Daňové zákony

2. Daňová soustava v České republice

Daňová soustava České republiky byla zavedena 1. 1. 1993. Plní řadu funkcí – jednak fiskální – vytváří dostatečně velký státní rozpočet, tedy takový rozpočet, který zajišťuje plynulé financování státního hospodaření a umožňuje nezbytné zásahy do celého národního hospodářství, regulační – zejména u spotřebních a ekologických daní má za úkol regulovat spotřeby v zájmu ochrany zdraví a životního prostředí, stimulační – nabádá daňové poplatníky k rozhodování v souladu s ekonomickými hledisky, sociální – pomáhá např. zdravotně postiženým k tomu, aby se mohli bez potíží zařadit do společnosti, a to například tím, že jsou zvýhodňováni zaměstnavatelé, kteří zdravotně postižené zaměstnávají.

Platit daně patří mezi základní povinnosti občana každého státu. Po rozdělení Československa byl do právního systému České republiky převzat zákon o soustavě daní. Tento zákon obsahuje v prvním odstavci prvního paragrafu výčet daní tvořících daňovou soustavu České republiky. Patří mezi ně:

1. nepřímé daně

a) daň z přidané hodnoty včetně daně při dovozu,
b) daně spotřební a to: daň z uhlovodíkových paliv a maziv, daň z lihu a destilátů, daň z piva, daň z vína a daň z tabáku a tabákových výrobků.

2. daně z příjmů

a) daň z příjmů fyzických osob,
b) daň z příjmů právnických osob.

3. daň z nemovitostí

4. daň silniční

5. daň z dědictví a darování

6. daň z převodu nemovitostí

7. daně k ochraně životního prostředí.

Mezi další odvody daňového charakteru patří zejména pojistné sociálního pojištění a místní poplatky.