Případová studie - Náhodné setkání

Paní Jitka - sektání na ulici

Alena: Ahóój! Tebe už jsem dlouho neviděla! Ty jenom kveteš, holka!
Jitka: Ahoj Álo! Taky tě ráda vidím, kde pořád lítáš?
Alena: Ale to víš, pořád něco řešíme. Holka, kdybys věděla... No, to ti musím říct!
Jitka: Co prosím tě? Snad se něco nestalo?
Alena: Víš co, pamatuješ si na toho Karla od naproti? To byl ten, co...
Jitka: No já nevím, nezajdeme někdy někam? Na kus řeči?
Alena: Počkej, to víš, že jo. Ale tohle ti musím říct... Tak ten Karel, pamatuješ si ho?
Jitka: Já nevím, tak co s ním bylo?
Alena: No to byl ten, on byl takový... A víš, že byl taky fanda do vodního lyžování?

Jitka znervózní. V tuhle chvíli už chtěla být o hodný kus dál za rohem, ale teď to vypadá, že nestihne nic. Podívá se na hodinky.

Alena: Neboj, já vím, že letíš...
Jitka: No to víš, vždyť to znáš. Tak co se tedy stalo?

Jitka doufá, že historku trochu popožene k pointě a pak se bude moci rozloučit.

Alena: Tomu bys nevěřila, tak ten Karel a já...

Vypráví historku o neperspektivním vztahu.

Jitka: Álo, to jsi přece musela vědět, takhle nerozumně se do toho vrhat...
Alena: Mě to úplně sebralo.

Najednou vypadá nějak sklesle.

Jitka: Člověče, buď snad ráda. Ten můj není skoro doma. Děti jsou v pubertě, to víš, to jsou věčné konflikty a já jsem na všechno sama.
Alena: Holka, já se z toho nemůžu vzpamatovat.
Jitka: Álo a jak to tehdy dopadlo s tou zahradou? Zavolej mi, můžeme si někde sednout, co říkáš? I když teď před vánoci, no uvidíme. Tak někdy!
Alena: Já ti brzo brnknu, máš pořád stejné číslo?
Jitka: Nejspíš ano, určitě. Tak zavolej a měj se!
Alena: Ty taky a když tak hezké vánoce!

Rozloučí se a odcházejí.