VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY


1  Úvod

Vláda České republiky představuje vrcholný orgán výkonné moci  v České republice. Její úlohu vymezuje Ústava České republiky, a to hlavně v hlavě třetí, článku 67 až 80. Úřad Vlády České republiky nalezneme od 1.1.1993 v budově Strakovy akademie na Malé Straně v Praze.


Obr. 1 Strakova akademie
      Zdroj: http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=21411&tmplid=762

Vládu České republiky tvoří předseda vlády, jeho místopředsedové a jednotliví ministři. Nová vláda vzniká po všeobecných parlamentních volbách, kdy dosavadní vláda předloží demisi prezidentu republiky, a ten pak určí na základě výsledků voleb nového předsedu vlády. Předseda vlády poté jmenuje jednotlivé ministry. Nová vláda je povinna do 30 dnů od svého jmenování požádat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky
o vyslovení důvěry. Důvěra vlády je vyslovena, pokud pro ní hlasuje nadpoloviční počet poslanců přítomných ve Sněmovně. V případě, že vláda důvěru nezíská, potom musí podat demisi a prezident republiky zplnomocní sestavením vlády jinou osobu. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru, prezident napotřetí jmenuje osobu k sestavení nové vlády, ale tentokrát na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Kdyby se to ani na potřetí nepodařilo, prezident je nucen rozpustit Sněmovnu a vyhlásit předčasné volby.

Vláda České republiky se většinou schází na pravidelném zasedání jednou týdně. Předseda vlády řídí a organizuje její činnost a schůze, jedná jejím jménem a provádí další činnosti, které jsou mu uděleny Ústavou a dalšími zákony. Dále předseda vlády svolává schůzi vlády, a to zasláním plánu schůze s určením data a místa konání, všem členům vlády. Pokud je předseda vlády nepřítomen, zastupuje ho místopředseda nebo jím pověřený ministr. Vláda má pravomoc rozhodovat o zásadních otázkách celostátního významu, jestliže tato rozhodnutí nemají v kompetenci ministerstva nebo jiné orgány státní správy. Vláda rozhodnutí přijímá na základě písemného materiálu, který byl podán členem vlády, ojediněle na základě ústního sdělení – zdali je věc urgentní. Následující usnesení vlády musí být přijato nadpolovičním počtem členů vlády a zavazuje všechny členy, ministerstva a další orgány státní správy.

Příprava materiálu pro jednání schůze vlády a jeho předkládání vládě je zabezpečeno
a organizováno velice detailním jednacím řádem. , který má být vládě předložen, musí být poslán k postoji a názoru všem ministrům, místopředsedům vlády, guvernérovi České národní banky a vedoucímu Úřadu vlády České republiky, eventuálně vedoucím dalších institucí, jichž se daný materiál dotýká. Jednání vlády probíhají neveřejně, ale pořizuje
se z nich písemný zápis. Jeho korektnost prověřují členové vlády, kterých se daný bod debaty týká. Zápis z jednání schůze vlády se uveřejňuje na oficiálních stránkách vlády.



2  Vláda České republiky


2.1 Postavení vlády v Ústavě České republiky

Podle Ústavy České republiky  ze dne 16. prosince 1992 je řešeno postavení vlády v hlavě třetí, pod mocí výkonnou, v článcích 67 – 80.

Článek 67
1. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.
2. Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.

Článek 68
1. Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
2. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
3. Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu
a požádá ji o vyslovení důvěry.
4. Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
5. V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Článek 69
Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.
Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.".
Článek 70
Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.

Článek 71
Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.

Článek 72
1. Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.
2. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.

Článek 73
1. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.
2. Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
3. Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme.

Článek 74
Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

Článek 75
Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.

Článek 76
1. Vláda rozhoduje ve sboru.
2. K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.


Článek 77
1. Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem
a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony.
2. Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen vlády.

Článek 78
K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

Článek 79
1. Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.
2. Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.
3. Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě
a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Článek 80
1. Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.
2. Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon


2.2 Pracovní a poradní orgány vlády

„Činnost PPOV se řídí jejich statutem, jednacím řádem, případně dalšími závaznými dokumenty. Na základě usnesení vlády ze dne 20. února 2002 č. 175 jsou členové vlády
a vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy povinni při zřizování nových PPOV tvořit statuty a jednací řády na základě vzorových (standardizovaných) dokumentů. Předsedové PPOV mají podle uvedeného usnesení vlády povinnost pravidelně předkládat výroční zprávy o činnosti příslušných PPOV vládě do 31. května následujícího roku tak, že jejich povinná část bude zpracována podle závazné osnovy. Činnost PPOV zajišťuje Úřad vlády ČR nebo věcně příslušné ministerstvo. Aktuální přehled PPOV vede Kabinet vedoucího Úřadu vády ČR. V tomto přehledu jsou uvedeny PPOV, u nichž vláda
v příslušném usnesení nebo statutu výslovně stanovila, že se jedná o poradní nebo pracovní orgány vlády. Specifickým orgánem, který vznikl jako institucionalizovaná platforma pro sociální dialog mezi vládou, odbory a zaměstnavateli, je Rada hospodářské a sociální dohody. Jedná se o společný dobrovolný dohadovací a iniciativní orgán pro tripartitní vyjednávání.“ 

2.2.1 Pracovní a poradní orgány, jejichž činnost zajišťuje Úřad vlády 
        České republiky

• Národní ekonomická rada vlády;
• Bezpečnostní rada státu;
• Legislativní rada vlády;
• Výbor pro Evropskou unii;
• Rada vlády pro záležitosti romské komunity;
• Rada vlády pro lidská práva;
• Rada vlády pro národnostní menšiny;
• Rada vlády pro nestátní neziskové organizace;
• Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky;
• Vládní dislokační komise;
• Vládní výbor pro zdravotně postižené občany;
• Zmocněnec vlády pro lidská práva;
• Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu;
• Rada pro výzkum, vývoj a inovace;
• Rada vlády ČR pro rovné příležitosti žen a mužů.



2.2.2 Pracovní a poradní orgány, jejichž činnost nezajišťuje Úřad vlády 
        České republiky

• Rada vlády pro udržitelný rozvoj
(zabezpečuje Ministerstvo životního prostředí);
• Rada pro zdraví a životní prostředí
(zabezpečuje Ministerstvo zdravotnictví);
• Rada hospodářské a sociální dohody
(zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí);
• Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci
(zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí);
• Rada vlády pro seniory a stárnutí populace
(zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí);
• Rada vlády České republiky pro bezpečnost silničního provozu
(zabezpečuje Ministerstvo dopravy);
• Národní koordinační skupina pro digitální vysílání
(zabezpečuje Ministerstvo vnitra);
• Česká komise pro UNESCO
(zabezpečuje Ministerstvo zahraničních věcí);
• Ústřední povodňová komise
(zabezpečuje Ministerstvo životního prostředí);
• Rada České republiky pro jakost
(zabezpečuje Ministerstvo průmyslu a obchodu);
• Rada vlády pro obnovu území postiženého povodněmi
(zabezpečuje Ministerstvo pro místní rozvoj);
• Komise pro řešení výskytu závažných infekčních onemocnění v České republice
(zabezpečuje Ministerstvo zdravotnictví).




2.3 Historie vlád samostatné České republiky

• První vláda Václava Klause (2. července 1992 – 4. července 1996) – tato vláda byla tvořena koalicí ODS, ODA a KDU-ČSL, měla ve Sněmovně většinu 105 křesel
a vládla celé 4-leté funkční období.

• Druhá vláda Václava Klause (4. července 1996 – 2. ledna 1998) – tento kabinet tvořily stejné strany jako v minulé vládě, tedy koalice stran ODS, ODA a KDU-ČSL. Ve Sněmovně měla tato vláda pouze 99 poslanců a byla tolerována opoziční ČSSD, která měla 61 křesel. Vláda byla u moci pouze dva roky, protože došlo k rozkolu uvnitř ODS a demisí ministrů koaličních stran vláda počátkem ledna 1998 padla.

• Vláda Josefa Tošovského (2. ledna – 22. července 1998) - přechodná vláda, která
      měla zemi přivést k předčasným volbám.

• Vláda Miloše Zemana (22. července 1998 – 15. července 2002) - menšinová vláda ČSSD, která měla ve Sněmovně 74 křesel a byla tolerována ODS, která měla 63 křesel (tzv. opoziční smlouva).

• Vláda Vladimíra Špidly (15. července 2002 – 4. srpna 2004) – ČSSD vytvořila koalici s KDU-ČSL a US-DEU. Kabinet měl ve Sněmovně těsnou většinu 101 hlasů.
V srpnu 2004 po neúspěchu strany ve volbách do Evropského parlamentu, propadu ČSSD a sporech ve straně Vladimír Špidla rezignoval.

• Vláda Stanislava Grosse (4. srpna 2004 – 25. dubna 2005) – opět koalice stran ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, 101 křesel. Stanislav Gross byl v čele vlády až do skandálu kolem financování svého bytu.

• Vláda Jiřího Paroubka (25. dubna 2005 – 16. srpen 2006; od 16. srpna do 4. září 2006 podle čl. 62 písm. d) Ústavy České republiky dočasně pověřena vykonáváním funkce) - opět koalice stran ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, 101 křesel.

• Vláda Mirka Topolánka (4. září 2006 – 11. října 2006) -
menšinová vláda ODS, kdy měla 81 křesel, ale nebyla jí vyslovena Poslaneckou sněmovnou důvěra.

• Druhá vláda Mirka Topolánka (9. ledna 2007 - 26. března 2009) – vytvořen koaliční kabinet ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Tyto strany měly ve Sněmovně 100 hlasů. Vyslovení důvěry kabinetu zajistila dvojice poslanců zvolených za ČSSD (Miloš Melčák a Michal Pohanka). Koalice těchto stran vládla do března 2009, kdy ji byla na podnět ČSSD vyslovena nedůvěra. Pro tento návrh vedle poslanců ČSSD také hlasovali komunisté a dvojice poslankyň Strany zelených (Olga Zubová, Věra Jakubková) a občanští demokraté Jan Schwippel a Vlastimil Tlustý.

• Vláda Jana Fischera (8. května 2009) – přechodná vláda. Členy tohoto nestranického kabinetu navrhly ODS, ČSSD a Strana zelených. Vládě byla vyslovena důvěra
7. června a její mandát měl být do předčasných říjnových voleb, které se nakonec konaly. Proto byl této úřednické vládě prodloužen mandát do řádných voleb, které by se měly konat na konci května 2010.

Dne 25. června podal premiér Jan Fischer demisi do rukou prezidenta Václava Klause, jenž vládu pověřil vedením země do jmenování Nečasovy vlády, ke kterému došlo 13. července 2010.










Zdroje

1. Ing. Eduard Janota [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/eduard-janota-57188>

2. Ing. Gustav Slamečka, MBA [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/gustav-slamecka-57180>

3. Ing. Jakub Šebesta [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/jakub-sebesta-57179>

4. Ing. Martin Pecina, MBA [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/martin-pecina-57185>

5. Ing. Rostislav Vondruška [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/rostislav-vondruska-57173>

6. Ing. Vladimír Tošovský [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/vladimir-tosovsky-57184>

7. JUDr. Daniela Kovářová [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/daniela-kovarova-57182>

8. JUDr. Petr Šimerka [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/petr-simerka-57181>

9. JUDr. Pavel Zářecký, CSc. [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/judr-pavel-zarecky-csc-65105>

10. Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/dana-juraskova-57178>

11. MUDr. Martin Barták [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/martin-bartak-57189>

12. Navštivte Strakovu akademii – sídlo vlády ČR a Úřadu vlády ČR [online]. Vláda České republiky, 2007 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/strakova-akademie/navstivte-strakovu-akademii-21411>

13. PhDr. Jan Kohout [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/jan-kohout-57190>

14. PhDr. Juraj Chmiel, CSc. [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/phdr-juraj-chmiel-csc-65103>

15. PhDr. Miroslava Kopicová [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/miroslava-kopicova-57177>

16. Postavení vlády [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/postaveni-vlady/postaveni-vlady-ustava-15263>

17. Pracovní a poradní orgány [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/ppov/ppov-50611>

18. Programové prohlášení vlády Jana Fischera [online]. Britské listy, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://blisty.cz/2009/6/8/art47247.html >

19. Seznam vlád Česka [online]. Wikipedie, 2010 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW:
20. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_vl%C3%A1d_%C4%8Ceska>

21. SOUKUP, J. Vláda České republiky [online]. Novinky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://tema.novinky.cz/vlada-ceske-republiky>

22. Václav Riedlbauch [online]. Vláda České republiky, 2009 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW: < http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/vaclav-riedlbauch-57174>

23. Vláda České republiky [online]. Wikipedie, 2010 [cit.2010-03-21]. Dostupný z WWW:
24. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Vl%C3%A1da_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky>








Last modified: Monday, 27 January 2014, 11:57 AM