Státní veterinární správa
Požadavky na absolvování
STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA ČR
1. STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA ČR
Státní veterinární správa České republiky (SVS ČR) je organizací, která ze zákona vykonává dozor nad zdravím zvířat, nad tím, aby nebyla týrána, nad zdravotní nezávadností potravin živočišného původu, nad ochranou našeho území před možným zavlečením nebezpečných nákaz nebo jejich nositelů. Přímo i nepřímo zodpovídá i za zdraví občanů. Všechny povinnosti a práva SVS ČR jsou nejnověji vyjmenovány a popsány ve veterinárním zákoně č.166/1999 Sb., který platí od 28. 9. 1999.
SVS řídí 13 krajských veterinárních správ a Městskou veterinární správu v Praze, 7 státních veterinárních ústavů a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Brno.
Státní veterinární správa ČR je od 28. 11. 2007 držitelem certifikátu ČSN EN ISO 9001 pro výkon státní správy v oblasti veterinární péče na území České republiky.
1.1 HLAVNÍ ČINNOSTI
Veterinární péče podle veterinárního zákona zahrnuje:
- péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a jejich zdolávání, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka,
- péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,
- ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí,
- ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, výrobou a zpracováním živočišných produktů, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního prostředí,
- veterinární asanaci.
Dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů veterinárním zákonem, zvláštními právními předpisy a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství.[1]
1.2 INFORMAČNÍ SYSTÉM SVS ČR
Státní veterinární správa ČR sbírá a zpracovává ve svém informačním systému pro podporu a řízení výkonu státního veterinárního dozoru následující registry, katalogy a data. Počítačové soubory jsou vytvářeny na jednotlivých pracovištích státního veterinárního dozoru na území celé České republiky, krajské veterinární správy, státní veterinární ústavy, specializovaná pracoviště). Data jsou pravidelně agregována do celorepublikových databází, z nichž jsou připravovány výstupy pro interní potřeby vedení SVS ČR i Ministerstva zemědělství ČR.
- registr subjektů pod státním veterinárním dozorem
- registr laboratoří, zabývajících se veterinární a potravinářskou laboratorní diagnostikou
- registr veterinárních lékařů (v případě soukromých veterinárních lékařů spolupráce s Komorou veterinárních lékařů ČR)
- údaje o dovozech živých zvířat a živočišných produktů, podléhajících kontrole na pohraniční veterinární stanici
- data o preventivních akcích v rámci monitorování a udržování příznivé nákazové situace u volně žijících, hospodářských i zájmových zvířat
- evidence a údaje o zdolávání ohnisek nákaz volně žijících, hospodářských i zájmových zvířat (vazba na evropský veterinární informační systém ADNS a IZS)
- evidence výsledků veterinární prohlídky porážených hospodářských zvířat
- evidence výsledků veterinární prohlídky zvěřiny
- evidence dozorových akcí nad produkcí potravin živočišného původu (RASFF)
- evidence zjišťovaných závad a jejich řešení
- evidence odběrů indikovaných vzorků a výsledků jejich vyšetření
- evidence správních řízení
- evidence dozorových akcí nad dalším zacházením s potravinami živočišného původu (RASFF)
- evidence zjišťovaných závada jejich řešení
- evidence odběrů indikovaných vzorků a výsledků jejich vyšetření
- evidence správních řízení
- evidence dozorových akcí nad likvidací odpadů živočišného původu (RASFF)
- evidence zjišťovaných závad a jejich řešení
- evidence odběrů indikovaných vzorků a výsledků jejich vyšetření
- evidence správních řízení
- data v systému detekce a prevence výskytu cizorodých látek v potravních řetězcích
- speciální monitorovací akce SVSČR podle aktuální situace v ČR i ve světě
- evidence vyšetření na BSE
- evidence likvidování specifikovaného rizikového materiálu
- evidence akcí kontrol plnění zákona na ochranu zvířat a obecně welfare
- evidence mezikrajových přesunů zvířat a vybraných živočišných komodit (vazba na evropský veterinární informační systém TRACES)
- evidence kontrol identifikace a registrace zvířat (spolupráce s Ministerstvem zemědělství ČR a ČPI)
- evidence registrovaných veterinárních léčivých přípravků, schválených veterinárních přípravků a schválených veterinárních technických přípravků (Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv)
1.3 HLAVNÍ CÍLOVÉ SKUPINY PŘÍJEMCŮ SLUŽEB SVS
- orgány státní správy – další kontrolní organizace: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, hygienická služby Ministerstva zdravotnictví, Generální ředitelství cel, a odborně zainteresovaná ministerstva: především Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo financí a Ministerstvo dopravy
- fyzické a právnické osoby – výrobci a zpracovatelé živočišných produktů a vedlejších živočišných produktů
- fyzické osoby – spotřebitelé
- chovatelé hospodářských zvířat a zvířat v zájmových chovech
- dovozci a vývozci veterinárního zboží
- přímo řízené organizace SVS
- zájmová sdružení spotřebitelů
- administrativní struktury EU
- veterinární a farmaceutická univerzita v Brně
- komora veterinárních lékařů
- cestující doprovázeny zvířaty v zájmových chovech
- plemenářské podniky
- komory, sdružení, spolky
1.4 SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČÍM
SVS není přímým členem žádné mezinárodní organizace v resortu zemědělství, ale členem těchto organizací je Česká republika prostřednictvím Ministerstva zemědělství.
World Organization for Animal Health (Světová organizace pro zdraví zvířat)
Tato organizace sídlí v Paříži ve Francii, s počtem 167 členských států. ČR je členem do roku 1924 (Československá republika byla jedním ze zakládajících členů). Oblastí spolupráce je úprava Kódů zdraví zvířat pro suchozemské a vodní živočichy a úprava Manuálu diagnostických testů a vakcín pro suchozemské a vodní živočichy.
Food and Agriculture Organization (Světová organizace pro zemědělství a výživu)
Organizace sídlí v Římě, v Itálii, s počtem 33 členských států. ČR je členem od roku 1986. Oblasti spolupráce jsou koordinace činností při výskytu a prevencí nákaz, předávání informací o výskytu ohnisek, spolupráce při organizaci vakcinace a předávání nejnovějších poznatků v oblasti epidemiologie a laboratorní diagnostiky.[1]
1.5 PLATNÉ ZÁKAZY A OMEZENÍ
Dovoz do Běloruské republiky
Na základě sdělení Ministerstva zahraničních věcí Běloruské republiky zavádí Hlavní veterinární správa spolu se Státním veterinárním dozorem a Státním potravinářským dozorem Ministerstva zemědělství a potravinářství Běloruské republiky od 11. srpna 2007 dočasný zákaz dovozu masných výrobků na území Běloruské republiky ze všech států světa v zavazadlech, a to včetně příručních.
Doporučení vakcinace drůbeže proti salmonelóze
Státní veterinární správa ČR doporučuje všem chovatelům drůbeže, především reprodukčních hejn (šlechtitelských, prarodičovských a rodičovských nosných a masných hybridů) a chovatelům komerčních chovů nosnic, určených k produkci konzumních vajec, provádět vakcinace proti S. enteritidis (proti salmonelóze), případně S. typhimurium. Vakcinace se provádí během odchovu drůbeže podle návodu firmy, dodávající vakcínu tak, aby imunitní odpověď byla dostatečná pro chráněnost nosnic během jejich života nebo byly protilátky předávány na potomstvo prostřednictvím násadových vajec. V prvním případě je používáno živé vakcíny a v druhém případě, hlavně u reprodukčních hejn, je použita pro první vakcinaci živá vakcína a pro revakcinaci inaktivovaná vakcína. Používání vakcín proti salmonelóze je běžné ve vyspělých drůbežářských státech (Holandsko, V. Británie a v Německu je dokonce povinné). Vakcinace drůbeže proti salmonelóze zabrání usazení a pomnožení salmonel v organismu a následnému vylučování do prostředí. Omezí pozitivní nálezy při laboratorním bakteriologickém monitoringu salmonel. Do určité míry chrání vykrmovaná brojlerová kuřata v prvních dnech života a snižuje tak infekční tlak prostředí na organismus kuřat a přináší výrazné zlepšení zdravotního stavu a nákazové situace ve vztahu k výskytu salmonel.[2]
SEZNAM LITERATURY
[1] Dostupné z WWW:http://www.svs.cz/index.php?art=35
[2] Dostupné z WWW:http://www.svs.cz/index.php?basket
[3] Dostupné z WWW:http://www.svc.cz/index.php?cat=18
1. STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA ČR
Státní veterinární správa České republiky (SVS ČR) je organizací, která ze zákona vykonává dozor nad zdravím zvířat, nad tím, aby nebyla týrána, nad zdravotní nezávadností potravin živočišného původu, nad ochranou našeho území před možným zavlečením nebezpečných nákaz nebo jejich nositelů. Přímo i nepřímo zodpovídá i za zdraví občanů. Všechny povinnosti a práva SVS ČR jsou nejnověji vyjmenovány a popsány ve veterinárním zákoně č.166/1999 Sb., který platí od 28. 9. 1999.
SVS řídí 13 krajských veterinárních správ a Městskou veterinární správu v Praze, 7 státních veterinárních ústavů a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Brno.
Státní veterinární správa ČR je od 28. 11. 2007 držitelem certifikátu ČSN EN ISO 9001 pro výkon státní správy v oblasti veterinární péče na území České republiky.
1.1 HLAVNÍ ČINNOSTI
Veterinární péče podle veterinárního zákona zahrnuje:
- péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a jejich zdolávání, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka,
- péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,
- ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí,
- ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, výrobou a zpracováním živočišných produktů, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního prostředí,
- veterinární asanaci.
Dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů veterinárním zákonem, zvláštními právními předpisy a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství.[1]
1.2 INFORMAČNÍ SYSTÉM SVS ČR
Státní veterinární správa ČR sbírá a zpracovává ve svém informačním systému pro podporu a řízení výkonu státního veterinárního dozoru následující registry, katalogy a data. Počítačové soubory jsou vytvářeny na jednotlivých pracovištích státního veterinárního dozoru na území celé České republiky, krajské veterinární správy, státní veterinární ústavy, specializovaná pracoviště). Data jsou pravidelně agregována do celorepublikových databází, z nichž jsou připravovány výstupy pro interní potřeby vedení SVS ČR i Ministerstva zemědělství ČR.
- registr subjektů pod státním veterinárním dozorem
- registr laboratoří, zabývajících se veterinární a potravinářskou laboratorní diagnostikou
- registr veterinárních lékařů (v případě soukromých veterinárních lékařů spolupráce s Komorou veterinárních lékařů ČR)
- údaje o dovozech živých zvířat a živočišných produktů, podléhajících kontrole na pohraniční veterinární stanici
- data o preventivních akcích v rámci monitorování a udržování příznivé nákazové situace u volně žijících, hospodářských i zájmových zvířat
- evidence a údaje o zdolávání ohnisek nákaz volně žijících, hospodářských i zájmových zvířat (vazba na evropský veterinární informační systém ADNS a IZS)
- evidence výsledků veterinární prohlídky porážených hospodářských zvířat
- evidence výsledků veterinární prohlídky zvěřiny
- evidence dozorových akcí nad produkcí potravin živočišného původu (RASFF)
- evidence zjišťovaných závad a jejich řešení
- evidence odběrů indikovaných vzorků a výsledků jejich vyšetření
- evidence správních řízení
- evidence dozorových akcí nad dalším zacházením s potravinami živočišného původu (RASFF)
- evidence zjišťovaných závada jejich řešení
- evidence odběrů indikovaných vzorků a výsledků jejich vyšetření
- evidence správních řízení
- evidence dozorových akcí nad likvidací odpadů živočišného původu (RASFF)
- evidence zjišťovaných závad a jejich řešení
- evidence odběrů indikovaných vzorků a výsledků jejich vyšetření
- evidence správních řízení
- data v systému detekce a prevence výskytu cizorodých látek v potravních řetězcích
- speciální monitorovací akce SVSČR podle aktuální situace v ČR i ve světě
- evidence vyšetření na BSE
- evidence likvidování specifikovaného rizikového materiálu
- evidence akcí kontrol plnění zákona na ochranu zvířat a obecně welfare
- evidence mezikrajových přesunů zvířat a vybraných živočišných komodit (vazba na evropský veterinární informační systém TRACES)
- evidence kontrol identifikace a registrace zvířat (spolupráce s Ministerstvem zemědělství ČR a ČPI)
- evidence registrovaných veterinárních léčivých přípravků, schválených veterinárních přípravků a schválených veterinárních technických přípravků (Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv)
1.3 HLAVNÍ CÍLOVÉ SKUPINY PŘÍJEMCŮ SLUŽEB SVS
- orgány státní správy – další kontrolní organizace: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, hygienická služby Ministerstva zdravotnictví, Generální ředitelství cel, a odborně zainteresovaná ministerstva: především Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo financí a Ministerstvo dopravy
- fyzické a právnické osoby – výrobci a zpracovatelé živočišných produktů a vedlejších živočišných produktů
- fyzické osoby – spotřebitelé
- chovatelé hospodářských zvířat a zvířat v zájmových chovech
- dovozci a vývozci veterinárního zboží
- přímo řízené organizace SVS
- zájmová sdružení spotřebitelů
- administrativní struktury EU
- veterinární a farmaceutická univerzita v Brně
- komora veterinárních lékařů
- cestující doprovázeny zvířaty v zájmových chovech
- plemenářské podniky
- komory, sdružení, spolky
1.4 SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČÍM
SVS není přímým členem žádné mezinárodní organizace v resortu zemědělství, ale členem těchto organizací je Česká republika prostřednictvím Ministerstva zemědělství.
World Organization for Animal Health (Světová organizace pro zdraví zvířat)
Tato organizace sídlí v Paříži ve Francii, s počtem 167 členských států. ČR je členem do roku 1924 (Československá republika byla jedním ze zakládajících členů). Oblastí spolupráce je úprava Kódů zdraví zvířat pro suchozemské a vodní živočichy a úprava Manuálu diagnostických testů a vakcín pro suchozemské a vodní živočichy.
Food and Agriculture Organization (Světová organizace pro zemědělství a výživu)
Organizace sídlí v Římě, v Itálii, s počtem 33 členských států. ČR je členem od roku 1986. Oblasti spolupráce jsou koordinace činností při výskytu a prevencí nákaz, předávání informací o výskytu ohnisek, spolupráce při organizaci vakcinace a předávání nejnovějších poznatků v oblasti epidemiologie a laboratorní diagnostiky.[1]
1.5 PLATNÉ ZÁKAZY A OMEZENÍ
Dovoz do Běloruské republiky
Na základě sdělení Ministerstva zahraničních věcí Běloruské republiky zavádí Hlavní veterinární správa spolu se Státním veterinárním dozorem a Státním potravinářským dozorem Ministerstva zemědělství a potravinářství Běloruské republiky od 11. srpna 2007 dočasný zákaz dovozu masných výrobků na území Běloruské republiky ze všech států světa v zavazadlech, a to včetně příručních.
Doporučení vakcinace drůbeže proti salmonelóze
Státní veterinární správa ČR doporučuje všem chovatelům drůbeže, především reprodukčních hejn (šlechtitelských, prarodičovských a rodičovských nosných a masných hybridů) a chovatelům komerčních chovů nosnic, určených k produkci konzumních vajec, provádět vakcinace proti S. enteritidis (proti salmonelóze), případně S. typhimurium. Vakcinace se provádí během odchovu drůbeže podle návodu firmy, dodávající vakcínu tak, aby imunitní odpověď byla dostatečná pro chráněnost nosnic během jejich života nebo byly protilátky předávány na potomstvo prostřednictvím násadových vajec. V prvním případě je používáno živé vakcíny a v druhém případě, hlavně u reprodukčních hejn, je použita pro první vakcinaci živá vakcína a pro revakcinaci inaktivovaná vakcína. Používání vakcín proti salmonelóze je běžné ve vyspělých drůbežářských státech (Holandsko, V. Británie a v Německu je dokonce povinné). Vakcinace drůbeže proti salmonelóze zabrání usazení a pomnožení salmonel v organismu a následnému vylučování do prostředí. Omezí pozitivní nálezy při laboratorním bakteriologickém monitoringu salmonel. Do určité míry chrání vykrmovaná brojlerová kuřata v prvních dnech života a snižuje tak infekční tlak prostředí na organismus kuřat a přináší výrazné zlepšení zdravotního stavu a nákazové situace ve vztahu k výskytu salmonel.[2]
SEZNAM LITERATURY
[1] Dostupné z WWW:http://www.svs.cz/index.php?art=35
[2] Dostupné z WWW:http://www.svs.cz/index.php?basket
[3] Dostupné z WWW:http://www.svc.cz/index.php?cat=18
Naposledy změněno: pondělí, 27. ledna 2014, 11.57