Peníze, peněžní prostředky, banky

5. Členění subjektů působících v oblasti peněžních prostředků

Banka vystupuje jako hlavní finanční zprostředkovatel, jehož hlavní činností je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty.

Podle Evropské unie je banka úvěrová instituce, jejíž obchodní činností je přijímat vklady nebo jiné splatné fondy od veřejnosti a poskytovat úvěry na vlastní účet.

Podle zákona č. 21/1992 Sb. O bankách, ve znění pozdějších úprav je banka instituce, která od veřejnosti nakupuje peníze ve formě vkladů (stává se dlužníkem) a takto získané peníze investuje formou půjček (vystupuje jako věřitel). Je to právnická osoba se sídlem v ČR založená jako a.s. nebo státní peněžní ústav, která k výkonu definovaných činností získala povolení (licenci) České národní banky.

V bankovní teorii jsou za funkce banky považovány:

• nabídka přístupu k platebnímu a zúčtovacímu mechanizmu;
• transformace (alokace) zdrojů resp. přeměna úspor v investice;
• řízení rizika;
• zpracování informací a monitorování dlužníků.

V praxi je chápání funkcí banky následující:

1. Finanční zprostředkování

banky provádějí zprostředkování na ziskovém principu – snaží se umísťovat (alokovat) získaný kapitál tam, kde přináší nejvyšší zhodnocení (prostředky se přelévají do oborů a podniků, kde je jejich zhodnocení nejvyšší).

Jedinou institucí ve státě, která může emitovat hotovostní peníze je centrální banka. Bezhotovostní peníze, tj. peníze v podobě zápisů na bankovních účtech, však mohou vytvářet i banky obchodní.

3. Provádění bezhotovostního platebního styku (transakční funkce)

platební styk realizují i nebankovní instituce;

banky tím, že vedou účty pro velký počet svých klientů, mohou provádět jejich vzájemné platby pouhým účetním převodem nebo prostřednictvím různých platebních instrumentů bez potřeby převodu hotovostních peněz – k tomu slouží vytvořený systém platebního zúčtování.

2. Emise bezhotovostních peněz