiky. Evidenci nepodléhá pouze malé plavidlo o celkové hmotnosti včetně povoleného zatížení do 1000 kg, s výkonem pohonného zařízení do 4 kW a plochou plachet do 12 m2, plovoucí zařízení do celkové hmotnosti 10 000 kg, pokud žádný z jeho rozměrů nepřesahuje 10 m, a plovoucí těleso, k jehož provozování je však třeba povolení Státní plavební správy. Evidenci v plavebním rejstříku České republiky také nepodléhá plavidlo zapsané v plavebním rejstříku cizího státu. Evidence plavidel se provádí zápisem do plavebního rejstříku.

Plavební rejstřík je veřejně přístupný seznam. Do části plavebního rejstříku vedené místně příslušnou pobočkou Státní plavební správy je možno nahlédnout v úředních hodinách. Je rovněž možno požádat o výpis z plavebního rejstříku.

2.2 Lodní osvědčení

Písemnou žádost je možno podat osobně, nebo zaslat na příslušnou pobočku Státní plavební správy s podmínkou, že podpis osoby vlastníka (fyzická osoba), jednající jménem (právnická osoba) nebo z pověření vlastníka plavidla bude na žádosti úředně ověřen.

Na základě předložené žádostí a předepsaných dokladů provede Státní plavební správa technickou prohlídku. Technické prohlídky jsou prováděny v sídle příslušné pobočky Státní plavební správy nebo po dohodě s provozovatelem v místě stálého stanoviště plavidla, při kontrole podponorových částí je ze strany provozovatele třeba zajistit vytažení plavidla na souš. V případě povinně klasifikovaného plavidla se technická prohlídka neprovádí, je nahrazena prohlídkou klasifikační. V případě plavidel vybavených platným typovým osvědčením se technická prohlídka provádí namátkově. Po provedení technické prohlídky Státní plavební správa vydá osvědčení plavidla a zapíše plavidlo do plavebního rejstříku.

Osvědčení plavidla je vydáváno na dobu určitou. Podmínky prodloužení jsou stanoveny zákonem č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, a prováděcí vyhláškou č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách.

2.3 Ostatní doklady

Státní plavební správa dále vydává mezinárodní osvědčení pro rekreační plavidlo, cejchovní průkaz, dokumenty pro stavbu plavidel atd.

3 Doklady osob

Podle vyhlášky MD 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel, je třeba průkaz způsobilosti k vedení lodí s vlastním strojním pohonem i bez něho, malých plavidel
(s vlastním strojním pohonem nad 4 kW, nebo celkovou plochou plachet nad 12 m2 , nebo celkovou hmotností nad 1000 kg)a plovoucích strojů.

Je-li na plavidle předepsána vícečlenná posádka, musí mít členové posádky plaveckou služební knížku. U malého plavidla může být členem předepsané posádky i osoba, která nemá průkaz způsobilosti, je však starší 15 let.

Státní plavební správa je odpovědným orgánem pro uznávání odborné kvalifikace pro následující regulovaná povolání a činnosti:
• Bezpečnostní poradce pro přepravu nebezpečných věcí,
• Inspektor určeného technického zařízení,
• Kapitán I.tř., II.tř., III.tř., IV.tř.
• Kormidelník
• Lodník
• Provozování vodní dopravy pro cizí potřeby,
• Převozník I.tř.,
• Převozník II.tř.,
• Převozník III.tř.,
• Strojmistr I.tř.,
• Strojmistr II.tř.,
• Vůdce malého plavidla.

Podrobné informace o podmínkách uznávání odborných kvalifikací, postup žádání a formulář žádosti jsou dostupné na webových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

4 Dozor na vodní cesty a přístavy

Státní plavební správa provádí posuzování žádostí o stavby na sledovaných vodních cestách a při splnění požadavků stanovených příslušnými předpisy je vydán souhlas k jejich zřízení, dále schvaluje zřízení a provozování přístavů, kontroluje řádné značení vodních cest plavebními znaky. Vydává souhlas k umístění plavebních znaků na sledovaných vodních cestách a kontroluje údržbu plavebních objektů a jejich vybavení v řádném stavu a zajištění stanovených parametrů vodní cesty

K odstranění zjištěných překážek v plavební dráze, kterými mohou být především nedostatečné hloubky, utopené předměty, potopená plavidla, nedostatky ve značení vodní cesty nebo některá z poškozených součástí vodní cesty, mohou pracovníci oddělení využít i správních prostředků, kdy uloží rozhodnutím způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků.

4.1 Přístav

Přístav je tvořen vodní a pozemní částí, kde lze překládat zboží, umožnit bezpečný výstup a nástup osob, provádět opravy, vystrojování, zásobování a stání plavidel u nábřeží nebo plovoucího zařízení k tomuto účelu upraveného. Přístav lze zřizovat a provozovat jen se souhlasem plavebního úřadu a za podmínek jím stanovených.

4.2 Kde lze plout – provoz plavidel se spalovacími motory na vodních cestách ČR

Hlavní zásady vyhlášky Ministerstva dopravy ČR č. 241/2002 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě. Z odst.5 § 7 zákona 254/2001 Sb., o vodách,) vyplývá, že plavba plavidel se spalovacími motory je zakázána na povrchových vodách v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně a na nádržích určených rozhodnutím vodoprávního úřadu. Úseky vodních toků se zákazem plavby mohou být označeny plavebním znakem A 12

Úplný zákaz plavby plavidel se spalovacími motory na vodních nádržích a na úsecích vodních toků je zveřejněn na internetových stránkách. [2]

K plavbě motorovým plavidlem nutno jako palivo používat pouze bezolovnatý benzín, naftu nebo plyn a k mazání motoru používat olej označený výrobcem jako olej nepoškozující životní prostředí

4.3 Vodní lyžování a vodní skútry

Vodní lyžování lze provozovat pouze na vymezené ploše povrchových vod plavebními znaky. Podmínkou pro provoz je dobrá viditelnost a doba provozu je stanovena od 8 do 12 hod a od 14 do 19 hod mimo neděle, státní svátky a ostatní svátky. Plochy vyhrazené pro vodní lyžování jsou označeny plavebním znakem E 17

Režim plavidel v kluzu a vodní skútry lze provozovat pouze na povrchových vodách označených odpovídajícími plavebními znaky, mimo vlastní plochu vod využívaných pro koupání a mimo okolí tohoto místa, na povrchových vodách, které se ani zčásti nenachází na území národního parku, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní památky, přírodní památky, přírodního parku,evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti a za podmínky dobré viditelnosti.

Doba provozu je stanovena od 8 do 12 hod a od 14 do 19 hod mimo neděle, státní svátky a ostatní svátky. Vody musí být označeny plavebním znakem E 21 nebo E 24.

Je zakázáno provozovat plavbu na povrchových vodách po vyhlášení druhého a třetího stupně povodňové aktivity, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak 








5 Dozor na plavbu

Dozor na plavbu zahrnuje  kontrolu dodržování podmínek technické a provozní způsobilosti u plavidel v provozu, odborné způsobilosti jejich vůdců a členů posádek a úplnost předepsaných listin na plavidlech, dohled na dodržování pravidel plavebního provozu stanovených Řádem plavební bezpečnosti, vůdci plavidel a ostatními účastníky plavebního provozu, dohled na stav vytýčení vodních cest a přístavů signálními plavebními znaky, na stav součástí vodní cesty z hlediska jejich způsobilosti pro bezpečnost plavebního provozu, dohled na dodržování zásad požární prevence na plavidlech, kontrolu dodržování povinností provozovatelů plavidel jež vyplývají ze zákona o vnitrozemské plavbě atd.

Na internetových stránkách Státní plavební správy můžeme nalézt aktuální informace o omezení plavby.

5.1 Plavební překážka a nehoda

Pokud Státní plavební správa zjistí nebo je jí nahlášena plavební překážka nebo plavební nehoda v jejíž důsledku došlo k omezení nebo zastavení plavby v daném úseku, operativně o tom informuje účastníky plavebního provozu rádiovou stanicí na kanálu č. 80 v pásmu určeném pro lodní pohyblivou službu.

Pokud někdo způsobí překážku provozu na vodní cestě a tím ohrozí nebo omezí bezpečnost a plynulost plavby, je podle zákona o vnitrozemské plavbě povinen neprodleně učinit taková opatření, aby byla zajištěna bezpečnost a plynulost provozu, a překážku bez odkladu odstranit. Nelze-li překážku bez odkladu odstranit, je ten, kdo ji způsobil, povinen tuto skutečnost oznámit bez zbytečného odkladu Státní plavební správě, která rozhodne o postupu při odstranění překážky a o způsobu zajištění bezpečnosti provozu na vodní cestě. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, je správce vodní cesty oprávněn učinit tato opatření na náklad povinného.

Rovněž ztratilo-li plavidlo jakýkoli předmět, který může vytvořit plavební překážku nebo způsobit nebezpečí pro plavbu, je povinen vůdce plavidla postarat se o odstranění ztraceného předmětu z plavební dráhy. Pokud tak nemůže z vážných důvodů učinit, je povinen ihned o tom uvědomit Státní plavební správu a uvést co nejpřesněji místo ztráty předmětu. Pokud mu okolnosti dovolí, je povinen toto místo označit.

Zjistí-li posádka plavidla neznámou překážku na vodní cestě, je vůdce plavidla povinen ihned uvědomit nejbližší orgán Státní plavební správy a uvést co nejpřesněji místo, kde byla překážka zjištěna. Pokud mu okolnosti dovolí, je toto místo povinen označit.

Plavební nehoda je ve smyslu zákona o vnitrozemské plavbě událost, k níž došlo v provozu na vodní cestě nebo v příčinné souvislosti s ním a která má za následek poškození nebo zničení plavidla, poškození nebo znehodnocení přepravovaného nákladu, pokud tyto následky nevyplynuly z povahy samotného nákladu, dále poškození vodní cesty nebo stavby na ní, újmu na zdraví nebo smrt účastníků provozu na vodní cestě.

Vůdce plavidla a provozovatel plavidla jsou povinni zajistit, aby nehoda byla neprodleně ohlášena Státní plavební správě, jíž přísluší její odborné šetření a stanovení příčin. Ohlašovací povinnost se však nevztahuje na takovou nehodu, jejími účastníkem je pouze jedno plavidlo a jejími důsledkem je poškození pouze tohoto plavidla nebo jím přepravovaného nákladu.

Plavidlo zúčastněné na nehodě, při níž následky nehody přesáhly rámec plavidla, nesmí opustit místo nehody bez souhlasu Státní plavební správy. Jestliže došlo při nehodě k poškození podponorové části plavidla nebo lze-li se důvodně domnívat, že k takovému poškození došlo, je jeho vůdce povinen neprodleně dopravit plavidlo k nejbližší mělčině nebo na jiné bezpečné místo.

V případě, že dojde v provozu na vodní cestě k nehodě, která ze zákona podléhá ohlašovací povinnosti, je třeba využít všech dostupných prostředků k tomu, aby se místně příslušná pobočka Státní plavební správy o této nehodě dověděla co nejdříve.

5.2 Veřejné akce

Součástí provozu na vodních cestách jsou i různé sportovní podniky, slavnosti na vodě, vojenská cvičení, nácviky záchranných a bezpečnostních útvarů a jiné činnosti, které mohou za specifických okolností nepříznivě ovlivnit bezpečnost plavebního provozu anebo jeho plynulost.

Vodní cesta je ze zákona o vodách veřejným prostranstvím, neboli prostranstvím, které smí používat bez povolení každý, přičemž nesmí porušovat chráněná práva jiných. Práva účastníků provozu na vodních cestách jsou chráněna zákonem o vnitrozemské plavbě. Každá akce, která se má pořádat na vodní cestě, byť by sledovala pouze soukromý zájem jednotlivce, např. oslavy narozenin, může přímo nebo nepřímo zasáhnout do práv ostatních účastníků provozu na vodní cestě. Proto k pořádání takové akce nestačí pouze souhlas místně příslušného správního orgánu (např. okresního úřadu), ale taková akce musí být rovněž předem oznámena Státní plavební správě, jejíž případné povolení je speciálním stanoviskem správního úřadu ve vnitrozemské plavbě.

5.3 Vlajka provozovatele

Řád plavební bezpečnosti ukládá vůdcům plavidel a sestav povinnost nést za plavby na přídi ve výšce nejméně 4 m vlajku provozovatele. Od této povinnosti jsou osvobozeny plovoucí stroje, převozní plavidla a malá plavidla.

Pokud je na plavidle současně použita státní vlajka, nesmí být vlajka provozovatele větších rozměrů než státní vlajka.





7 Seznam použité literatury

[1] Státní plavební správa. Státní plavební správa [online]. 1995, 22. března 2010 [cit. 2010-03-22]. Státní plavební správa. Dostupné z WWW: <http://www.spspraha.cz/>.

[2] Státní plavební správa [online]. 1995 [cit. 2010-03-22]. Vodní nádrže a vodní toky, na nichž je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory. Dostupné z WWW: <http://www.spspraha.cz/vodnicesty/kdeplout_p1.asp>.
Naposledy změněno: pondělí, 27. ledna 2014, 11.57