Studijní text Janošová, P. Základy sociální psychologie

7.4. Sociální trénink

Jednou z praktických aplikací sociální psychologie je využití jejích poznatků v náplni a metodice sociálního výcviku, který může být orientován terapeuticky nebo jako výcvik interakčních kompetencí důležitých pro výkon určité profese. V případě role řídícího pracovníka se jedná o rozvoj schopností poznávat a předvídat v interakčních situacích kompetence a chování druhých. Na rozvoj schopnosti odhadu druhých navazuje volba vlastního adekvátního jednání a jeho nácvik.

Trénink zahrnuje rozvíjení schopnosti pozorovat a interpretovat určité interakční situace. Účastníkům jsou například prezentovány (předváděny či promítány) vhodné a nevhodné modelové situace, jejichž analýzou účastníci společně definují jednotlivé zásady účelné interakce a z nich posléze odvozují obecné komunikační principy. V další fázi si účastníci zkoušejí komunikaci v různých rolích a posléze její aspekty společně hodnotí. Jejich očekávání je chováním druhých buď potvrzeno nebo nikoli, což vede ke změně směrem k účelnějšímu vystupování v osvojované roli. K sociálnímu tréninku patří nácvik konkrétních interakčních kompetencí, např. vedení diskusí, a rozvoj kooperativního jednání. Pozornost je zaměřována i na oblast intrapsychickou – pracuje se s představami a prožitky, které souvisejí s vedoucí rolí či s běžnými situacemi, jež se k ní pojí. Provádí se také nácvik uvolňování.

Praktický výcvik bývá dále provázen osvojováním teoretických poznatků o náplni dané role. Jedná se například o informace týkající se právních, ekonomických i etických hledisek jednání v roli řídícího pracovníka.