6. SKUPINY, ORGANIZACE A JEDINEC

6.4. Skupinové normy

definice Skupinové normy jsou určitým systémem pravidel, který zajišťuje plynulý průběh společných činností ve skupině a nekonfliktní fungování mezilidských vztahů. Ve formálních skupinách jsou formulovány explicitně (školní řád, pracovní náplň, trestní zákoník, apod.), v neformálních skupinách vznikají v průběhu společných činností jako nepsané požadavky.

Normy v sobě obsahují i způsoby reagování při jejich porušení – sankce. Pozitivní sankce zpevňují žádoucí chování prostřednictvím odměn (obvykle jde o projevy akceptace skupinou), sankce negativní by teoreticky měly nežádoucí chování tlumit (varianty trestů jsou různé, od nepříjemných poznámek až po fyzické napadání). Účinek negativních sankcí však bývá různý – trestem jsou často určité signály odmítání jedince, který normu překročil, což může postupně vést k jeho vyčleňování ze skupiny. Negativní sankce by tedy neměly být jakousi odplatou. Vždy by měly vést k:

  • Nápravě důsledků porušení normy (je-li to možné).
  • Zabránění v opakování daných přestupků.
  • Zbavení přestupkáře nežádoucích prožitků, které by mu bránily v autentické změně chování (pocitů viny, pocitu „definitivního znemožnění se“ ve skupině, apod.).

Avšak i ve formálních skupinách se vedle formálních norem vytváří systém norem neformálních. V pracovních skupinách se často uplatňují následující neformální normy:

  • Nesmí se pracovat příliš moc. Kdo to dělá, je „šplhoun“.
  • Nesmí se pracovat příliš málo. Kdo to dělá, je „ulejvák“.
  • Nadřízenému se nesmí prozradit nic, co by mohlo poškodit spolupracovníka. Kdo by to učinil, je „práskač“.
  • Nesmí se projevovat žádná nadřazenost ani žádná oficióznost.

Ve školních třídách platí vedle podobných nepsaných norem také povinnost napovídat.

Lidé se liší podle míry konformity s normami skupin, do nichž patří. Konformní jedinci se s normami identifikují, což jim pomáhá snížit napětí z vlastního rozhodování. S růstem pocitu sounáležitosti jedince se skupinou se konformita stává přirozenou, jedinec ji nepociťuje jako vnější tlak, ale jako samozřejmost. Konformisté často bývají spíše pasivní, sugestibilní a závislí na druhých.