Studijní text Janošová, P. Základy sociální psychologie

6. SKUPINY, ORGANIZACE A JEDINEC

Lidé utvářejí skupiny proto, že očekávají v komplikovaném světě větší bezpečí. Příslušnost ke skupině napomáhá také dosažení některých osobních cílů, které by bez pomoci ostatních nebyly realizovatelné. Členství ve skupinách je tedy naší životní nutností. Do většiny skupin vrůstáme spontánně, bez možnosti výběru. Platí to pro rodinu, do níž se rodíme, pro většinu školních tříd a později často i pro pracovní kolektiv.

Skupiny plní tyto funkce:

  • Zprostředkovávají vliv širší společnosti.
  • Formují osobnost svých členů, podílejí se na dotváření jejich sociálních vlastností.
  • Posilují sociální identitu.
  • Uspokojují důležité sociální potřeby jedince: potřebu sounáležitosti, potřebu být přijímán a uznáván a potřebu seberealizovat se.

Velká část rozhodnutí, která ovlivňují náš každodenní život, vzniká v nějakých skupinách či výborech. Také každé pracovní prostředí má sociální charakter. Skupinou je pracovní tým, nicméně i velmi „osamělé“ profese se odehrávají v určitém sociálním kontextu. Skupinová spolupráce je podporována v mnoha oblastech. Ve školách se rozvíjí skupinové vyučování, grantové agentury podporují týmovou spolupráci většího počtu jedinců při řešení různých projektů, evropské fondy podmiňují čerpání financí dokonce mezinárodní spoluprací. Nejinak je tomu i v politickém a občanském životě. Demokratická společnost je založena na skupinovém rozhodování.