Parlament České republiky
Requisitos de finalización
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
1 ÚVODEM
Parlament ČR vykonává zákonodárnou moc České republiky a je tvořen dvěma komorami – Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Vzhledem k tomu, že žádný jiný ústavní orgán nemá právo přijímat zákony, je Parlament jediným a výlučným zákonodárným orgánem České republiky. Parlament ČR sídlí v hlavním městě Praha.
V kompetencích Parlamentu jsou také pravomoci, jako např. dávat souhlas k některým mezinárodním smlouvám nebo volit prezidenta republiky. Poslanecká sněmovna může vyslovovat důvěru nebo nedůvěru vládě, v souladu se zákonem o volbách do zastupitelstev v obcích a místním referendu vyhlašuje volby do zastupitelstev v obcích apod. Senát je pak konstruován jako protiváha vůči Poslanecké sněmovně, jako prvek vytvářející předpoklady kvalitnějšího legislativního procesu a jako prvek kontinuity Parlamentu ČR pro případ, že by Poslanecká sněmovna byla rozpuštěna.
Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu 4 let, a Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu 6 let a po uplynutí dvou let se volí nová třetina senátorů.
Právo volit do Poslanecké sněmovny a Senátu má každý občan České republiky, který již dosáhl věku 18 let.
Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let, do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Mandát poslance i senátora vzniká zvolením. Nikdo nesmí být poslancem a senátorem zároveň – nikdo tedy nemůže být současně členem obou komor Parlamentu. S funkcí poslance nebo senátora dále také není slučitelný výkon úřadu prezidenta republiky a funkce soudce. Zasedání komor jsou stálá. Poslanec skládá slib na první schůzi Poslanecké sněmovny a Senátor skládá slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.
Obě komory Parlamentu mají autonomní postavení. Vznikají na základě odlišného volebního systému. Do Poslanecké sněmovny se volí podle zásad poměrného zastoupení, do Senátu pak na základě zásad většinového systému.
2 POSLANECKÁ SNĚMOVNA
Poslanecká sněmovna České republiky tvoří dolní komoru Parlamentu ČR. Má 200 poslanců, kteří jsou voleni na 4 roky podle poměrného systému. Poslanecká sněmovna vznikla 1.1.1993 přejmenováním České národní rady.
Poslanecká sněmovna sídlí ve Sněmovní ulici na Malé straně v Praze – ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím.
V současné době používá Poslanecká sněmovna jako svůj jednací řád Zákon č.90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tento zákon obsahuje velmi detailní procedurální pravidla. Základní pravidla pro činnost Poslanecké sněmovny vycházejí přímo z Ústavy.
2.1 MANDÁT A IMUTINA POSLANCE
Mandát (z latiny) znamená pověření, zmocnění, plnou moc. Jedná se tedy o zmocnění zastupovat volební obvod v Poslanecké sněmovně. Mandát poslance vzniká jeho zvolením. Poslanci vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem (podle čl. 23 Ústavy), který zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ .
Poslance nelze odvolat. Jeho mandát může zaniknout pouze z těchto důvodů:
- odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou
- uplynutím volebního období
- vzdáním se mandátu
- ztrátou volitelnosti
- rozpuštěním Poslanecké sněmovny
- vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22 Ústavy
- úmrtím poslance
V případě, že vzniknou pochybnosti, zda mandát poslance zanikl, jsou dotčený poslanec, předseda Poslanecké sněmovny a nebo skupina nejméně 20 poslanců oprávněni podat návrh Ústavnímu soudu, aby tuto skutečnost prozkoumal a zjistil.
Poslanci jsou po dobu výkonu své funkce chráněni velmi širokou imunitou, která se vztahuje na jejich trestné činy a přestupky. Imunita pro poslance znamená překážku v přestupkovém nebo trestním postihu a rozlišuje se imunita absolutní a vlastní. V případě absolutní imunity, tzv. idemnity, nelze poslance nikdy a nijak postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo senátora v Senátu nebo jejich orgánech.
Imunita je brána jako procesní překážka v trestním postihu poslance – nelze ho tedy trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Poslanec může být zadržen pouze byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán má povinnost zadržení ihned oznámit předsedovi Poslanecké sněmovny. Pokud předseda Poslanecké sněmovny nedá do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na schůzi potom komora rozhoduje o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
2.2 ORGÁNY POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Podle Ústavy se určují obligatorní a fakultativní orgány komor Parlamentu. Za obligatorní orgány Poslanecké sněmovny jsou považováni funkcionáři sněmovny (jimiž jsou předseda a místopředsedové), dále pak výbory a komise. Jako fakultativní orgány může Poslanecká sněmovna zřídit pro vyšetření věci veřejného zájmu vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců (tj. 40 poslanců).
Zasedání obou komor jsou stálá a člení se do jednotlivých schůzí. Schůze, které se konají v rámci zasedání, jsou zásadně veřejné a trvají různě dlouho – od několika minut v případě, že není schválen pořad jednání, po několik týdnů, výjimečně i měsíců. Zasedání Poslanecké sněmovny bývá svoláváno prezidentem republiky a to tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb. Pokud tak prezident republiky neučiní, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb. Zasedání komory může být usnesením přerušeno, ale ne na delší dobu než je celkem 120 dnů v roce. V době přerušení zasedání je možné, aby předseda Poslanecké sněmovny nebo senátu svolal komoru ke schůzi před stanoveným termínem – a to v případě, požádá-li ho o to prezident republiky, vláda a nebo nejméně pětina členů komory. Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím volebního období a nebo rozpuštěním.
Komory Parlamentu ČR jednají odděleně. V případě společného jednání obou komor (tedy celého Parlamentu ČR) svolává schůzi předseda Poslanecké sněmovny a pro jednání platí jednací řád Poslanecké sněmovny. Podle Ústavy je společná schůze předepsána pouze pro volbu prezidenta republiky a pro přijetí slibu zvoleného prezidenta.
2.3 PRAVOMOCI POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Poslanecká sněmovna se jako dolní komora Parlamentu ČR podílí rozhodující měrou na přijímání zákonů. Návrhy zákonů jsou Poslanecké sněmovně předkládány vládou. Zákonodárnou iniciativu ale mají i jednotliví poslanci nebo skupina poslanců.
Ke schválení zákona je podle Ústavy třeba souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů Poslanecké sněmovny – musí však být přítomna nejméně třetina členů, jinak komora není usnášeníschopná. Ve zvláštních případech, které jsou stanoveny Ústavou (jsou jimi např.: vyhlášení válečného stavu, vyslání ozbrojených sil mimo území ČR, pobyt ozbrojených sil jiných států na státním území, atd.), je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů Poslanecké sněmovny. K přijetí ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy je potřeba ke schválení ve Sněmovně tří pětin všech poslanců.
Další pravomocí Poslanecké sněmovny je vyslovení důvěry vládě na počátku jejího funkčního období, poté může také kdykoliv vyvolat její demisi, vysloví-li jí nedůvěru. Každý poslanec má právo jakéhokoliv člena vlády interpelovat .
Poslanecká sněmovna společně se Senátem volí prezidenta republiky.
Poslanecká sněmovna je dále oprávněna zřizovat vyšetřovací komise, které mají vyšetřovací pravomoci odpovídající orgánům činným v trestním řízení.
Poslanecká sněmovna má také některé nestandardní pravomoci – jako např. kontrolovat zpravodajské služby nebo volit členy různých veřejných orgánů (např. Rady pro rozhlasové a televizní vysílání).
2.4 ROZPUŠTĚNÍ POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Poslanecká sněmovna může být rozpuštěna prezidentem republiky a to v těchto případech:
- nevysloví-li důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem republiky na návrh předsedy Poslanecké sněmovny
- neusnese-li do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry
- bylo-li zasedání Poslanecké sněmovny přerušeno na delší dobu než je přípustné
- nebyla-li Poslanecká sněmovna způsobilá se usnášet po dobu delší tří měsíců, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v této době opakovaně svolána ke schůzi
Rozpuštění Poslanecké sněmovny není přípustné v posledních třech měsících jejího funkčního období.
3 SENÁT
Senát má 81 členů, je trvalou ústavní institucí, nemůže být rozpuštěn a každé dva roky je jedna třetina jeho členů obnovována. Do Senátu může být zvolen každý občan ČR, který dosáhl 40 let, a který má právo volit.
Podle zákona č. 59/1996 Sb. je sídlem Senátu areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou a dále s Kolovratským palácem a Malým Fürstenberským palácem.
Do Senátu se volí podle zásad většinového systému v 81 jednomandátových volebních obvodech na 6 let. Každé dva roky probíhají volby v jedné třetině volebních obvodů. Volby se konají ve dvou kolech, ale senátor může být zvolen již v 1. kole, získá-li nadpoloviční většinu všech odevzdaných hlasů. Pokud není zvolen již v prvním kole, do 2. kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti.
První volby do Senátu se konaly v roce 1996. V těchto volbách bylo zvoleno všech 81 senátorů, z nichž jedna třetina na 2 roky, jedna třetina na 4 roky a jedna třetina na 6 let. Po dvou letech, tedy v roce 1998, se konaly další volby, a to jen v té třetině obvodů, ve které byli senátoři zvoleni pouze na 2 roky. Volby se pravidelně konaly v letech 1996, 1998, 2000, 2002, 2004, atd. V případě, že některému senátorovi zanikne mandát, se konají volby doplňovací. Senátor zvolený v doplňovacích volbách bývá zvolen jen na zbytek volebního období ze zaniklého mandátu. Doplňovací volby se nekonají rok před skončením volebního období.
Na první schůzi po každých volbách do Senátu si jeho členové volí předsedu a místopředsedy Senátu. Předseda Senátu zastupuje Senát navenek. Mezi jeho pravomoci patří svolávání, zahajování, přerušování a ukončování schůze Senátu a podepisování usnesení Senátu. V případě rozpuštění Poslanecké sněmovny podepisuje zákonná opatření Senátu. Podle ústavního pořádku je po prezidentu republiky druhým nejvyšším ústavním činitelem státu. Je volen Senátem vždy po nových volbách do třetiny Senátu. Místopředsedové Senátu zastupují předsedu Senátu a střídají se v řízení schůze Senátu.
Na počátku každého funkčního období Senát také zřizuje zákonem předpokládaný Organizační a Mandátový a imunitní výbor a další výbory. Jejich počet, název a náplň práce nejsou zákonem stanoveny, rozhoduje o tom tedy Senát na své schůzi. Senátoři pracují v těchto výborech:
- Organizační výbor
- Mandátový a imunitní výbor
- Ústavně-právní výbor
- Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu
- Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí
- Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice
- Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost
- Výbor pro záležitosti Evropské unie
- Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku
Výbory projednávají věci, které jsou jim přikázány, a na jejichž projednávání se usnesou. S výjimkou Organizačního a Mandátového a imunitního výboru může být každý senátor členem pouze jednoho výboru. Předseda a místopředsedové Senátu jsou členy jen Organizačního výboru. Členové vlády mohou zároveň vykonávat funkci poslance nebo senátora, nemohou ale být předsedou nebo místopředsedou Senátu ani členem výboru nebo komisí Senátu.
Komise Senát zřizuje především tehdy, jedná-li se o úkoly, které se dotýkají působnosti více orgánů Senátu a nebo o úkoly, které nejsou v působnosti žádného ze Senátem zřízených orgánů.
Senát má následující komise:
- Volební komisi
- Stálou komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí
- Stálou komisi Senátu pro práci Kanceláře Senátu
- Stálou komisi Senátu pro rozvoj venkova
- Stálou komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury
- Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky
- Stálou komisi Senátu pro ochranu soukromí
- Stálou komisi Senátu pro podporu demokracie ve světě
Senát může také ustanovit některé dočasné komise. Dále také volí své zástupce do meziparlamentních organizací. Tyto stálé delegace jsou společné s Poslaneckou sněmovnou.
3.1 PRAVOMOCI SENÁTU
Senát
- projednává návrhy zákonů postoupené Poslaneckou sněmovnou (může je schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy); ústavní a volební zákony není možné přijmout bez jeho výslovného souhlasu
- navrhuje zákony
- vyjadřuje se k návrhům legislativních aktů a dalším dokumentům Evropské unie
- přijímá zákonná opatření, je-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna
- dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv
- spolu s Poslaneckou sněmovnou vyhlašuje válečný stav, vyslovuje souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR nebo s vysláním ozbrojených sil mimo území ČR
- volí prezidenta republiky na společné schůzi obou komor
- vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu
- volí členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů
- pouze Senát může podat žalobu na prezidenta republiky Ústavnímu soudu pro velezradu (čl. 65 odst. 2 Ústavy)
- předkládá prezidentu republiky návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání
- navrhuje Poslanecké sněmovně 2 kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv a 2 kandidáty na funkci jeho zástupce
- navrhuje prezidentu republiky kandidáty na funkci předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů
3.2 LEGISLATIVNÍ PROCES
Návrhy zákonů jsou podávány Poslanecké sněmovně. Může je podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo kraje.
Všechny návrhy zákonů s výjimkou zákona o státním rozpočtu a státního závěrečného účtu, které projednává jen Poslanecká sněmovna, jsou po schválení Poslaneckou sněmovnou postoupeny Senátu. Organizační výbor Senátu přikáže tyto návrhy zákonů výborům k projednání a zároveň doporučí předsedovi Senátu termín a pořad schůze.
Senát má na projednání „běžných“ návrhů zákonů lhůtu 30ti dnů. Senát může zákon schválit, zamítnout, vrátit s pozměňovacími návrhy a nebo se jím vůbec nezabývat. Pokud Senát nepřijme žádné usnesení, po uplynutí lhůty 30ti dnů platí, že je návrh zákona přijat. Pokud vrátí návrh zákona s pozměňovacími návrhy – Poslanecká sněmovna o něm hlasuje znovu. Nejprve hlasuje o znění schváleném Senátem – k jeho přijetí je potřeba nadpoloviční většina hlasů přítomných poslanců. V případě opětovného přijetí návrhu zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou je potřeba nadpoloviční většina hlasů všech poslanců – tedy 101 hlasů. Nezíská-li návrh dostatečný počet hlasů, návrh zákona není přijat. Poslanecká sněmovna hlasuje o všech pozměňovacích návrzích najednou, nemůže si vybrat jen některé z nich.
Návrhy Ústavních zákonů nebo novely Ústavy ČR musejí být schváleny oběma komorami Parlamentu, a to hlasy tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů. Poslanecká sněmovna tedy Senát nemůže přehlasovat. Podobné je to v případě volebních zákonů, zákona o jednacím řádu Senátu a zákona o styku obou komor. Při projednávání těchto návrhů zákonů neběží Senátu třicetidenní lhůta.
Senát jako celek má také zákonodárnou iniciativu. Návrh zákona, který podává Senát Poslanecké sněmovně, mohou k projednání v Senátu navrhnout jednotliví senátoři nebo výbor nebo komise Senátu. Pokud je návrh senátního návrhu zákona schválen, postoupí jej předseda Senátu na základě pověření Senátu Poslanecké sněmovně. Zároveň je některý ze senátorů pověřen, aby návrh zákona v Poslanecké sněmovně odůvodnil.
3.3 SENÁT A VEŘEJNOST
Schůze Senátu jsou veřejné, pokud se Senát neusnese, že je schůze neveřejná. Neveřejné schůze se týkají zvláště projednávání utajovaných otázek souvisejících s obranou nebo bezpečností státu. Projednávání návrhů zákonů a zákonných opatření je vždy veřejné. Veřejnosti, hostům a zástupcům sdělovacích prostředků jsou vyhrazena místa, ze kterých mohou průběh schůze Senátu sledovat. Veřejné jsou i všechny senátní publikace, jako např. senátní tisky, těsnopisecké zprávy o schůzích Senátu, přijatá usnesení a protokoly s výsledky hlasování.
Jako komora Parlamentu je Senát adresátem řady petic, které projednává pověřený výbor. Každá petice, která je podepsána nejméně 10 000 osobami, se po prošetření výborem zařazuje k projednání na schůzi Senátu.
Na půdě Senátu také pravidelně probíhá řada seminářů a konferencí, na kterých senátoři dávají prostor k vyjádření se zástupcům odborné a laické veřejnosti.
4 ZÁVĚREM…
Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor ČR – skládá se z Poslanecké sněmovny a Senátu. Žádný z členů Parlamentu nemůže zasedat současně v obou komorách, čímž je zajištěna dvojí kontrola veškeré přijímané legislativy.
Členství v Parlamentu je neslučitelné s úřadem prezidenta republiky nebo funkcí soudce. Důvodem je jasné oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci, které je podmínkou demokratického fungování státního aparátu.
Poslanci i senátoři při svém jmenování skládají slib, v němž vyjadřují věrnost České republice, zachování Ústavy a zákonů, výkon mandátu v zájmu všeho lidu a to podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Členové Parlamentu jsou chráněni imunitou, která jim zaručuje, že jejich práce pro stát nebude narušována trestními obviněními. V závažných případech však může být člen Parlamentu imunity zbaven hlasováním ve své komoře. Prokázaným obviněním ztrácí poslanec nebo senátor morální kredit i dobré jméno a to často vede k jeho okamžité rezignaci na vykonávanou funkci.
Parlament tedy jako zákonodárný spor vykonává zákonodárnou moc (vydává zákony), schvaluje mezinárodní smlouvy a volí na společné schůzi obou komor prezidenta republiky.
5 LITERATURA
Informace o senátu[online]. Praha: Senát Parlamentu České republiky, 2010 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://www.senat.cz/informace/infocentrum_informace_o_senatu.php?ke_dni=17.04.2010&O=7
Parlament [online]. Praha: Portál veřejné správy České republiky, 2003-2010 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/_s.155/7205?docid=205
Poslanecká sněmovna [online]. Praha: Iuridictum, Encyklopedie o právu, 2009 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://iuridictum.pecina.cz/w/Poslaneck%C3%A1_sn%C4%9Bmovna
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Praha: Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna, [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/status.html
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Praha: Wikipedie, 2010 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Poslaneck%C3%A1_sn%C4%9Bmovna_Parlamentu_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky
Senát Parlamentu České republiky [online]. Praha: Wikipedie, 2010 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sen%C3%A1t_Parlamentu_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky
Slovník cizích slov [online]. Praha: ABZ.cz: slovník cizích slov, 2005-2006 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=interpelace&typ_hledani=prefix
Úloha Parlamentu ČR [online]. Praha: iReferaty.cz, 2001-2006 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://ireferaty.lidovky.cz/337/3565/Uloha-parlamentu-CR
Ústava České republiky [online]. Praha: Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna, [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html
1 ÚVODEM
Parlament ČR vykonává zákonodárnou moc České republiky a je tvořen dvěma komorami – Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Vzhledem k tomu, že žádný jiný ústavní orgán nemá právo přijímat zákony, je Parlament jediným a výlučným zákonodárným orgánem České republiky. Parlament ČR sídlí v hlavním městě Praha.
V kompetencích Parlamentu jsou také pravomoci, jako např. dávat souhlas k některým mezinárodním smlouvám nebo volit prezidenta republiky. Poslanecká sněmovna může vyslovovat důvěru nebo nedůvěru vládě, v souladu se zákonem o volbách do zastupitelstev v obcích a místním referendu vyhlašuje volby do zastupitelstev v obcích apod. Senát je pak konstruován jako protiváha vůči Poslanecké sněmovně, jako prvek vytvářející předpoklady kvalitnějšího legislativního procesu a jako prvek kontinuity Parlamentu ČR pro případ, že by Poslanecká sněmovna byla rozpuštěna.
Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu 4 let, a Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu 6 let a po uplynutí dvou let se volí nová třetina senátorů.
Právo volit do Poslanecké sněmovny a Senátu má každý občan České republiky, který již dosáhl věku 18 let.
Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let, do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Mandát poslance i senátora vzniká zvolením. Nikdo nesmí být poslancem a senátorem zároveň – nikdo tedy nemůže být současně členem obou komor Parlamentu. S funkcí poslance nebo senátora dále také není slučitelný výkon úřadu prezidenta republiky a funkce soudce. Zasedání komor jsou stálá. Poslanec skládá slib na první schůzi Poslanecké sněmovny a Senátor skládá slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.
Obě komory Parlamentu mají autonomní postavení. Vznikají na základě odlišného volebního systému. Do Poslanecké sněmovny se volí podle zásad poměrného zastoupení, do Senátu pak na základě zásad většinového systému.
2 POSLANECKÁ SNĚMOVNA
Poslanecká sněmovna České republiky tvoří dolní komoru Parlamentu ČR. Má 200 poslanců, kteří jsou voleni na 4 roky podle poměrného systému. Poslanecká sněmovna vznikla 1.1.1993 přejmenováním České národní rady.
Poslanecká sněmovna sídlí ve Sněmovní ulici na Malé straně v Praze – ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím.
V současné době používá Poslanecká sněmovna jako svůj jednací řád Zákon č.90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tento zákon obsahuje velmi detailní procedurální pravidla. Základní pravidla pro činnost Poslanecké sněmovny vycházejí přímo z Ústavy.
2.1 MANDÁT A IMUTINA POSLANCE
Mandát (z latiny) znamená pověření, zmocnění, plnou moc. Jedná se tedy o zmocnění zastupovat volební obvod v Poslanecké sněmovně. Mandát poslance vzniká jeho zvolením. Poslanci vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem (podle čl. 23 Ústavy), který zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ .
Poslance nelze odvolat. Jeho mandát může zaniknout pouze z těchto důvodů:
- odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou
- uplynutím volebního období
- vzdáním se mandátu
- ztrátou volitelnosti
- rozpuštěním Poslanecké sněmovny
- vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22 Ústavy
- úmrtím poslance
V případě, že vzniknou pochybnosti, zda mandát poslance zanikl, jsou dotčený poslanec, předseda Poslanecké sněmovny a nebo skupina nejméně 20 poslanců oprávněni podat návrh Ústavnímu soudu, aby tuto skutečnost prozkoumal a zjistil.
Poslanci jsou po dobu výkonu své funkce chráněni velmi širokou imunitou, která se vztahuje na jejich trestné činy a přestupky. Imunita pro poslance znamená překážku v přestupkovém nebo trestním postihu a rozlišuje se imunita absolutní a vlastní. V případě absolutní imunity, tzv. idemnity, nelze poslance nikdy a nijak postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo senátora v Senátu nebo jejich orgánech.
Imunita je brána jako procesní překážka v trestním postihu poslance – nelze ho tedy trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Poslanec může být zadržen pouze byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán má povinnost zadržení ihned oznámit předsedovi Poslanecké sněmovny. Pokud předseda Poslanecké sněmovny nedá do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na schůzi potom komora rozhoduje o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
2.2 ORGÁNY POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Podle Ústavy se určují obligatorní a fakultativní orgány komor Parlamentu. Za obligatorní orgány Poslanecké sněmovny jsou považováni funkcionáři sněmovny (jimiž jsou předseda a místopředsedové), dále pak výbory a komise. Jako fakultativní orgány může Poslanecká sněmovna zřídit pro vyšetření věci veřejného zájmu vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců (tj. 40 poslanců).
Zasedání obou komor jsou stálá a člení se do jednotlivých schůzí. Schůze, které se konají v rámci zasedání, jsou zásadně veřejné a trvají různě dlouho – od několika minut v případě, že není schválen pořad jednání, po několik týdnů, výjimečně i měsíců. Zasedání Poslanecké sněmovny bývá svoláváno prezidentem republiky a to tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb. Pokud tak prezident republiky neučiní, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb. Zasedání komory může být usnesením přerušeno, ale ne na delší dobu než je celkem 120 dnů v roce. V době přerušení zasedání je možné, aby předseda Poslanecké sněmovny nebo senátu svolal komoru ke schůzi před stanoveným termínem – a to v případě, požádá-li ho o to prezident republiky, vláda a nebo nejméně pětina členů komory. Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím volebního období a nebo rozpuštěním.
Komory Parlamentu ČR jednají odděleně. V případě společného jednání obou komor (tedy celého Parlamentu ČR) svolává schůzi předseda Poslanecké sněmovny a pro jednání platí jednací řád Poslanecké sněmovny. Podle Ústavy je společná schůze předepsána pouze pro volbu prezidenta republiky a pro přijetí slibu zvoleného prezidenta.
2.3 PRAVOMOCI POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Poslanecká sněmovna se jako dolní komora Parlamentu ČR podílí rozhodující měrou na přijímání zákonů. Návrhy zákonů jsou Poslanecké sněmovně předkládány vládou. Zákonodárnou iniciativu ale mají i jednotliví poslanci nebo skupina poslanců.
Ke schválení zákona je podle Ústavy třeba souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů Poslanecké sněmovny – musí však být přítomna nejméně třetina členů, jinak komora není usnášeníschopná. Ve zvláštních případech, které jsou stanoveny Ústavou (jsou jimi např.: vyhlášení válečného stavu, vyslání ozbrojených sil mimo území ČR, pobyt ozbrojených sil jiných států na státním území, atd.), je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů Poslanecké sněmovny. K přijetí ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy je potřeba ke schválení ve Sněmovně tří pětin všech poslanců.
Další pravomocí Poslanecké sněmovny je vyslovení důvěry vládě na počátku jejího funkčního období, poté může také kdykoliv vyvolat její demisi, vysloví-li jí nedůvěru. Každý poslanec má právo jakéhokoliv člena vlády interpelovat .
Poslanecká sněmovna společně se Senátem volí prezidenta republiky.
Poslanecká sněmovna je dále oprávněna zřizovat vyšetřovací komise, které mají vyšetřovací pravomoci odpovídající orgánům činným v trestním řízení.
Poslanecká sněmovna má také některé nestandardní pravomoci – jako např. kontrolovat zpravodajské služby nebo volit členy různých veřejných orgánů (např. Rady pro rozhlasové a televizní vysílání).
2.4 ROZPUŠTĚNÍ POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Poslanecká sněmovna může být rozpuštěna prezidentem republiky a to v těchto případech:
- nevysloví-li důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem republiky na návrh předsedy Poslanecké sněmovny
- neusnese-li do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry
- bylo-li zasedání Poslanecké sněmovny přerušeno na delší dobu než je přípustné
- nebyla-li Poslanecká sněmovna způsobilá se usnášet po dobu delší tří měsíců, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v této době opakovaně svolána ke schůzi
Rozpuštění Poslanecké sněmovny není přípustné v posledních třech měsících jejího funkčního období.
3 SENÁT
Senát má 81 členů, je trvalou ústavní institucí, nemůže být rozpuštěn a každé dva roky je jedna třetina jeho členů obnovována. Do Senátu může být zvolen každý občan ČR, který dosáhl 40 let, a který má právo volit.
Podle zákona č. 59/1996 Sb. je sídlem Senátu areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou a dále s Kolovratským palácem a Malým Fürstenberským palácem.
Do Senátu se volí podle zásad většinového systému v 81 jednomandátových volebních obvodech na 6 let. Každé dva roky probíhají volby v jedné třetině volebních obvodů. Volby se konají ve dvou kolech, ale senátor může být zvolen již v 1. kole, získá-li nadpoloviční většinu všech odevzdaných hlasů. Pokud není zvolen již v prvním kole, do 2. kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti.
První volby do Senátu se konaly v roce 1996. V těchto volbách bylo zvoleno všech 81 senátorů, z nichž jedna třetina na 2 roky, jedna třetina na 4 roky a jedna třetina na 6 let. Po dvou letech, tedy v roce 1998, se konaly další volby, a to jen v té třetině obvodů, ve které byli senátoři zvoleni pouze na 2 roky. Volby se pravidelně konaly v letech 1996, 1998, 2000, 2002, 2004, atd. V případě, že některému senátorovi zanikne mandát, se konají volby doplňovací. Senátor zvolený v doplňovacích volbách bývá zvolen jen na zbytek volebního období ze zaniklého mandátu. Doplňovací volby se nekonají rok před skončením volebního období.
Na první schůzi po každých volbách do Senátu si jeho členové volí předsedu a místopředsedy Senátu. Předseda Senátu zastupuje Senát navenek. Mezi jeho pravomoci patří svolávání, zahajování, přerušování a ukončování schůze Senátu a podepisování usnesení Senátu. V případě rozpuštění Poslanecké sněmovny podepisuje zákonná opatření Senátu. Podle ústavního pořádku je po prezidentu republiky druhým nejvyšším ústavním činitelem státu. Je volen Senátem vždy po nových volbách do třetiny Senátu. Místopředsedové Senátu zastupují předsedu Senátu a střídají se v řízení schůze Senátu.
Na počátku každého funkčního období Senát také zřizuje zákonem předpokládaný Organizační a Mandátový a imunitní výbor a další výbory. Jejich počet, název a náplň práce nejsou zákonem stanoveny, rozhoduje o tom tedy Senát na své schůzi. Senátoři pracují v těchto výborech:
- Organizační výbor
- Mandátový a imunitní výbor
- Ústavně-právní výbor
- Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu
- Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí
- Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice
- Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost
- Výbor pro záležitosti Evropské unie
- Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku
Výbory projednávají věci, které jsou jim přikázány, a na jejichž projednávání se usnesou. S výjimkou Organizačního a Mandátového a imunitního výboru může být každý senátor členem pouze jednoho výboru. Předseda a místopředsedové Senátu jsou členy jen Organizačního výboru. Členové vlády mohou zároveň vykonávat funkci poslance nebo senátora, nemohou ale být předsedou nebo místopředsedou Senátu ani členem výboru nebo komisí Senátu.
Komise Senát zřizuje především tehdy, jedná-li se o úkoly, které se dotýkají působnosti více orgánů Senátu a nebo o úkoly, které nejsou v působnosti žádného ze Senátem zřízených orgánů.
Senát má následující komise:
- Volební komisi
- Stálou komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí
- Stálou komisi Senátu pro práci Kanceláře Senátu
- Stálou komisi Senátu pro rozvoj venkova
- Stálou komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury
- Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky
- Stálou komisi Senátu pro ochranu soukromí
- Stálou komisi Senátu pro podporu demokracie ve světě
Senát může také ustanovit některé dočasné komise. Dále také volí své zástupce do meziparlamentních organizací. Tyto stálé delegace jsou společné s Poslaneckou sněmovnou.
3.1 PRAVOMOCI SENÁTU
Senát
- projednává návrhy zákonů postoupené Poslaneckou sněmovnou (může je schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy); ústavní a volební zákony není možné přijmout bez jeho výslovného souhlasu
- navrhuje zákony
- vyjadřuje se k návrhům legislativních aktů a dalším dokumentům Evropské unie
- přijímá zákonná opatření, je-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna
- dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv
- spolu s Poslaneckou sněmovnou vyhlašuje válečný stav, vyslovuje souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR nebo s vysláním ozbrojených sil mimo území ČR
- volí prezidenta republiky na společné schůzi obou komor
- vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu
- volí členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů
- pouze Senát může podat žalobu na prezidenta republiky Ústavnímu soudu pro velezradu (čl. 65 odst. 2 Ústavy)
- předkládá prezidentu republiky návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání
- navrhuje Poslanecké sněmovně 2 kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv a 2 kandidáty na funkci jeho zástupce
- navrhuje prezidentu republiky kandidáty na funkci předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů
3.2 LEGISLATIVNÍ PROCES
Návrhy zákonů jsou podávány Poslanecké sněmovně. Může je podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo kraje.
Všechny návrhy zákonů s výjimkou zákona o státním rozpočtu a státního závěrečného účtu, které projednává jen Poslanecká sněmovna, jsou po schválení Poslaneckou sněmovnou postoupeny Senátu. Organizační výbor Senátu přikáže tyto návrhy zákonů výborům k projednání a zároveň doporučí předsedovi Senátu termín a pořad schůze.
Senát má na projednání „běžných“ návrhů zákonů lhůtu 30ti dnů. Senát může zákon schválit, zamítnout, vrátit s pozměňovacími návrhy a nebo se jím vůbec nezabývat. Pokud Senát nepřijme žádné usnesení, po uplynutí lhůty 30ti dnů platí, že je návrh zákona přijat. Pokud vrátí návrh zákona s pozměňovacími návrhy – Poslanecká sněmovna o něm hlasuje znovu. Nejprve hlasuje o znění schváleném Senátem – k jeho přijetí je potřeba nadpoloviční většina hlasů přítomných poslanců. V případě opětovného přijetí návrhu zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou je potřeba nadpoloviční většina hlasů všech poslanců – tedy 101 hlasů. Nezíská-li návrh dostatečný počet hlasů, návrh zákona není přijat. Poslanecká sněmovna hlasuje o všech pozměňovacích návrzích najednou, nemůže si vybrat jen některé z nich.
Návrhy Ústavních zákonů nebo novely Ústavy ČR musejí být schváleny oběma komorami Parlamentu, a to hlasy tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů. Poslanecká sněmovna tedy Senát nemůže přehlasovat. Podobné je to v případě volebních zákonů, zákona o jednacím řádu Senátu a zákona o styku obou komor. Při projednávání těchto návrhů zákonů neběží Senátu třicetidenní lhůta.
Senát jako celek má také zákonodárnou iniciativu. Návrh zákona, který podává Senát Poslanecké sněmovně, mohou k projednání v Senátu navrhnout jednotliví senátoři nebo výbor nebo komise Senátu. Pokud je návrh senátního návrhu zákona schválen, postoupí jej předseda Senátu na základě pověření Senátu Poslanecké sněmovně. Zároveň je některý ze senátorů pověřen, aby návrh zákona v Poslanecké sněmovně odůvodnil.
3.3 SENÁT A VEŘEJNOST
Schůze Senátu jsou veřejné, pokud se Senát neusnese, že je schůze neveřejná. Neveřejné schůze se týkají zvláště projednávání utajovaných otázek souvisejících s obranou nebo bezpečností státu. Projednávání návrhů zákonů a zákonných opatření je vždy veřejné. Veřejnosti, hostům a zástupcům sdělovacích prostředků jsou vyhrazena místa, ze kterých mohou průběh schůze Senátu sledovat. Veřejné jsou i všechny senátní publikace, jako např. senátní tisky, těsnopisecké zprávy o schůzích Senátu, přijatá usnesení a protokoly s výsledky hlasování.
Jako komora Parlamentu je Senát adresátem řady petic, které projednává pověřený výbor. Každá petice, která je podepsána nejméně 10 000 osobami, se po prošetření výborem zařazuje k projednání na schůzi Senátu.
Na půdě Senátu také pravidelně probíhá řada seminářů a konferencí, na kterých senátoři dávají prostor k vyjádření se zástupcům odborné a laické veřejnosti.
4 ZÁVĚREM…
Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor ČR – skládá se z Poslanecké sněmovny a Senátu. Žádný z členů Parlamentu nemůže zasedat současně v obou komorách, čímž je zajištěna dvojí kontrola veškeré přijímané legislativy.
Členství v Parlamentu je neslučitelné s úřadem prezidenta republiky nebo funkcí soudce. Důvodem je jasné oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci, které je podmínkou demokratického fungování státního aparátu.
Poslanci i senátoři při svém jmenování skládají slib, v němž vyjadřují věrnost České republice, zachování Ústavy a zákonů, výkon mandátu v zájmu všeho lidu a to podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Členové Parlamentu jsou chráněni imunitou, která jim zaručuje, že jejich práce pro stát nebude narušována trestními obviněními. V závažných případech však může být člen Parlamentu imunity zbaven hlasováním ve své komoře. Prokázaným obviněním ztrácí poslanec nebo senátor morální kredit i dobré jméno a to často vede k jeho okamžité rezignaci na vykonávanou funkci.
Parlament tedy jako zákonodárný spor vykonává zákonodárnou moc (vydává zákony), schvaluje mezinárodní smlouvy a volí na společné schůzi obou komor prezidenta republiky.
5 LITERATURA
Informace o senátu[online]. Praha: Senát Parlamentu České republiky, 2010 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://www.senat.cz/informace/infocentrum_informace_o_senatu.php?ke_dni=17.04.2010&O=7
Parlament [online]. Praha: Portál veřejné správy České republiky, 2003-2010 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/_s.155/7205?docid=205
Poslanecká sněmovna [online]. Praha: Iuridictum, Encyklopedie o právu, 2009 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://iuridictum.pecina.cz/w/Poslaneck%C3%A1_sn%C4%9Bmovna
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Praha: Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna, [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/status.html
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Praha: Wikipedie, 2010 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Poslaneck%C3%A1_sn%C4%9Bmovna_Parlamentu_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky
Senát Parlamentu České republiky [online]. Praha: Wikipedie, 2010 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sen%C3%A1t_Parlamentu_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky
Slovník cizích slov [online]. Praha: ABZ.cz: slovník cizích slov, 2005-2006 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=interpelace&typ_hledani=prefix
Úloha Parlamentu ČR [online]. Praha: iReferaty.cz, 2001-2006 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://ireferaty.lidovky.cz/337/3565/Uloha-parlamentu-CR
Ústava České republiky [online]. Praha: Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna, [cit. 2010-04-18]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html
Última modificación: lunes, 27 de enero de 2014, 11:57