Daňová správa
Abschlussbedingungen
DAŇOVÁ SPRÁVA
Vývoj české daňové soustavy od 90 let
Položení základů nového daňového systému, odpovídajícího podmínkám a potřebám tržní ekonomiky, bylo uskutečňováno postupně. Nejprve v letech 1990 až 1992 formou dílčí korekce původní právní úpravy a přijetím nové organizace daňové správy, ke které bylo přistoupeno už v roce 1990. Šlo o snížení sazeb u daní z příjmu a výraznou redukci roztříštěnosti daně z obratu, např. zavedením maximálního 55 % zdanění podnikových zisků s úlevami pro nové subjekty. V návaznosti na nový zákon umožňující v široké míře soukromé podnikání bylo zdanění samostatně výdělečně činných osob již v roce 1990 upraveno nově a byly poskytnuty významné daňové úlevy zejména poplatníkům, u nichž soukromé podnikání bylo hlavním zdrojem příjmů. V relativně krátké době byla k 1. lednu 1993 uskutečněna globální reforma daňového systému jako celku. Základem nové daňové soustavy, která platí dosud, se staly:
- daň z přidané hodnoty
- speciální spotřební daně
- daň z příjmů právnických osob
- daň z příjmů fyzických osob
Doplňující prvky soustavy tvoří silniční daň, majetkové daně (tj. daň z nemovitostí, daň dědická,
daň darovací a daň z převodu nemovitostí) a zvláštní poplatky (zejména správní a soudní).
Zároveň s reformou vlastních daní došlo k nahrazení odvodů z objemu mezd a příspěvku zaměstnanců na nemocenské a zdravotní pojištění zahrnutého dříve do daně ze mzdy novým systémem pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a pojistného na zabezpečení ve stáří,
pro případ nemoci a pro případ ztráty zaměstnání.
Nová daňová soustava byla vybudována tak, aby nepůsobila k samovolnému zvyšování podílu daní na hrubém domácím produktu (tzv. daňové kvóty). Významným výsledkem uskutečněné daňové reformy byla změna v rozložení daňového břemene, přesun od zdanění příjmů ke zdanění spotřeby. Tento přesun znamenal rovnoměrnější rozložení daňového zatížení na celou společnost a efektivnější správu daní, protože vybírání nových nepřímých daní (DPH, spotřební daně a clo) je v zásadě jednodušší než vybírání daní z příjmů.
Jak již vyplývá z názvu této semestrální práce, tak hlavní agendou daňové správy je správa daní a poplatků. V současné době k roku 2010 se jedná o:
- Daň z příjmů fyzických osob (viz zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň z příjmů právnických osob (viz zákon č. 586/1992 Sb, o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň z přidané hodnoty (viz zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň silniční (viz zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň z nemovitostí (viz zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň z převodu nemovitostí (viz zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň dědická (viz zákon č. 357/1992 Sb, o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň darovací (viz zákon č. 357/1992 Sb, o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)
Daňová správa je v České republice tvořena třístupňovou soustavou orgánů. Daňovou správu tvoří:
- Ministerstvo financí (úroveň celostátní)
- finanční ředitelství (úroveň regionální)
- finanční úřady (úroveň místní)
Finanční ředitelství a finanční úřady tvoří tzv. finanční územní orgány. Postavení a kompetence těchto orgánů daňové správy jsou upraveny zákonem č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Finanční úřady jsou takovou prodlouženou rukou finančních ředitelství.
MINISTERSTVO FINANCÍ
Ministerstvo financí je ústřední orgán státní správy v čele se členem vlády (ministrem) a bylo založeno dle zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných státních orgánů ČR v platném znění. Agenda ministerstva financí je velice obsáhlá a zahrnuje následující:
1. spravuje a dohlíží na státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, finanční trh s výjimkou dozoru nad kapitálovým trhem v rozsahu působnosti komise pro cenné papíry, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, na tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, na věci pojišťoven a penzijních fondů, ceny pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
2. zajišťuje členství v mezinárodních finančních institucích a finančních orgánech např. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Evropská unie a dalších mezinárodních hospodářských seskupení, pokud toto členství nepřísluší výlučně ČNB.
3. koordinuje příjem zahraniční pomoci.
V DAŇOVÉ AGENDĚ VYKONÁVÁ ZEJMÉNA:
1. tvorbu návrhů zákonů a jiných právních předpisů v oblasti daní. To se týká jak hmotně právních předpisů, které upravují jednotlivé druhy daní, tak procesně právní úpravy správy daní,
2. zabezpečuje oblast daní, úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce,
3. řídí správu daní a v rozsahu stanoveném ZSDP se podílí na jejím výkonu,
4. řídí finanční ředitelství a jejich prostřednictvím finanční úřady,
5. přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství vydaná ve správních řízeních,
6. v odůvodněných případech provádí úkony, které jinak patří do pravomoci ÚFO, anebo se může na provádění těchto úkonů podílet,
7. v odůvodněných případech může pověřit jiný než místně příslušný ÚFO správou některých daní, řízením o přestupcích nebo výkonem dalších působností,
8. může pověřit ÚFO jednáním ve věcech mezinárodní pomoci při správě daní a ve věcech mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek podle zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 253/2000 Sb. , o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
FINANČNÍ ŘEDITELSTVÍ
Finanční ředitelství a finanční úřady byly vytvořeny s účinností od 1. ledna 1991. ZÚFO upravuje jejich postavení, věcnou i územní působnost a řídící vztahy uvnitř daňové správy. Na území České republiky je 8 finančních ředitelství. Pod tato ředitelství spadají jednotlivé finanční úřady. Jedná se o:
Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu pod které spadá 12 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Praze pro střední Čechy pod které spadá 25 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Českých Budějovicích pro jižní Čechy pod které spadá 17 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Plzni pro západní Čechy pod které spadá 21 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Ústí nad Labem pro severní Čechy pod které spadá 25 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Hradci Králové pro východní Čechy pod které spadá 25 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Brně pro jižní Moravu pod které spadá 46 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Ostravě pro severní Moravu pod které spadá 28 finančních úřadů
NÁPLNÍ PRÁCE FINANČNÍCH ŘEDITELSTVÍ JE:
1. řídí finanční úřady,
2. vykonávají správu daní v rozsahu stanoveném ZSDP, resp. ZÚFO,
3. přezkoumávají rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správních řízeních,
4. vykonávají finanční kontrolu v rozsahu stanoveném zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů,
5. vykonávají cenovou kontrolu a ukládají pokuty podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů,
6. provádějí řízení o přestupcích v oboru své působnosti,
7. v odůvodněných případech provádějí úkony, které jinak patří do pravomoci jimi řízených finančních úřadů, anebo se mohou na provádění těchto úkonů podílet.
FINANČNÍ ÚŘADY
Finanční úřady jsou organizační jednotky pro správu daní, jsou řízeny příslušnými finančními ředitelstvími. Za správný chod a správnou činnost odpovídá ředitel příslušného finančního úřadu. Co se týká hlavních úkolů finančních úřadů, tak zde je přehled agendy, která je zde vedena:
1. rozhodují o výši pohledávky na daních, a jimi spravovaných příjmech,
2. na základě pověření Ministerstvem financí finanční úřady poskytují mezinárodní pomoc při správě daní a provádějí vymáhání peněžitých pohledávek
3. vykonávají správu daní podle ZSDP, přičemž fungují jako prvoinstanční orgán (druhoinstančním orgánem jsou finanční ředitelství),
4. provádějí řízení o přestupcích v oboru své působnosti,
5. vykonávají kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů a ukládají v této souvislosti účetním jednotkám pokuty,
6. z pověření Ministerstva financí poskytují podle zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek,
7. převádějí výnosy daní, které vybírají a vymáhají a které nejsou příjmem státního rozpočtu, podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů,
8. vykonávají dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů,
9. vykonávají kontrolu označení provozovny podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ukládají v této souvislosti pokuty a povinnost odstranit nedostatky,
10. vykonávají kontrolu dodržování povinností při barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv podle zákona č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv a o opatřeních s tím souvisejících, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
11. podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají kontrolu zda jsou skladovány nebo prodávány pouze značené tabákové výrobky a zda je dodržován zákaz nabídky a prodeje lihovin a tabákových výrobků,
12. vybírají a vymáhají peněžitá plnění, která podle ZÚFO nebo zvláštního zákona uložily,
13. vykonávají další činnosti, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, např. agendu podle zákona č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách a o změně některých zákonů (zákon o registračních pokladnách), ve znění pozdějších předpisů.
JAK OVLIVNÍ DAŇOVOU SOUSTAVU VSTUP DO EVROPSKÉ UNIE?
Po přistoupení České republiky do Evropské unie (dále jen EU) se začínáme řídit evropskými směrnicemi a direktivami. Těmto nařízením a doporučním se nevyhne ani daňová správa. Každá země, ať už je členskou zemí EU nebo nikoliv, používá vybrané daně na úhradu státních výdajů. U členských zemí dochází ke kontrole, kterou zajišťuje EU, aby se dodržovaly vnitrostátní daňová pravidla a byly v souladu s evropskými cíli v oblasti vytváření pracovních míst a aby nedávala nespravedlivou výhodu podnikům z jedné země vůči jeho konkurentům z ostatních zemí. Cílem daňové politiky EU je uplatňovat zásady jednotného trhu a volného pohybu kapitálu. Ve skutečnosti výši daní ze zisků firem, z příjmu fyzických osob atd. určují vlády jednotlivých zemí pořád stejně a EU pouze dohlíží a kontroluje, jestli je to, co jednotlivé členské země dělají v rámci daňové soustavy spravedlivé k EU. Každý stát vybrané finanční prostředky z daní přesouvá do různých oblastí, ke krytí svých výdajů, podle svých priorit. V tomto EU nechává členským státům vcelku volnou ruku a hlídá pouze to, aby výdaje nepřekročily určitou hranici a tak neohrozily hospodářský růst ostatních členských zemí. Zejména je pozornost věnována zdanění společností z důvodu rizika, že by daně mohly být překážkou plynulému pohybu zboží, služeb a kapitálu v rámci jednotného trhu. Dále jsou členské země vázány kodexem chování, který jim zabraňuje vytváření jakýchkoliv daňových úlev a tím vytvořit investičně příznivější prostředí a ovlivnit tak investiční rozhodování.
DPH
Sazby DPH jsou určitou zvláštností, výjimkou a vyžadují určité zapojení ze strany EU, neboť ovlivňují správné fungování jednotného trhu a spravedlivou hospodářskou soutěž. Proto byly Evropskou unií stanoveny dolní a horní limity pro tyto sazby. I přes stanovení těchto limitů je zde vcelku velký prostor pro značné rozdíly těchto sazeb mezi zeměmi. V určitých případech nemusí být stanoven ani spodní limit (hranice). Takovéto výjimky jsou udělovány v případě, že o to daná země požádá a že se jedná o zboží a služby, které nejsou předmětem hospodářské soutěže s jinými službami či zbožím z jiných členských států nebo se jedná o zboží a služby denní potřeby.
Zmiňuji-li se o DPH tak nemohu nepřiložit změnu sazby mezi roky 2009/2010:
2009
základní sazba daně ve výši 19%
snížená sazba daně ve výši 9 %
2010
základní sazba daně ve výši 20%
snížená sazba daně ve výši 10%
SPOTŘEBNÍ DAŇ
Rozdíly nebo jakékoliv změny v cenách benzínu, nápojů a cigaret mohou vést k narušení hospodářské soutěže EU. Stanovení daně pro tyto komodity také podléhá určitým pravidlům. Opět i zde jsou stanoveny hranice a pravidla, které vytvářejí prostor pro zachování kulturních odlišností. To je jedním z důvodů, které vedou k rozdílným cenám piva, vína. Dalším aspektem jsou ekonomické rozdíly. Např. má-li nějaký stát veřejné finance ve velmi dobrém stavu tak nemůže být nucen k vysokým daním jen proto, že musí být daněno. Plátcem je právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, oprávněným odesílatelem nebo výrobcem, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit. Za zdaňovací období se považuje kalendářní měsíc. Plátci, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání samostatně za každou daň celnímu úřadu, a to do 25. dne po skončení zdaňovacího období.
ZDANĚNÍ FYZICKÝCH OSOB
Pravidla a sazby zdanění občanů je záležitostí jednotlivých vlád v případech, kdy nejsou dotčena přeshraniční práva. Zde se Evropská komise snaží o to, aby nebyly problémy s převodem a zdaněním důchodů, s nárokem na důchod a tím tak občany členských zemí neodrazovali v migraci za prací do jiných členských zemí. EU též zajišťuje, aby nedocházelo k přeshraničním daňovým unikům. I když občané mohou umisťovat své úspory do jakýchkoliv finančních ústavů v celé EU a tím si tak zajistit nejvyšší výdělek z uložených prostředků tak se nemohou vyhnout placení daní. V případě, že daný člověk příjem ze zahraničí nepřizná, přichází tak stát o určitý svůj příjem. Na základě toho se některé členské státy domluvily na výměně informací o úsporách nerezidentů.
ZDANĚNÍ PRÁVNICKÝCH OSOB
Poplatníci daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami a nebo jsou organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu. Poplatníci, kteří mají své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí z nějaké činnosti na území České republiky tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Poplatníci, kteří své sídlo nemají na území České republiky, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky. Přičemž při zdaňováním příjmů zahraničních právnických osob je potřeba přihlížet k mezinárodním smlouvám o zamezení dvojího zdanění. Zdaňovací období je jeden kalendářní rok resp. hospodářský rok.
DAŇ SILNIČNÍ
Poplatníci daně silniční jsou jak fyzické tak i právnické osoby. Pro povinnost platit tuto daň musí být dotyčná osoba:
- provozovatelem vozidla registrovaného v ČR v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu
- užívá vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, anebo vozidlo, jehož držitel je odhlášen z registru vozidel
- zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla
- osoba, která používá vozidlo registrované a určené jako mobilizační rezerva nebo pohotovostní zásoba, k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti
- stálá provozovna nebo jiná organizační složka osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí
Předmětem této daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatně výdělečné činnosti a vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice a to bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání. Daňová povinnost vzniká v kalendářním měsíci, ve kterém je vozidlo použito k činnostem, které jsou předmětem daně a zaniká v kalendářním měsíci, ve kterém je využívání vozidla ve zdaňovacím období ukončeno nebo přerušeno. Daňové přiznání se podává do 31. ledna zpětně k minulému zdaňovacímu období.
DAŇ Z NEMOVITOSTÍ
Poplatníci daně z nemovitostí jsou fyzické a právnické osoby, které jsou vlastníkem nemovitosti nacházející se na území České republiky bez ohledu na její bydliště. Tato daň se skládá z daně z pozemků a z daně ze staveb. Daň z nemovitostí si je poplatník povinen vypočítat sám a případně uplatnit různé odpočty či osvobození. Při vyplňování daňového přiznání k dani z nemovitostí vychází poplatník z různých dokumentů jako jsou např. výpis z katastru nemovitostí, stavební povolení, doklady o dědictví a darování, kupní smlouvy.
DAŇ DAROVACÍ
U daně darovací jsou poplatníci také jako u daně z nemovitostí jak fyzické tak i právnické osoby. U obou těchto subjektů je předmětem daně majetek (nemovitosti, movitý majetek, jiný majetkový prospěch), který byl bezúplatně nabyt (byl darován) nebo darován do ciziny. A kdo je vlastně plátce této daně? Pokud je více obdarovaných a nejde-li o darování do ciziny, je každý z obdarovaných samostatným poplatníkem a každý z obdarovaných podá samostatné daňové přiznání, a to i v případě nabytí majetku do společného jmění manželů nebo do podílového spoluvlastnictví. Pokud je majetek darován do ciziny, poplatníkem daně je dárce, a ten podává daňové přiznání.
ZDROJE:
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/index.html
http://www.czso.cz/
http://www.finance.cz/dane-a-mzda/svet/sazby-EU/
Vývoj české daňové soustavy od 90 let
Položení základů nového daňového systému, odpovídajícího podmínkám a potřebám tržní ekonomiky, bylo uskutečňováno postupně. Nejprve v letech 1990 až 1992 formou dílčí korekce původní právní úpravy a přijetím nové organizace daňové správy, ke které bylo přistoupeno už v roce 1990. Šlo o snížení sazeb u daní z příjmu a výraznou redukci roztříštěnosti daně z obratu, např. zavedením maximálního 55 % zdanění podnikových zisků s úlevami pro nové subjekty. V návaznosti na nový zákon umožňující v široké míře soukromé podnikání bylo zdanění samostatně výdělečně činných osob již v roce 1990 upraveno nově a byly poskytnuty významné daňové úlevy zejména poplatníkům, u nichž soukromé podnikání bylo hlavním zdrojem příjmů. V relativně krátké době byla k 1. lednu 1993 uskutečněna globální reforma daňového systému jako celku. Základem nové daňové soustavy, která platí dosud, se staly:
- daň z přidané hodnoty
- speciální spotřební daně
- daň z příjmů právnických osob
- daň z příjmů fyzických osob
Doplňující prvky soustavy tvoří silniční daň, majetkové daně (tj. daň z nemovitostí, daň dědická,
daň darovací a daň z převodu nemovitostí) a zvláštní poplatky (zejména správní a soudní).
Zároveň s reformou vlastních daní došlo k nahrazení odvodů z objemu mezd a příspěvku zaměstnanců na nemocenské a zdravotní pojištění zahrnutého dříve do daně ze mzdy novým systémem pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a pojistného na zabezpečení ve stáří,
pro případ nemoci a pro případ ztráty zaměstnání.
Nová daňová soustava byla vybudována tak, aby nepůsobila k samovolnému zvyšování podílu daní na hrubém domácím produktu (tzv. daňové kvóty). Významným výsledkem uskutečněné daňové reformy byla změna v rozložení daňového břemene, přesun od zdanění příjmů ke zdanění spotřeby. Tento přesun znamenal rovnoměrnější rozložení daňového zatížení na celou společnost a efektivnější správu daní, protože vybírání nových nepřímých daní (DPH, spotřební daně a clo) je v zásadě jednodušší než vybírání daní z příjmů.
Jak již vyplývá z názvu této semestrální práce, tak hlavní agendou daňové správy je správa daní a poplatků. V současné době k roku 2010 se jedná o:
- Daň z příjmů fyzických osob (viz zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň z příjmů právnických osob (viz zákon č. 586/1992 Sb, o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň z přidané hodnoty (viz zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň silniční (viz zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň z nemovitostí (viz zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň z převodu nemovitostí (viz zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň dědická (viz zákon č. 357/1992 Sb, o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)
- Daň darovací (viz zákon č. 357/1992 Sb, o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů)
Daňová správa je v České republice tvořena třístupňovou soustavou orgánů. Daňovou správu tvoří:
- Ministerstvo financí (úroveň celostátní)
- finanční ředitelství (úroveň regionální)
- finanční úřady (úroveň místní)
Finanční ředitelství a finanční úřady tvoří tzv. finanční územní orgány. Postavení a kompetence těchto orgánů daňové správy jsou upraveny zákonem č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Finanční úřady jsou takovou prodlouženou rukou finančních ředitelství.
MINISTERSTVO FINANCÍ
Ministerstvo financí je ústřední orgán státní správy v čele se členem vlády (ministrem) a bylo založeno dle zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných státních orgánů ČR v platném znění. Agenda ministerstva financí je velice obsáhlá a zahrnuje následující:
1. spravuje a dohlíží na státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, finanční trh s výjimkou dozoru nad kapitálovým trhem v rozsahu působnosti komise pro cenné papíry, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, na tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, na věci pojišťoven a penzijních fondů, ceny pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
2. zajišťuje členství v mezinárodních finančních institucích a finančních orgánech např. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Evropská unie a dalších mezinárodních hospodářských seskupení, pokud toto členství nepřísluší výlučně ČNB.
3. koordinuje příjem zahraniční pomoci.
V DAŇOVÉ AGENDĚ VYKONÁVÁ ZEJMÉNA:
1. tvorbu návrhů zákonů a jiných právních předpisů v oblasti daní. To se týká jak hmotně právních předpisů, které upravují jednotlivé druhy daní, tak procesně právní úpravy správy daní,
2. zabezpečuje oblast daní, úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce,
3. řídí správu daní a v rozsahu stanoveném ZSDP se podílí na jejím výkonu,
4. řídí finanční ředitelství a jejich prostřednictvím finanční úřady,
5. přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství vydaná ve správních řízeních,
6. v odůvodněných případech provádí úkony, které jinak patří do pravomoci ÚFO, anebo se může na provádění těchto úkonů podílet,
7. v odůvodněných případech může pověřit jiný než místně příslušný ÚFO správou některých daní, řízením o přestupcích nebo výkonem dalších působností,
8. může pověřit ÚFO jednáním ve věcech mezinárodní pomoci při správě daní a ve věcech mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek podle zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 253/2000 Sb. , o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
FINANČNÍ ŘEDITELSTVÍ
Finanční ředitelství a finanční úřady byly vytvořeny s účinností od 1. ledna 1991. ZÚFO upravuje jejich postavení, věcnou i územní působnost a řídící vztahy uvnitř daňové správy. Na území České republiky je 8 finančních ředitelství. Pod tato ředitelství spadají jednotlivé finanční úřady. Jedná se o:
Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu pod které spadá 12 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Praze pro střední Čechy pod které spadá 25 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Českých Budějovicích pro jižní Čechy pod které spadá 17 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Plzni pro západní Čechy pod které spadá 21 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Ústí nad Labem pro severní Čechy pod které spadá 25 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Hradci Králové pro východní Čechy pod které spadá 25 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Brně pro jižní Moravu pod které spadá 46 finančních úřadů
Finanční ředitelství v Ostravě pro severní Moravu pod které spadá 28 finančních úřadů
NÁPLNÍ PRÁCE FINANČNÍCH ŘEDITELSTVÍ JE:
1. řídí finanční úřady,
2. vykonávají správu daní v rozsahu stanoveném ZSDP, resp. ZÚFO,
3. přezkoumávají rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správních řízeních,
4. vykonávají finanční kontrolu v rozsahu stanoveném zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů,
5. vykonávají cenovou kontrolu a ukládají pokuty podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů,
6. provádějí řízení o přestupcích v oboru své působnosti,
7. v odůvodněných případech provádějí úkony, které jinak patří do pravomoci jimi řízených finančních úřadů, anebo se mohou na provádění těchto úkonů podílet.
FINANČNÍ ÚŘADY
Finanční úřady jsou organizační jednotky pro správu daní, jsou řízeny příslušnými finančními ředitelstvími. Za správný chod a správnou činnost odpovídá ředitel příslušného finančního úřadu. Co se týká hlavních úkolů finančních úřadů, tak zde je přehled agendy, která je zde vedena:
1. rozhodují o výši pohledávky na daních, a jimi spravovaných příjmech,
2. na základě pověření Ministerstvem financí finanční úřady poskytují mezinárodní pomoc při správě daní a provádějí vymáhání peněžitých pohledávek
3. vykonávají správu daní podle ZSDP, přičemž fungují jako prvoinstanční orgán (druhoinstančním orgánem jsou finanční ředitelství),
4. provádějí řízení o přestupcích v oboru své působnosti,
5. vykonávají kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů a ukládají v této souvislosti účetním jednotkám pokuty,
6. z pověření Ministerstva financí poskytují podle zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek,
7. převádějí výnosy daní, které vybírají a vymáhají a které nejsou příjmem státního rozpočtu, podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů,
8. vykonávají dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů,
9. vykonávají kontrolu označení provozovny podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ukládají v této souvislosti pokuty a povinnost odstranit nedostatky,
10. vykonávají kontrolu dodržování povinností při barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv podle zákona č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv a o opatřeních s tím souvisejících, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
11. podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají kontrolu zda jsou skladovány nebo prodávány pouze značené tabákové výrobky a zda je dodržován zákaz nabídky a prodeje lihovin a tabákových výrobků,
12. vybírají a vymáhají peněžitá plnění, která podle ZÚFO nebo zvláštního zákona uložily,
13. vykonávají další činnosti, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, např. agendu podle zákona č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách a o změně některých zákonů (zákon o registračních pokladnách), ve znění pozdějších předpisů.
JAK OVLIVNÍ DAŇOVOU SOUSTAVU VSTUP DO EVROPSKÉ UNIE?
Po přistoupení České republiky do Evropské unie (dále jen EU) se začínáme řídit evropskými směrnicemi a direktivami. Těmto nařízením a doporučním se nevyhne ani daňová správa. Každá země, ať už je členskou zemí EU nebo nikoliv, používá vybrané daně na úhradu státních výdajů. U členských zemí dochází ke kontrole, kterou zajišťuje EU, aby se dodržovaly vnitrostátní daňová pravidla a byly v souladu s evropskými cíli v oblasti vytváření pracovních míst a aby nedávala nespravedlivou výhodu podnikům z jedné země vůči jeho konkurentům z ostatních zemí. Cílem daňové politiky EU je uplatňovat zásady jednotného trhu a volného pohybu kapitálu. Ve skutečnosti výši daní ze zisků firem, z příjmu fyzických osob atd. určují vlády jednotlivých zemí pořád stejně a EU pouze dohlíží a kontroluje, jestli je to, co jednotlivé členské země dělají v rámci daňové soustavy spravedlivé k EU. Každý stát vybrané finanční prostředky z daní přesouvá do různých oblastí, ke krytí svých výdajů, podle svých priorit. V tomto EU nechává členským státům vcelku volnou ruku a hlídá pouze to, aby výdaje nepřekročily určitou hranici a tak neohrozily hospodářský růst ostatních členských zemí. Zejména je pozornost věnována zdanění společností z důvodu rizika, že by daně mohly být překážkou plynulému pohybu zboží, služeb a kapitálu v rámci jednotného trhu. Dále jsou členské země vázány kodexem chování, který jim zabraňuje vytváření jakýchkoliv daňových úlev a tím vytvořit investičně příznivější prostředí a ovlivnit tak investiční rozhodování.
DPH
Sazby DPH jsou určitou zvláštností, výjimkou a vyžadují určité zapojení ze strany EU, neboť ovlivňují správné fungování jednotného trhu a spravedlivou hospodářskou soutěž. Proto byly Evropskou unií stanoveny dolní a horní limity pro tyto sazby. I přes stanovení těchto limitů je zde vcelku velký prostor pro značné rozdíly těchto sazeb mezi zeměmi. V určitých případech nemusí být stanoven ani spodní limit (hranice). Takovéto výjimky jsou udělovány v případě, že o to daná země požádá a že se jedná o zboží a služby, které nejsou předmětem hospodářské soutěže s jinými službami či zbožím z jiných členských států nebo se jedná o zboží a služby denní potřeby.
Zmiňuji-li se o DPH tak nemohu nepřiložit změnu sazby mezi roky 2009/2010:
2009
základní sazba daně ve výši 19%
snížená sazba daně ve výši 9 %
2010
základní sazba daně ve výši 20%
snížená sazba daně ve výši 10%
SPOTŘEBNÍ DAŇ
Rozdíly nebo jakékoliv změny v cenách benzínu, nápojů a cigaret mohou vést k narušení hospodářské soutěže EU. Stanovení daně pro tyto komodity také podléhá určitým pravidlům. Opět i zde jsou stanoveny hranice a pravidla, které vytvářejí prostor pro zachování kulturních odlišností. To je jedním z důvodů, které vedou k rozdílným cenám piva, vína. Dalším aspektem jsou ekonomické rozdíly. Např. má-li nějaký stát veřejné finance ve velmi dobrém stavu tak nemůže být nucen k vysokým daním jen proto, že musí být daněno. Plátcem je právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, oprávněným odesílatelem nebo výrobcem, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit. Za zdaňovací období se považuje kalendářní měsíc. Plátci, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání samostatně za každou daň celnímu úřadu, a to do 25. dne po skončení zdaňovacího období.
ZDANĚNÍ FYZICKÝCH OSOB
Pravidla a sazby zdanění občanů je záležitostí jednotlivých vlád v případech, kdy nejsou dotčena přeshraniční práva. Zde se Evropská komise snaží o to, aby nebyly problémy s převodem a zdaněním důchodů, s nárokem na důchod a tím tak občany členských zemí neodrazovali v migraci za prací do jiných členských zemí. EU též zajišťuje, aby nedocházelo k přeshraničním daňovým unikům. I když občané mohou umisťovat své úspory do jakýchkoliv finančních ústavů v celé EU a tím si tak zajistit nejvyšší výdělek z uložených prostředků tak se nemohou vyhnout placení daní. V případě, že daný člověk příjem ze zahraničí nepřizná, přichází tak stát o určitý svůj příjem. Na základě toho se některé členské státy domluvily na výměně informací o úsporách nerezidentů.
ZDANĚNÍ PRÁVNICKÝCH OSOB
Poplatníci daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami a nebo jsou organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu. Poplatníci, kteří mají své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí z nějaké činnosti na území České republiky tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Poplatníci, kteří své sídlo nemají na území České republiky, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky. Přičemž při zdaňováním příjmů zahraničních právnických osob je potřeba přihlížet k mezinárodním smlouvám o zamezení dvojího zdanění. Zdaňovací období je jeden kalendářní rok resp. hospodářský rok.
DAŇ SILNIČNÍ
Poplatníci daně silniční jsou jak fyzické tak i právnické osoby. Pro povinnost platit tuto daň musí být dotyčná osoba:
- provozovatelem vozidla registrovaného v ČR v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu
- užívá vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, anebo vozidlo, jehož držitel je odhlášen z registru vozidel
- zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla
- osoba, která používá vozidlo registrované a určené jako mobilizační rezerva nebo pohotovostní zásoba, k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti
- stálá provozovna nebo jiná organizační složka osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí
Předmětem této daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatně výdělečné činnosti a vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice a to bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání. Daňová povinnost vzniká v kalendářním měsíci, ve kterém je vozidlo použito k činnostem, které jsou předmětem daně a zaniká v kalendářním měsíci, ve kterém je využívání vozidla ve zdaňovacím období ukončeno nebo přerušeno. Daňové přiznání se podává do 31. ledna zpětně k minulému zdaňovacímu období.
DAŇ Z NEMOVITOSTÍ
Poplatníci daně z nemovitostí jsou fyzické a právnické osoby, které jsou vlastníkem nemovitosti nacházející se na území České republiky bez ohledu na její bydliště. Tato daň se skládá z daně z pozemků a z daně ze staveb. Daň z nemovitostí si je poplatník povinen vypočítat sám a případně uplatnit různé odpočty či osvobození. Při vyplňování daňového přiznání k dani z nemovitostí vychází poplatník z různých dokumentů jako jsou např. výpis z katastru nemovitostí, stavební povolení, doklady o dědictví a darování, kupní smlouvy.
DAŇ DAROVACÍ
U daně darovací jsou poplatníci také jako u daně z nemovitostí jak fyzické tak i právnické osoby. U obou těchto subjektů je předmětem daně majetek (nemovitosti, movitý majetek, jiný majetkový prospěch), který byl bezúplatně nabyt (byl darován) nebo darován do ciziny. A kdo je vlastně plátce této daně? Pokud je více obdarovaných a nejde-li o darování do ciziny, je každý z obdarovaných samostatným poplatníkem a každý z obdarovaných podá samostatné daňové přiznání, a to i v případě nabytí majetku do společného jmění manželů nebo do podílového spoluvlastnictví. Pokud je majetek darován do ciziny, poplatníkem daně je dárce, a ten podává daňové přiznání.
ZDROJE:
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/index.html
http://www.czso.cz/
http://www.finance.cz/dane-a-mzda/svet/sazby-EU/
Zuletzt geändert: Montag, 27. Januar 2014, 11:57