Kurz pro výchovné poradce veřejnost

podnět, motiv, pohnutka

a) fyzikální či chemické působení podnětu na receptor; b) záměrné podněcování či povzbuzení organismu k výkonu, buď vnitřní: přání, tužby, aspirace, n. vnější: ze soc. okolí

podněcovat, vyvolávat

nadměrná zátěž neúnikového (neurotická reakce je řešena únikovým mechanismem) druhu vedoucí k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové postižení, k poruše adrenokortikálních fcí a psychosomatickým poruchám. Seyle (1950) ji def. jako char. fyziol. odpověď; Coper, Appley (1966) def stres jako stav org., kdy je jeho integrita ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu

a) závislé na jedinci, na jeho vnímání; opak objektivního (tíha - hmotnost; citová hodnota - tržní hodnota); b) každé poznání, pohled ovlivněný osobní zkušeností, emocemi, předsudky; c) nezjevné, vnitřní, přístupné jen sebepozorování (příhoda z dětství); d) opak fyzického, tělesného

v psychoanal. OM spočívající v zjemnění, přenesení pudové energie na sociálně uznávané a oceňované činnosti (např. umění)

tendence jedince podřizovat se , nechat se vést, ovládat; jde o kontinuum na škále dominance – submise; může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální život. situací jedince

tendence jedince podřizovat se, nechat se vést, ovládat; jde o kontinuum na škále dominance, a hodnocení této vlastnosti závisí od umístění na uvedené šklále; může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální život. situací jedince

a) schopnost čl. přejímat od jiné osoby myšlenky, kt. nejsou v rozporu s dosavadním poznáním jedince  b) ovlivnění čl. spíše citovými než racionálními způsoby, za snížené kontroly vědomí (hypnóza, afekt)

nad-Já, psychoanal. termín pro etickou složku osobnosti

příznak, nejčastěji choroby

skupina příznaků vyskytujících se společně

soustavný

celkový styl prožívání a chování, zahrnuje formální vlastnosti, nezávislé na obsahu vědomí a na směru osobních sklonů, postihujeme ho především z interpersonálních srovnání; a) celk. citové ladění, libost.nelibost; b) celk. zaměření, nitro-vnějšek; c)vzrušivost, práh; d) odolnost (ovlivnitelnost) duš. dějů; e) trvalost. Typologie: Hippokrates, Kretschmer, Eysenck, Heymans-Wiersma, Jung, Eysenck

území obývané jednotlivcem nebo skupinou a hájené proti příslušníkům stejného druhu

testové metody odhalující vnitřní stavy člověka tím, že do urč. situací n. na urč. podněty přenáší vlastní motivy, přání, emoce aj.; dg. i terapeutické účely

postup používaný na posouzení či změření výkonu či schopnosti; standardizované, kde hrubé skóre je převáděno na vážené (IQ testy) a projekční převážně zaměř. na patol. symptomy, výsledky jsou posuzovány na zákl. dlouholetých zkušeností psychologa s testem (Rorschachův, baum…)

termín S. Rosenzweiga (1944); odolnost vůči frustraci (viz), ale šířeji též konfliktům, stresu a psych. zátěži vůbec; hladina tolerance je inter- a intra-individuální, závislá na konstituci a výchově; ovlivnitelná též život. zkušeností, emocionální podporou (partner, skupina), psychoterapií

psychické, duš. úraz, kt. má za následek fční poruchy, někdy i org. změny; buď jednorázové (smrt blízkého, znásilnění), n. drobnější, ale opakující se (rodinné hádky, arogantní šéf, učitel), vedoucí k traumatizaci