Soudní systém České republiky
Požiadavky na absolvovanie
SOUDNÍ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY
Jedním ze znaků státu, jako instituce je státní moc. Vzhledem k tomu, že Česká Republika je považovaná za stát suverénní, demokratický a právní, je tedy příhodné, aby státní moc nebyla koncentrována a následně zneužívána k prosazování a vynucování práva dominanta. V právní teorii státu hovoříme o takzvané dělbě moci, nejčastější teorií dělby moci je takzvaná tříprvková teorie dělby moci, která státní moc dělí na moc zákonnou (legislativu), výkonnou (exekutivu), a moc soudní (judikativu). Vztahy mezi soudní mocí, výkonnou a zákonodárnou mocí jsou zpravidla takovéto:
- Oddělenost
- Nezávislost
- Samostatnost
- Systém kontroly a vzájemných vyvažování
Soudnictví se vyznačuje různými znaky, které jsou pak typické pro rozlišení ostatních soustav. Jedním z velmi důležitých znaků je aplikace práva. Jenom a pouze soudy mohou aplikovat právo v praxi, které zákonodárce vytvořil. To znamená, že soud rozhoduje o tom, jestli konáte po právu či nikoli. Dalším znakem je nezávislost, bez které by nebylo možné docílit spravedlnosti. Není možné, aby se soud řídil radami členů vlády, popřípadě rozhodoval podle doporučení politiků a podobně. Dalším ze znaků je závaznost a nezměnitelnost rozhodnutí. Soudy zde fungují jako autorita a výlučný interpret práva. Nelze zpětně přehodnocovat pravomocné rozhodnutí soudu a měnit již zaujaté stanoviska.
CHARAKTERISTIKA
Soudní systém ČR, jejíž právní řád historicky náleží k rakouskému podokruhu románsko-germánské právní rodiny, je tvořen Ústavním soudem a soustavou tzv. obecných soudů. Zatímco Ústavní soud je ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR zvláštním soudním orgánem, jehož úkolem je především provádět abstraktní a kontrolní kontrolu ústavnosti a plnit některé úkoly volebního a politického soudnictví, posláním obecných soudů je podle čl. 90 Ústavy ČR zejména, aby "zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům," a rozhodovaly o "vině a trestu za trestné činy." Soustava obecných soudů, která sestává ze soudů okresních, krajských, vrchních a Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu (viz. příloha č.1.), není jednotná a rozpadá se, jak je v románsko-germánské právní rodině typické, na tři velké větve podle toho, o jakých druzích sporů jsou jednotlivé soudy jménem republiky příslušné rozhodovat: větev soudnictví civilního, trestního a správního.
Základní pravidla týkající se organizace a fungování soudního systému v ČR stanoví hlava čtvrtá Ústavy ČR, přičemž nezanedbatelný význam mají též ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod garantující právo na soudní a jinou právní ochranu. Ústavní normy týkající se obecného soudnictví jsou konkretizovány běžným zákonem, jímž je t. č. zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Ten mj. zakotvuje požadavky na soudce, jejich jmenování a zánik jejich funkce, zavádí principy jejich kariérního postupu, stanoví pravidla pro laickou účast na výkonu soudní moci a definuje způsob státní správy soudnictví. Soudnictví je v duchu tradic románsko-germánské právní rodiny budováno jako profesionální (požadavek pětiletého magisterského vzdělání v oboru práva spojený s požadavkem složením odborné justiční zkoušky) a kariérní (věková hranice 30 let pro jmenování do funkce soudce a následná časová neomezenost výkonu funkce soudce resp. nesesaditelnost soudce). Pravidla řízení před jednotlivými obecnými soudy jsou v ČR tradičně kodifikována ve zvláštních procesních kodexech označovaných jako soudní řády; pro vnitřní chod obecných soudů mají význam též jejich jednací a kancelářské a spisové řády. Ústavní soud má s ohledem na svoji funkci zvláštní postavení a v souladu s tím jsou předpoklady na jeho soudce, činnost, správu, jakož i pravidla pro řízení před ním zakotveny ve speciálním zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní soud si také přijímá vlastní kancelářský a spisový řád.
SOUSTAVA SOUDŮ
Soudní soustava je buď jednotná, zahrnuje všechny soudy ve státě, nebo se skládá z více soustav, je tedy vícerá, která je i u nás v ČR. Takováto soustava zahrnuje soustavu obecných soudů a soustavu zvláštní (zde nacházíme například ústavní soudnictví). Z hlediska organizačního můžeme soudy u nás rozdělit do článků soudní soustavy, těmi jsou pak soudy okresní, krajské, vrchní a nejvyšší. Dalším kriteriem dělení je pak stupeň neboli instance. Tento stupeň má však procesní charakter, který nám udává, jaký soud je příslušný v prvním procesu projednávané věci, kterému soudu je zaslána žaloba (v civilním procesu je to zpravidla okresní soud, pokud nestanovÍ zákon jinak, pak je v první instanci příslušný soud krajský, upraveno v občanském soudním řádu).
A) Obecné soudnictví
Civilní soudnictví, řeší kauzy, které vyplývají ze soukromého práva, jsou to věci občanskoprávní, pracovněprávní, rodinné, obchodní. Nejde o porušení právní normy, ale zpravidla o porušení závazku, nejčastěji smluvního (zásada pacta sunt servanda-dohody se mají dodržovat). Nenajdeme zde veřejnoprávní charakter. Jde o věci sporné a nesporné. U sporu vystupuje žalovaný a žalobce a ti jsou v kontradiktorním postavení a je na nich, aby tvrdili a svá tvrzení podložili navržením důkazů. U nesporných procesů se více angažuje soud, neboť je také v jeho zájmu, aby byl případ vyřešen, například u svěření nezletilého do péče, u věcí statusových (existence manželství, určení otcovství, atd.) Proces v civilním soudnictví se řídí především Občanským soudním řádem.
Trestní soudnictví, soud zde rozhoduje o vině a trestu, většinou při porušení právních norem, stanovených v trestním zákoníku. Trestní právo spadá pod oblast práva veřejného a proto má také odlišná pravidla od procesu civilního. Ze zásady je ve veřejném zájmu, aby byl zločinec potrestán. V tomto procesu vystupuje ten který je obviněn z trestného činu a proti němu stát, který je zastoupen státním zástupcem. Soud se v trestním řízení drží především Trestního řádu.
B) Správní soudnictví
Správní soudnictví je v České Republice tvořeno krajskými soudy a Nejvyšším správním soudem. Soudy správního soudnictví přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, zda jsou v souladu se zákonem. Správní právo patří pod právo veřejné. Soudy postupují zpravidla podle Soudního řádu správního.
C) Ústavní soudnictví
Ústavní soudnictví může být buď difuzní, nebo koncentrované. V České Republice, stejně jako ve většině kontinentálních právních systémech, je ústavní soudnictví koncentrované. Znamená to, že existuje speciální soud, který se zabývá pouze ústavností. Naopak v angloamerickém právu je ústavní soudnictví rozptýleno mezi běžné zákony a rozhodnutí soudů. U nás je tedy jediným ústavním orgánem Ústavní soud. Vznik Ústavního soudu se váže přímo na Ústavu České republiky, kde je Ústavní soud zakotven v hlavě čtvrté článek 83 a následující. Zatímco ostatní soudy jsou vázány zákony, tak Ústavní soud je vázán pouze Ústavou, Listinou základních práv a svobod a ústavními zákony. Má pravomoc rušit zákony a podzákonné předpisy, které jsou v rozporu s ústavním pořádkem, funguje tedy jako jediný kontrolor zákonodárce. Bližší úpravu Ústavního soudu nalezneme (mimo Ústavy) v zákoně o Ústavním soudu.
Kompetenční spory:
Může nastat situace, kdy není jasné, jaký soud je příslušný k řešení problému. Vzniká takzvaný kompetenční spor. Kompetenční spor může nastat z důvodu věcné příslušnosti, například neví se, jestli je příslušný soud obecný nebo soud ze soustavy správního soudnictví, pak se takovýto spor řeší následovně: podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, je stanoven senát, který se skládá ze tří soudců Nejvyššího soudu a ze tří soudců Nejvyššího správního soudu. Dalším typem kompetenčního sporu je spor o tom, zda spor bude řešen v prvé instanci u soudu okresního nebo krajského, tento spor pak řeší soud jim oběma nejblíže nadřízený, zpravidla tedy jde o soud vrchní.
PRAVOMOCI SOUDŮ
Soudy projednávají a rozhodují spory a jiné věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o občanském soudním řízení a trestní věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o trestním řízení. Dále soudy rozhodují v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují okresní , krajské a vrchní soudy a Nejvyšší soud spory a jiné právní věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Soudnictví ve věcech trestních vykonávají výhradně soudy okresní, krajské a vrchní soudy a Nejvyšší soud.
Ve správním soudnictví rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud způsobem a za podmínek stanovených soudním řádem právním či zvláštním zákonem. Soudy ve správním soudnictví rozhodují ve věcech týkajících se veřejné správy – např. o žalobách proti rozhodnutí vydaným orgánem výkonné moci, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu nebo před jeho nezákonným zásahem atd.
Soudy dále rozhodují v řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudů a státních zástupců a ve věcech nezpůsobilosti soudů a státních zástupců k výkonu funkce. Kárnými soudy jsou v prvním stupni Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci a ve druhém stupni Nejvyšší soud.
CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH TYPŮ SOUDŮ
A) Nejvyšší soud
Nejvyšší soud je soudem velmi důležitým, jeho rozhodnutí jsou stejně jako rozhodnutí. Zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském a trestním soudním řízení prostřednictvím rozhodování o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy a prostřednictvím rozhodování v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. Dále rozhodují o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů nebo v dalších případech stanovených zvláštním právním předpisem či mezinárodní smlouvou.Dále sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí a zaujímá k rozhodovací činnosti soudů stanoviska.
B) Nejvyšší správní soud
Rozhoduje o kasačních stížnostech, které jsou opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví a v dalších případech stanovených soudním řádem správním. Nejvyšší správní soud též sleduje a vyhodnocuje rozhodování soudů ve správním soudnictví a přijímá stanoviska v zájmu jednotného rozhodování soudů ve věcech určitého druhu a přijímá zásadní usnesení v zájmu zákonného a jednotného rozhodování správních orgánů.
C) Vrchní soudy
Vrchní soudy jsou v České Republice dva, v Praze a v Ostravě. Vrchní soudy rozhodují zpravidla jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy či samostatně v případech stanovených zvláštním zákonem. Jako soudy prvního stupně rozhodují v řízení ve věcech soudců a státních zástupců (kárná odpovědnost či nezpůsobilost k výkonu funkce).
D) Krajské soudy
Krajské soudy sídlí v krajských městech, fungují většinou jako soudy druhé instance. Například v Liberci není krajský soud, ale je zde pobočka ústeckého soudu. Rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. Dále mohou rozhodovat jako soudy prvního stupně, a to ve věcech závažných trestných činů a v občanských věcech tam, kde to stanoví § 9 občanského soudního řádu, nebo ve věcech správního soudnictví.
E) Okresní soudy
Okresní soudy jsou v ČR nejobecnějšími a tudíž i nejpočetnějšími. Sídlí v každém okresním městě a mohou mít i své pobočky. V názvu se uvádí okresní soud a město, ve kterém se nachází (např. Okresní soud v České Lípě), existují ovšem výjimky- Obvodní soud pro Prahu 1 nebo Městský soud v Brně jsou taktéž soudy okresními, i když to z jejich názvu není zcela patrné.Rozhodují jakou soudy prvního stupně, nestanoví-li zákon jinak.
Vzhledem k přetíženosti obecných soudů (přehled vývoje nápadu soudů a hodnocení jejich činnosti viz server Ministerstva spravedlnosti) se v posledním desetiletí v ČR dynamicky rozvíjí alternativní,
mimosoudní metody řešení sporů. Z nich je v ČR dosud nejrozšířenější rozhodčí řízení, jehož fungování je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Pro ostatní metody alternativního řešení sporů (např. mediace) obecně závazný právní rámec dosud chybí.
ZDROJE:
[1] Česká Republika. Stručný soudní průvodce : orientační příručka pro veřejnost. 2008, s.70. ISSN 978-80-87109-83-3.
[2] Civilní proces a organizace soudnictví, Stavinohová, Hlavasa,2003, Brno,IBM 80-210-3271-5
[3] Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, Jan Filip, 2004, Brno,IBM 80-210-2592-1
[4] Oficiální server českého soudnictví Justice.cz [online]. aktualizace 26. dubna 2010 [cit. 2010-04-26]. http://portal.justice.cz
[5] Ústav státu a práva kademie věd ČR, v.v.i [online]. 2001 [cit. 2010-05-11]. http://www.ilaw.cas.cz/index.php?page=50
Jedním ze znaků státu, jako instituce je státní moc. Vzhledem k tomu, že Česká Republika je považovaná za stát suverénní, demokratický a právní, je tedy příhodné, aby státní moc nebyla koncentrována a následně zneužívána k prosazování a vynucování práva dominanta. V právní teorii státu hovoříme o takzvané dělbě moci, nejčastější teorií dělby moci je takzvaná tříprvková teorie dělby moci, která státní moc dělí na moc zákonnou (legislativu), výkonnou (exekutivu), a moc soudní (judikativu). Vztahy mezi soudní mocí, výkonnou a zákonodárnou mocí jsou zpravidla takovéto:
- Oddělenost
- Nezávislost
- Samostatnost
- Systém kontroly a vzájemných vyvažování
Soudnictví se vyznačuje různými znaky, které jsou pak typické pro rozlišení ostatních soustav. Jedním z velmi důležitých znaků je aplikace práva. Jenom a pouze soudy mohou aplikovat právo v praxi, které zákonodárce vytvořil. To znamená, že soud rozhoduje o tom, jestli konáte po právu či nikoli. Dalším znakem je nezávislost, bez které by nebylo možné docílit spravedlnosti. Není možné, aby se soud řídil radami členů vlády, popřípadě rozhodoval podle doporučení politiků a podobně. Dalším ze znaků je závaznost a nezměnitelnost rozhodnutí. Soudy zde fungují jako autorita a výlučný interpret práva. Nelze zpětně přehodnocovat pravomocné rozhodnutí soudu a měnit již zaujaté stanoviska.
CHARAKTERISTIKA
Soudní systém ČR, jejíž právní řád historicky náleží k rakouskému podokruhu románsko-germánské právní rodiny, je tvořen Ústavním soudem a soustavou tzv. obecných soudů. Zatímco Ústavní soud je ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR zvláštním soudním orgánem, jehož úkolem je především provádět abstraktní a kontrolní kontrolu ústavnosti a plnit některé úkoly volebního a politického soudnictví, posláním obecných soudů je podle čl. 90 Ústavy ČR zejména, aby "zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům," a rozhodovaly o "vině a trestu za trestné činy." Soustava obecných soudů, která sestává ze soudů okresních, krajských, vrchních a Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu (viz. příloha č.1.), není jednotná a rozpadá se, jak je v románsko-germánské právní rodině typické, na tři velké větve podle toho, o jakých druzích sporů jsou jednotlivé soudy jménem republiky příslušné rozhodovat: větev soudnictví civilního, trestního a správního.
Základní pravidla týkající se organizace a fungování soudního systému v ČR stanoví hlava čtvrtá Ústavy ČR, přičemž nezanedbatelný význam mají též ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod garantující právo na soudní a jinou právní ochranu. Ústavní normy týkající se obecného soudnictví jsou konkretizovány běžným zákonem, jímž je t. č. zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Ten mj. zakotvuje požadavky na soudce, jejich jmenování a zánik jejich funkce, zavádí principy jejich kariérního postupu, stanoví pravidla pro laickou účast na výkonu soudní moci a definuje způsob státní správy soudnictví. Soudnictví je v duchu tradic románsko-germánské právní rodiny budováno jako profesionální (požadavek pětiletého magisterského vzdělání v oboru práva spojený s požadavkem složením odborné justiční zkoušky) a kariérní (věková hranice 30 let pro jmenování do funkce soudce a následná časová neomezenost výkonu funkce soudce resp. nesesaditelnost soudce). Pravidla řízení před jednotlivými obecnými soudy jsou v ČR tradičně kodifikována ve zvláštních procesních kodexech označovaných jako soudní řády; pro vnitřní chod obecných soudů mají význam též jejich jednací a kancelářské a spisové řády. Ústavní soud má s ohledem na svoji funkci zvláštní postavení a v souladu s tím jsou předpoklady na jeho soudce, činnost, správu, jakož i pravidla pro řízení před ním zakotveny ve speciálním zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní soud si také přijímá vlastní kancelářský a spisový řád.
SOUSTAVA SOUDŮ
Soudní soustava je buď jednotná, zahrnuje všechny soudy ve státě, nebo se skládá z více soustav, je tedy vícerá, která je i u nás v ČR. Takováto soustava zahrnuje soustavu obecných soudů a soustavu zvláštní (zde nacházíme například ústavní soudnictví). Z hlediska organizačního můžeme soudy u nás rozdělit do článků soudní soustavy, těmi jsou pak soudy okresní, krajské, vrchní a nejvyšší. Dalším kriteriem dělení je pak stupeň neboli instance. Tento stupeň má však procesní charakter, který nám udává, jaký soud je příslušný v prvním procesu projednávané věci, kterému soudu je zaslána žaloba (v civilním procesu je to zpravidla okresní soud, pokud nestanovÍ zákon jinak, pak je v první instanci příslušný soud krajský, upraveno v občanském soudním řádu).
A) Obecné soudnictví
Civilní soudnictví, řeší kauzy, které vyplývají ze soukromého práva, jsou to věci občanskoprávní, pracovněprávní, rodinné, obchodní. Nejde o porušení právní normy, ale zpravidla o porušení závazku, nejčastěji smluvního (zásada pacta sunt servanda-dohody se mají dodržovat). Nenajdeme zde veřejnoprávní charakter. Jde o věci sporné a nesporné. U sporu vystupuje žalovaný a žalobce a ti jsou v kontradiktorním postavení a je na nich, aby tvrdili a svá tvrzení podložili navržením důkazů. U nesporných procesů se více angažuje soud, neboť je také v jeho zájmu, aby byl případ vyřešen, například u svěření nezletilého do péče, u věcí statusových (existence manželství, určení otcovství, atd.) Proces v civilním soudnictví se řídí především Občanským soudním řádem.
Trestní soudnictví, soud zde rozhoduje o vině a trestu, většinou při porušení právních norem, stanovených v trestním zákoníku. Trestní právo spadá pod oblast práva veřejného a proto má také odlišná pravidla od procesu civilního. Ze zásady je ve veřejném zájmu, aby byl zločinec potrestán. V tomto procesu vystupuje ten který je obviněn z trestného činu a proti němu stát, který je zastoupen státním zástupcem. Soud se v trestním řízení drží především Trestního řádu.
B) Správní soudnictví
Správní soudnictví je v České Republice tvořeno krajskými soudy a Nejvyšším správním soudem. Soudy správního soudnictví přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, zda jsou v souladu se zákonem. Správní právo patří pod právo veřejné. Soudy postupují zpravidla podle Soudního řádu správního.
C) Ústavní soudnictví
Ústavní soudnictví může být buď difuzní, nebo koncentrované. V České Republice, stejně jako ve většině kontinentálních právních systémech, je ústavní soudnictví koncentrované. Znamená to, že existuje speciální soud, který se zabývá pouze ústavností. Naopak v angloamerickém právu je ústavní soudnictví rozptýleno mezi běžné zákony a rozhodnutí soudů. U nás je tedy jediným ústavním orgánem Ústavní soud. Vznik Ústavního soudu se váže přímo na Ústavu České republiky, kde je Ústavní soud zakotven v hlavě čtvrté článek 83 a následující. Zatímco ostatní soudy jsou vázány zákony, tak Ústavní soud je vázán pouze Ústavou, Listinou základních práv a svobod a ústavními zákony. Má pravomoc rušit zákony a podzákonné předpisy, které jsou v rozporu s ústavním pořádkem, funguje tedy jako jediný kontrolor zákonodárce. Bližší úpravu Ústavního soudu nalezneme (mimo Ústavy) v zákoně o Ústavním soudu.
Kompetenční spory:
Může nastat situace, kdy není jasné, jaký soud je příslušný k řešení problému. Vzniká takzvaný kompetenční spor. Kompetenční spor může nastat z důvodu věcné příslušnosti, například neví se, jestli je příslušný soud obecný nebo soud ze soustavy správního soudnictví, pak se takovýto spor řeší následovně: podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, je stanoven senát, který se skládá ze tří soudců Nejvyššího soudu a ze tří soudců Nejvyššího správního soudu. Dalším typem kompetenčního sporu je spor o tom, zda spor bude řešen v prvé instanci u soudu okresního nebo krajského, tento spor pak řeší soud jim oběma nejblíže nadřízený, zpravidla tedy jde o soud vrchní.
PRAVOMOCI SOUDŮ
Soudy projednávají a rozhodují spory a jiné věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o občanském soudním řízení a trestní věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o trestním řízení. Dále soudy rozhodují v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují okresní , krajské a vrchní soudy a Nejvyšší soud spory a jiné právní věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Soudnictví ve věcech trestních vykonávají výhradně soudy okresní, krajské a vrchní soudy a Nejvyšší soud.
Ve správním soudnictví rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud způsobem a za podmínek stanovených soudním řádem právním či zvláštním zákonem. Soudy ve správním soudnictví rozhodují ve věcech týkajících se veřejné správy – např. o žalobách proti rozhodnutí vydaným orgánem výkonné moci, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu nebo před jeho nezákonným zásahem atd.
Soudy dále rozhodují v řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudů a státních zástupců a ve věcech nezpůsobilosti soudů a státních zástupců k výkonu funkce. Kárnými soudy jsou v prvním stupni Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci a ve druhém stupni Nejvyšší soud.
CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH TYPŮ SOUDŮ
A) Nejvyšší soud
Nejvyšší soud je soudem velmi důležitým, jeho rozhodnutí jsou stejně jako rozhodnutí. Zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském a trestním soudním řízení prostřednictvím rozhodování o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy a prostřednictvím rozhodování v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. Dále rozhodují o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů nebo v dalších případech stanovených zvláštním právním předpisem či mezinárodní smlouvou.Dále sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí a zaujímá k rozhodovací činnosti soudů stanoviska.
B) Nejvyšší správní soud
Rozhoduje o kasačních stížnostech, které jsou opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví a v dalších případech stanovených soudním řádem správním. Nejvyšší správní soud též sleduje a vyhodnocuje rozhodování soudů ve správním soudnictví a přijímá stanoviska v zájmu jednotného rozhodování soudů ve věcech určitého druhu a přijímá zásadní usnesení v zájmu zákonného a jednotného rozhodování správních orgánů.
C) Vrchní soudy
Vrchní soudy jsou v České Republice dva, v Praze a v Ostravě. Vrchní soudy rozhodují zpravidla jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy či samostatně v případech stanovených zvláštním zákonem. Jako soudy prvního stupně rozhodují v řízení ve věcech soudců a státních zástupců (kárná odpovědnost či nezpůsobilost k výkonu funkce).
D) Krajské soudy
Krajské soudy sídlí v krajských městech, fungují většinou jako soudy druhé instance. Například v Liberci není krajský soud, ale je zde pobočka ústeckého soudu. Rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. Dále mohou rozhodovat jako soudy prvního stupně, a to ve věcech závažných trestných činů a v občanských věcech tam, kde to stanoví § 9 občanského soudního řádu, nebo ve věcech správního soudnictví.
E) Okresní soudy
Okresní soudy jsou v ČR nejobecnějšími a tudíž i nejpočetnějšími. Sídlí v každém okresním městě a mohou mít i své pobočky. V názvu se uvádí okresní soud a město, ve kterém se nachází (např. Okresní soud v České Lípě), existují ovšem výjimky- Obvodní soud pro Prahu 1 nebo Městský soud v Brně jsou taktéž soudy okresními, i když to z jejich názvu není zcela patrné.Rozhodují jakou soudy prvního stupně, nestanoví-li zákon jinak.
Vzhledem k přetíženosti obecných soudů (přehled vývoje nápadu soudů a hodnocení jejich činnosti viz server Ministerstva spravedlnosti) se v posledním desetiletí v ČR dynamicky rozvíjí alternativní,
mimosoudní metody řešení sporů. Z nich je v ČR dosud nejrozšířenější rozhodčí řízení, jehož fungování je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Pro ostatní metody alternativního řešení sporů (např. mediace) obecně závazný právní rámec dosud chybí.
ZDROJE:
[1] Česká Republika. Stručný soudní průvodce : orientační příručka pro veřejnost. 2008, s.70. ISSN 978-80-87109-83-3.
[2] Civilní proces a organizace soudnictví, Stavinohová, Hlavasa,2003, Brno,IBM 80-210-3271-5
[3] Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, Jan Filip, 2004, Brno,IBM 80-210-2592-1
[4] Oficiální server českého soudnictví Justice.cz [online]. aktualizace 26. dubna 2010 [cit. 2010-04-26]. http://portal.justice.cz
[5] Ústav státu a práva kademie věd ČR, v.v.i [online]. 2001 [cit. 2010-05-11]. http://www.ilaw.cas.cz/index.php?page=50
Posledná zmena: pondelok, 27 januára 2014, 11:57