Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  13  (Další)
  VŠE

A

Absolutní práh

Jedná se o maximální (horní počitkový práh) a minimální (dolní počitkový práh) intenzity podnětu, která ještě vyvolá specifický počitek. Podněty nad a pod tímto prahem vedou k jinému charakteru počitků nebo je nevyvolají vůbec, přesto však ovlivňují psychiku i organismus jedince.

Abstraktní

zobecněný, vyvozený, nevázaný na určité případy

Adaptace

přizpůsobení

Adekvátní

přiměřený, odpovídající

Adolescence

druhá fáze období dospívání, trvá od 15 do 20 let

Aferentní

Dostředivý, centripetální. Jedná se o směr od periférie k centru. Cesta vzruchu vedená dostředivými nervovými drahami do ústředí v míše nebo mozku. Opakem je eferentní (viz slovník).

Aktivačně motivační vlastnosti

Vyjadřují, proč člověk provádí určitou činnost, proč se chová určitým způsobem. Vedou jak k činnosti, tak i k nečinnosti.

Alexitýmie

narušené porozumění a vyjádření vlastního emočního prožívání

Ambivalence

protichůdnost, protikladnost

Ambivalentní

protikladný

Amnézie

porucha paměti, výpadek paměti

Anální fáze

Podle psychoanalytické teorie jde o druhou z fází vývoje libida, která následuje po fázi orální. Nastupuje kolem 2. roku života, primárním místem pocitů slasti je anus, konečník (vypuzování a zadržování stolice)

Analytická psychologie

též Hlubinná psychologie. Částečně navazuje na psychoanalytickou teorii. Zdůrazňuje však vedle individuálního vědomí (a nevědomí) i existenci vědomí (a nevědomí) kolektivního, utvořeného historicky, přejatého od předků. Jeho obsahem jsou archetypy, nejstarší typické zkušenosti lidstva.

Analýza

rozbor; rozbor celku na jednotlivé části

Analyzátor

funkční jednotka vnímání, která zpracovává vnější a vnitřní vzruchy na počitky. Každý analyzátor se skládá: z periferní části, zde se nachází receptor (čidlo), v němž vyvolá podnět nervový vzruch; dále z aferentních (dostředivých) nervů a ze specifických center (ústředí) v kůře mozkové.

Činnost analyzátorů probíhá reflexně a tvoří fyziologický základ počitků. Podnět svým působením vyvolá v receptoru nervový impuls, tj. vzruch, který putuje dostředivými nervy a dráhami do jednotlivých oblastí mozku, kde se nachází ústředí analyzátorů. Zde vzniká korovou analýzou vzruchů počitek. Analyzátory lze rozdělit podleumístění receptorních zakončení na: vnější (exteroreceptory) a vnitřní (interoreceptory), které se dělí na další podskupiny – viz slovník.

Anticipace

předjímání, očekávání

Asimilace

splynutí

Asociace

vztah mezi duševními obsahy, např. mezi představami, pocity, pojmy, apod. viz též Volná asociace

Aspirace

úroveň cílů, o jejichž dosažení jedinec usiluje

Atraktivita

přitažlivost

Atribuce

přisuzování

Automatizmus

pohybová aktivita, která probíhá mimovolně

Autoregulace

sebeřízení

Autosom

chromosom, který není pohlavní, jsou u mužů i u žen stejné

B

Bagatelizace

zlehčování

Behaviorismus

(z angl. behaviour – chování) Americký psychologický směr, který definoval psychologii jako vědu o chování (zakladatelem J. B. Watson, další stoupenci např. E.L. Thorndike, B.F. Skinner a další). Chování bylo vysvětleno jako souhrn reakcí na určité podněty, spojením podnětu a reakce dochází k učení. Prožívání a vnitřní duševní procesy byly behaviorismem opomíjeny, byly považovány za málo přístupné objektivnímu vědeckému zkoumání. Kvůli redukcionismu byl tento směr později kritizován interakcionisty, především humanistickou psychologií. Přispěl však k rozvoji metod pozorování a experimentu. Později se zaměřil též na analýzu vnitřních podmínek vnějšího chování.

Bilancování

hodnocení

C

Centrální nervový systém

Zahrnuje všechny neurony mozku a hřbetní míchy.

Č

Černá schránka

(black box) pojem užívaný v behaviorismu (viz slovník). Tímto pojmem je připodobňováno vědomí jedince, především jeho prožívání. Černá schránka obsahuje vše, co se děje ve vědomí, ale co se nemusí projevit v chování. Behaviorismus se obsahy vědomí a introspekcí nezabýval, považoval je za málo přístupné objektivnímu vědeckému zkoumání. Na místo černé schránky posléze neobehaviorismus zavedl tzv. intervenující (vmezeřené) proměnné (viz slovník).

Čivost organismu

Schopnost organismu vnímat jemná podráždění. Čím větší je čivost organismu, tím je nižší jeho podnětový práh.

D

Dědičnost polygenní

závisí na účinku většího počtu genů

Dekódování

převod kódovaného sdělení na srozumitelnou úroveň

Depotní

uložený

Deprivace

strádání

Diference

rozdíl, rozpor

Dominance

sklon ovládat druhé

Dominantní

ovládající

Dovednosti

Učením získané předpoklady ke správnému, rychlému a úspornému vykonávání určitých činností. Dělí se dále na: senzomotorické (dovednosti, v nichž dochází ke spojení vjemů či představ s pohyby – např. chůze, hra na hudební nástroj, apod.), intelektuální (umožňují řešit např. matematické úlohy, pomáhají osvojit si cizí jazyk a vůbec řešit složité problémy) a sociální (napomáhají začlenění jedince do společnosti).

Dynamické vlastnosti

Vlastnosti týkající se intenzity a dynamiky prožívání a chování. Jedná se zejména o vlastnosti temperamentové.

Dysartrie

porucha pohybové koordinace mluvidel

Dysfázie

porucha řeči, schopnosti vyjádření či porozumění mluvenému

Dysfunkce

porucha funkce

Dysgnozie

porucha vnímání a interpretace vnímaného podnětu

Dyskinéza

porucha volních pohybů a jejich koordinace

Dyspraxie

narušení schopnosti vykonávat složitější úkony

Dystonie

porucha svalového napětí, vede k narušení pohybů

E

Edém

otok

Eferentní

Odstředivý. Nervová dráha vedoucí od nervového centra k periférii. Opakem je aferentní (viz slovník).

Egocentrismus

soustředění na sebe

Elektřin komplex

pojem z psychoanalytické teorie. Jedná se o vnitřní nevědomý konflikt, který provází vývoj libida dívek ve falické fázi. Podstatou je nevědomý erotický vztah a incestní přání dívek k otci, spojené s rivalitou vůči matce, provázenou pocity viny a kastrační úzkostí. U chlapců se jedná o Oidipovský komplex. ůspěšné vyřešení tohoto konfliktu spočívá v identifikaci se stejnopohlavním rodičem a je podmínkou pro vytváření zralých partnerských vztahů v dospělosti

Emancipace

osamostatňování, odpoutání

Emoce

širší pojem než city, prožitky obecně

Emoční

citový

Empatie

vcítění

Eros

podle psychoanalytické teorie jde o erotický, sexuální pud, pud k životu, jeden ze dvou základních pudů (viz též Thanatos). Řídí vývoj lidské osobnosti, nachází se v nevědomí (též Libido).

Etiologie

příčina

Exogenní

vnější

Experimentální psychologie

Vychází z poznatků získaných na základě experimentů, zkoumá procesy společné člověku i některým subhumánním živočichům - především vnímání, učení, paměť, řešení problému a motivaci. V Čechách byla zal. 1. experimentální laboratoř v r. 1911-1912 (M. Rostohar). Základy tomuto směru položil W. Wundt.

Experimentovat

zkoušet

Exteroreceptory

Receptory podávající informace o vnějším světě. Dělí se na dálkové (počitky zrakové, sluchové, čichové) a dotykové (počitky chuťové, tlakové, tepelné a bolestivé).

Extraverze

zaměření navenek

Extroverze

pojem užívaný původně v typologii C.G. Junga, jedna část ektopsýché (= vnější části osobnosti), opakem je introverze. Polarita introverze - extroverze je také jednou z dimenzí temperamentu teorie Eysencka (druhou je stabilita - labilita či neuroticismus)

F

Falická fáze

Podle psychoanalytické teorie se jedná o třetí z fází vývoje libida, probíhající po období orálním a análním. Kolem 3. roku věku dítě objevuje slast v oblasti pohlavních orgánů. Provází ji Oidipovský či Elektřin konflikt

Fenotyp

souhrn konkrétních znaků a projevů jedince

Fiktivní

zdánlivý

Fixace

vnějškový

Flexibilita

udržení, soustředění

Fobie

pružnost, schopnost přizpůsobení

Fonologický

nadměrný, nepřiměřený strach

Formální

vztahující se ke zvukové stránce jazyka

Frustrace

stav zklamání, neuspokojení

G

Gambler

člověk závislý na hře

Gen

základní jednotka dědičné informace

Generalizace

zobecnění

Genetický

dědičný

Genitální fáze

podle psychoanalytické teorie jde o pátou a poslední fázi vývoje libida. Pokud dosavadní vývoj proběhl bez patologických fixací, začínají se v dospívání objevovat heterosexuální zájmy a snaha utvořit partnerský vztah

Genotyp

soubor všech genů

Gestaltpsychologie

viz Tvarová psychologie

Glaukom

oční onemocnění, tzv. zelený zákal

Graffiti

sprejem nastříkané obrazce na zdech apod.

H

Habitus

stav těla, typické znaky zevnějšku

Handicap

znevýhodnění

Haptický

hmatový

Hematom

krevní sraženiny

Hemisféra

mozková polokoule

Hemisféra mozková

nejvyšší část nervové soustavy

Hlubinná psychologie

viz Analytická psychologie

Hostilita

nepřátelství

Humanistická psychologie

psychologický směr, který vznikl v 50. letech 20. stol. jako reakce na klasický behaviorismus a psychoanalýzu. Odmítá představu, že lidské chování je determinováno prostředím či podvědomím. Zdůrazňuje schopnost lidí svobodně se rozhodovat a jednat v souladu s tím, co je z hlediska jeho vývoje optimální. Duševní život je vnímán jako jedinečná síla směřující k sebeuskutečnění a uplatnění životních možností člověka (viz Sebeaktualizace). Hlavními představiteli jsou G. Allport, C. Rogers a A. Maslow

Humanistická psychoterapie

vychází z myšlenek humanistické psychologie (viz slovník). Na rozdíl od psychoanalýzy, která pracuje v psychoterapii především individuálně, kladou humanističtí terapeutové důraz na skupinová setkání, která mají spíše charakter tréninku než terapie

Hyperaktivita

nadměrná aktivita, neklid

Hyperprotektivní

nadměrně ochranitelský

Hypnóza

uměle navozený, spánku podobný stav, v němž je jedinec vysoce sugestibilní a je schopen vysoké koncentrace pozornosti. Tento stav je provázen ztrátou Já, pasivitou, poslušností plnit příkazy. Užívá se i k léčebným účelům

Hypoaktivita

zpomalení

Hypotetický

zatím neexistující, pouze předpokládaný

Hypoxie

nedostatek kyslíku

I

Id (Ono)

podle psychoanalytické teorie jde o vývojově nejstarší složku lidské osobnosti (viz též Ego, Superego). Tato oblast lidské psychiky je nevědomá, obsahuje pudy a instinkty a řídí se principem slasti.

Identifikace

určení

Identita

sebepojetí, názor na sebe sama

Impulzivita

vznětlivost

Imunní

odolný

Individuální psychologie

Autorem je A. Adler. Teorie řeší zejména vztah jedince ke společenskému prostředí a vyrovnávání se s ním. Zabývá se otázkou podřízenosti, s níž učiní v raném dětství zkušenost každý jedinec. Pocit méněcennosti, který následně vzniká, se jedinec snaží kompenzovat vrozenou potřebou moci (touhou po sebeuplatnění). Nedojde-li ke kompenzaci, vzniká často neuróza, která má chránit individuum před prožíváním vlastní méněcennosti a bezmoci. Individuální psychologie se zaměřovala především na psychologii dítěte a podnítila zakládání poraden pro děti a mládež

Infantilní

dětský, nevyspělý

Inhibice

potlačení

Instrumentální chování

Pozornost mu ve svých výzkumech psychologie učení věnoval především behaviorismus. Principem instrumentálního chování je takové jednání, které je řízeno snahou dosáhnout prospěchu či odměny a tendencí vyhnout se trestu.

Integrace

sjednocení, vytvoření jednoho celku

Integrovaný

sjednocující, působící jako celek

Interakce

vzájemné aktivní působení

Interindividuální

Rozdíly mezi jedinci ve sledovaném znaku, např. ve vlastnosti, výkonu, apod.

Interoreceptory

receptory informující jedince o vnitřním stavu organismu. Dále se dělí na proprioreceptory a visceroreceptory (viz slovník).

Interpersonální

mezilidský

Interpretace

Vyhodnocování údajů získaných ve výzkumu a hledání vzájemných jejich vztahů a příčin. V psychoanalýze jde o výklad snů a volných asociací, analytik pomáhá pacientovi získat vhled do podstaty nevědomých konfliktů, vysvětluje jeho chování i motivace

Intervenující (vmezeřená) proměnná

Pojem (zavedený E.CH. Tolmanem) používaný v neobehaviorismu. Jedná se o faktory, které se nacházejí mezi podnětem a reakcí a které tuto výslednou reakci ovlivňují. Jde o aspekty organismu a osobnosti (např. pudy). Reakce (chování) je tedy v neobehaviorismu funkcí podnětu a organismu (osobnosti).

Intrafamiliární

uvnitř rodiny

Intraindividuální

Rozdíly ve sledovaném znaku (např. ve výkonu) u jednoho jedince v průběhu času či za změněných podmínek.

Intrapersonální

vnitřní, zaměřený na sebe sama

Introspekce

(lat. „hledění dovnitř“) sebepozorování. Pozorování vlastní psychiky, vnitřních prožitků a procesů probíhajících ve vědomí, které si jedinec je schopen uvědomovat. Proti introspekci vystupovali především behavioristé, kteří odmítali subjektivní pojmy a metody. Pro zvědečtění psychologie jakožto vědy prosazovali požadavek objektivního pozorování chování. Jiní autoři naopak považují introspekci za základní metodu psychologie, protože mnohé psychické jevy nelze pozorovat žádným jiným způsobem.

Introverze

Pojem užívaný původně v typologii C.G. Junga, jedna část ektopsýché (= vnější části osobnosti), opakem je extroverze. Polarita introverze - extroverze je také jednou z dimenzí temperamentu podle Eysencka (druhou je stabilita - labilita či neuroticismus)

K

Kastrační úzkost

Je průvodním jevem Oidipovského a Elektřina komplexu, které jsou ústředním bodem psychoanalytické teorie. V předškolním věku se u dětí objevuje nevědomé přání získat rodiče opačného pohlaví a nahradit rodiče stejnopohlavního, které je spojeno se strachem z potrestání. Chlapci se nevědomě obávají kastrace otcem, dívky v nevědomí prožívají pocit, že jim byl penis odňat v minulosti.

Katabolismus

odbourávání struktur a uvolňování energie

Katecholaminy

nervové přenašeče, které slouží k aktivaci určitých funkcí

Kategorizace

zařazování objektů do určité skupiny

Kinestetický

pohybový, týkající se pohybu

Kognitivní

poznávací

Kognitivní psychologie

Též poznávací psychologie. Vznikla v USA v pol. 60. let. Ovlivnila ji teorie verbálního učení, inženýrská psychologie, dále teorie informace, věda o počítačové technice a lingvistika. Pojem kognitivní psychologie není v psychologii užíván jednoznačně. V širším smyslu slova je takto označována psychologie poznávacích procesů (poznávání), která se vydělila z neobehaviorismu. V užším smyslu jde o psychologický směr, přijatý též v Evropě, odmítající výzkum chování zvířat. Zaměřila se na studium „černé schránky“, především na procesy zpracovávající informace. Chování chápe jako vnější projev vnitřních psychických jevů. Vychází z laboratorních experimentů. Představiteli směru jsou S. M. Kosslyn a R. M. Shepard.

Kolaps

náhlé selhání organizmu

Kompenzace

vyrovnání, náhrada

Kompetence

schopnost, způsobilost, kvalifikace

Komplexní

celkový, souhrnný

Komunikace

dorozumívání, výměna informací

Konstantnost

stálost, neměnnost

Kontext

souvislost

Konverze

Obranný nevědomý mechanismus. Přesun psychických potíží do tělesných poruch (např. hysterické ochrnutí či oslepnutí, které není výsledkem organického onemocnění)

Koordinace

uvedení do vzájemného souladu

Koordinovaný

spojený, společně řízený

Kvadruparéza

částečně ochrnutí všech končetin

L

Labilita

kolísání, sklon k výkyvům

Latence

klidové období, kdy se nic neděje

Latentní fáze

čtvrtá fáze vývoje libida podle psychoanalytické teorie. Probíhá asi od 5 let do začátku puberty. V tomto období je podle této teorie sexuální pud v útlumu

Libido

Z lat. výraz pro slast. Označení pro psychickou energii, především pro sexuální pud, jeho projevy, vývoj a energii, kterou obsahuje. Pojem je užíván v psychoanalýze. Je hnací silou vývoje jedince a hlavním motivačním faktorem jeho chování. ůčelem je dosažení slasti. Nachází se v nevědomí. Vývoj libida probíhá od narození ve fázích podle vrozeného programu.

Lokus

místo

M

Majoritní

většinová

Maladaptace

nepřizpůsobení

Metakognice

uvažování o tom, jako člověk poznává

Minorita

menšina

Modifikace

změna, ovlivnění

Multifaktoriální

závislé na mnoha různých vlivech

Mutismus

nemluvnost

N

Nadprahový podnět

Jedná se o podnět, který má vyšší intenzitu, než jakou je jedinec schopen si uvědomovat. Takový podnět nevyvolá počitek (nebo vyvolá počitek zcela jiné kvality, např. ostré světlo bolest očí), přesto však na psychiku a organismus jedince působí. Maximální intenzita podnětu, která je ještě schopna vyvolat počitek, se nazývá horní počitkový práh.

Návyk

Opakování získaných sklonů k vykonávání určité činnosti. Jde o zautomatizovanou činnost osvojenou v průběhu sociálního učení. Existují návyky žádoucí (např. hygienické) a nežádoucí (např. kouření). Některé návyky jsou kulturně a historicky podmíněny a mají formu např. obyčejů, tradic, konvencí.

Negativismus

odmítání všeho a prosazování opaku

Neobehaviorismus

Psychologický směr navazující na původní teoreticko- metodologickou základnu behaviorismu. Snažil se překonat mechanistické chápání psychiky. Neobehaviorismus se oproti behaviorismu snažil postihnout složitější souvislosti a vztahy mezi závislými a nezávislými proměnnými. Definoval tzv. intervenující (vmezeřené) proměnné, které se nacházejí mezi podnětem a reakcí. Patří k nim např. pudy. Představiteli byli např. E. Ch. Tolman, C. L. Hull, B. F. Skinner, K. W. Spencer a další.

Neofreudismus

Psychoanalytický směr navazující na původní Freudovu teorii. Neofreudiáni na rozdíl od neopsychoanalytiků Freudovu teorii obměnili a doplnili jen nepatrně. Ortodoxních přívrženců Freudova směru je poměrně málo.

Neogestaltismus

psychologický směr navazující na gestaltpsychologii a ovlivněný americkým behaviorismem. Zkoumal především vnímání a myšlení, zdůraznil však též význam osobnosti jedince, jeho aktivity a zkušenosti při řešení problémové situace. K hlavním představitelům patří F. Heider, H. Helson, K. Goldstein, L. Festinger, J. Gibson, E. Asch a další.

Neopsychoanalýza

Směr navazující na psychoanalytickou teorii S. Freuda, který se ji pokouší překonat a zasáhl do ní výrazněji než neofreudismus. Neoanalytici odmítají jednostrannou biologizaci psychiky, zdůrazňují vliv sociálních faktorů na utváření osobnosti i jejích poruch. K nejznámějším stoupencům patří K. Horneyová, E. Fromm, H. S. Sullivan, z této teorie vychází též psychoterapie dynamická.

Neuromuskulární

nervosvalová

Neuron

nervová buňka. Existují tři typy neuronů: Senzitivní neurony (viz též slovník Receptory), motorické neurony a interneurony.

Neuróza

Funkční nervové onemocnění. Příčinou není organické poškození CNS ani změny metabolismu (pokud se tyto změny objeví, nejsou příčinou neurózy, ale jejím výsledkem). Příčinou jsou psychogenní vlivy, podle psychoanalytické teorie jde o pudové tendence jedince, které byly vlivem problematických mezilidských vztahů v dětství vytlačené z vědomí.

Nevědomí

Duševní jevy a obsahy, které mají vliv na chování jedince, aniž si jich je vědom. Obsahem je vše, co je neslučitelné s etickými normami společnosti i individua, především pudové tendence. Projevem nevědomí jsou přeřeknutí, zapomínání, chybné úkony. Objevuje se též v obsazích snů. Pojem nevědomí byl zmíněn ve filosofii např. u Leibnitze, Hartmanna, Nietzscheho. Z psychologického hlediska jej rozpracoval S. Freud v psychoanalytické teorii a také C.G. Jung.

Nitrolební

uvnitř lebky

O

Odpor

Pojem z psychoanalytické teorie. Jde o nevědomou tendenci pacienta blokovat terapeutickou práci, např. tím, že si nemůže vybavit detaily určité události, myšlení v kruhu, nechuť přijímat interpretace terapeuta, apod.

Oidipovský komplex

Pojem z psychoanalytické teorie. Týká se vnitřního nevědomého konfliktu, který provází vývoj libida chlapců ve falické fázi. Podstatou je nevědomý erotický vztah a incestní přání chlapce k matce. Tento vztah je spojen s rivalitou vůči otci, provázenou pocity viny a strachem z kastrace (kastrační úzkost). U dívek probíhá Elektřin komplex. Jeho úspěšné vyřešení je podmínkou pro vytváření zralých partnerských vztahů v dospělosti

Orální

ústní, vyslovovaná ústy

Orální fáze

podle psychoanalytické teorie jde o první fázi vývoje libida. Probíhá v prvním roce života dítěte, základním místem pocitů slasti jsou ústa (sání, posléze kousání).

Orgánová méněcennost

Pojem pochází z individuální psychologie A. Adlera (viz slovník). Může se rozvinout u jedince v případě tělesného defektu.

P

Pansexualismus

je podstatou psychoanalytické teorie. Jedná se o představu, že veškeré lidské jednání vychází ze sexuálního pudu.

Paréza

neúplné ochrnutí

Percepce

vnímání

Periferní nervový systém

Skládá se z nervových spojů, které spojují mozek a hřbetní míchu s ostatními částmi těla. Dělí se dále na část somatickou a autonomní.

Perinatální

v období porodu

Perseverace

ulpívání

Plegie

úplné ochrnutí

Počitek

Nejjednodušší, elementární vjem. Počitek přináší první, elementární informace o jednotlivých, izolovaných vlastnostech předmětů a jevů, které bezprostředně působí na smyslové orgány (např. vůně, velikost, barva, tvar apod.) Vzniká korovou analýzou vzruchů, jež byly dostředivými nervy a dráhami přeneseny do jednotlivých mozkových ústředí analyzátorů.

Počitkový práh

Smyslové podněty mají určité rozmezí, v němž při vnímání vedou ke vzniku počitku. Toto rozmezí ohraničuje dolní a horní počitkový práh, nad nimiž již počitky nevznikají nebo mění svůj charakter. Jde o podněty podprahové a nadprahové (viz slovník).

Podprahový podnět

Jedná se o podnět, který má nižší intenzitu, než jakou je jedinec schopen si uvědomovat. Takový podnět nevyvolá počitek. Minimální intenzita podnětu, která je ještě schopna vyvolat počitek, se nazývá dolní počitkový práh. Podněty pod touto hranicí jsou tzv. podněty podprahové, které si jedinec neuvědomuje, ačkoli na psychiku a organismus působí.

Polemizovat

dohadovat se

Polygenní

závislý na působení více genů

Postnatální

po narození

Posttraumatický

po traumatu, následkem traumatu

Pragmatická

vztahující se k praktickému využití řeči

Pragmatický

zaměřenost na efekt, na užitek

Predikce

předpověď

Pregenitální sexualita

podle psychoanalytické teorie se jedná o rané fáze vývoje lidského jedince - fázi orální, anální, falickou a latentní. Je zaměřena autoeroticky.

Prelingvální

před osvojením řeči

Prenatální

před narozením

Prenatální vývoj

Období od oplození vajíčka do narození dítěte.

Přenos

V psychoterapii se jedná o citový (často pozitivní i negativní) vztah pacienta k terapeutovi. Pacient má k terapeutovi vztah a postoje, které odpovídají vztahu a postojům k jiným, kdysi důležitým lidem, často rodičům v dětství. Přenosu a jeho rozboru bývá v terapii využíváno.

Privilegium

výsada

Privilegovanost

výjimečnost

Projekce

Odraz vnitřních duševních obsahů jedince ve vnímání a chápání vnějšího světa (např. vnímání vlastního rozpoložení jedince na ostatních lidech). V psychoanalýze jde o obranný mechanismus, který chrání jedince před poznáním vlastních nežádoucích vlastností tím, že je spatřuje u druhých lidí.

Proklamovaný

prohlašovaný

Proměnná nezávislá

V klasickém podmiňování se jedná o vnější stimul neboli podnět, který je přítomen při učení. Z hlediska experimentu je dopředu dána a v průběhu experimentu se nemění.

Proměnná závislá

V klasickém podmiňování se jedná o reakci učícího se jedince na vnější podnět (nezávislou proměnnou). V experimentu bývá závislá proměnná většinou nějaký měřitelný rys pokusné osoby. Závislá proměnná je funkcí nezávislé proměnné, např. schopnost naučit se co největší počet slov závisí na délce času, který má pokusná osoba k učení.

Proprioreceptory

Receptory podávající informace o počitcích pohybu (kinestetické, proprioceptivní počitky) a o počitcích polohy, její změny a rovnováhy (statické) - informují ústředí o změnách ve šlachách, kloubech a svalech.

Protektivita

ochrana

Prozodická

neverbální stránka řeči

Psychické vlastnosti

Jsou obecným předpokladem pro vykonávání lidských činností a ovlivňují chování; jsou tou stránkou osobnosti, která je jedinci přisuzována na základě jeho poměrně stálého chování; formují se v průběhu ontogenetického vývoje.

Rozlišují se: obecné vlastnosti (např. vlastnosti paměti, myšlení a vnímání) a vlastnosti osobnosti (vyjadřují psychické rozdíly mezi lidmi, např. temperamentové, charakterové, vlastnosti schopností, apod.).Z

ákladní kategorie vlastností jsou: aktivačně motivační (vyjadřují, proč člověk provádí určitou činnost, chová se určitým způsobem, vedou jak k činnosti, tak i k nečinnosti), vztahově postojové (souvisí s hodnotami, které člověk uznává - charakterové vlastnosti), výkonové (předpoklady pro určitou činnost - zejména schopnosti), seberegulační (např. sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekritika), dynamické (týkají se intenzity a dynamiky prožívání a chování - vlastnosti temperamentové).

Psychoanalýza

Psychologický směr z poč. 20. stol. založený na přesvědčení, že rozhodující význam na vývoji a chování jedince má sexuální pud. Psychoanalytická psychoterapie je založená na rozboru a interpretaci snů a volných asociací. V nich jsou odhalovány nevědomé konflikty a potlačovaná přání, jsou převáděny na úroveň vědomou spolu s odreagováním emocionálních problémů. Autorem teorie i metody léčby je Sigmund Freud.

Psychosomatické

psychicky navozené tělesné projevy

Pud

energie nebo nutkání vycházející ze základních životních potřeb

R

Racionální

rozumový

Radikální

zásadní, rázný, nekompromisní

Realizace

uskutečňování

Receptory

Specializované nervové buňky ve smyslových orgánech, svalech, kůži a kloubech, které vnímají fyzikální nebo chemické změny a transformují tyto údaje do nervových vzruchů. Tyto vzruchy jsou následně přenášeny senzitivními neurony do centrálního nervového systému. Receptory jsou specializovány pro příjem jen určitého druhu energie a skládají se ze smyslové buňky a z nervových vláken.

Reflexní

bezděčný, neuvědomělý, mimovolní

Regrese

návrat na vývojově nižší stadium

Regulace

řízení

Retinoblastom

nádor sítnice

Rezignace

vzdání se

Rigidita

nepružnost

Rozdílový práh

Týká se schopnosti pociťovat rozdílnost mezi intenzitou dvou podnětů. Rozdílový práh se nazývá nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty, který lze postřehnout.

Rozšířené vědomí

Pojem, jemuž věnovala pozornost transpersonální psychologie (viz slovník). Podle St. Grofa jde o rozšířené vědomí „za navyklé hranice já a za prostor a čas“. Jevy rozšířeného vědomí provázejí různé mystické zážitky a transpersonální zkušenosti navozené metodami např. z jógy, buddhismu, taoismu, popř. kombinací různých prostředků. Pojetí rozšířeného vědomí je v podstatě založeno na propojení vědy a mystiky.

S

Sebeaktualizace

Pojem užívá ve své teorii osobnosti A. Maslow, představitel humanistického směru (viz slovník). Jde o tendenci člověka rozvíjet a uplatnit všechny své schopnosti a potencionality, nejprve prostřednictvím uspokojování tělesných, posléze psychických potřeb. Sebeaktualizace je proces, který není nikdy zcela dovršen.

Seberealizace

rozvoj sebe sama, svých schopností

Sekta

uzavřená náboženská skupina

Selekce

výběr

Selektivita

výběrovost

Sémantická

týkající se významu slov a řeči

Senzomotorický

aktivity či dovednosti, ve kterých dochází ke spojení vnímání (či představ) s pohyby - např. hra na hudební nástroj, psaní na stroji, řízení motorových vozidel, chůze apod.

Similarita

podobnost

Socializace

začleňování jedince do společnosti

Sociální

společenský

Somatické

tělesné

Specifický

zvláštní, příznačný, osobitý

Standard

norma, kriterium

Status sociální

postavení, pozice

Stereotypní

opakující se

Stigma

negativní označení, poznamenání

Stimulace

podněcování, působení podnětu

Stimulovat

podněcovat, vyvolávat

Stimulus, stimul

podnět, tj. vnější či vnitřní činitel, který vyvolává v živém organismu aktivitu. Pojem „stimulus“ je nejčastěji užíván ve vnímání pro podnět, který působí na receptor.

Stres

nadměrná zátěž či ohrožení

Strukturalismus

Psychologický směr stavící na rozkladu vědomí na jednotlivé prvky pomocí introspekce. Vycházel z myšlenky, že komplexní psychické děje (např. myšlení) lze „složit“ z jednotlivých psychických prvků (počitků a představ) podle zákonů asociace a s přispěním pamětních prvků.

Subjektivní

osobní, osobně chápaný

Submisivita

tendence se podřizovat, nechat se ovládat součást nervového systému, připravuje

Sugestibilita

sklon přejímat myšlenky druhých lidí. Vyšší je u dětí, jedinců s nižším intelektem, s nižším sebevědomím, v situaci únavy

Superego (Nadjá)

představuje mravně hodnotící instanci, jedná se o zvnitřněné vnější požadavky na chování a prožívání dítěte. Zahrnuje svědomí a představu ideálního Já

Sympatikus

organismus na aktivitu

Symptom

příznak

Syntaktická

vztahující se k větné stavbě

Systematický

soustavný

T

Teratogenní

způsobující poškození lidského zárodku

Thanatos

Podle psychoanalytické teorie pud smrti a destrukce, směřující k nebytí. Jeden ze dvou základních pudů ovlivňujících vývoj lidské osobnosti (viz též Eros)

Tolerance frustrační

odolnost k zátěži

Transpersonální psychologie

Čtvrtý směr psychologie, který vznikl v roce 1968 vedle psychoanalýzy, behaviorismu a humanistické psychologie. Transpersonální psychologie je výsledkem diskusí mezi humanisticky orientovanými psychology, psychiatry (např. V. Frankl, S. Grof) a dalšími vědci z různých oborů. Navazuje na vývoj humanistické psychologie. Jejím předmětem je oživení a rozpracování pojmu rozšířené vědomí (tj. vědomí rozšířené za navyklé hranice já a za prostor a čas, viz slovník). Pojetí rozšířeného vědomí je v podstatě založeno na propojení vědy a mystiky. Transpersonální psychologie podnítila zájem o ty stránky osobnosti, které dosud nebyly podrobeny psychologickému zkoumání. K představitelům transpersonální psychologie patří např. S. Grof, A. J. Sutich a další.

Trauma

zranění (somatické či psychické)

Tvarová psychologie

též gestaltpsychologie. Rozvinula se ve 20. letech 20. stol. v Berlíně. Podrobila kritice elementarismus, jenž rozkládá jevy na prvky. Základním postojem tvarové psychologie je, že psychiku reprezentují celky. Celek je podle ní víc než jen souhrn jeho částí; důležité je též jejich uspořádání a specifický vztah mezi celkem a částmi. Tento vztah byl nazýván strukturou. Největším přínosem tohoto směru byly poznatky z oboru psychologie vnímání (zákony gestaltu) a myšlení (vhled, aj.). K představitelům patří W. Köhler, K. Koffka, M. Wertheimer a K. Lewin.

V

Vědomosti

Učením osvojené poznatky. Jedná se o zapamatované informace i o pochopení vztahů mezi nimi (v podobě pojmů, pravidel, zákonů, vzorců apod.).

Vegetativní

vztahující se k základním životním funkcím

Verbální

slovní

Visceroreceptory

(útrobní) receptory podávající informace z vnitřních orgánů o trávení, dýchání, vylučování a krevním oběhu.

Vlastnosti

viz psychické vlastnosti

Volná asociace

v psychoanalýze náhodně se vynořující myšlenky, představy a pocity. Volné asociace představují nejbezprostřednější cestu k nevědomým obsahům

Vulnerabilita

zranitelnost

Vyhoření

emoční vyhaslost, únava, ztráta zájmu

Výkonové vlastnosti

Určují předpoklady jedince pro určitou činnost; patří sem především schopnosti.

Vztahově postojové vlastnosti

Vlastnosti související s hodnotami, které jedinec uznává (soubor charakterových vlastností).

Stránka:  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  13  (Další)
  VŠE


Elektronický slovník psychologických a pedagogických pojmů ►