HadjMoussová, Z.: Případová studie - Kazuistika

2. VYPRACOVÁNÍ PŘÍPADOVÉ STUDIE (KAZUISTIKY)

2.1. Chybějící data

Všechna žádoucí data nelze vždy zjistit, pro poučeného diagnostika přesto může být významné i to, že je nelze zjistit a především pak, proč je nelze zjistit. Je užitečné uvědomit si možný význam toho, že některá data jsou neúplná či zkreslená. Pak se i chybějící a zkreslená informace (či spíše fakt jejich chybění či zkreslení) mohou stát zdrojem informací. Případová studie zde může být užitečná proto, že nám umožní odhalit to, co nebylo přímo řečeno, porovnáním příznaků jak v chování dítěte tak ve výpovědích rodičů, tedy odhalit skryté skutečnosti. (V podobných případech však hrozí riziko dezinterpretace, o kterém se zmiňujeme níže.)

Často informace chybí proto, že údaje nejsou škole dostupné a není možné se na ně ptát (např. výše platu rodičů, některé intimní záležitosti, jako kvalita soužití rodičů, kriminální minulost apod.). Tyto údaje mohou být sice pro pochopení problému dítěte velmi důležité, ale nelze očekávat, že nám je rodiče sdělí.

V současné době bylo na mnoha školách upuštěno od vedení podrob-né dokumentace dítěte a řada údajů, které dříve škola od rodičů získávala, je v současné době považována za soukromá data, na které škola nemá právo. Tak se například někdy výchovný poradce či učitel jen náhodou dozvídá, že rodiče dítěte, jehož prospěch se náhle zhoršil, se nedávno rozvedli. V někte-rých případech je obtížné zjistit i zaměstnání rodičů. Poradenský psycholog je z tohoto hlediska v lepší situaci, protože rodiče očekávají, že jim bude klást otázky a zpravidla jsou více méně ochotni na ně odpovídat. I zde je však třeba počítat s tím, že některá data se zjistit nepodaří.

Jiným případem chybění informací je situace, kdy si rodiče nepamatují žádané údaje (např. počáteční psychomotorický vývoj dítěte, nástup řeči apod.). Takový výpadek paměti budeme posuzovat jinak, je-li naším respondentem otec, který zpravidla nesleduje vývoj dítěte v prvních letech života tak zblízka, jinak, je-li respondentem babička, která nežije s dítětem ve společné domácnosti, jinak, je-li respondentem matka. V podstatě se dá říci, že v paměti uchované údaje o vývoji dítěte dokládají zájem o dítě a význam, který rodiče jednotlivým událostem, etapám vývoje nebo vývoji celému (potažmo svému dítěti) věnují. (Babička si pravděpodobně bude spíše pamatovat, kdy dítě řeklo poprvé „bába“, než „táta“, zvláště tehdy, nesnáší-li se s otcem svého vnuka.) Výběr uchovaných událostí z vývoje dítěte tak může být další informací, kterou ze zapamatovaných údajů můžeme získat.